Předseda NS Laštovička:
Děkuji ministru dr. Císařovi. Dávám
slovo zpravodaji kulturního a ústavně právního
výboru posl. akad. Mackovi.
Posl. akad. Macek: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci! Máme se vyjádřit
k předloženému vládnímu návrhu
zákona o dílech literárních, vědeckých
a uměleckých, k tzv. autorskému zákonu.
Soudruh ministr Císař nastínil nám
už širší kulturně politické
souvislosti, v nichž je třeba tento zákon posuzovat.
Nemohu než připojit se k němu a projevit s
jeho pojetím souhlas. V důvodové zprávě
se naznačují vztahy nového zákona
k dosavadnímu autorskému zákonu z 22. prosince
1953 č. 115 Sbírky. Soudím, že v důvodové
zprávě najdete vysvětlivky ke všem otázkám,
jež se vám při čtení návrhu
zákona rojí. Nechci proto k těmto věcem
se vracet, čas je příliš vzácné
koření a nechtěl bych vás zbytečně
unavovat.
Musím však přece jen
pár slov připojit. Především
vás chci ubezpečit, že předkládaný
návrh zákona prošel hustým sitem diskusí,
připomínek, kritických poznámek. Vyjádřily
se k němu všechny naše tvůrčí
umělecké svazy, Akademie věd, některé
vysoké školy. Kulturní a ústavně
právní výbor na dvou zasedáních
podrobně návrh projednal. A nemluvilo se do větru.
Původní návrhy byly přepracovány,
dosti změn doznaly jednotlivé paragrafy - zkrátka
kolektivní rozum našel tu všestranné uplatnění.
A to je, jak se domnívám, základní
předpoklad dobré přípravy zákona,
předpoklad jeho životnosti a společenské
užitečnosti. Zároveň však je to
pro vás záruka, že svobodně a bezpečně,
bez rozpaků můžete k tomuto návrhu zákona
říci svůj souhlas.
Ideové a kulturně-politické
zázemí našeho zákona je rozsáhlé.
Zákon má postihnout a vytvořit základnu
pro společenské posouzení a zhodnocení
tvůrčí, vědecké a umělecké
práce. Nezazlívejte mi, že k tomuto rysu autorského
zákona připomenu pár slov právě
o tomto druhu práce tak významné a důležité
pro výstavbu socialismu a komunismu. Chci vzdáti
při té příležitosti hold každé
tvořivé práci, jež vytváří
nové hodnoty, jež proniká k novým objevům,
obnažuje jádro věcí, zkrášluje
náš život a strhává nás
všechny vpřed. Karel Marx mluvil v kritice gothajského
programu o hodnocení práce v prvém období
komunismu a zdůrazňoval, že stále ještě
- dokud trvá dělba práce a protiklad mezi
duševní a tělesnou prací - bude uznáváno,
"nestejné nadání jednotlivce a tím
i výkonnost jako přirozené výsady"
. To je v nejširším slova smyslu teoretické
zdůvodnění našeho zákona, toto
nadáni jednotlivce v socialistické společnosti
má zákon ochránit. Nadání,
talent to jsou převzácné hodnoty, jichž
si zejména v našich národech musíme
zvlášť cenit. Malé národy (myslím
co do počtu malé) vždy se mohly měřit
s velkými národy právě mírou
uplatnění talentů. Autorský zákon
má tudíž zabezpečit velmi citlivě
ochranu i rozvoj tomuto talentu zhmotněnému v práci
umělecké a vědecké. Jistě mi
přiznáte, že tímto včleněním
do teoretických souvislostí vzrůstá
společenský dosah zákona, o němž
jednáme.
Předkládaný vládní
návrh přesahuje hranice naší země
a navazuje na mezinárodní konvence. Tím je
též řešena často diskutovaná
otázka, zda se těchto mezinárodních
úmluv, jako je Bernská úmluva i s revizemi,
máme účastnit. Pro přitakání
nemají významu jen zřetele ekonomické,
nýbrž i výhody kulturně-politické.
Účast na těchto dohodách umožňuje
nám rozhodovat o tom, co je a není možné
uveřejnit v zahraničí z našich děl;
můžeme se bránit proti zneužití
díla socialistických tvůrců. Stačí
tu snad připomenout např. nehorázné
zneužiti Mňačkových "Opožděných
reportáží" v západním Německu
i sílu kulturně-politického úderu,
který mohl autor vést, abychom plně pochopili
dosah našeho rozhodnutí i význam našeho
souhlasu s mezinárodními dohodami o autorských
právech.
A ještě jednou poznámkou
se chci k plénu Národního shromáždění
obrátit. Četné diskuse se točily kolem
§ 16 předkládaného vládního
návrhu zákona. Někteří umělečtí
pracovníci se obávají, že by tento paragraf
mohl otevřít dveře k možnostem zneužití,
komolení jejich díla. V poslední době
to byl i například filmový režisér
Martin Frič, který v tisku protestoval proti libovolnému
sestřihu jeho starších filmů, jež
bez jeho vědomí provedla Čs. televize. Zajisté
lze pochopit, že nelze formulaci § 16 koncipovat tak,
aby rozhlasové a televizní organizace vysílaly
díla již uveřejněná toliko s
autorovým svolením. Obě organizace například
by musely si vyžadovat souhlas k vysílání
každé písničky, básně,
drobné črty atd., což by vneslo do jejich práce
chaos a zbytečnou činnost administrativní.
Důvodová zpráva správně naznačuje
souvislosti této praxe s kolektivními smlouvami.
Navíc chci říci, ve smyslu jednání
z kulturního výboru, že by měly obě
organizace plně respektovat všechny články
předkládaného návrhu zákona,
že by zejména měly dbát, aby dílo
nebylo komoleno a aby s ním nevhodně nebylo zacházeno,
a aby u větších děl uměleckých
(co do rozsahu) přece jenom autor o vysílání
byl zpraven. Zástupci televize i rozhlasu při předběžném
jednání vyslovili s tímto postupem souhlas.
Považuji také za nutné učinit tento
dodatek k § 16 předkládaného návrhu
u vědomí toho, že při event. sporném
řízení zpráva zpravodajova je též
určitým východiskem pro hledání
stanoviska. S touto poznámkou doporučuji též,
aby § 16 byl schválen ve znění, jak
vládní návrh předkládá.
V závěru své zprávy
plně doporučuji, aby Národní shromáždění
přijalo a schválilo předložený
vládní návrh autorského zákona
včetně úprav a zpřesnění,
vyjádřených ve společné zprávě
(je to tisk č. 28) a doplnění a zpřesnění,
o nichž mluvil s. ministr Císař a jež
se týkají § 36. Je to návrh, který
směřuje k podpoře a rozvoji socialistické
kultury, ku prospěchu rozvoje tvůrčí
umělecké a vědecké činnosti.
(Potlesk)
Předseda s. Laštovička:
Děkuji zpravodaji posl. akad. Mackovi. Zahájíme
rozpravu. Do rozpravy se přihlásila posl. Turečková.
Posl. Turečková: Soudružky
a soudruzi poslanci!
Býváme často svědky
různých názorů na potřebu umění.
Mnohé nesprávné názory, vyjádřené
např. tím, že umění není
k životu třeba, že je možno žít
i bez něho, mají svou podstatu i v tom, že
u starší generace nebyly často zajištěny
nejzákladnější životní požadavky,
a že na potřeby estetické nebylo vůbec
možno pomýšlet. Bylo by však velmi nesprávné,
kdyby naši starší občané vštěpovali
svoje názory mladé generaci, která vyrůstá
v úplně jiných hospodářských
poměrech. Nejenže má dnešní mladá
a střední generace prostředky i čas
na svou estetickou výchovu i na hodnotnou zábavu,
ale nezbytně jí potřebuje jako protipól
k převaze techniky a vysoké organizovanosti našeho
času. Harmonický rozvoj osobnosti není bez
umění možný. Zvlášť
nesmí být tato zásada opomenuta u dospívající
mládeže, v období, kdy se mladý člověk
formuje pro celý život. Věřím,
že nejsem daleka pravdy, řeknu-li, že některé
projevy neúcty, hrubosti, vulgárnosti i případy
končící před soudem mají své
základy v nedostatečně rozvíjené
citové složce mladé osobnosti.
Soudružky a soudruzi poslanci, jsem
z okresu opavského, který je ve značné
míře okresem zemědělským. V
této části naší republiky, která
byla poznamenána dlouhodobou příslušností
k Prusku a později k fašistickému Německu,
kde se prolínají všechny pozůstatky
minulosti, jak je s sebou přinášel agrární
venkov, kde jsou problémy vzniklé novým osídlením,
si nedovedeme výchovu pracujících bez umění
vůbec představit.
Město Opava i celý okres je
spojován s nár. umělcem Petrem Bezručem,
který se tu narodil, pobýval zde a v Opavě
je i pochován. Z pietní vzpomínky na Petra
Bezruče vznikla tradice - kulturní festival zvaný
Bezručova Opava. Každoročně se na něm
setkávají umělci s pracujícími
v závodech i v obcích a s mládeží
ve školách. Jsou to setkání srdečná
a upřímná z obou stran. Sváteční
dny, kterými pro nás Bezručova Opava je,
nikdy nevymizí ze vzpomínek těch, kdož
jsou jím přítomni. Besedy s národní
umělkyní Jarmilou Glazarovou, která dovede
okouzlit svým vypravěčským uměním,
nebo chvilky se zasl. umělcem Vilémem Závadou
jsou např. pro studenty často oním podnětem,
který v nich vyvolá trvalý zájem o
literaturu nebo jinou složku umění.
Umělci, kteří k nám
přijíždějí, znají charakter
okresu i úsilí, které je každoročně
vynaloženo na plnění úkolů v
závodech, v zemědělství i při
zvelebování obcí. Poděkování
za prácí z úst umělců je často
větší odměnou než jiná uznání.
Každoroční setkání
brigád socialistické práce v okrese se spisovateli,
případně skladateli a výtvarníky
mívají vždy vysokou úroveň. Hudba
a verše, které zde zaznívají v provedení
předních umělců, jako je Marie Glázrová.
Julie Charvátová, umělecké těleso
moravských učitelů a mnoho jiných,
pomáhají v naplňování života
všech přítomných. Ukazují jim
vše krásné, co bylo pro člověka
vytvořeno a co mu patří. Potěšitelné
je to, že mnoho členů brigád se stává
trvalými posluchači koncertů, návštěvníky
divadel a zanícenými čtenáři.
Hovoříme-li v souvislosti
s autorským zákonem o poslání umění
ve společnosti, není možno nevzpomenout na
ty umělce, kteří denně rozdávají
radost i poučení, a to herce našich divadel.
Herci opavského divadla to byli, kteří pomáhali
ve vypálené a zbořené Opavě
obnovit divadelní budovu tak, že zde už v roce
1945 mohla zaznít poprvé Prodaná nevěsta.
A od té doby tato dříve německá
scéna denně pomáhá i při vytváření
nového domova těm, kdož přišli
po roce 1945.
Soudružky a soudruzi, považovala
jsem za nutné říci těchto několik
slov proto, aby některé negativní jevy nezastřely
vše krásné a nenahraditelné, co každému
z nás umění dává, a také
proto, abych na našem případu ukázala,
jak oboustranně prospěšný je úzký
a neformální styk umělců s pracujícími
v závodech, obcích a především
s naší mládeží. (Potlesk.)
Předseda s. Laštovička:
Děkuji posl. Turečkové. Promluví posl.
akad. Knapp.
Posl. akad. Knapp: Vážené
Národní shromáždění, soudružky
a soudruzi poslanci!
Při vydávání
zákonů je velmi těžko hodnotit, který
zákon je důležitý a který je
méně důležitý. Z povahy zákonů
vyplývá, že důležité pro
společnost jsou všechny. Jsou však přece
některé, jejichž společenská
důležitost je zvlášť výrazná
a aktuální; autorský zákon, myslím,
je jednom z nich.
Je to zákon, jak už bylo zdůrazněno,
který bezprostředně zasahuje do kulturních
vztahů společnosti a ovlivňuje je, a který
sám je jedním ze svědectví kulturní
úrovně společnosti.
Hodnotíme-li z tohoto hlediska předloženou
osnovu autorského zákona, tak myslím, možno
říci, že tu ministr školství předkládá
legislativní dílo dobré, které plní
velké požadavky, které jsou na ně kladeny.
Je to zákon moderní i pokrokový, vyjadřující
socialistickou koncepci autorského práva, a myslím
že se nikterak nebudeme muset hanbit za tento zákon.
Přitom je běžný
zjev, že při formulaci zákonů, zejména
tak složitých právních děl, jako
je toto, se do poslední chvíle nalézají
drobné vyjadřovací nepřesnosti i možnosti
zlepšení a myslím, že i ty velmi nepatrné
formulační změny, které navrhuje ministr
školství, zlepšují text.
Ztotožňuji se plně s
tím, jak soudruh ministr říká, že
jsou to změny, které naprosto nemění
smysl, ale které zpřesňují vyjádření
a vylučují možná nedorozumění,
která by mohla z dosavadního vyjádření
vzejít, a rozhodně tyto opravy nemění
nic na kladném hodnocení zákona; doporučují
proto, aby navržené změny byly provedeny.
Dovolte mí nyní říci
pár slov k přípravě tohoto zákona.
Domnívám se, že výsledek, který
se nám tu předkládá, byl do značné
míry ovlivněn i přípravou osnovy,
že totiž v této věci jistě dobrá
práce ministerstva školství se mohla opřít,
jak již bylo řečeno ve zprávě
s. ministra i s. zpravodaje, o rozsáhlou účast
vědeckých pracovišť i vědeckých
pracovníků, že se mohla opřít
o znalost stanovisek těch, kterých se to bezprostředně
týká, tj. uměleckých svazů,
stanovisek namnoze rozdílných a rozporných,
ale právě proto bylo možno nakonec nalézt
řešení, které je vyvážené
a náležitě vyjádřilo a nalezlo
(možno-li to říci, poněvadž nikdy
patrně optimální řešení
nelze vyhlašovat, dokud nejsou zkušenosti s aplikaci
zákona) optimální řešení.
Myslím též, že bylo dobré, že
přípravu tohoto zákona provázely poměrně
rozsáhlé diskuse jak ve vědeckých
časopisech, tak i v časopisech uměleckých.
Pravda, není možno souhlasit
se vším, co v těchto diskusích bylo
řečeno. Mám na mysli např. to, že
v jistý čas se tyto diskuse, zejména v uměleckých
časopisech, příliš soustředily
na materiální stránku autorského práva,
tedy na odměnu - aby bylo jasné, co míním.
Ozývaly se někdy až zbytečně
nervózní hlasy na obhajobu toho, co nikdy nikoho
nenapadlo někomu brát tj. rozumné a spravedlivé
- úprava autorských odměn. Zákon sám
je svědectvím toho, že tato otázka byla
vyřešena rozumně. I tyto diskuse ovšem
přispěly k zdokonalení zákona, poněvadž
je právě věcí diskuse, aby se střetávaly
různé názory, aby z nich vzešla informace
o všech stránkách přepravovaného
díla, aby bylo možno z ní vyvodit správné
řešení.
Na závěr bych se chtěl
zmínit o některých problémech, které
v zákonu byly; mají v podstatě charakter
vědecký a vědecky byly řešeny.
Zmíním se stručně o třech.
Právem soudruh ministr ve svém
úvodním expozé navázal vydání
tohoto autorského zákona na naši ústavu.
Je to vazba nejen časová, nejen časová
následnost, ale myslím, že toto navázání
na ústavu se týká koncepce tohoto zákona.
A tu je první otázka, o které by se slušelo
zmínit.
Ústava v čl. 16, odst. 2 zabezpečuje,
že stát a celá společnost podporuje,
stimuluje tvůrčí činnost vědeckou
i uměleckou a tamtéž se stanoví, že
stát pečuje o to, aby výsledky této
činnosti sloužily všemu lidu. Domnívám
se, že tato myšlenka ústavy se promítá
v § 1 zákona, který stanoví koncepci
autorského práva, a to, myslím, novým
způsobem. Praví se tam, že účelem
tohoto zákona je upravit vztahy vznikající
v souvislosti s vytvářením a společenským
uplatněním literárních, vědeckých
a uměleckých děl, aby byly chráněny
zájmy autorů atd. V těchto slovech je skryta
celá teoretická koncepce zákona, který
na rozdíl od autorského práva buržoazních
zemí nesleduje jen individuální zájmy
tvůrce a toho, jenž jeho dílo uvádí
na veřejnost, nýbrž sleduje a velmi účelně
spojuje společenské zájmy a společenskou
stránku autorského práva s náležitou
ochranou zájmů tvůrce. V této věci,
myslím, je východisko celého zákona
a v této věci je zřetelná jeho pokroková
koncepce.
Druhá věc, o které
byly vědecké spory a diskuse, je otázka charakteru
autorské odměny, to znamená, zda odměna
autorova je odměnou za práci či za dílo,
či za užití díla. Domnívám
se, soudruzi, že je třeba dát za pravdu zákonu,
který tuto odměnu považuje za odměnu
za tvůrčí práci.
Důvodová zpráva to
vysvětluje dost rozsáhle a konstatuje, že je
nepochybné, že je to odměna za tvůrčí
práci. I zde, myslím, správně zákon
navazuje na ústavu. Článek 21 ústavy
stanoví všeobecnou zásadu, která je
vlastní socialistické společnosti. Odměna
přísluší za práci podle jejího
množství, jakosti a společenské užitečnosti.
Já sám nevidím žádný rozpor
mezi "práce - dílo - užití díla".
V díle přece je ta práce ztělesněna
a užití díla záleží na společenské
užitečnosti té práce. Nejen já,
ze svých zkušeností mohu říci,
že vědecké dílo je výsledkem
práce, a to nemalé, ale každý autor
jistě potvrdí, že dílo nevzniká
z nějaké božské intuice, (i když
jistě je třeba k tomu talentu a způsobilosti),
ale že k jeho vytvoření je třeba tvůrčí
práce, velmi mnoho práce. Bez dobré a těžké
práce dílo nevzniká. Právě
ta společenská užitečnost práce
se vyjadřuje v odměně. Není to něco,
co by bylo mimo zásadu čl. 21 naší ústavy,
nýbrž to, co z ní vyplývá. To
je druhý problém a i ten byl vyřešen
v autorském zákonu správně.
O některých věcech
se zde již zmínil akademik Macek jako zpravodaj. Nebudu
to opakovat. Zmíním se ještě o jedné,
a to je otázka, která vzbudila, jako § 16,
velký zájem a rozsáhlou diskusi. Je to otázka
právního režimu děl vytvořených
v pracovním poměru, na pracovišti. Je to §
17 osnovy tohoto zákona. Je nutno přiznat, že
v jedné etapě příprav zákona,
podle mého názoru, tato otázka nebyla řešena
správně. Nakonec po diskusích, a v tom se
projevila též iniciativa výboru ústavně
právního, který při přípravě
tohoto zákona zasahoval velmi aktivně, i tato otázka
byla vyřešena správně. A to správně
v dvojjediném smyslu: z hlediska společenského
zájmu a zároveň z hlediska náležité
ochrany autorů, tedy v duchu § 1 tohoto zákona.
Soudružky a soudruzi, problémů,
které v autorském zákonu byly a budou, je
více. Soudruh ministr upozornil, že je málo
tak složitých látek, jako je tato. Všechny
důležité otázky však byly stokrát
prodiskutovány velmi pečlivě ve výborech.
Omezil jsem se tedy jen na to, čím jsem chtěl
podepřít stanovisko ministra a zpravodaje, a doporučit
to, co jsem doporučoval jako zpravodaj k tomuto zákonu
v ústavně právním výboru, totiž
aby zákon, tak jak je předkládán s
úpravami navrženými v písemné
zprávě výborů a ve zprávě
ministrově, která byla přednesena, byl přijat.
(Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička:
Děkuji s. Knappovi. Do rozpravy nemáme žádné
další přihlášky. Přeje si
někdo ještě vystoupit v rozpravě? (Nikdo.)
Žádám proto zpravodaje s. akademika Macka,
aby přednesl doslov.