Předseda NS Laštovička: Děkuji
posl. dr. Kučerovi. Slovo dávám posl.
Proškovcovi.
Posl. inž. Proškovec, CSc: Soudruzi poslanci!
V průběhu volební přípravy
ptalo se mne mnoho voličů, jak si představuji
práci poslance, oč budu usilovat. V jejich otázce
nebyla jen nějaká osobní zvědavost,
ale hluboký zájem o činnost Národního
shromáždění, vlády, i ostatních
ústředních orgánů.
Z těchto rozhovorů bylo patrné, že lidé
s důvěrou, ale také s očekáváním
sledují činnost vlády i vojenských
orgánů; bylo patrné, že čekají
vytvoření zásadních předpokladů
k urychlenému rozvoji národního hospodářství
a že očekávají urychlené uskutečňování
linie a úkolů XII. sjezdu naší komunistické
strany. I když je jasné, že sebelepší
koncepce, plány a opatření zůstanou
na papíře, pokud za nimi nebude činorodá
práce všeho našeho lidu, přece jen v průběhu
předvolební přípravy jsem si znovu
hluboce uvědomil, jak zvláště v současné
době závisí náš rozvoj na organizátorské
a řídící úloze a práci
ústředních orgánů našeho
státu i Národního shromáždění.
Vládní prohlášení, které
jsme včera vyslechli, svým obsahem, svou věcností
utvrdilo naši důvěru v činnost vlády;
přesvědčuje o cílevědomém
úsilí vlády důkladně a se znalostí
řešit zásadní problémy našeho
rozvoje.
Předpokládám, že není úkolem
prvého zasedání Národního shromáždění
okamžitě řešit jednotlivé úkoly,
ale projednat zaměření a náplň
práce, závažnost a posloupnost jednotlivých
úkolů, jakož i zaujmout stanovisko k vládnímu
prohlášení. Chtěl bych proto upozornit
na oblast, které by měla patřit největší
pozornost.
Je to oblast vědy a techniky. Úloha vědy
a techniky byla již několikrát zdůrazněna
stranou i vládními orgány. Mohli bychom jistě
uvést řadu výsledků základního
i aplikovaného výzkumu a jejich uplatnění
v nejrůznějších oblastech i ve výrobě.
Avšak rozsah i stupeň uplatnění vědy
a techniky není takový, jaký naše společnost
nejen v perspektivě, ale bezprostředně již
nyní potřebuje, a to zvláště
v oblasti výroby, ať už průmyslové
či zemědělské.
Chceme-li mluvit o růstu národního důchodu,
zvyšování životní úrovně,
musíme mluvit nejen o objemu výroby, ale v prvé
řadě o produktivitě. Chceme-li mluvit o produktivitě
- a také kvalitě - musíme v prvé řadě
mluvit o vědě a technice.
Totiž - nejen mluvit. Pokud zjišťujeme, že
uplatnění vědy a techniky není dostačující,
pak je to asi do značné míry v tom, že
jsme zůstali v prvé fázi - tj. u toho mluvení
- a to už umíme dost.
Nyní se musíme postarat o to, abychom co nejrychleji
přešli do další fáze - méně
mluvili a více řešili, realizovali.
Rozvoj vědy a techniky a její uplatnění
je složitý problém. Bude jistě vyžadovat
samostatného a podrobného řešení
v průběhu další naší činnosti.
Omezím se proto jen na několik stručných
poznámek.
Nejprve k postavení vědy a výzkumu. Jejich
význam je jak stranickými, tak vládními
orgány vysoce zdůrazňován. Byla i
vytvořena řada organizačně technických
předpokladů a opatření k rozvoji vědy
a techniky. Domnívám se však, že situace
dovolím si celý souhrn těchto problémů
shrnout pod pojem postavení vědy a techniky - není
naprosto uspokojivá. Je nutné podle mého
přesvědčení mimo jiné vnést,
probojovat postavení vědy a techniky do myšlení
a skutků pracovníků. Chtěl bych právě
zdůraznit, že postavení vědy a techniky
není jen záležitostí pracovníků
vědeckých a výzkumných pracovišť,
ale záležitostí i řídících
pracovníků, organizátorů na všech
stupních řízení včetně
vlastního výrobního procesu a neméně
i věcí dělníků.
Bylo by možné uvádět příklady,
jak výsledky vědy a techniky nebyly využity,
jejich význam i ekonomický přínos
zmenšen neb úplně ztracen nepochopením,
nepružností či dokonce neschopností
pracovníků, jakož i nekvalitní prací
ve výrobě.
Je proto nutné podporovat, a to více než dosud,
morálně i hmotně všechny, kteří
usilují o uplatnění nových progresívních
námětů a poznatků, kteří
usilují o nové formy práce i nové
formy řízení. Musíme bojovat proti
všem, kteří se opírají jen o
zkušenost a praxi, aniž by dbali o nové poznání
a jeho tvůrčí uplatnění.
Lze říci, že ve výrobě, při
zajišťování technické úrovně,
objemu výroby i produktivity, tam, kde dříve
stačil technický odhad, organizačně
technické opatření, využití rezerv
či iniciativní úsilí, neobejdeme se
dnes bez obsáhlé cílevědomé
vědeckovýzkumné práce. V oblasti organizace
a řízení, kde dříve stačila
předchozí zkušenost a organizační
talent, neobejdeme se bez samočinného počítače
a hluboké odborné znalosti.
Uplatnění vědy a techniky je tedy věcí
nás všech, i těch, kteří zdánlivě
nemají s vědou a výzkumem nic společného.
K druhé poznámce, k zaměření
výzkumu.
Přínos vědy a výzkumu je ovlivňován
řadou faktorů, např. rozsahem této
činnosti, její úrovní, vlastními
výsledky a závěry a předpoklady pro
realizaci. V prvé řadě a - snad v rozhodující
míře - je tento přínos závislý
na zaměření výzkumné práce.
A pro náš stát to platí tím více.
My máme prozatím - ve srovnání s nejpřednějšími
průmyslovými státy světa nižší
poměrný počet pracovníků ve
vědě a výzkumu ať je to počítáno
v procentech objemu výroby či počtu obyvatel.
Navíc ale tuto kapacitu máme roztříštěnu
na řadu oblastí, takže když srovnáváme
některá jednotlivá odvětví
či výrobní obory, je srovnání
ještě nepříznivější.
Není snad nutné rozvádět důsledky
této skutečnosti pro úroveň výroby
i jednotlivých výrobků. Je proto nutné,
abychom výzkumnou kapacitu soustředili na určité
vybrané oblasti či výrobní obory.
K tomu však bezpodmínečně musíme
mít domyšlenu a propracovánu koncepci národního
hospodářství i dlouhodobé plány
rozvoje jednotlivých oborů. To je zásadní
předpoklad správného zaměření
výzkumné práce, předpoklad pro dosažení
maximálního přínosu vědy a
techniky.
Jednou z oblastí, na kterou bychom měli soustředit
výzkumnou a technickou kapacitu a úsilí,
je např. oblast manipulace s materiálem. Tato oblast,
jak uvedl ve svém prohlášení předseda
vlády s. Lenárt, váže nejméně
11/2 miliónu pracovníků.
Jen ve strojírenství bylo by možné pokrýt
20-40 % uvažovaného růstu produktivity do r.
1970. To jsou taková čísla, že bychom
neměli váhat v okamžitém řešení.
Bude proto potřebné, abychom i my nejenom podporovali,
ale plně pomáhali tento úkol řešit.
Je to o to přitažlivější, že
je to oblast, kde se nám převážná
část vynaložených prostředků
vrátí podstatně rychleji než kdekoli
jinde.
Pokud mluvím o vazbě mezi koncepcí a dlouhodobým
plánem a výzkumem, je nutno ovšem dodat, že
vztah vědy a výzkumu ke koncepcím a dlouhodobým
plánům je dvojí. Činnost výzkumu
musí být v souladu, musí vycházet
z dlouhodobých plánů a koncepcí. Tyto
koncepce a plány jsou výsledkem obsáhlých
technickoekonomických studií a propočtů
odbytových průzkumů či jiných
rozborů. Vedle toho může - či dokonce
musí - právě svými výsledky
a to snad i pronikavým způsobem ovlivňovat
zpracování těchto koncepcí a dlouhodobých
plánů.
Ve třetí poznámce chci se dotknout problému
kádrů. Přínos vědy a techniky
je závislý na počtu a kvalitě kádrů.
Tato otázka jistě sama o sobě je vážným
problémem. Do jeho rozboru se mi ani nechce pouštět.
Chtěl bych jen upozornit na jednu skutečnost, musíme
jistě usilovat o zvýšení počtu
pracovníků ve vědě a výzkumu.
I o zvyšování jejich kvalifikace. Není
však reálné, abychom v krátké
době výrazně zvýšili počet
i kvalifikaci kádrů; toto si vyžádá
soustředěného úsilí po řadu
let.
Musíme hledat i jiné cesty ke zvýšení
úrovně a rozsahu výzkumné činnosti.
Je především nutné, abychom se zabývali
efektivností práce, využitím především
tvůrčích pracovníků. Domnívám
se, že řada tvůrčích vědeckých
i technických pracovníků vykonává
práce či zajišťuje úkoly, které
by dělat nemuseli. Je nutné oprostit je od méně
důležitých činností a prací,
odstranit zbytečnou administrativu či dokonce byrokracii
kolem výzkumné činnosti.
Nemyslím tím, abychom snad chovali tvůrčí
pracovníky ve vatičce či pod sklem - to naopak.
Je ale nutné využívat tvůrčích
pracovníků především tam, kde
společnosti nejvíce přinesou. A k tomu musíme
důsledně a odvážně vytvářet
všechny potřebné předpoklady.
V závěru mi dovolte několik slov. Jsem poslancem
poprvé. Teprve si vytvářím určité
představy o práci poslance Národního
shromáždění. Budu muset sbírat
zkušenosti, budu muset mnohé poznávat, není
mi prozatím vše samozřejmé a jednoznačné.
Jedno je mi však úplně jasné. Ve volbách
jsme dostali důvěru voličů, důvěru
lidu. To je jistě veliké bohatství; jeho
hodnotu neumím ani vyjádřit. Cenné
věci, hodnoty, je nutno chránit a střežit.
Toto bohatství - důvěru lidu - lze však
podle mého přesvědčení chránit
jen jedním způsobem dobrou poctivou prací.
(Potlesk.)
Předseda NS Laštovička: Děkuji
s. poslanci Proškovcovi. Přerušuji schůzi
na 15 minut.
Předseda NS Laštovička: Soudružky
a soudruzi poslanci, zahajuji přerušenou schůzi.
Pokračujeme v diskusi. Slovo uděluji posl. Černému.
Posl. Černý: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci!
Předseda naší vlády s. Lenárt
ve svém prohlášení podrobně rozebral
konkrétní úkoly, které stojí
před námi v současné etapě
uskutečňování linie XII. sjezdu strany
a ukázal cesty k jejich splnění. Přednesený
program zabezpečuje realizaci závěru VI.
sjezdu JZD a celostátní konference předsedů
ZV KSČ, je účinným vyjádřením
podnětů, které vzešly z iniciativy našich
pracujících ve volební kampani.
Jsem přesvědčen, že vyjadřuji
nejen svůj názor, ale stanovisko vás všech,
když chci ubezpečit s. Lenárta a celou vládu
nejen plným souhlasem s prohlášením
vlády, ale ujistit ho především naší
plnou podporou při jeho uskutečňování.
Není pochyby, že jde - zvláště
v ekonomické oblasti - o úkoly a problémy
velmi obtížné, náročné
a složité. Ale právě jak šestý
sjezd JZD a celostátní konference předsedů
ZV KSČ, tak předvolební kampaň a její
výsledky jednoznačně dokazují, že
jsou to úkoly reálné a zcela splnitelné,
že cesta, po které nás vede strana k dalšímu
rychlému rozvoji národního hospodářství
a zvyšování životní a kulturní
úrovně pracujících, je správná.
Posledním potvrzením toho je i spontánnost
voleb, ve kterých naši pracující vyjádřili
jednoznačně svou plnou podporu politice strany a
plnou důvěru v její vedoucí úlohu.
Soudružky a soudruzi, dovolte mi nyní, abych se blíže
zmínil o jednom z velmi vážných problémů
vládního prohlášení: o otázce,
která byla na konferenci předsedů ZV KSČ
vyjádřena heslem "produktivita, kvalita, hospodárnost".
Zkušenosti z průmyslových závodů
našeho příbramského okresu potvrzují,
že právě zde je klíč k otevření
dalších možností našeho průmyslu,
jediná cesta, po které můžeme a musíme
jít, že je to současně úkol sice
obtížný, ale zcela dosažitelný.
Podíl našeho okresu na průmyslové výrobě
je nemalý. Ale stejně tak se naše závody
bohužel podílejí, přesněji řečeno
podílely na nízké kvalitě výroby
a vysoké zmetkovitosti.
Nechci uvádět mnoho čísel. Dovolte
mi ale jednu ilustraci. V r. 1961 představovaly jen na
našem okrese zmetky hodnotu 2 195 000 Kčs. V r. 1962
již 2 314 000 Kčs a v r. 1963 už dokonce 2 553
000 Kčs - a to při zmenšeném objemu
výroby v porovnání s předcházejícím
rokem.
Ani začátek letošního roku nebyl příliš
odlišný. Plníme a překračujeme
kvantitativní ukazovatele, ovšem horší
byl doposud stav v plnění kvalitativních
ukazatelů výroby, i když mohu odpovědně
říci, že i zde je situace proti loňsku
podstatně lepší. Proto také plán
aktivních opatření, přijatý
okresní konferencí strany a pracujícími
jednotlivých závodů, je zaměřen
právě na tuto kvalitativní stránku
výroby.
Dosahované výsledky dokazují, že přes
určité objektivní potíže je v
našich silách, v silách závodů,
dosáhnout zlepšení. Za první čtvrtletí
byly úkoly v exportu překročeny o 3,4 %,
příznivě se vyvíjí relace produktivity
práce a mzdových fondů. A i když ve
snižování zmetkovitosti nejsou výsledky
příliš výrazné, i zde poslední
měsíce signalizují podstatné zlepšení.
Kde jsou kořeny nízké kvality výroby
v našich závodech? Zkušenosti závodu,
ve kterém pracuji SVA Příbram ukazují
správnost závěrů a cest, které
v tomto směru razí naše strana. Náš
závod do nedávná vyráběl plynové
spotřebiče. Mnozí z vás znají
naši bývalou značku Caloria Příbram.
V loňském roce jsme dostali za úkol ukončit
tuto výrobu a zahájit v krátké době
výrobu autodílů. Tedy výrobní
program zcela odlišný, který klade nesrovnatelně
vyšší požadavky na kvalifikaci dělníků
a techniků, na organizaci, kontrolu atd. Přitom
jsme přecházeli na nový program za situace,
kdy přes 50 % dělníků, zvláště
ženy, a 40 % techniků bylo pro novou výrobu
zcela nekvalifikovaných, za situace, kdy řada lidí
se dívala na nové úkoly závodu s nedůvěrou
a určitými obavami. Je samozřejmé,
že to vše našlo svůj odraz v nízké
kvalitě výroby a ve vysokém překračování
limitu zmetků v prvních měsících
naší práce na novém programu. Rozbor
příčin zmetkovitosti nám ukázal,
že 42 % zmetků je zaviněno vadami materiálu,
35 % přímým zaviněním dělníka
a 23 % nesprávně seřízeným
strojem či použitým nářadím,
tedy zase vinou pracovníků.
Byl a je tedy pro nás zvlášť naléhavý
úkol zvýšit především kvalifikaci
všech pracovníků závodu. Vedle získávání
zkušeností v jiných závodech jej řešíme
především intenzívním školením
pracujících v závodní škole práce
a v kursech techniků za pomoci Domu kultury a vzdělávání
a Společnosti pro šíření politických
a vědeckých znalostí.
Dosavadní poznatky ukazují nejen nesmírný
zájem našich pracovníků o zvládnutí
nové techniky. Snažíme se využít,
a to ve všech závodech, všech možností,
které nám při zvyšování
kvalifikace poskytuje usnesení ÚV KSČ o mimoškolním
vzdělávání pracujících.
Ve všech závodech okresu byl proveden detailní
průzkum potřeb jednotlivých pracovníků
závodu doplnit si svoje odborné vzdělání.
Na základě tohoto průzkumu bude na podzim
zahájena řada kurzů a akademií, ve
kterých se budou technici a dělníci učit
podle svých konkrétních potřeb a úkolů.
Hodně pomáhá ČS VTS, jejíž
členové převzali patronáty nad jednotlivými
kolektivy.
Jsme si ovšem vědomi, že samotné zvýšení
kvalifikace by samo o sobě nemohlo vyřešit
všechny problémy nízké kvality naší
výroby. Důsledně se snažíme uplatňovat
zásadu, kterou jsme v plánu aktivních opatření
dali na čelné místo, zaměřit
materiální zainteresovanost právě
za kvalitu. U technickohospodářských pracovníků
je kvalita výroby prvním a základním
ukazatelem pro prémie. Stejně tak u dělníků
využíváme plně doplňkových
prémií za kvalitu.
Vím, že využití materiální
zainteresovanosti na kvalitě výroby a hmotné
odpovědnosti za kvalitu práce není ničím
novým. Ale v praxi jsme doposud tohoto nesmírně
účinného nástroje využívali
velmi málo. Jen pro dokreslení: v loňském
roce bylo předepsáno k náhradě za
zmetky např. v Rukavičkářských
závodech 0,6 % celkové hodnoty zmetků, v
Hamiru 6,2 % a v Železárnách Čenkov
dokonce z hodnoty zmetků 645 000 Kčs ani koruna.
Je samozřejmé, že tato praxe nejen že
nemohla vést ke snížení zmetkovitosti
a zvýšení kvality výroby, ale současně
velmi citelně oslabuje vědomí společenské
odpovědnosti, odpovědnosti za práci, podporuje
nesprávné tendence v poměru k socialistickému
vlastnictví. Můžeme říci, že
je přímo materiální podmínkou
lajdáctví, nízké pracovní morálky
a nezájmu o práci.
Konečně zkušenosti z posledních měsíců
nám znovu ukázaly, jak obrovský vliv a účinnost
v boji za zvýšení kvality výroby má
denní politicko-výchovná práce s lidmi.
Zmínil jsem se už o obavách a nedůvěře,
se kterými naši pracující přijímali
změnu výrobního programu. Pro mnohé
z nich to byl vedle obavy o výdělek i problém
osobního citového vztahu k výrobě,
ve které pracovali po mnoho desítek let. Ukázalo
se, že naši pracovníci dokázali plně
a správně pochopit společenský zájem,
který vedl ke změně výrobního
programu. Nezakrývali jsme jim potíže. Říkali
jsme jim pravdu, i když byla sebevíce nepříjemná.
Výsledkem přesvědčovací a vysvětlovací
práce komunistů, odborové organizace, ČSM
a hospodářských pracovníků
je pak nejen nějaké pasivní smíření
se s osudem, naopak, nadšení lidí pro novou
technicky náročnou, moderní výrobu
vysoce předčilo všechna naše očekávání
a přání.
Chtěl bych v této souvislosti připomenout,
že práce naší odborové organizace
při plnění těchto úkojů
potvrdila správnost konference předsedů celozávodních
výborů KSČ na poslání odborů
v současné době. Přikročili
jsme k tomu, že denně o přestávkách
rozebíráme na pracovištích příčiny
zmetků. Technická kontrola byla posílena
a pracuje s náročností, jakou bychom si přáli
především u našich dodavatelů.
Jaké jsou výsledky? Za loňský rok
jsme udělali zmetků za více než 1 milión
Kčs. V lednu a únoru letošního roku
jsme překročili rozepsaný limit zmetkovitosti
o jeden a půlkrát, ale v březnu představovaly
zmetky již jen 66,7 % limitu. A není nikterak neuvážené
naše rozhodnutí do pololetí vyrovnat překročení
limitu zmetků.