Provedená prověrka zjistila řadu nedostatků
v oceňování projektových prací,
v jejich komplexnosti a vedle toho zjistila, že velký
počet dokončených projektů není
využit. Jedná se při tom o značné
hodnoty. Jen za léta 1960 až 1962 šlo o nevyužití
zhruba 800 mil. Kčs hodnoty projektových prací,
což odpovídá 30 mld. Kčs objemu investic.
které byly projektovány. V přepočtu
na jeden rok činí tato hodnota 10 mld. Kčs,
což zhruba představuje roční objem nově
zahajovaných staveb. To znamená, že naši
projektanti pracují s 50% ztrátou, respektive tento
podíl jejich činnosti není využíván.
Tento nepříznivý jev má však
i další aspekt, totiž že takovým
mrháním kvalifikované projektové kapacity
vznikají příliš krátké
lhůty pro přípravu skutečně
realizovaných investic. Tím se ovšem snižuje
i úroveň projektových prací a dochází
mnohdy k nekomplexnímu řešení uzavřených
technologických cyklů. To vše má samozřejmě
odraz i ve značném počtu dodatků projektové
dokumentace až v období realizace a často je
příčinou růstu rozpočtových
nákladů staveb.
Následky se ovšem mohou projevit i v dalším
provozování investic. Tak například
národní podnik Slovnaft, který je nepříliš
starým podnikem, vypadá na první pohled jako
komplexní, moderně beze zbytků vyřešená
chemická kapacita. Ve skutečnosti však v tomto
podniku zůstaly nevyřešeny otázky zpracování
a odbytu primárních asfaltů a otázka
hospodárného využití topných
olejů. V zásadě jde o dva nepříznivé
následky. Předně topné oleje a asfalt
vyvážíme do zahraničí za nevýhodné
ceny a naopak přírodní asfalty pro naši
potřebu musíme dovážet za devizy, zatímco
asfaltové emulze k dispozici prakticky nemáme. Přitom
v Evropě tyto emulze v průměru pokrývají
silnice z 50 %. Z našeho asfaltu, který vyvážíme,
dělají v Rakousku silnice, protože jsou z něj
schopni pro svoji potřebu vyrábět vhodné
asfaltové emulze.
Druhý nepříznivý následek lze
spatřovat v tom, že situace v důsledku nadbytku
topných olejů ve Slovnaftu vedla na konci roku 1964
k podstatnému omezení výroby benzínu,
který jsme museli i pro naši spotřebu v určitém
množství opět ze zahraničí dovézt.
Hlavní příčinou tohoto stavu v projektové
přípravě je neujasněnost výhledu
investiční výstavby. Plán projektových
prací na rok 1964 se například proti návrhu
původně předloženému vládě
změnil přibližně v rozsahu 90 % ve jmenovité
náplni. Přestože se letos těmto otázkám
věnovalo daleko více pozornosti než dříve,
došlo opět ke změnám zhruba z 50 %.
Resorty, které odpovídají za rozvoj odvětví,
předloží v říjnu předcházejícího
roku návrh plánu projektových prací
nezávisle na projednávání jmenovité
náplně výstavby na následný
rok, uplatňují během dvou měsíců
zcela jiné nároky a při upřesňování
plánu průzkumných prací jsou za další
měsíc opět prováděny změny,
přestože se jedná o roční plán,
kdy výhled by měl být naprosto exaktní.
Přes veškerá opatření, která
v této věci Státní komise pro rozvoj
a koordinaci vědy a techniky a Státní komise
pro investiční výstavbu provádějí,
se situace podstatně nezlepšuje a dále jsou
předkládány ústředními
investory vládě návrhy na provedení
mnohamiliónových odpisů projektových
prací.
Bylo by ovšem chybné se domnívat, že každou
projektovou práci je možno považovat za marnou,
pokud nesloužila přímo k realizaci stavby.
Dosavadní zkušenosti ukázaly, že odpovědné
rozhodování o výhledu výstavby bezpodmínečně
vyžaduje zpracování alternativních technicko-ekonomických
koncepcí. Proto Státní komise pro rozvoj
a koordinaci vědy a techniky důsledně vyžaduje
zpracování rozvojových studií oborů
a Státní komise pro investiční výstavbu
zpracování studií výstavby v jednotlivých
oborech a oblastech. Za tím účelem jsou v
současné době v celém státě
zpracovávány územně technické
podklady, tzv. projekt republiky. Na ně by měly
navazovat investiční studie jednotlivých
staveb, jejichž realizací se uskutečňují
záměry rozvojových studií.
V podstatě jde o to, aby resorty a krajské národní
výbory nevyžadovaly podrobné zpracování
projektové dokumentace např. na úrovni úvodního
projektu, ale aby přípravnou dokumentaci, tj. investiční
úkol a výhledové plány podkládaly
méně pracnými, ale za to komplexními
studiemi. Vzhledem k významu těchto studií
lze předpokládat, že tyto projektové
činnosti budou hrazeny přímo ze státního
rozpočtu. Současný stav je totiž takový,
že projektové studie hradí investor z provozních
prostředků, zatímco vlastní projekt
je součástí rozpočtové dokumentace
stavby, a hradí se ze státního rozpočtu.
To znamená, že zájem investora je v rozporu
se zájmem společnosti.
Proto by bylo v nové soustavě řízení
účelné dosavadní praxi převrátit
a alespoň projektovou přípravu podnikových
a oborových investic hradit ze zdrojů investora.
Rovněž otázku značné podrobnosti
projektové dokumentace by bylo vhodné zvážit,
protože nadbytečné požadavky na příliš
podrobné zpracování vyvolávají
tlak na skladbu pracovníků projektových organizací
a tzv. koncepční pracovníci se nutně
musí zabývat řemeslnými detaily, které
jsou schopni řešit přímo dodavatelé.
Taková činnost koncepčních pracovníků
je neproduktivní a jejich hlavní tvůrčí
projektová činnost zůstává
oslabena.
Celková situace v oblasti projektové přípravy
dále vede k tomu, že značný tlak na
projektovou přípravu především
jmenovitých staveb a komplexní bytové výstavby
vyčerpává kapacitu i drobných investorských
a dodavatelských projekčních složek,
jejichž vlastním posláním je zabezpečovat
především projektovou přípravu
pro údržbu a generální opravy.
Například současný stav bytového
fondu v hlavním městě Praze vyžaduje,
aby drobné projektové složky mohly přijímat
do vedlejšího pracovního poměru kvalifikované
pracovníky ostatních organizací, kteří
by ve svém volném čase zabezpečili
kvalitní přípravu rekonstrukce chátrajících
bytových a občanských staveb, jejichž
stav je dnes již takový, že ohrožují
zdraví a životy našich spoluobčanů.
Nelze pochybovat o aktivním a budovatelském zájmu
pracovníků našich projektových ústavů
a pracovišť. Převážná většina
z nich chce přinést společnému úsilí
naší společnosti maximum. Proto je nejvýš
nutné zajistit, aby byla jejich práce maximálně
efektní a aby jí nebylo zbytečně mrháno.
Předseda NS Laštovička: Děkuji
posl. Šubrtovi, promluví posl. Trojan.
Posl. Trojan: Soudružky a soudruzi poslanci! Také
zkušenosti našeho Jihočeského kraje plně
potvrzují kladný vývoj plnění
hospodářského plánu letošního
roku, jak to bylo uvedeno ve zprávě místopředsedy
vlády s. Šimůnka.
Rozbory, které jsme prováděli jak na úseku
průmyslu, tak i zemědělství a opatření,
která byla přijata na různých stupních
řízení našeho kraje, dokazují,
že jsou předpoklady k tomu, aby plán letošního
roku byl nejen splněn, ale i překročen.
Domnívám se, že příčinou
tohoto stavu je zejména to, že pracující
našeho kraje dali podporu linii XII. sjezdu strany a opatřením
ÚV strany, která byla přijímána
po XII. sjezdu. Vážíme si i toho, že vláda
Republiky československé, zejména v posledním
období, velmi operativně a pružně řeší
řadu problémů, které byly dříve
skutečnými problémy. Zároveň
nás však znepokojuje především
z hlediska perspektivy ta skutečnost, jak účinně
se nám daří řešit některé
rezervy, které v kraji máme.
Jednou z rezerv, které jsou v kraji - a není to
problém jenom Jihočeského kraje - je otázka
pohraničních oblastí. Z hlediska Jihočeského
kraje jde o problém velmi závažný, neboť
pohraniční okresy kategorie A - Český
Krumlov, Jindřichův Hradec a Prachatice - zaujímají
plných 44 % celkové rozlohy kraje, mimo pohraniční
část okresu českobudějovického
- Novohradsko.
V uplynulém období byla věnována pozornost
rozvoji těchto okresů jak ze strany některých
ministerstev, SPK, tak i ze strany krajských a okresních
orgánů. Snaha centrálních, krajských
a okresních orgánů se odrazila v tom, že
bylo docíleno určitých dílčích
kladných výsledků zejména v průmyslu,
ale i v zemědělství. Byly vybudovány
některé nové závody, některé
byly rekonstruovány. Bylo např. v posledních
letech vybudováno vodní dílo na Lipně
s elektrárnou, závod Šumavan v Prachaticích,
Sloupárna v Chlumu u Třeboně, vybudován
dřevokombinát ve Volarech a Suchdole nad Lužnicí,
ve výstavbě je závod Státních
výroben autodílů v Dačicích,
závod ZVVZ v Prachaticích a některé
další drobnější kapacity. To umožnilo
vytvořit v pohraničních okresech našeho
kraje nové pracovní příležitosti,
zlepšily se podmínky pro stabilizaci obyvatelstva
a lze říci, že tam, kde byl vybudován
nový průmysl, poklesly i odchody obyvatelstva z
pohraničí. Můžeme tedy vidět
v realizovaných průmyslových záměrech
významný prvek zejména v stabilizaci pracovníků.
Nyní jde o to dořešit určité
záměry zakotvené již ve třetím
pětiletém plánu, od kterých bylo upuštěno
zejména v tradičních sídlištích
tak, aby lidé, kteří po roce 1945 zde založili
své rodiny, měli dobré pracovní příležitosti
a obživu úměrnou průměrnému
růstu životní úrovně v celé
zemi.
Také na úseku zemědělské výroby
jsme si byli vždy vědomi, že není možno
nic zanedbávat, že je potřeba věci řešit.
S použitím stavebních kapacit vnitrozemských
okresů se podařilo vybudovat určité
kapacity, které umožňují lepší
hospodaření státních statků,
které mají v pohraniční části
kraje rozhodující úlohu. Zvýšily
se výnosy zemědělských plodin, zlepšily
se výsledky v živočišné výrobě
i vybavenost zemědělství stroji. Je radostné,
že státní statky našeho kraje, jejichž
podstatná část je právě v pohraničních
oblastech, se v letošním roce vyrovnaly jak s ukazateli
výrobního, tak i finančního plánu.
Nejpodstatnějším problémem vůbec
je bytová výstavba. V letech 1960 - 1964 bylo postaveno
v pohraničních okresech kategorie A v našem
kraji ve státní, družstevní a podnikové
výstavbě 3000 bytových jednotek. Tento počet
nezabezpečil potřeby, které v této
oblasti jsou, a právě nedostatek bytů, vedle
celé řady jiných faktorů, zejména
pracovních příležitostí vedl
k tomu, že se nepodařilo zastavit nepříznivý
vývoj emigrace obyvatelstva přesto, že pohraniční
okresy byly soustavně doosidlovány. Pro příklad
uvádím, že v letech 1960 - 1964 bylo v rámci
doosídlení získáno v okresech kategorie
A a B celkem 2732 pracovníků, z toho nejvíce
do okresu Český Krumlov - 1421 pracovníků.
Znamenalo by to jistě značnou pomoc pohraničí,
zejména v zemědělství a lesnictví,
kam podstatná část doosídlení
byla určená, kdyby naproti tomu nedocházelo
i k současnému odchodu doosídlenců.
Za stejnou dobu jich odešlo 934, to je více než
34 % z počtu, který do okresu přišel.
S nimi ovšem odcházeli a přicházeli
rodinní příslušníci. Mohu uvést,
že v letech 1960 - 1964 do pohraničních okresů
přišlo celkem 20122 obyvatel, ale odešlo 24 618,
což znamená, že došlo k absolutnímu
úbytku.
To je dostatečný důkaz o tom, že stále
ještě trvají důvody, proč obyvatelstvo
pohraničních okresů odchází,
přičemž jeden z hlavních důvodů
je i bytový problém.
Myslím, že základním úkolem je
vyřešit stabilizaci obyvatelstva. Zdroje pracovních
sil mohou např. v pohraničních okresech Jihočeského
kraje dále růst, neboť je zde příznivý
přirozený vývoj obyvatelstva. Kdyby se zastavilo
vystěhovalectví z kraje, jsou předpoklady,
že do r. 1980 by se zvýšil počet pracujících
v pohraničních okresech kategorie A proti r. 1963
cca o 10000 osob. Nejpříznivější
podmínky jsou v okrese Prachatice a Český
Krumlov. V těchto okresech jsou poměrně vysoké
zdroje dorostu, kterých je třeba využít,
ať již pro zemědělství, nebo i
pro průmysl a služby. Bohužel resorty ne vždy
jsou ochotny věci řešit odpovídajícím
tempem. Bylo by proto třeba, aby vláda při
schvalování opatření na pomoc pohraničí
při projednávání návrhu čtvrtého
pětiletého plánu dbala toho, aby resorty
účinněji řešily problém
využití zdrojů pracovních sil v pohraničních
okresech kategorie A. Přitom je nám jasné,
že ani tato pětiletka i za předpokladu, že
budou realizovány některé námi navrhované
záměry, nevyřeší plně
vyrovnanost úrovně těchto oblastí
s úrovní oblastí vnitrozemských. Vyřeší
se ale nejostřejší problém, docílí
se větší spokojenost lidí, která
je v těchto oblastech tak důležitá.
Přitom u některých návrhů investičních
akcí, jejichž řešení se táhne
již druhou nebo třetí pětiletkou, je
třeba zvážit i politické důsledky,
které z neřešení těchto úkolů
vyplývají.
Musíme odmítat v poslední době se
rozmáhající tvrzení, že v pohraničí
jde o neefektivní investice. Fakta ukazují, že
není větších rozdílů ve
srovnání s jinými oblastmi republiky. Mohu
to opřít i některými příklady.
Tak např. rekonstrukce závodu Jitona, Prachatice
se zaplatí za 3,5 roku, rekonstrukce Jitony ve Vimperku
za 2,5 roku, rekonstrukce sklárny v Lenoře by byla
zaplacena za 4,5 roku, u závodu Chlum u Třeboně
za 8 roků, přičemž se jedná o
výrobu sklářskou, ze značné
části určenou pro vývoz. Jsou sice
některé problémy, jak např. docílit
toho, aby stavební organizace postavily to, co máme
v investičních záměrech. Domnívám
se, že to není problém nepřekonatelný.
Jedním z hlavních odvětví je v pohraničí
zemědělství. Jeho rozvoj stavíme správně
na přední místo a myslím, že
není možné se vyhýbat tomu, abychom
do něho vložili investiční prostředky.
I směrem k zemědělství v pohraničí
jsou v poslední době vznášeny připomínky,
zejména v tom smyslu, že musíme dávat
prostředky tam, kde budou efektivněji využity.
Přesto, že má zemědělství
v pohraničních oblastech Jihočeského
kraje nepříznivé přírodní
podmínky chci oponovat těmto stanoviskům,
neboť je možno na příkladech ukázat,
že také zde vynaložené prostředky
jsou efektivní.
Ukazuje to příklad státního statku
Volary na okrese Prachatice. Na tomto statku bylo v r. 1962 odvodněno
a rekultivováno 935 ha zemědělské
půdy, v převážné míře
vlastními pracovníky statku. Také v loňském
roce - i za osobní pomoci předsedy SPK, který
se staral, aby statek dostal určité technické
prostředky, i za pomoci okresních a krajských
orgánů - tato akce úspěšně
pokračovala. Náklad na 1 ha rekultivované
plochy nepřesáhl 5600 Kčs včetně
orby a osevu těchto ploch.
Bylo použito nových způsobů hloubení
odvodňovacích kanálů trhavinou a byly
získány dobré zkušenosti při
odstraňování kamenných hrází,
kterých je na prachatickém okrese značné
množství.
Výsledky na rekultivovaných plochách prokázaly,
že vložené prostředky se vrátí
během 2,5-3 let. Dokazuje to i dosavadní zvýšení
tržní produkce státního statku ze 7,8
mil. Kčs v r. 1961 na 9,8 mil. Kčs v r. 1964. Intenzívnější
využití půdního fondu podstatně
zlepšilo i krmivovou základnu a snížily
se náklady na výrobu. Např. u obilovin se
snížily náklady na 1 q o 31 Kčs, u brambor
o 27 Kčs, sena o 8 Kčs během dvou let.
Tento státní statek je schopen provést další
rekultivaci cca 1000 ha zemědělské půdy
a zvýšit užitkovost krav na 2700 litrů
za předpokladu, že budou poskytnuty potřebné
prostředky na tato rekultivační opatření
i na zabezpečení dalších stájových
prostorů.
Tento případ dostatečně prokazuje,
že lze velmi efektivně vynakládat prostředky
i v těchto extrémních podmínkách
horských statků a že pro další
rozvoj zemědělské výroby v těchto
oblastech je provedení těchto opatření
bezpodmínečně nutné. Názory
o neefektivnosti investic v pohraničí spočívají
podle našich názorů na nesprávných
propočtech. Je jasné, že jestliže bychom
chtěli věci řešit plošnou trubkovou
drenáží a dodavatelským způsobem,
nebude náklad 5500 Kčs, ale 20 000-30 000, a v tom
případě je skutečně třeba
zvážit efektivnost vynaložených investic.
Příklad statku Volary dokazuje, že je i jiná
cesta. Je to cesta svěření mechanizačních
prostředků statkům a využití
jejich pracovníků v době vegetačního
klidu! Potom je náklad na rekultivaci levný. A proto
se domníváme, že je třeba názory
na neefektivnost investic do zemědělství
v pohraničních oblastech prověřit.
Jedním z vážných problémů,
na nějž bych chtěl dále upozornit a
který souvisí do značné míry
i s řešením zemědělské
výroby a zabezpečením potřebných
počtů pracovníků pro ně, zůstává
bytová otázka.
Stav bytového fondu v pohraničí je krajně
neuspokojivý. Závažné je zejména
jeho stáří. Rozbory, prováděné
v souvislosti s přípravou plánu na léta
1966 - 1970 ukazují, že by bylo třeba v dohledné
době postupně nahradit, případně
modernizovat minimálně 13 200 bytů, tj. cca
25 % bytů postavených v této oblasti kraje
do r. 1860. K dalšímu odpadu dochází
i u bytů postavených těsně po tomto
datu. K tomu přistupuje i roztříštěnost
osídlení v pohraničí, kterou bude
nutno zejména v souvislosti s koncentrací zemědělské
výroby postupně řešit. Počty
bytů, které v minulých letech byly v pohraničí
postaveny, nemohly tento problém řešit, a jak
ukazuje současný stav v rozmisťování
bytů v návaznosti na rozvoj jednotlivých
odvětví, není ani nadále možno
mluvit o nějaké preferenci pohraničí
ve srovnání s vnitrozemím, anebo o tom, že
jednotlivé resorty berou zřetel, jak se neustále
říká, k problémům pohraničí.
Já také za takovouto preferenci pohraničí
nebojuji. Souhlasím s tím, že věci je
třeba řešit rozumně. Některé
návrhy, tak jak je známe, se nám však
rozumnými nezdají.
Je třeba si uvědomit, ze neřešení
bytové otázky znamená hledání
práce tam, kde byt je. To, že v současné
době i v perspektivě je bilance pracovních
sil v pohraničních oblastech aktivní, není
náhodné. Dorůstají děti těch,
kteří tamější oblasti osídlili
v r. 1945, a je třeba této síly, která
v pohraničí dorůstá, využít
k tomu, abychom později nemuseli problémy řešit
vysokými náklady na doosidlování.
V nejbližší krátké době
oslavíme 20. výročí osvobození
republiky Sovětskou armádou. Pohraničí
našeho Jihočeského kraje se do oslav 20. výročí
aktivně zapojilo svými socialistickými, budovatelskými
závazky. Domnívám se, že je třeba
vyjít této cenné iniciativě hraničářů
vstříc a pomoci jim řešit to, co dosud
lidi, žijící v těchto oblastech bolí.