Spolu s prudkým růstem zaměstnanosti byla
přitom zejména od začátku tohoto desetiletí
uplatněna snaha o rychlejší tempo růstu
reálných mezd než tempo růstu nominálních
mezd. Kombinace těchto vlivů spolu s dalšími
znamenala nutnost minimálního růstu průměrných
individuálních výdělků, nutnost
neobvyklého držení růstu mezd. Je třeba
říci, že máme nejnižší
průměrné tempo růstu individuální
mzdy z členských zemí RVHP.
V řešení problémů intenzívního
rozvoje naší ekonomiky bude nutno hlouběji
propracovat složité otázky optimálních
temp růstu nominálních mezd. To znamená,
souhrnně řečeno, vidět při
přepočtech temp růstu průměrných
mezd nejen mzdu jako výraz spotřeby, ale jako výraz
hmotné zainteresovanosti a tím vytvářet
i možnost jejího působení. Základem
takové optimalizace růstu nominálních
mezd musí být rozbor našich podmínek
a možností, našeho ocenění úlohy
hmotné zainteresovanosti v ekonomickém a společenském
rozvoji. Budeme muset vedle dnes již oceňovaných
vlivů na růst průměrných výdělků,
tj. vliv růstu individuálních výkonů,
růstu kvalifikace, nutné přizpůsobování
relaci atd., ocenit i další vlivy, kterými
jsou např. růst úspor zhmotnělé
práce, tj. surovin, materiál, energie, využití
základních fondů tj., růst dokonalosti
vyráběných užitných hodnot, a
tak úplněji vyjádřit vztahy mezi růstem
společenské produktivity práce a mezd, vyjádřit
i aktivní úlohu mzdy v těchto vztazích.
Musíme proto požadovat, aby konstrukce konkrétních
regulačních nástrojů hmotné
zainteresovanosti, zejména konstrukce odvodů z hrubého
důchodu, sledovala více dosažení objektivnějších
podmínek pro činnost jednotlivých podniků,
vytvářela spravedlivější měřítko
pro společenské hodnocení hospodářských
výsledků podniků. Musíme cílevědoměji
hledat možnosti k vytváření prostoru
pro společensky potřebnou činnost podniků,
pro podnikání založené na socialistické
hmotné zainteresovanosti, překonávat hranice
prostých bilančních úvah. To je cesta
nejen pro aktivnější působení
mezd vůbec, ale i cesta objektivnějšího
řízení mezd, plnějšího
prosazování socialistického principu rozdělování.
Vedle těchto nových mzdově politických
zásad přináší návrh další
nové prvky mzdových soustav spočívající
v tom, že zákoník práce zakotvuje vedle
mzdových předpisů také kolektivní
smlouvy jako nástroj mzdové politiky a součást
mzdových soustav. Jde nejen o kolektivní smlouvy
uzavírané na úrovni podniků, nýbrž
i na úrovni vyšších hospodářských
orgánů s příslušnými vyššími
orgány odborových svazů. Návrh počítá
s tím, že zejména tyto kolektivní smlouvy
vyšší úrovně budou obsahovat úpravy
některých mzdových podmínek a pracovněprávních
otázek. Účinnosti mají tyto úpravy
nabývat dnem registrace u příslušných
vyšších orgánů. Tím se posiluje
pravomoc a odpovědnost těchto hospodářských
složek a prohlubuje i účast pracujících
při úpravách ve mzdové a pracovněprávní
oblasti.
Dále návrh obsahuje hlavní zásady
a pojmy mzdových soustav.
Úprava je provedena tak, aby vytvořila potřebné
předpoklady pro rozvíjení a prohlubování
platných zásad mzdové politiky a současně
umožnila v souladu s dalším vývojem ve
mzdové politice provádění změn,
pokud vznikne jejich potřeba.
Návrh zákoníku práce v oblasti odměňování
pracovníků respektuje zásady mezinárodních
úmluv Národním shromážděním
ratifikovaných. V souladu s mezinárodní úmluvou
č. 26 zakotvuje zásadu, že pracovníkům
nemůže být vyplácena nižší
mzda, než jakou stanoví platné mzdové
předpisy. Rovněž úprava odměňování
přesčasové práce je v souladu s mezinárodními
úmluvami. V souvislosti s úlohou mzdy je třeba
vidět význam i těch ustanovení v zákoníku
práce, která nově upravují oblast
pohybu pracovních sil a normování práce.
Návrh vychází z toho, že normování
práce není jen otázkou technickou, nýbrž
i mzdovou kategorií, neboť normy spotřeby živé
práce mají podstatný vliv na výdělek
pracovníků. Návrh zakotvuje stěžejní
zásady normování práce tak, aby byly
vytvořeny předpoklady pro stálý růst
produktivity práce.
Ze zásady, že pracovník je odměňován
podle práce, kterou koná, připouští
návrh některé odůvodněné
výjimky. Je to prakticky v případech, které
jsou ve shodě s dosavadním platným stavem.
Na prvním místě je zde třeba uvést
prostoje. Jinou odměnu než podle vykonávané
práce připouští ovšem návrh
jen v případech, kdy dělník prostoje
nezavinil. Stanovení výše této odměny
přenechává návrh mzdovým předpisům.
Je to odůvodněno celospolečenským
zájmem, aby výši mzdy v těchto případech
bylo možno upravovat podle ekonomických potřeb
jednotlivých hospodářských oborů
a odvětví.
V ostatních případech, ve kterých
nutnost převedení na jinou práci spočívá
v důvodech, které jsou zcela mimo pracovníka,
zabezpečuje návrh pracovníka tím,
že mu zaručuje nejméně jeho dosavadní
průměrný výdělek. Jde zejména
o případy, kdy pracovník je převáděn
na jinou práci v důsledku nezbytných provozních
potřeb organizace. Při poskytování
doplatků je ovšem vždy podmínkou, že
pracovník si nižší výdělek
sám nezavinil.
V souvislosti s úlohou mzdy je třeba vidět
význam i těch ustanovení v zákoníku
práce, která nově upravují oblast
pohybu pracovních sil a normování práce.
Pokud jde o odměňování práce
přesčas, vychází návrh v podstatě
z platného stavu a spolu s ustanoveními zákoníku
práce o přesčasové práci, jejím
rozsahu a podmínkách, za kterých je přípustná,
vytváří předpoklady pro její
postupné omezování. Pro případy,
kdy pracovník koná práce přesčas
v den svého pracovního volna, zavádí
však návrh změnu spočívající
v tom, že se za takovou práci bude poskytovat 50 %
příplatek ve všech případech,
ať jde o práce přesčas v neděli
nebo v jiný volný den pracovníka. Návrh
vychází ze správních předpokladů,
že není nijak z hlediska mzdové politiky odůvodněno,
aby byl poskytován nižší příplatek,
když jde o volný den, který není nedělí.
Poskytování mzdy za práci ve svátek
je také v návrhu upraveno v některých
případech novým způsobem. Je to tehdy,
když svátek připadne na kalendářní
neděli nebo na osobní neděli pracovníka.
Návrh více než dosavadní úprava
odpovídá názorům pracujících
na úpravu odměňování v těchto
případech a přináší současně
i určité administrativní zjednodušení.
Ve všech případech, kdy pracovník koná
práci ve svátek, má podle návrhu dostávat
k odměně za práci stoprocentní příplatek
bez ohledu na to, zda svátek připadl na pracovní
den, na neděli anebo na jiný den nepřetržitého
odpočinku pracovníka v týdnu.
V oblasti odměňování pracovníků
znamená návrh ve spojení s prováděcím
vládním nařízením některá
další významná administrativní
zjednodušení, a vytváří tak předpoklady
pro omezení administrativy ve mzdové agendě.
Je to zejména navrhovaná úprava tzv. osobních
překážek v práci a úprava stanovení
průměrného výdělku pracovníka.
Dosavadní úprava poskytování pracovního
volna a náhrady mzdy při osobních překážkách
v prácí, to je např. při svatbě,
návštěvě lékaře, úmrtí
v rodině apod. je nejednotná a roztříštěná
v několika desítkách prováděcích
předpisů. Návrh tuto úpravu sjednocuje
a všechny tyto předpisy ruší. Přitom
při určení okruhu placených překážek
v práci přihlíží k tomu, kdy
jde o vážné důvody, pro které
je nutno omluvit pracovníkovu nepřítomnost
v práci a poskytnout náhradu mzdy za tuto dobu,
a kdy jde o důvody méně naléhavé
a závažné, při nichž lze požadovat
na pracovníkovi, aby si záležitost vyřídil
mimo pracovní dobu, popř. aby zameškanou pracovní
dobu napracoval. Sjednocení umožní i operativnější
rozhodování vedoucích pracovníků
v těchto otázkách.
Pokud jde o uvolňování pracovníků
pro výkon veřejné funkce nebo pro jinou činnost
v obecném zájmu, přejímá návrh
dosavadní úpravu, která se osvědčila.
Zjednodušením mzdové agendy umožní
návrh také novou úpravu jednotného
výpočtu průměrného výdělku
pracovníků. Průměrný výdělek
pracovníka pro pracovněprávní účely
je nutno zjišťovat zejména pro účely
náhrady mzdy poskytované při dovolené,
při soukromých překážkách
v práci, při překážkách
v práci z důvodů obecného zájmu,
v případech, kdy pracovník nemohl pracovat
z důvodů na straně organizace, při
poskytování náhrady mzdy za svátek
a příplatku za práci ve svátek, při
náhradě škody aj.
Podle dosavadní úpravy je nutno zjišťovat
průměrný výdělek pro každý
takový případ znovu. Úprava je obsažena
v celé řadě předpisů nejrůznějšího
druhu a různých stupňů a často
způsobem odchylným. Návrh zavádí
jednotný způsob zjišťování
za 12 měsíců k 1. lednu a stanoví,
že jednou zjištěného průměrného
výdělku se používá po dobu celého
kalendářního roku pro všechny tyto případy
a určuje rovněž i jednotný základ
pro jeho stanovení.
Návrh byl projednán zejména také v
závodech s pracovníky, kteří uvedené
práce konají, a byl experimentálně
ověřován. Prvé zkušenosti ukazují,
že lze jím dosáhnout cílů, které
byly sledovány. Je to nejen administrativní zjednodušení
v malých závodech, kde není zatím
v širším měřítku používáno
mechanizace ve mzdové agendě, ale zejména
též ve velkých závodech s možností
využití samočinných počítačů
pro výpočet náhrad mezd pracovníkům.
Ve shodě s rezolucí o úkolech a úloze
ROH v současném období a s usnesením
celostátní všeodborové konference upravuje
návrh zákoníku práce i působnost
závodních výborů v oblasti odměňování
pracovníků. Úprava zaměřuje
činnost odborových orgánů hlavně
na zásadní otázky mzdové politiky,
jako je např. zavádění mzdových
soustav, prémiových řádů a
zásad pro poskytování odměn, zavádění
a změny norem spotřeby práce a opatření
k použití prostředků na mzdy. Tak bude
dosaženo, že se odborové orgány budou
zabývat stěžejními otázkami týkajícími
se v oblasti odměňování celých
pracovních kolektivů a že se vytvoří
podmínky pro posílení pravomoci a odpovědnosti
vedoucích pracovníků v otázkách
mzdového zhodnocení pracovních výsledků
jednotlivců.
Proto, soudružky a soudruzi poslanci, doporučuji,
aby plenární zasedání NS předložený
návrh zákoníku práce schválilo.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Mikuláškovi. Promluví posl. Pospíšil.
Posl. Pospíšil: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi
poslanci! Další rozvoj společenských
vztahů v naší republice si vyžádal,
aby na základě zásad zakotvených v
naší socialistické ústavě byly
nově a souhrnně upraveny též vztahy
v oblasti společenské práce. Tyto cíle
sleduje návrh jednotného zákoníku
práce, jak ve svém odůvodnění
zdůraznil tajemník ÚRO poslanec NS s. Pašek.
Nový zákoník má přispět
k dobudování socialistického právního
řádu a k upevnění socialistické
zákonnosti. Očekává se od něho,
že sehraje aktivní roli v rozvoji socialistických
výrobních vztahů, že zajistí,
aby socialistické pracovní vztahy byly v souladu
se zájmy společnosti a tím i každého
jednotlivce. Je proto pochopitelné, že už první
zprávy o tomto významném projektu vyvolaly
živý zájem a ohlas v širokých vrstvách
pracujících. Výmluvným dokladem toho
byla zejména veřejná diskuse na závodech
a v některých společenských organizacích,
která proběhla v období přípravných
prací na kodexu a přinesla tisíce cenných
připomínek a podnětných návrhů,
k nimž také přihlédlo jak dubnové
plénum ÚV KSČ, tak květnová
všeodborová konference ROH.
Předloženým návrhem zákoníku
práce se odpovědně zabývaly všechny
výbory NS. To všechno se dělo u vědomí,
že zákoník práce se stane základem
pracovního práva v naší socialistické
republice, že jeho úkolem je vytýčit
povinnosti i práva pracujících tak, aby to
bylo v souladu s celospolečenskými zájmy.
Tomuto duchu odpovídají i některé
významné změny, jež návrh zákoníku
přináší. Lze to mimo jiné ukázat
i na příkladě úpravy rozvazování
pracovního poměru, výpovědí
jak ze strany organizace, tak i ze strany pracovníka. Je
nepochybné, že jednostranné rozvazování
pracovního poměru znamená zpravidla vážnější
zásah do pracovního poměru. Považuji
proto za správné, že návrh zákoníku
stanoví podmínky, které je třeba splnit,
aby pracovní poměr mohl být takto platně
rozvázán. Mezi tyto podmínky právem
patří především výpovědní
důvody.
Důvody, pro které bude moci organizace dát
pracovníkovi výpověď, jsou v návrhu
zákoníku výslovně stanoveny. Tento
taxativní výpočet důvodů považuji
za správný, neboť tím bude vyloučeno
bezdůvodné rozvazování pracovního
poměru s pracovníky. Okruh výpovědních
důvodů je dostatečně široký,
takže bude, podle mého názoru, plně
vyhovovat oprávněným a odůvodněným
potřebám organizací. Stanovené důvody
např. plně umožňují, aby organizace
mohly v podmínkách zdokonaleného plánovitého
řízení národního hospodářství
regulovat počet svých pracovníků a
jejich kvalifikační složení tak, aby
zaměstnávaly jen takový počet pracovníků,
který bude pro ně nejvýhodnější.
Mezi tyto důvody byly proto správně zařazeny
všechny organizační změny, změny
výrobních úkolů, technického
vybavení apod., v jejichž důsledku organizace
nemá možnost některého pracovníka
nebo více pracovníků dále zaměstnávat
nebo se tito pracovníci stávají pro organizaci
nadbytečnými. Jako důvod k výpovědi
je nutno uznat také nezpůsobilost pracovníka
k výkonu sjednané práce, a to nezpůsobilost
jednak z důvodů trvalé změny zdravotního
stavu, jednak z toho důvodu, že pracovník nesplňuje
předpoklady stanovené pro výkon jeho dosavadní
práce nebo požadavky na tuto práci kladené.
Považuji rovněž za správné, že
v těchto všech případech bude organizace
moci dát pracovníku výpověď jen
tehdy, jestliže nebude mít možnost ho dále
zaměstnávat, ani po předchozí průpravě,
a to popř. ani na jiném pracovišti, nebo nebude-li
pracovník ochoten přejít na jinou pro něho
vhodnou práci na dosavadním, popř. na jiném
pracovišti. Tato podmínka stanovená pro organizaci
je správná, je v zájmu pracujících
i v souladu s plněním úkolů organizace.
Jako výpovědní důvod je rovněž
nutno uznat i závažné případy
porušení pracovní kázně, kdy
předchozí kárná opatření
byla bezúčinná nebo kdy půjde o zvlášť
hrubé porušení pracovní kázně,
které nebude dovolovat další pokračováni
v pracovním poměru.
V návrhu zákoníku se stanoví i důvody,
pro které může pracovník dát
výpověď organizaci. Jde o typické případy,
kdy pracovník má k rozvázání
pracovního poměru vážný důvod.
Jistě je však nutno uznat, že je namístě
i navrhované ustanovení, podle něhož
může pracovník dát výpověď
i z jiných důvodů, než jsou v návrhu
zákoníku vyjmenovány, popřípadě
i bez uvedení důvodu. Podrobně tuto úpravu
zdůvodnil zpravodaj posl. Mátl.
Návrh zákoníku práce přináší
změny i v úpravě výpovědních
lhůt. Podle dosavadních pracovněprávních
předpisů popř. pracovních řádů
jsou jiné výpovědní lhůty u
dělníků, jiné u technických
a administrativních pracovníků, u pracovníků
ve státních orgánech a v zařízeních
státní správy, u pracovníků
v některých odvětvích atd. Návrh
zákoníku práce zavádí pro všechny
pracovníky - a to jak v hospodářském
sektoru, tak i ve státní správě -
jednotné výpovědní lhůty, které
jsou co do délky odstupňovány podle věku
pracovníků. Jednoměsíční
výpovědní lhůta pro pracovníky
do 30 let věku, dvouměsíční
u pracovníků od 30 do 40 let věku a tříměsíční
pro pracovníky starší 40 let bude znamenat
též zjednodušení ve srovnání
s dosavadní úpravou, která platí pro
technické a administrativní pracovníky, kde
je šestitýdenní výpovědní
lhůta ke konci kalendářního čtvrtletí,
popř. ke konci kalendářního měsíce,
tříměsíční ke konci
kalendářního čtvrtletí, pokud
je pracovník v podniku zaměstnán déle
než 15 let avšak méně než 20 let,
a pětiměsíční ke konci kalendářního
měsíce při trvání pracovního
poměru nad 20 let. Pro dělníky platí
dosud 14denní výpovědní lhůta,
pro pracovníky ve státní správě
tříměsíční. - A tak
by bylo možno uvést ještě další
různé výpovědní lhůty.
Odstupňování výpovědních
lhůt podle věku považuji za správné,
neboť vychází z toho, že organizace odchodem
starších pracovníků do pracovního
poměru jinde ztrácí zpravidla zkušené
a kvalifikované pracovníky, za které obtížněji
získává přiměřenou náhradu.
Na druhé straně pak tito starší pracovníci,
s nimiž organizace pracovní poměr rozváže,
také sami obtížněji nalézají
nové zaměstnání, které by plně
odpovídalo jejich kvalifikaci a zkušenostem. Navrhované
výpovědní lhůty jsou dostatečně
dlouhé, takže organizace si během této
lhůty může včas obstarat náhradu
nebo provést příslušné organizační
opatření, aby činnost organizace a plnění
jejích úkolů nebyly odchodem pracovníka
narušeny. A právě tak i pracovník, rozváže-li
s ním pracovní poměr organizace, má
umožněno zajistit si včas nové zaměstnání.
Přiměřenost délky výpovědních
lhůt odpovídá také výpovědním
důvodům. pro které může dát
organizace výpověď pracovníkovi a pracovník
organizaci.
Návrh zákoníku práce řeší
tedy úpravu rozvázání pracovního
poměru výpovědí správně
a v plném souladu se zájmy naší společností
i jednotlivců.
Zásadnímu sjednocení úpravy pracovněprávních
vztahů pro všechny pracovníky odpovídá
i navrhovaná úprava rozhodování pracovních
sporů. Je skutečností, že pracovní
spory se vyskytují a budou se ještě nadále
vyskytovat; avšak jejich příčiny nejsou
u nás v antagonistických třídních
protikladech, jako je tomu v kapitalismu, ale zejména v
přežitcích starého způsobu myšlení,
v neukázněnosti, v byrokratickém přístupu
vedoucích pracovníků k nárokům
pracujících, v neznalosti pracovněprávních
předpisů popř. v jejich nesprávném
výkladu. Dosavadní roztříštěnost
pracovněprávních předpisů pak
značně ovlivňovala a dosud ovlivňuje
vznik sporů, neboť mnohé předpisy nejsou
již dostupné a proto nejsou známy, nebo některá
ustanovení jsou nejasná, popř. zastaralá
a jejich výklad působí značné
obtíže.