Nová úprava postihuje přísněji
než dosud pracovníky, kteří si pracovní
úraz přivodí svou opilostí.
Byla-li opilost jedinou příčinou
úrazu, podnik se zprosti zcela odpovědnosti, takže
pracovník nedostane žádnou náhradu.
Jestliže však mistr připustil
opilého pracovníka k práci, nebo po zjištění,
že je opilý, jej přesto nechal dále
pracovat a došlo k úrazu, zprostí se podnik
odpovědnosti jen zčásti. Ani v tom případě
postižený opilý pracovník nedostane
plnou náhradu škody.
Toto přísnější
posuzování opilosti je zcela správné,
poněvadž opilost u některých pracovníků
je častou příčinou nejenom jejich
vlastních pracovních úrazů, ale znamená
současně i ohroženi zdraví a života
jiných občanů.
Významnou změnu přináší
nová úprava také při stanovení
náhrady ušlého výdělku po skončení
pracovní neschopnosti. Napříště
odpadne administrativně velmi složitý způsob
výpočtu této náhrady.
Nebude již třeba pracně
zjišťovat invalidní důchod v nejvyšší
výměře a porovnávat jej s výdělkem
postiženého pracovníka před pracovním
úrazem.
Náhrada bude poskytována do
výše průměrného výdělku
pracovníka před pracovním úrazem s
omezením částkami 2200,- 1800,- a 1600,-
Kčs měsíčně podle pracovních
kategorií jako dosud.
Odmítne-li poškozený
pracovník bez vážných důvodů
nastoupit práci na pracovním místě,
které mu podnik nabídl, nepozbývá
nároku na odškodnění, ale výše
odškodnění se určí podle výdělku,
kterého by mohl dosáhnout na nabídnuté
práci.
Také toto ustanovení přispěje
k spravedlivější úpravě odškodňování
a znemožní spekulaci postižených pracovníků.
Dosavadní úprava nerozlišovala
mezi chorobami z povolání, které celkově
omezují nebo znemožňují výdělečnou
schopnost postiženého pracovníka, a mezi nemocemi,
které vylučují postiženého z
výkonu práce pouze na určitých pracovištích,
avšak nebrání mu ve výkonu jeho zaměstnání
na jiných pracovištích.
Proto návrh zákona ukládá
ministerstvu zdravotnictví, aby v dohodě s Ústřední
radou odborů stanovilo, při kterých nemocech
z povolání náleží náhrada
za ztrátu na výdělku po skončení
pracovní neschopnosti pouze po dobu, než bude postižený
pracovník schopen dosahovat původního výdělku.
Tím se odstraní poskytování
náhrad, které neměly své opodstatnění.
Návrh zákona odstraňuje
dále dosavadní nesrovnalost spočívající
v tom, že náhrada za věcné škody,
které utrpěl postižený pracovník
v souvislosti s pracovními úrazy se posuzovala podle
ustanovení občanského zákoníku
a poškozený musel proto prokazovat podniku zavinění,
ačkoliv věcná škoda vznikla z téže
události jako škoda na zdraví.
Jednorázové odškodnění
pozůstalých v částce Kčs 3000,-
pro vdovu a 5 000,- pro dítě se ponechává,
avšak umožňuje se přiznat toto odškodnění
i rodičům zemřelého, a to v maximální
částce 3 000,- Kčs pro oba rodiče
v úhrnné částce. Toto má význam
zejména například u smrtelných případů
mladých pracovníků.
Průzkum v závodech ukázal,
že lékaři hodnotí téměř
každý pracovní úraz bolestným,
i když měl za následek krátkodobou,
někdy jen denní, dvou nebo třídenní
pracovní neschopnost, popřípadě když
vůbec neschopnost nebyla stanovena.
Platná úprava takovou praxi
umožňuje.
Možnost přiznávat bolestné
za drobné úrazy vede k tomu, že pracovník
má při pracovním úrazu větší
příjem, než kdyby úraz neutrpěl.
Je proto odůvodněné
zvýšit dolní hranici bodů, od které
se přiznává bolestné z dosavadních
10 bodů na hranici 30 bodů.
Tím dojde k vyloučení
lehkých, méně bolestivých úrazů,
za které nebude napříště poskytováno
bolestné.
Tuto úpravu provádí
ministerstvo zdravotnictví vyhláškou, která
bude platit současně i pro bolestné přiznávané
podle občanského zákoníku.
V této vyhlášce se počítá
také s přehodnocením výše bolestného
u těžších úrazů, kde dosavadní
hodnocení bylo namnoze nízké.
Nová úprava odstraňuje
dále dosavadní neúměrně dlouhou
promlčecí dobu tříletou a stanoví
promlčecí dobu na jeden rok.
Návrh zákona zde sleduje cíl
zkrátit řízení o odškodnění
a umožnit, aby se poškozenému dostalo náhrady
škody co nejdříve.
Významná změna je také
v tom, že organizace, která nahradila poškozenému
pracovníkovi škodu způsobenou nemocí
z povolání, může požadovat náhradu
vyplacených částek od všech organizací,
u kterých poškozený pracoval v pracovním
poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc
z povolání, a to v rozsahu odpovídajícím
době zaměstnání za uvedených
podmínek. Tím se rozvrhuje finanční
břemeno na zúčastněné podniky
spravedlivějším způsobem než dosud.
Pokud by nebyly organizace odpovědné
za nemoc z povolání (například byla
zrušena apod.), uhradil by poškozenému pracovníku
škodu stát.
Toto ustanovení odstraní ve
prospěch poškozených pracovníků
dosavadní mezeru v zákoně.
Návrh zákona pamatuje také
na možnost nové úpravy náhrady škody
postiženému pro případ, že se změní
podstatně jeho poměry, např. zhorší
nebo zlepší se jeho zdravotní stav, nebo se
jinak podstatně změní podmínky, které
byly rozhodující pro přiznání
odškodnění. Odstraňují se také
dosavadní pochybnosti vyplývající
ze zavedení zvláštní daně z důchodu
podle předpisů o nemocenském zabezpečení.
Výslovně se stanoví,
že důchody invalidní, částečně
invalidní a důchody pozůstalých se
rozumějí důchody bez odečtení
zvláštní daně z důchodu, tj.
důchody hrubé.
To znamená, že pracovník
obdrží jako náhradu za ztrátu na výdělku
po skončení pracovní neschopnosti rozdíl
mezi čistým výdělkem před pracovním
úrazem nebo zjištěním nemoci z povolání
a čistým výdělkem po pracovním
úrazu s připočtením případného
hrubého důchodu. Zvláštní daň
z důchodu nese tedy sám stejně jako ostatní
důchodci.
Soudružky a soudruzi poslanci! Účelem
navrhované zákonné úpravy je odstranit
nedostatky, které bránily tomu, aby se odškodňování
pracovních úrazů a nemocí z povolání
stalo opravdu účinným nástrojem úrazové
prevence. Lze právem očekávat, že výchovné
působení nové úpravy bude mít
příznivý vliv jak na jednotlivé pracovníky,
popřípadě na kolektivy pracovníků,
tak i na vedoucí hospodářské pracovníky,
poněvadž je povede k důslednějšímu
dodržování bezpečnostních předpisů
a k odpovědnějšímu plnění
všech povinností, které pro ně z těchto
předpisů vyplývají.
Nová právní úprava
odškodňování pracovních úrazů
bude tedy mít důležité poslání
zvláště v podmínkách nového
řízení národního hospodářství.
Výbory Národního shromáždění
zdravotní dne 15. 1. 1965 a ústavně právní
dne 25. 1. 1965 projednávaly vládní návrh
zákona o odškodňování pracovních
úrazů a nemocí z povolání,
doplnily a provedly změny, které zpřesňují
předložený návrh, aby nevznikaly při
praktickém provádění zákona
pochybnosti, a usnesly se doporučit jej Národnímu
shromáždění ke schválení.
Předseda NS Laštovička:
Zahajuji přerušenou schůzi a dávám
slovo zpravodaji k zákonu o regresních náhradách
posl. Tomanovi.
Posl. Toman: Vážené
Národní shromáždění, soudružky
a soudruzi!
Poslanci zdravotního a ústavně
právního výboru při projednávání
vládního návrhu zákona o regresních
náhradách potvrdili v prvé řadě
nutnost existence těchto regresních náhrad.
Tato nutnost vyplývá z rozporu mezi celospolečenskými
zájmy na ochranu zdraví a hmotnou zainteresovaností
organizací na hospodářských výsledcích
jejich činnosti. Skutečnost, že by jen sám
stát uhrazoval z celospolečenských prostředků
všechny škody a důsledky, které vznikají
z úrazů, nemocí z povolání
a jiných poškození na zdraví, měla
by za následek, že by organizace nepředcházely
těmto škodám a neuznávaly by ani rentabilitu
nákladů na vytváření zdravého
a bezpečného pracovního i životního
prostředí. Vždyť daleko lákavější
by pro ně bylo plnění výrobních
- prémiových ukazatelů bez ohledu na to,
jakými škodami se zatěžuje celé
naše národní hospodářství.
Poslanci poukazovali i na tu skutečnost, že právě
v nové soustavě řízení našeho
národního hospodářství bude
otázka účinných záruk ochrany
zdraví ještě důležitější.
Dosavadní plánovací metodika totiž výchovné
i represivní působení regresu oslabovala,
poněvadž mnohé podniky s neproduktivními
režijními náklady počítaly, i
když bylo zakázáno tyto plánovat. Naproti
tomu nový ekonomický model, využívající
v plné míře hodnotových kategorií,
vyvolává nutně zájem podniku na snížení
všech nákladů, tedy i částek,
které v souvislosti s pracovním úrazem nebo
nemocí z povolání musí tento odvést
do státního rozpočtu formou regresních
náhrad.
Jak již bylo řečeno ministrem
zdravotnictví nová úprava sleduje i lepši
objektivnost při posuzování zavinění.
V tomto směru při projednávání
předmětného návrhu ve zdravotním
výboru bylo zvláště zdůrazněno
a doporučeno zakotvit do zákona možnost postihu
regresní náhrady i vůči jiné
organizaci, která nesplnila svoje povinnosti a svoje závazky.
Sledovali jsme tímto jak morální tak i hospodářskou
ochranu těch podniků, jejichž úsilí
a snaha jsou mařeny jinými neodpovědnými
orgány. Věříme, že toto nové
zákonné opatření v praxi ještě
více podtrhne spravedlnost a objektivnost regresních
postihů. Obdobně zdravotní výbor sledoval,
aby u regresní náhrady stanovené jednotlivcům
- občanům byla diferencována výše
náhrady dle společenské nebezpečnosti
a občanského profilu pachatele, a to zvláště
pokud jde o poškození zdraví úmyslně
či v opilosti. Alkoholismus i zde stává se
přitěžující okolností
a společenské sankce v tomto směru jsou právem
namířeny proti těm, kteří poškozují
a ohrožují zdraví a bezpečnost sebe
i ostatních. S tím ovšem souvisí i otázka
prodeje alkoholických nápojů na závodech,
otázka dodávky nealkoholických kvalitních
nápojů. Všechny tyto věci projednával
v minulém roce nás zdravotní výbor
NS, který v tomto směru přijal také
příslušná opatření.
Při zpracování vládního
návrhu zákona o regresních náhradách
byla mimo jiné plně respektována i připomínka
ústavně právního výboru, že
místo dosavadního promlčení regresních
náhrad dochází k zániku práva,
a to zjednodušenou formou, přičemž každá
regresní náhrada musí být zcela likvidována
nejdéle do 4 let po roce, v němž došlo
k poškození zdraví.
V minulosti byla totiž často
úroveň regresní agendy některých
okresů ovlivňována a snižována
značnou rozpracovaností a počtem nedodělků.
Poslanci zdravotního výboru osobními prověrkami
se přesvědčili, že zapracováním
a proškolením regresních pracovníků
v ústavech národního zdraví se regresní
činnost zlepšuje, i když se vyskytují
ještě často závady v ohlašovací
povinnosti. Po volbách do národních výborů
byly v minulém roce při zdravotnických komisích
okresních národních výborů
zvoleny regresní komise. A na těchto bude velmi
záležet, jak brzy a do jaké míry bude
nový zákon o regresních náhradách
uveden do praktického života. Všeobecně
byl zjištěn zájem členů regresních
komisí o práci a snaha osvojit si znalosti, potřebné
pro rozhodování. Nová zákonná
opatření budou vyžadovat, aby tyto komise nejen
projednávaly jednotlivé regresní případy
na svých zasedáních, nýbrž aby
se zúčastňovaly v rámci prevence i
hromadného projednávání případů
na závodech, došetřovaly některé
případy přímo na pracovištích,
prováděly rozbor úrazovosti a rozbor stavu
regresní agendy vůbec. Věřím,
že tento zájem jistě podpoří
i ta skutečnost, že národní výbory
budou moci podle nového zákona používat
výnosu regresních náhrad na financování
zařízení a opatření sloužících
k lepšímu zabezpečení ochrany a zdraví
pracujících a k léčení úrazů
a nemocí z povolání. Tyto budou potřebovat
účinnou pomoc jak od zdravotnických komisí,
tak i od svých okresních národních
výborů. Věříme, že tento
zájem jistě podpoří i ta skutečnost,
že národní výbory budou moci podle nového
zákona používat výnosu regresních
náhrad na financování zařízení
a opatření, sloužících lepšímu
zabezpečení ochrany života a zdraví,
zejména předcházení a léčení
úrazů i nemocí z povolání.
Tato okolnost jistě také podpoří nové
formy v metodice plánování a rozpočtování
našich národních výborů.
Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi!
Ústavně právní
i zdravotní výbor Národního shromáždění
podrobně projednal vládní návrh zákona
o úhradě nákladů vznikajících
státu z úrazů, nemocí z povolání
a jiných poškození na zdraví. Oba výbory
přišly k závěru, že tento zákon
bude účinným nástrojem naší
socialistické společnosti k vytváření
potřebných předpokladů, aby lidský
život a zdraví byly v podmínkách života
a práce co nejvíce chráněny, a proto
vám jej doporučuji ke schválení. Podle
usnesení ústavně právního výboru
navrhuje se účinnost zákona od 1. května
1965.
Předseda NS Laštovička:
Děkuji poslanci Tomanovi. Nyní zahájíme
rozpravu. Kdo si přeje slovo? Nikdo. Věc byla prodiskutována
ve výborech. Jestliže se nikdo nehlásí,
odpadá také doslov obou zpravodajů. Je nutno
přikročit k hlasování.
Kdo souhlasí s vládním
návrhem zákona o odškodňování
pracovních úrazů a nemoci z povolání,
ve znění společné zprávy výborů
zdravotního a ústavně právního
s doplňky podle tisku č. 17, nechť zvednu ruku.
(Hlasuje se.) Zdržel se někdo hlasování?
(Nikdo.) Je někdo proti? (Nikdo.) Konstatuji,
že vládní návrh zákona o odškodňování
pracovních úrazů a nemocí z povolání
je tímto schválen. Kdo souhlasí s vládním
návrhem zákona o úhradě nákladů
vznikajících státu z úrazů,
nemocí z povolání a jiných poškození
na zdraví o regresních náhradách a
se změnou navrženou výbory zdravotním
a ústavně právním, kterou přednesl
zpravodaj, aby účinnost tohoto zákona byla
od 1. května 1965, nechť zvedne ruku! (Hlasuje
se.) Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Tím Národní shromáždění
schválilo tento vládní návrh zákona
s tím, že účinnost bude od 1. května
1965.
Osmým bodem našeho pořadu
jsou odpovědi na dotazy a interpelace poslanců.
Místopředseda vlády s. Šimůnek
ve svém vystoupení ke zprávě vlády
sdělil, že všechny dotazy budou zodpovězeny
písemně. Tím odpadá tento bod. (Hlas
z pléna: Písemně těm, kteří
se dotazovali. Odpovědi zajímají i
ostatní poslance.) Dáváme odpovědi
na vědomí poslancům, budou otištěny
ve Zprávách. Odpovědi se dovědí
všichni poslanci. Nyní můžeme projednat
poslední bod pořadu, kterým je
9. Zpráva
předsedy NS podle čl. 60 odst. 2 ústavy o
vydaných opatřeních předsednictva
Národního shromáždění.
Předsednictvo NS schválilo
dne 22. prosince 1964 vládní návrh, kterým
byly předloženy k souhlasu NS změny článků
23, 27 a 61 Charty Organizace spojených národů,
přijatých XVIII. Valným shromážděním
Organizace spojených národů ze dne 17. prosince
1963 v rezoluci č. 1991/XVIII. A a B.
Podle návrhu předloženého
zeměmi Afriky, Asie a Latinské Ameriky má
být zvýšen počet členů
Rady bezpečnosti Organizace spojených národů
z 11 na 15 členů a Hospodářské
a sociální rady z 18 na 27. Většina
hlasů v Radě bezpečnosti má být
zvýšena ze 7 hlasů na 9. XVIII Valné
shromáždění Organizace spojených
národů rozhodlo přijmout rezoluce obsahující
navrhované změny a předložit je členům
Organizace spojených národů k ratifikaci
s výzvou, aby tyto ratifikace byly provedeny do 1. září
1965. Vzhledem k politickému významu změny
Charty Organizace spojených národů navrhuji
podle čl. 60 odst. 2 ústavy, aby NS schválilo
opatření předsednictva NS ze dne 22. prosince
1964, kterým byl vysloven souhlas se změnami článku
23, 27 a 61 Charty Organizace spojených národů.
Má někdo, soudružky a
soudruzi poslanci, dotaz? (Žádný dotaz
není.)
Můžeme proto hlasovat.
Kdo souhlasí s předneseným
opatřením předsednictva Národního
shromáždění, nechť zvedne ruku!
(Poslanci hlasují.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování?
(Nikdo.)
Tím Národní shromáždění
schválilo opatření předsednictva NS
ze dne 22. prosince 1964, kterým byl vysloven souhlas se
změnami článků 23, 27 a 61 Charty
Organizace spojených národů přijatých
XVIII. Valným shromážděním OSN
dne 17. prosince 1963 v rezoluci čís. 1991/XVIII
A a B.
Dále schválilo předsednictvo
NS dne 24. února 1965 zákonné opatřeni,
jímž se zřizuje Pamětní medaile
k 20. výročí osvobození Československé
socialistické republiky. Tuto pamětní medaili,
která je projevem ocenění mimořádných
zásluh v boji proti fašismu doma nebo za hranicemi,
bude na návrh vlády propůjčovat president
republiky československým občanům,
zejména těm, kteří se aktivně
zúčastnili domácího odboje nebo partizánských
bojů se zbraní v ruce anebo se jinak významně
podíleli na povstání českého
lidu v roce 1945, a těm, kteří byli za organizování
protifašistické činnosti vězněni.
Má-li být Pamětní medaile propůjčena
příslušníkům ozbrojených
sborů, předkládá návrh presidentu
republiky ministr národní obrany, popřípadě
ministr vnitra. Medaili lze také propůjčit
útvarům Čs. lidové armády a
bezpečnostních sborů ministerstva vnitra,
které jsou nositeli historických názvů
a bojových tradic protifašistického boje českého
a slovenského lidu. Zákonné opatření
bylo přijato na základě vládního
návrhu.
Má někdo nějaký
dotaz? (Nemá.)
Navrhuji podle článku 60 odst.
2, aby Národní shromáždění
schválilo zákonné opatření
předsednictva NS ze dne 24. února 1965 č.
15 Sb., kterým se zřizuje Pamětní
medaile k 20. výročí osvobození Československé
socialistické republiky.
Kdo souhlasí se zákonným
opatřením, nechť zvedne ruku (Poslanci
hlasují.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování?
(Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní
shromáždění schválilo zákonné
opatření předsednictva NS, jímž
se zřizuje Pamětní medaile k 20. výročí
osvobození Československé socialistické
republiky.
Národní shromáždění
projednalo schválený pořad této schůze.
Děkuji vám a končím
schůzi Národního shromáždění.