Pri hľadaní vhodného
riešenia spôsobu odškodňovania pracovných
úrazov, ktoré by pôsobilo na pracovníkov
výchovnejšie ako doterajšia úprava, nemôže
sa ísť cestou extrému a nahradiť princíp,
že riziko práce nemôže byť prenesené
na robotníkov, nejakým opačným princípom.
Je preto treba odstránenie ťažkostí hľadať
skôr v možnosti rozšírenia okruhu sprosťovacích
dôvodov. Vzhľadom na to návrh zákona
o odškodňovaní pracovných úrazov
a nemocí z povolania umožňuje, aby sa podnik
sprostil zodpovednosti nielen vtedy, keď pracovník
porušil bezpečnostné predpisy, príkazy
a zákazy, hoci bol s nimi zoznámený a ich
dodržiavanie sa vyžadovalo a kontrolovalo, ale tiež
vtedy, ak pracovníkovi preukáže, že si
počínal v rozpore s obvyklým spôsobom
chovania a jednal ľahkomyseľne, hoci si pritom musel
byť vedomý, že si môže privodiť
úraz. Pri posudzovaní, či pracovník
jednal ľahkomyseľne, bude treba vždy brať
v úvahu kvalifikáciu pracovníka, jeho skúsenosti
a vek.
Tento sprosťovací dôvod
môže byť vykladaný veľmi široko,
pretože v praxi nebude možno vždy jasne určiť
hranicu medzi takto kvalifikovaným jednaním postihnutého
pracovníka a medzi bežnou neopatrnosťou. Tu bude
hodne záležať na zodpovednom posúdení
každého prípadu najmä závodným
výborom ROH.
Na základe doterajších
skúseností možno právom predpokladať,
že nový sprosťovací dôvod prispeje
k účinnejšej výchove pracovníkov
k bezpečnej práci. Aby však jeho zavedenie
neviedlo k úplnému prevedeniu rizika práce
na pracovníkov, stanoví sa zásada, že
podnik sa v tokom prípade môže sprostiť
zodpovednosti len čiastočne a musí postihnutému
uhradiť najmenej jednu tretinu škody.
Z ďalších zmien by som
chcel upozorniť ešte na to, že sa podstatne zjednoduší
výpočet náhrady ušlého zárobku
po pracovnej neschopnosti. Počíta sa s tým,
že bude upustené od komplikovaného výpočtu
invalidného dôchodku v maximálnej výmere
(tzv. dimaxu) pre účele stanovenia výšky
náhrady škody na ušlom zárobku. Pracovníkom
by bola poskytovaná náhrada škody vo výške
rozdielu medzi čistým zárobkom pred pracovným
úrazom a čistým zárobkom po pracovnom
úraze s pripočítaním prípadného
hrubého invalidného dôchodku, a to s limitom
Kčs 2 200, 1 800 a 1 600, podľa jednotlivých
pracovných kategórií.
Pokiaľ ide o bolestné, zvyšuje
sa vzhľadom k doterajšej blahovoľnej praxi jeho
priznávania doterajšia hranica 10 bodov, do ktorej
sa bolestné nepriznáva, na hranicu 30 bodov. Tým
dôjde k vylúčeniu všetkých ľahších
menej bolestivých úrazov, za ktoré bolestné
nebude naďalej poskytované. Súčasne
však bola na základe skúseností zo závodov
preskúmaná výška bolestného u
vážnych a ťažkých úrazov a
bolestné pri takých úrazoch primerane zvýšené.
S určitými zmenami sa počíta i u náhrady
za sťaženie spoločenského uplatnenia,
a to v tom smere, že by sa malo dôjsť najmä
u niektorých nemocí z povolania ku zníženiu
spodnej hranice stanoveného rozmedzia bodov pri ponechaní
hornej hranice.
Teraz by som sa chcel ešte zmieniť
o niektorých otázkach týkajúcich sa
regresných náhrad.
I na úseku regresných náhrad
ukázal doterajší stav určité
nezrovnalosti právnej úpravy, ktoré oslabujú
výchovný účinok týchto náhrad.
Hlavným nedostatkom bolo, že
doterajšia úprava zakladala nárok na regresnú
náhradu už na právnej skutočnosti, že
neboli dodržané predpisy o bezpečnosti a ochrane
zdravia pri práci, prípadne záväzné
pokyny orgánov dozoru nad bezpečnosťou a ochranou
zdravia pri práci. To viedlo k tomu, že v určitých
hraničných prípadoch bola organizácia
povinná uhradiť regresnú náhradu, i
keď toto nedodržanie predpisov nezavinila. V
novej úprave sa preto zodpovednosť organizácií
obmedzuje len na také prípady, kde organizácia
nedodržanie predpisov zavinila. Organizácia sa preto
sprosťuje zodpovednosti nielen tam, kde si poškodený
spôsobil svoj úraz výlučne sám,
ale tiež vtedy, keď organizácia porušeniu
predpisov nemohla zabrániť ani pri vynaložení
všetkého úsilia, ktoré možno od
nej požadovať.
Druhou vážnou závadou
bolo, že doterajšia úprava kládla väčší
dôraz na náhradu spôsobenej škody, než
na výchovné pôsobenie. Dôsledkom toho
bolo, že sa žiadala náhrada len hotových
výdavkov vyplatených zo štátnych prostriedkov.
Tým dochádzalo k tomu, že podniky pri tom istom
zavinení boli postihované rzne podľa úplne
náhodilých okolností, aký zárobok
mal poškodený, aký bol starý a koľko
mal detí. Z toho tiež plynie, že podniky platili
enormne vysokú kapitalizovanú regresnú náhradu,
ak bol usmrtený pracovník s veľkým počtom
pozostalých osôb s nárokom na dôchodok
pozostalých, a neplatili okrem pohrebného vôbec
nič, ak bol usmrtený pracovník bez takýchto
pozostalých osôb (napr. ak bol usmrtený učeň).
Nová úprava nepripútava
otázku výšky náhrady k výdavku
zo štátnych prostriedkov, ale k vzniklému výsledku,
t. j. ku vzniklej invatidíte, čiastočnej
invalidite alebo smrti pracovníka, a podľa tohoto
výsledku stanoví náhradu pevnou čiastkou.
V tom a v četných iných smeroch bol zdôraznený
výchovný a ekonomický charakter regresných
náhrad. Zároveň, a to je najdôležitejším
rysom úpravy, sa stanoví, že výnos regresných
náhrad sa použije na zlepšenie ochrany života
a zdravia. Z výnosu regresných náhrad budú
poskytované príspevky organizáciám
štátneho socialistického sektoru na financovanie
zariadenia a opatrenia slúžiacich lepšiemu zabezpečeniu
ochrany života a zdravia, najmä predchádzaniu
a liečeniu úrazov a nemoci z povolania.
Uvedené zásady sú hlavnými
zásadami novej úpravy. V prevádzacej vyhláške,
ktorá je pripravená, bude doterajšia úprava
prehĺbená i po stránke konania o regresných
náhradách, aby bola väčšia záruka
objektívnosti pri zisťovaní podkladov a pri
rozhodovaní. Zásadne ako doteraz, budú rozhodovať
o regresných náhradách orgány okresných
národných výborov, predovšetkým
regresné komisie zriadené ako užšie komisie
zdravotníckych komisií. K závažnej zmene
dochádza pri rozhodovaní o odvolaní. Doterajší
systém, v ktorom o odvolaní proti rozhodnutiu regresnej
komisie rozhodovaní zdravotnícka komisia toho istého
národného výboru, nevedel vždy presvedčiť
organizácie, že vec bola objektívne posúdená.
Preto sa zavádza odvolanie ku krajskému národnému
výboru. Uplatňovanie regresných náhrad
pre bežné úrazy bude podstatne obmedzené.
Nový zákon si vyžiada
od regresných orgánov väčšieho
sústredenia na otázky zavinenia. Bude to iste na
prospech celej inštitúcie regresných náhrad,
ktorá tým získa podstatne na svojej presvedčivosti
a výchovnej sile.
Možno očakávať,
že tento výchovný účinok regresných
náhrad sa ešte podstatne zvýši za novej
sústavy riadenia národného hospodárstva,
pretože regresné náhrady pôjdu nutne
na vrub hrubého dôchodku, takže organizácie
budú mať prvoradý záujem na vytváraní
takých pracovných podmienok, za ktorých by
nedochádzalo k pracovným úrazom a nemociam
z povolania.
Súdružky a súdruhovia,
socialistická spoločnosť vytvorila potrebné
predpoklady, aby ľudský život a zdravie boli
v podmienkach života i práce čo najviac chránené.
Jej cieľom neni samoúčelný rast ekonomiky
materiálneho bohatstva a spotreby, ale i vytváranie
všeobecných podmienok pre zdravý a bohatý
život. Tieto ciele sú manifestované v zákone
o bezpečnosti a ochrane zdravia pri práci z roku
1961 a v dokumente o rozvoji starostlivosti o zdravie v socialistickej
spoločnosti z minulého roku a budú tiež
hlavnou náplňou pripravovaného zákona
o starostlivosti o zdravie ľudu. Tieto ciele sledujú
tiež návrhy oboch zákonov, ktoré vám
vláda predložila k prerokovaniu a schváleniu.
Oba tieto návrhy smerujú k ochrane ľudského
fondu výrobných síl, ktorý musí
v každom systéme riadenia národného
hospodárstva zostať v popredí nášho
záujmu.
Preto vláda doporučuje, aby
boli návrhy oboch zákonov prijaté a schválené.
(Potlesk.)
Předseda NS Laštovička:
Děkuji nám. ministra zdravotnictví prof.
Macúchovi. Žádám zpravodaje posl. Paška,
aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Pašek: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, péče o bezpečnost
při práci patří mezi přednosti
socialistického zřízení. Bezpečnost
a ochrana zdraví při práci je v ČSSR
postavena na stejnou úroveň jako péče
o rozvoj výroby a její řízení.
Nedílná jednota obou požadavků je součástí
socialistického výrobního procesu.
Proto se rozšiřují i
formy přímé účasti pracujících
na zvyšování péče o bezpečnosti
při práci a na zlepšování pracovního
prostředí. Na ochranné pomůcky je
ročně vynakládáno přes jednu
miliardu korun, nehledě k dalším stamiliónům
korun vynakládaných na zlepšení pracovního
a zdravotního prostředí při investiční
výstavbě, modernizaci a generálních
opravách závodů.
Přesto však výsledky
v boji za snižování úrazovosti neodpovídají
vynaloženým finančním a materiálovým
prostředkům ani vynaloženému organizátorskému
úsilí. Neuspokojivý stav pracovní
úrazovosti nás nutí, abychom se zabývali
také tím, zda a jak působí preventivně
na snížení úrazovosti soustava odškodňování
pracovních úrazů.
Dosavadní zkušenosti potvrzují
správnost zásady vyslovené v usnesení
ústředního výboru KSČ ze dne
8. prosince 1960, že nelze přenášet riziko
z práce na dělníky. Průzkum provedený
Ústřední radou odborů v 55 větších
závodech ze všech důležitých odvětví
našeho národního hospodářství
v rámci příprav návrhu projednávaného
zákona plně potvrdil, že hospodářské
orgány i odborové orgány na závodech
se ztotožňují s tímto základním
pojetím odškodňování pracovních
úrazů a nemocí z povolání.
Správně však bylo poukazováno
na to, že je třeba zvýšit zájem
a odpovědnost každého pracujícího
na dodržování zásad bezpečné
práce a zvýšit i preventivní funkci
předpisů upravujících odškodňování
pracovních úrazů. Napříště
nebude možné připouštět blahovolné
posuzování podmínek vzniku nároků
na odškodnění pracovního úrazu
nebo nemocí z povolání, protože je nutné
i na tomto úseku zvýraznit hledisko celospolečenských
zájmů proti neoprávněným zájmům
jednotlivců.
To však neznamená, že by
se mělo připustit, aby pod záminkou, "hospodárnosti"
bylo přenášeno hospodářskými
pracovníky riziko práce na pracovníky, postižené
pracovním úrazem nebo nemocí z povolání,
na úkor jejich oprávněných nároků.
Takové jevy jsou v rozporu s linií Komunistické
strany Československa, zdůrazňující
péči o obhájení oprávněných
materiálních zájmů pracujících,
pokud jsou v souladu se zájmy celospolečenskými.
Rezoluce ústředního
výboru KSČ o postavení, úloze a úkolech
Revolučního odborového hnutí v období
rozvinuté výstavby socialismu z ledna 1965 zdůraznila
také na tomto úseku význam činnosti
odborů, jimž přísluší v
období budování vyspělé socialistické
společnosti, aby v souladu s rozvojem národního
hospodářství dbaly o materiální
potřeby pracujících.
Tato rezoluce také uložila posílit
společenskou kontrolu odborů nad bezpečností
a ochranou zdraví při práci.
Shora uvedené zásady pro další
činnost odborů na tomto úseku platí
stejnou měrou i pro jejich činnost při předcházení
pracovním úrazům a nemocem z povolání
a pro správné odškodňování
těchto úrazů.
Naše odpovědnost hospodářů
nás nutí zkoumat, jak je vývoj úrazovosti
preventivně ovlivňován soustavou odškodňování
pracovních úrazů a nemocí z povolání.
Zkušenosti s dosavadní úpravou
odškodňování pracovních úrazů,
provedenou zákonem č. 150/1961 Sb. ukázaly
v tomto směru určité nedostatky.
Proto Ústřední rada
odborů připravila v rámci své legislativní
iniciativy návrh nové úpravy, která
je promítnuta ve vládním návrhu zákona,
který vláda nyní předkládá
plénu Národního shromáždění
ke schválení.
Jde o velmi důležitou právní
úpravu, která má odstranit nedostatky, které
snižují výchovný účinek
platné úpravy při odškodňování
pracovních úrazů a nemocí z povolání
a v některých případech mají
za následek dokonce i zneužívání
výhod dosavadní úpravy.
Ze statistických údajů
o počtu a výší odškodněných
úrazů a nemocí z povolání vyplývá,
že intence zákona působit výchovně
na pracovníky, pokud jde o dodržování
zásad bezpečné a nezávadné
práce se vždy nesetkala s kladným účinkem.
Přesto, že úrazovost
doznala v posledních několika letech pokles, neprojevil
se příznivý vývoj v počtu a
výši odškodnění.
V roce 1960 činila výše
náhrady za úrazy a nemoci z povolání
částku Kčs 85 793 944, v roce 1963 více
než dvojnásobek (Kčs 179 156 538), zatímco
počet úrazů i úrazová četnost
od roku 1960 poklesla.
Přitom procento odškodněných
úrazů a nemocí z povolání v
různých hospodářských a správních
odvětvích velmi podstatně kolísá.
Skutečnost z roku 1963 je tato:
V podnicích ministerstva paliv počet
odškodněných pracovních úrazů
činil 42,5 %.
V oboru působnosti ministerstva stavebnictví
60,6 %.
V podnicích ministerstva všeobecného
strojírenství 61,3 %, zatímco v závodech
ministerstva zemědělství, lesního
a vodního hospodářství 43,4 %.
Podobné rozdíly se jeví
i v nevýrobních resortech, kde například
v resortu školství a kultury bylo odškodněno
v roce 1963 jenom 29 % pracovních úrazů,
zatímco v resortu zdravotnictví bylo odškodněno
téměř
80 % pracovních úrazů.
Uvedené rozdíly, které
se v praxi vyskytly, ukazují, že výklad zákona
nebyl jednotný a že v častých případech
si praxe hledala východisko z příliš
striktních ustanovení zákona.
Mám tu na mysli především
okruh zprošťovacích důvodů, který
je úzký, vymezení přímé
souvislosti s výkonem zaměstnání,
které je vykládáno příliš
široce a přiznávání bolestného
u nepatrných úrazů, u kterých se před
platností zákona č. 150/61 Sb. bolestné
nikdy nepřiznávalo.
Návrh zákona vyhovuje oprávněným
požadavkům uplatněným v praxi, aby nedocházelo
k plnému odškodňování úrazů
tam kde si pracovník přivodil zranění
při práci vědomou lehkomyslností,
která je ve zjevném rozporu s obvyklým způsobem
chování.
Předpisy o bezpečnosti a ochraně
zdraví při práci nemohou stanovit pravidla
bezpečné a zdravotně nezávadné
práce naprosto vyčerpávajícím
způsobem.
V praxi se ukázalo, že nebezpečný
a z hlediska bezpečnosti práce nesprávný
postup při práci není v platných předpisech
často zakázán.
Nová úprava na tyto případy
pamatuje v § 3. Umožňuje organizaci, aby se zprostila
zčásti odpovědnosti za úraz nebo nemoc
z povolání, prokáže-li postiženému
pracovníku, že jednal lehkomyslně, v rozporu
s obvyklým způsobem chování, že
si vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem musel
být vědom, že si může přivodit
úraz.
Vědomá lehkomyslnost není
však důvodem k úplnému zproštění
odpovědnosti.
Podnik musí uhradit nejméně
jednu třetinu vzniklé škody úrazem nebo
nemocí z povolání.
Nelze si zastírat, že tento
zprošťovací důvod může být
velmi široký, neboť v praxi nebude vždy
možno jasně určit hranici mezi takto kvalifikovaným
jednáním postiženého pracovníka
a mezi běžnou neopatrností.
Bude záležet na odpovědném
posouzeni každého případu nejen vedením
závodu, ale i závodním výborem ROH.
Tento zprošťovací důvod
bude klást zvýšené požadavky na
práci hospodářských a odborových
orgánů na závodě.
Bude úkolem odborových organizaci
dbát, aby nedocházelo k tomu, že by se podniky
zprošťovaly odpovědnosti i tam, kde by měly
za úraz odpovídat a tím přenášely
vlastně na pracovníka riziko práce.
Průzkum provedený Ústřední
radou odborů v závodech ukázal, že zavedení
nového zprošťovacího důvodu by
posílilo výchovný účinek úpravy
odškodňování pracovních úrazů.
Zvýšení výchovného
účinku sleduje i další změna,
dle níž se určí výše náhrady
podle míry zavinění i v těch případech,
kdy k pracovnímu úrazu dojde v důsledku porušení
bezpečnostních předpisů ze strany
podniku i pracovníka.
Dosud musel v takovém případě
dostat pracovník vždy nejméně 50 % náhrady
škody, i když bylo zřejmé, že jeho
vina na úraze je mnohem větší, než
vina podniku.