Předseda NS Laštovička: Děkuji
posl. Mjartanovi. Slovo má nyní posl. Kolářová.
Posl. Kolářová: Vážené
soudružky a soudruzi!
Ve vládním prohlášení předsedy
vlády s. Lenárta byla ukázána problematika
jednotlivých odvětví národního
hospodářství a současně poukázáno
na směry, kterými by se měl vývoj
jednotlivých odvětví ubírat. Tyto
směry jsou v souladu i s úkoly našeho kraje
i s vývojem jednotlivých odvětví,
které jsou v kraji zastoupeny a odpovídají
i na připomínky, které jsme slyšeli
na předvolebních schůzích.
Chtěla bych proto na příkladech některých
resortů z našeho kraje potvrdit jejich správnost.
Nejdříve bych chtěla poukázat na problematiku
potravinářského průmyslu, který
zaujímá v Jihočeském kraji významné
místo a to z několika důvodů. Jedním
z nich je, že jeho surovinovou základnu tvoří
v převážné míře zemědělství
a druhým pak, že odbytovou základnu v podstatě
určuje území Jihočeského kraje.
Význam tohoto odvětví je zvyšován
také z toho důvodu, že jde o zásobování
potravinářskými výrobky každodenní
potřeby a je třeba říci, že toto
nebylo vždy v minulosti doceněno.
Celkový podíl výroby potravinářského
průmyslu je 18,8 % z objemu ústředně
řízeného průmyslu - Jihočeského
kraje. Tento podíl vyniká zvlášť
ve srovnání s počty pracovníků
zaměstnaných v potravinářském
průmyslu, kterých je 5,8 %. Uvedené údaje
dokumentují, že v potravinářském
průmyslu jsou pracujícím svěřovány
vysoké hodnoty, že jde o suroviny a materiály,
které jsou základem pro výživu obyvatelstva
které kladou při jejich zpracování
vysoké nároky na rychlé zušlechtění,
hygienu a zachování všech hodnot.
Jde o odvětví, jehož rozvoj do značné
míry závisí na rozvoji místní
surovinové základny, ale také na technické
a technologické vybavenosti jednotlivých závodů
a provozů. Posuzujeme-li úlohu potravinářského
průmyslu v našem kraji, pak je třeba otevřeně
říci, že stav není uspokojující
a že ani ze strany ústředních orgánů
mu nebyla věnována taková pozornost, ani
prostředky, jakých by si zasluhoval vzhledem ke
svému významu.
Pokládám za nutné na některé
skutečnosti ukázat. Tak např. v podnicích
potravinářského průmyslu je značná
zastaralost základních fondů. Procento opotřebení
strojního zařízení, budov a staveb
je 58 % v průměru odvětví a v podniku
Jihočeských pivovarů dosahuje dokonce 76
%. Obnova byla zatím prováděna jen v minimálním
rozsahu a tak současný stav brání
dalšímu rozvoji výrobních kapacit a
ohrožuje jak plnění státního
plánu a tím i zásobování, tak
i zpracování zemědělských výrobků.
Tento závěr je možno dokumentovat současnou
situací v mléce i mase. Zde jsou velmi vážné
problémy ve zpracování celé produkce
ze zemědělských závodů. Není
tajemstvím ani pro samotné ministerstvo, že
četná zařízení jsou přímo
v havarijním stavu a jejich vyřazení z provozu
by způsobilo velmi vážné poruchy v zásobování
i v dodávkách pro export.
Dosud se projevuje také značná roztříštěnost
výroby, která neumožňuje komplexní
vybavenost jednotlivých provozů, ať již
po stránce technického a technologického
zařízení, nebo po stránce sociálního
vybavení. Celkový počet 5581 pracovníků
pracuje v 80 provozovnách, z toho pak 66 provozoven je
se stavem pod 100 zaměstnanců.
Tato roztříštěnost úzce souvisí
i s dalším problémem, který spočívá
v nedostatečných skladovacích prostorech
pro účely výrobní i nevýrobní.
Nedostatečná je i chladírenská a mrazírenská
kapacita. Tento stav je velmi vážný, což
nám zejména ukazuje poslední rok. V současné
době je sváděn přímo boj o
chladírenské a mrazírenské kapacity
mezi podniky Jihočeským masným průmyslem,
Jihočeskými drůbežářskými
závody a Jihočeskou Frutou. Jakékoliv provizorní
řešení v tomto směru hrozí vážnými
ztrátami na surovinách těžce získaných
ze zemědělství.
Zastaralost provozních prostředků neumožňuje
také plné dodržování rozvozových
plánů a tím i plynulé zásobování.
Tento stav je třeba rozhodným způsobem v
příštích letech změnit, již
také proto, že současný vývoj
zemědělské výroby ukazuje na její
další vzestup a tedy i nutnost zpracování
surovin, získaných ze zemědělské
produkce.
Výhledové plány jednotlivých podniků
byly zpracovány do r. 1970, někde i do r. 1980 a
jsou v souladu se směry uvedenými ve vládním
prohlášení. V současné době
tyto výhledové plány upřesňujeme,
aby bylo dosaženo plného souladu s perspektivními
plány zemědělské výroby.
Pokud jde o obnovu základních fondů, pak
rozhodně nejvážnější stav
je v Jihočeských pivovarech. Tomuto problému
by měla být rozhodně v budoucnu věnována
větší péče.
V souladu s dalším zvyšováním kvality
potravinářských výrobků je
zapotřebí rovněž výraznější
péči věnovat balení a adjustaci hotových
výrobků, kde ve srovnání se zahraničím
velmi vážně zaostáváme, a to
i ve srovnání se socialistickými státy.
Vždyť vidíme sami, v jaké úpravě
přicházejí na náš trh potravinářské
výrobky z Maďarska, Bulharska a z dalších
států.
Musím ještě důrazně upozornit
na nutnost řešení chladírenských
a mrazírenských kapacit. Není mi známo,
jak je tato otázka řešena celostátně,
ale z pohledu našeho kraje jde o velmi závažný
problém, který souvisí nejen s operativním
řešením zásob, ale také s problémem
státních rezerv. Současný stav základních
fondů těchto kapacit není dobrý, a
mají-li chladírenské a mrazírenské
kapacity plnit svoji úlohu, není to myslitelné
bez poměrně rozsáhlých rekonstrukcí.
Některé věci se již provádějí,
je třeba však pečlivě sladit tempo růstu
kapacit potravinářského průmyslu jak
s potřebou, tak i se zemědělskou výrobou.
Považovala jsem za nutné ukázat na některé
tyto skutečnosti, a to zejména i z těch důvodů,
že Jihočeský kraj, jeho ekonomika je do značné
míry a i dále bude spjata se zemědělskou
výrobou, a na ni potravinářský průmysl
se svoji výrobou navazuje. Současný stav
v potravinářském průmyslu již
nevyhovuje nynějším výsledkům
zemědělské výroby, tím spíše
by byl při zachování nynější
úrovně nepřipraven zpracovat výsledky
zvýšené zemědělské výroby
v příštích letech.
Nyní bych chtěla přejít k některým
problémům spotřebního průmyslu
v Jihočeském kraji. Toto odvětví zaměstnává
29 500 pracovníků a je největším
odvětvím co do počtu zaměstnanců
v kraji. Jeho význam je dále podtržen tím,
že poskytuje v převážné míře
pracovní příležitost ženám,
které představují 65,3 % z celkového
počtu pracovníků zaměstnaných
v tomto odvětví průmyslu. Přitom v
pohraničních okresech Jindřichův Hradec
a Prachatice je tento průmysl rozhodující
pro zaměstnanost obyvatel v průmyslové činnosti.
Chtěla bych se dotknout jen některých základních
problémů spotřebního průmyslu,
které mají pro jeho další vývoj
rozhodující význam a které vyžadují
i celostátní řešení.
Prvním problémem je zastaralost základních
fondů, která velmi vážně brzdí
vývoj podniků spotřebního průmyslu
a má vážné důsledky v plnění
ukazatelů státního plánu, především
produktivity práce. Zastaralost základních
fondů se nejvýrazněji projevuje v textilní
výrobě, především pak v konfekci,
dále pak v dřevovýrobě, ať již
jde o prvovýrobu Jihočeských dřevařských
závodů, nebo o nábytkářskou
výrobu, která je svým rozsahem v našem
kraji velmi významná. Tato zastaralost základních
fondů neumožňuje zcela plnit ani požadavky
na kvalitu výrobků, které se soustavně
ze strany jak našich spotřebitelů, tak i zahraničních
odběratelů stupňují. Obtížnost
řešení tohoto problému je pak v tom,
že většina těchto strojů se nevyrábí
ani u nás, ani v socialistických státech,
a řešení je vázáno na dovoz těchto
strojů a zařízení z kapitalistických
států. Na druhé straně ovšem
je v řadě případů hodnota těchto
strojů tak nízká, že by jejich obnova
měla být operativněji řešena
ze strany ústředních orgánů,
protože návratnost těchto investic je velmi
rychlá. Jde totiž v mnoha případech
o rozmezí jednoho až dvou let.
Tento stav v nedostatečné obnově základních
fondů vedl mnohé podniky k tomu, aby hledaly své
vlastní cesty, jak zvýšit účinnost
technického rozvoje a splnit kvalitativní ukazatele
státního plánu. Bylo dosaženo velmi
dobrých výsledků v této oblasti např.
u Jihočeských dřevařských závodů,
které si vybudovaly vlastní mechanizační
středisko a není dnes jediné provozovny tohoto
podniku v kraji, ve které by nebylo uplatněno zařízení,
vyrobené a vyvinuté ve vlastním mechanizačním
středisku. Význam tohoto střediska přerostl
již rámec jednoho podniku a bylo možné
zkušenosti přenést i do ostatních dřevařských
závodů na Dnech nové techniky koncem minulého
roku. Obsah jeho činnosti spočívá
v modernizaci výrobních linek, v mechanizaci manipulace
materiálů a v řešení vnitrozávodní
dopravy. Tato skutečnost umožnila odstranit řadu
fyzicky namáhavých prací a přináší
své velmi dobré ekonomické výsledky.
Např. vyvinutím a vyrobením vysokozdvižného
vozíku je docilováno roční úspory
30 500 Kčs a 3,5 pracovníků. Podobně
by bylo možné hovořit o vývojovém
středisku n. p. Jitona, o rekonstrukcích textilních
strojů v n. p. Fezko a podobných případech
v řadě dalších závodů
tohoto odvětví.
Přesto však je třeba říci, že
výroba těchto zařízení vlastními
silami je nejen náročná, ale i velmi nákladná,
protože se vyrábí vždy jen jeden nebo
několik kusů těchto zařízení.
K tomu přistupuje ještě problém zajištění
potřebného materiálu pro výrobu těchto
zařízení, který je obyčejně
obstarán jinou než plánovací cestou.
Naskýtá se proto otázka, zda by nebylo vhodnější,
aby po vyvinutí a ověření těchto
zařízení a mechanismů byla zajištěna
jejich malosériová výroba v podnicích
k tomu účelu vybavených, a zajistit tak jak
efektivnost při výrobě těchto zařízení,
tak i jejich rychlé rozšíření
do ostatních provozů a závodů v celém
státě.
Dalším problémem je dosud značná
roztříštěnost v tomto odvětví.
Např. u textilního průmyslu existuje v kraji
56 závodů a provozoven, a z toho pouze 8 závodů
má větší počet zaměstnanců
než 500. Řešení tohoto problému
je zakotveno ve výhledových plánech jednotlivých
podniků a lze tedy očekávat, že dojde
k jeho postupnému řešení. Přesto
se však domnívám, že s ohledem na specifičnost
pohraničních oblastí našeho Jihočeského
kraje se nevyhneme tomu, aby nebyly rušeny drobné
provozovny do té doby, než bude možné
nahradit ztracené pracovní příležitosti.
Velmi závažným problémem, kterému
se nemohu vyhnout, je zaměstnanost žen ve spotřebním
průmyslu. Ve většině závodů
spotřebního průmyslu je provoz dvousměnný,
který sebou přináší své
problémy, jak řešit otázku zaměstnanosti
matek. V našem kraji jsou ještě pracovní
zdroje představované právě ženami
v domácnostech, které se hlásí o zaměstnání
ve spotřebním průmyslu, avšak pro nedostatek
jeslí a školek není jim zaměstnání
umožněno. Na druhé straně některé
závody zůstávají pod plánovaným
stavem pracovníků, výrobní úkoly
plní velmi obtížně a v řadě
případů za cenu mimořádných
opatření. Např. v závodě Jitex
v Písku se hlásí v současné
době kolem 40 žen, kvalifikovaných šiček,
které v závodě dříve pracovaly,
a chtějí se vrátit, ale pro nedostatek zařízení
pro děti předškolního věku v
místě, nemohou do zaměstnání
nastoupit. Přitom závod Jitex nemá naplněn
plán pracovníků. Obdobná situace je
v Týně nad Vltavou, kde je rovněž závod
tohoto národního podniku. Situace je obdobná
v celém okrese Prachatice, a to zejména u závodů
n. p. Šumavan, i u nás v Pelhřimově.
V souvislosti s tím bych se chtěla zmínit
i o problému fluktuace. Ve spotřebním průmyslu
je fluktuace velmi značná a pohybuje se ve výši
více jak jedné třetiny zaměstnanců,
kteří se ročně vymění.
Přitom rozhodující příčinou
fluktuace je mateřská dovolená a rodinné
důvody, které představuji okolo 70 % z celkové
fluktuace. Např. v n. p. Jitex odešlo 758 dělnic,
z toho 501 odešlo na mateřskou dovolenou a z rodinných
důvodů. Ve většině případů
je nástup po mateřské dovolené opět
do zaměstnání oddalován z důvodů,
o kterých jsme se již zmínila. Tento problém
neřeší ani nový zákon o mateřské
dovolené a domnívám se, že v budoucnu
se budeme muset k této otázce znovu vracet.
Pokud jde o příčinu fluktuace z rodinných
důvodů, je stejně závažná,
protože ve většině případů
jde o odchod ze zaměstnání za manželem.
Protože zaměstnanost mužů a žen není
v jednotlivých oblastech vyrovnaná, znamená
to v těchto případech trvalé vysidlování
z některých oblastí. V našem kraji to
platí především o okrese Jindřichův
Hradec a Prachatice, kde dochází každoročně
k trvalému úbytku obyvatelstva. Tento problém
je možno řešit jen postupným vyrovnáváním
zaměstnanosti mužů a žen v těchto
oblastech.
Na závěr bych se chtěla jen velmi stručně
zmínit o problému exportních souběhů
z výroby ve spotřebním průmyslu. Tento
problém nemá již svou specifičnost jen
v textilní výrobě, ale týká
se převážně většiny podniků
spotřebního průmyslu, ani Knoflíkářský
průmysl, kde pracuji, nevyjímaje. Je obecně
známo, že při výrobě zahraničních
zakázek, zvláště malých, jako
je tomu pro kapitalistické státy, dochází
nutně k výrobnímu souběhu. Mnohdy
jde o výrobky, jejichž uplatnění a prodej
na domácím trhu je velmi obtížné,
a dochází proto k hromadění těchto
výrobních zásob. Tato otázka není
dosud uspokojivě řešena, výrobky váží
značné finanční prostředky,
které by mohly být v oběhu účelněji
využity. Domnívám se proto, že i této
otázce by měla být věnována
náležitá pozornost již v souvislosti s
dále se rozvíjejícím exportem do zahraničí.
Nechci, aby mé vystoupení bylo pokládáno
za snůšku některých negativních
tendencí dvou významných průmyslových
odvětví v Jihočeském kraji a v žádném
případě nechci zastřít dobré
výsledky, naopak musím skutečnosti, týkající
se výstavby a zejména rekonstrukcí závodů
i některé úspěšné prvé
kroky, týkající se rekonstrukcí závodů
v Jihočeském kraji, kladně hodnotit. Tyto
úspěšné kroky se však převážně
týkají strojírenství a chemie. Pokládala
jsem za správné upozornit na některé
skutečnosti, které se týkají potravinářského
a spotřebního průmyslu v kraji, který
představuje značný podíl průmyslové
zaměstnanosti, a to 35 % z celkového průmyslu
a který je reprezentován právě vysokou
zaměstnaností žen. Existují zde některé
závažné problémy, jejichž oddalování
a neřešení by nebylo ani prozíravé
ani moudré. Chceme proto udělat všechno, aby
se realizovalo to, co ve vládním prohlášení
přednesl předseda vlády s. Lenárt.
(Potlesk.)
Předseda NS Laštovička: Děkuji
s. poslankyni Kolářové. Slovo uděluji
nyní s. posl. Poledňákovi.
Posl. Poledňák: Soudružky a soudruzi
poslanci, ve včerejším prohlášení
zaujímají významnou část i
otázky kultury a umění. Považuji za
charakteristický rys činnosti naší socialistické
vlády skutečnost, že se ve své odpovědné
a jistě nemalé organizátorské a řídící
práci, která postihuje celou oblast našeho
národního hospodářství, v činnosti,
která je velmi složitá a neobyčejně
náročná, zamýšlí nad posláním
kultury a umění v naší společnosti.
Plně souhlasím s konstatováním předsedy
vlády, že se kultura a umění "celým
svým obsahem a zaměřením významnou
měrou podílejí na vytváření
plně harmonické osobnosti socialistického
člověka a jeho aktivního tvořivého
vztahu k životu, k práci a ke společnému
zápasu naší doby".
Naše vláda vždycky věnovala rozvoji kultury
a umění značnou pozornost, vyjádřenou
nikoli pouze materiálními hodnotami a finančními
prostředky, ale především tím,
jak chápala a viděla v nejlepších uměleckých
dílech, stojících pevně na pozici
socialismu svého - v nejlepším slova smyslu
- pomocníka rozvíjení myšlení
a cítění a konečně ve svých
důsledcích i jednáních člověka
- občana naší společnosti.
V tom smyslu má umění a kultura vůbec
neobyčejnou sílu sílu, která učí
člověka přemýšlet, která
obohacuje jeho vnitřní život, učí
ho chápat smysl a ducha naší doby. Samozřejmě
to vše neznamená a nemůže znamenat zužování
poslání umění a umělce naší
doby na jakéhosi vykladače a vysvětlovače
vládních usnesení. Posláním
umění nemůže být řešit
všechny složité otázky rozvoje našeho
průmyslu, našeho zemědělství
atd. V centru pozornosti umění je člověk.
Člověk ve vší své složitosti
a mnohotvárnosti, člověk se všemi svými
vadami, chybami, přednostmi a klady, člověk,
který je občanem naší doby, občanem
naší společnosti.
V tom smyslu také chápeme tu část
projevu předsedy vlády, v níž hovořil
o tom, že vláda bude vytvářet podmínky
pro progresívní socialistickou tvorbu. S tímto
úsilím a rozhodnutím vlády plně
souhlasíme.
Každý z nás se mohl a může přesvědčovat
ve styku s voliči, s jakým ohromným zájmem
sleduje náš lid vývoj našeho umění,
jak ho těší všechny domácí
i zahraniční úspěchy, jichž naše
umění a kultura dosahuje. Hluboce si váží
těch umělců, o nichž ví, a je
přesvědčen, že celým svým
srdcem, celou svou tvorbou stojí na jeho straně,
že mu rozumí a že mu má co říci.
Rád sahá po jejich knihách prózy i
veršů, rád si poslechne jejich hudbu a písně,
rád zhlédne jejich filmy a pořady, jejich
rozhlasové hry a rád se podívá na
jejich obrazy. Považuje je prostě za své. Cožpak
je většího uznání pro umělce,
než být přijímán a chápán
svým lidem, k němuž se svým uměleckým
dílem obrací? Kalkulovat s budoucností, hrát
si na neuznaného umělce, je přinejmenším
nedůstojné tvůrce, který si činí
nárok na toto pojmenování. Ti, kteří
jsou svou filosofií na hony vzdáleni naší
společnosti, ti, kteří se uzavřeli
do jakéhosi vykonstruovaného světa a cítí
se dobře ve svém "odcizení", které
by chtěli vnutit celé společnosti, mají
s progresívním uměním pramálo
společného. Ztrácejí smysl pro odpovědnost
umělce naší doby, jdou jí slepí,
hluší a nevšímaví.
Takových je však naštěstí v našem
umění málo. Hlavní jeho proud je zdravý.
Je to skutečné socialistické umění.
Naprostá většina našich tvůrců
dává své síly a talent do služeb
naší společnosti, do služeb socialismu.
O tom svědčí konečně mimo jiné
i prohlášení kulturních pracovníků,
přijaté před volbami na jejich celostátním
aktivu, v němž se jednoznačně hovoří
o tom, že nejlepší síly kultury jdou s
komunistickou stranou. Tak to vždy v minulosti bylo, tak
tomu je i dnes. To jsou nejlepší tradice našeho
progresívního umění. Toto umění
má na mysli i prohlášení vlády.
Tomuto umění je nutno poskytovat plnou podporu.
Zaslouží si jí. Domnívám se,
že nejde ani tak o materiální podporu, i když
i tímto směrem je co řešit. Jde také
o morální podporu, o vytvoření ovzduší
důvěry těm, kteří socialistické
umění rozvíjejí. I to má na
mysli vládní prohlášení a velice
teplý tón i vztah k těmto otázkám
v projevu předsedy vlády. Konečně
ústřední výbor strany to nejednou
na svých zasedáních při různých
příležitostech prohlásil. A to je také
největší kapitál umělce naší
doby: vědomí, že jeho tvorba, vyrůstající
z myšlenek socialismu, z ducha naší doby, je
chápána, přijímána a přispívá
k rozvoji socialistické kultury.