Středa 24. června 1964

Z hlediska akčního plánu pohledem korunového plnění je pochopitelně situace analogická. Rozhodující proto zůstává plnění přijatých závazků v kusovém sortimentu závazkových lokomotiv a nákladních vozů, které za období leden až květen t. r. je následující:

Na úseku lokomotivky, opravit během každého čtvrtletí jednu lokomotivu nad sortiment státního plánu je ve skutečnosti plněn a již k 31. 5. 1964 byly opraveny 2 lokomotivy nad státní plán.

Na úseku vozovny sortiment v kusovém počtu vozů podle státního plánu je plněn, avšak závazek akčního plánu, podle kterého do konce května t. r. mělo být navíc již opraveno 80 kusů nákladních vozů, není zatím z několika technických příčin úspěšně plněn. K uvedenému termínu na akční plán závod dluží 70 kusů vozů. Příčiny neplnění se datují od zimního období v I. čtvrtletí, kdy nedostatkem přístavu vozů do opravy byl závod nucen nejprve likvidovat manko sortimentu podle státního plánu a pak přikročit k plnění závazku. Druhá potíž se projevila hlavně při dosazování nových rámů podvozků, kterých je nedostatek ještě dnes a jako náhrada je podnik nucen rekonstruovat podvozky původní, které pro nedostatek dílčích náhradních součástí se nepodařilo v požadovaném množství zajistit. Manko ve skutečnosti není tak vysoké, protože v deponii Obrnice má závod odstaveno 49 dohotovených čtyřnápravových nákladních vozů, kterými po dosažení podvozků se okamžitě původní manko sníží pouze na 21. nákladních revíz, jež v nadcházejících měsících budou likvidovány.

Tolik k výsledkům pěti měsíců roku a k problémům, které v současné době řešíme proto, abychom tíživé situaci železničního provozu rychle a účinně pomohli.

V prvé řadě je to materiální zásobování, které zajišťuje Hospodářská ústředna železnic.

Změnou organizace zásobárenské služby bylo zaznamenáno a dosaženo některých zlepšení. Přínosem je lepší přehled o materiálu, neboť důležité rozhodující materiály jsou v současné době sledovány centrálně a mohou tedy být přesouvány podle potřeb jednotlivých dílen.

Vážným nedostatkem však zůstává ta skutečnost, že tyto materiály nejsou přesouvány operativně z jednotlivých zásobovacích skladů a tudíž dochází velmi často k přerušování oprav lokomotiv a k odstavování nákladních vozů. V mnoha případech se tyto nedostatky zdůvodňují hlavně tím, že dílna překročila plánovanou dodávku u některých druhů materiálu na jednotlivá čtvrtletí. Pochopitelně takové a podobné argumenty nemůžeme přijmout, protože do opravy musíme brát taková vozidla, která potřebuje provoz pro zajištění přepravních plánů. Dílně při plánování materiálu, který je prováděn v polovině minulého roku, nemůže být známa přesně situace potřeb v detailech, neboť během roku dojde k nečekaným výkyvům vlivem stáří součástek, násilných poškození atd.

Důležité je jedno, že v rámci hospodářské ústředny železnic se vždy potřebný materiál najde. Otázka operativního přesunu je však nevyřešena a vážně podlamuje iniciativu dělníků i techniků. Celé této nedobré situaci napomáhá i ta skutečnost, že zásobovací útvary nejsou hmotně zainteresovány na plnění plánu dílny nebo na včasných dodávkách materiálu. Je jistě váznou chybou, že dosud nebyl připraven a schválen v tomto směru prémiový řád pro pracovníky Hospodářské ústředny železnic, i když se již tak dlouho - od samotného vzniku této organizace - o tomto hovoří.

Daleko vážnějším nedostatkem je ta skutečnost, že HÚŽ není pro dílny ČSD platným smluvním partnerem, jak o tom hovoří zákon. Dochází zde pouze k jednostrannému řešení. Zatímco dílna musí uzavírat s jednotlivými službami i se samotnou HÚŽ hospodářské smlouvy na opravy vozidel, odbytové výroby a soustředěné opravy součástek, neboť je samostatně hospodařící jednotkou, nemá tuto povinnost HÚŽ na včasné dodávání válcovaného materiálu a náhradních dílů. Dochází tudíž často k tomu, že dílna je povinna zaplatit vyměřené penále za nedodání výrobků náhradních dílů, i hospodářské ústředně železnic, která právě na tyto výrobky nezajistí a nedodá včas základní materiál. Protože podnik Louny má státním plánem stanovenu i výrobu neželezničního charakteru, odmítá až do vyřešení tohoto stavu podepsat jakoukoliv hospodářskou smlouvu. Takovýto stav nesvědčí o dobrém pořádku, který právě v současné době tolik potřebujeme.

Ještě k některým otázkám zajišťování součástek, tj. náhradních dílů pro opravu vozidel. Dílny při sestavě plánu materiálu nárokují různé druhy součástek, které má za povinnost HÚŽ uplatnit cestou slučovatele do výroby, v národních podnicích a některé též v samotných dílnách ČSD. Pro omezenou kapacitu mohou však dílny ČSD převzít jen omezené množství této výroby. Zbytek je nutno uplatnit ve strojírenských podnicích, kde v mnoha případech je výroba produktivnější a tedy i levnější. V tomto směru HÚŽ nesehrává iniciativně svou úlohu, nevěnuje uplatnění této výroby dostatečnou pozornost. Proto mnoho druhů náhradních dílů není uplatněno ve výrobě mimo rámec ČSD. Aby však dílny mohly opravit svá vozidla, jsou nuceny tyto náhradní díly vyrábět i neproduktivně ve svých kapacitách na úkor převzaté plánované výroby.

Ještě několik slov k výhledům dílen v souvislosti se zvyšováním technické úrovně v opravárenské činnosti. Je pravdou, že dílny dostaly již výhledový plán, co která dílna bude opravovat a vyrábět. Např. naše dílna byla určena pro opravu nákladních vozů s ohledem na potřeby Severočeského hnědouhelného revíru, Chemických závodů atd. S ohledem na potřeby národního hospodářství je to jistě správná koncepce.

Nebyly však určeny ještě další výroby, které mají v budoucnu zaměstnat profese kovářské, obráběčské a jiné.

Bylo by proto správné, abychom již znali definitivní výhled v celém komplexu, vždyť s tím souvisí i zajišťování produktivity, objednávání různých strojů a zařízení s dlouhými dodacími lhůtami apod.

Tak i otázka zaměření technického rozvoje na závodě by byla ucelena a mohli bychom přikročit k náročnějším změnám technologických postupů.

Soudružky a soudruzi, o těchto problémech zde hovořím proto, že jejich řešení se vleče již delší dobu bez podstatných výsledků a nám v opravárenské činnosti nadělají řadu starostí.

Jinak vás chci ujistit, že konkrétně v našem závodě, i když máme ještě hodně nedostatků ve své vlastní práci, věnujeme splnění úkolů letošního roku a dobré přípravě roku příštího velkou pozornost a svou prací chceme vytvářet ty nejlepší podmínky pro samotný železniční provoz. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Dávám slovo posl. dr. Kučerovi.

Posl. dr Kučera: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Vyslechli jsme všichni s velkou pozorností a s upřímným zájmem prohlášení vlády, přednesené jejím předsedou Jozefem Lenártem. Zamýšlíme-li se nyní ve své diskusi nad jeho jednotlivými myšlenkami, nemůžeme necítit, že se vlastně vracíme do atmosféry tisíce schůzí, které se nedávno uskutečnily v průběhu předvolební kampaně. Vládní prohlášení totiž dnes mluví o řadě těchže otázek, o nichž jsme diskutovali se svými voliči na předvolebních schůzích, o otázkách, které se staly naším volebním programem, který s takovou důvěrou a manifestační jednotou náš lid schválil.

Tato shoda není samozřejmě nikterak náhodná. Vyplývá ze soustředěného úsilí celé naší společnosti, všeho našeho lidu, uvést ve skutek závěry XII. sjezdu Komunistické strany Československa. Pod vedením komunistické strany, na podkladě jejích usnesení nastoupili jsme všichni k realizaci těchto cílů. V našich závodech i v našich zemědělských družstvech, ve školách i laboratořích rodí se veliká iniciativa, směrující k vytvoření předpokladů pro další cestu vpřed. Celá předvolební kampaň i volby samé byly v tomto smyslu velikou tvůrčí dílnou, která znásobovala naše odhodlání, znovu na vyšším stupni upevňovala jednotu našeho lidu. Vždyť tón předvolebních příprav neudávala jen slova, ale činy našich pracujících, jejich úsilí splnit plánované úkoly u průmyslu i zemědělství.

Je třeba říci, že zamyšlení nad našimi plány do budoucnosti neobešlo se ani na našich předvolebních schůzích bez zamyšlení nad minulostí, nad uplynulými léty socialistické výstavby. Ten, kdo mluvil o těchto otázkách s našimi pracujícími nemohl než prožívat spolu s nimi jejích vlastní hrdost nad vybudovaným družstvem, životem jejich závodu, nad tím, co nového vyrostlo v jejich obci, či městě. Kdo denně chodí kolem, možná, že to ani všechno nepostřehne. Avšak když se rozhovořili účastníci schůzí o tom, s čím se začínalo, co bylo před deseti, patnácti léty, co se vytvořilo i za poslední čtyři léta, pak každý viděl, jak velikou vzdálenost jsme všichni urazili v době historicky krátké, ale v době, naplněné velikým tvůrčím kvasem i nesmírným pathosem zrodu nové socialistické společnosti. Naši lidé jsou právem hrdi na veliké dílo socialismu, které u nás vyrostlo a které vyjadřuje naši dnešní životní jistotu, zabezpečení svobody a bezpečnosti naší země a spolu s tím i prudký hospodářský rozvoj naší vlasti a životní úrovně jejího lidu. Právě v tom všem se uskutečňuje nejvlastnější humanismus naší epochy, která zbavila naší národní společnost vykořisťovatelských příživníků, vytvořila z ní společnost pracujících lidí, jimž dala možnosti všestranného rozvoje.

Myslím, že vyjádřím zkušenost nás všech, když řeknu, že naše předvolební schůze ukázaly i velký zájem o naše plány do budoucnosti, o cesty k jejich uskutečnění. Nyní jsou tyto naše bezprostřední cíle znovu vyjádřeny ve vládním prohlášení. Naší první starostí je samozřejmě zabezpečit další úspěšný ekonomický rozvoj, a to jak v našem průmyslu, tak i v našem zemědělství, jemuž musíme i nadále věnovat zvýšenou pozornost, chceme-li, aby naše ekonomika vskutku se harmonicky vyvíjela. Vidíme všichni, že nyní je třeba především v letošním a příštím roce překonat hlavní disproporce, abychom pro další léta mohli správně zaměřit náš další perspektivní rozvoj.

Je třeba jen plně uvítat slova vládního prohlášení o nutnosti zkvalitnění našeho perspektivního plánování. Vždyť perspektivní plán, zbavený běžných operativních starostí, to je důležitý nástroj všestranného rozvíjení naší ekonomiky. Umožňuje především cílevědomější investiční politiku, ukazuje slabiny, které se mohou v budoucnosti vyskytnout a které v krátkodobých úvahách nemusí zdaleka tak ostře vystoupit do popředí. Vládní prohlášení dokládá, jak s řešením tohoto úkolu je třeba řešit i řadu dalších naléhavých problémů, ať už se týkají rozvoje základních odvětví, strukturálních změn našeho průmyslu, či dalších závažných otázek. Patří sem i problémy řízení našeho hospodářství, jejichž některé zásady vyslovené již na nedávné celostátní konferenci předsedů celozávodních výborů KSČ presidentem republiky soudruhem Antonínem Novotným, setkaly se nejen se zájmem, ale i s pochopením našich pracujících, neboť směřují k tomu, aby se dále umožnil růst iniciativy, vytvořily podmínky pro hmotnou zainteresovanost jednotlivců i kolektivů, pro důsledné prosazení principu efektivnosti v celém našem hospodářství.

Otázky nového systému řízení - jak jsme konstatovali právě v uplynulé schůzi ústavně právního výboru - budou ovšem vyžadovat i vydání potřebných právních předpisů.

Půjde nyní o to, aby se tyto otázky řešily i v oblasti práva včas, s potřebným předstihem a komplexně.

Zamýšlíme-li se nad všemi těmito problémy, pak nemůžeme pominout ani cílevědomé uplatnění výsledků vědeckého bádání a to, jak při řízení národního hospodářství v souladu se zákonitostmi socialistické ekonomiky, tak i přímo ve výrobních procesech. Zásadní a trvalý význam pro rozvoj našeho hospodářství má spolupráce s RVHP a především se Sovětským svazem. Uznání těchto zásad patří přímo k nepominutelným axiómatům našeho ekonomického myšlení i naší ekonomické praxe.

Všechny tyto otázky jsou jistě pro rozvoj našeho hospodářství prvořadé. Avšak právě my, funkcionáři, neměli bychom nikdy podceňovat ani působení morálně politických faktorů, jako je socialistické vlastenectví, socialistický poměr k práci a společenskému vlastnictví, všechny ony krásné vlastnosti socialistického člověka, které se tak výrazně uplatňují v hnutí brigád socialistické práce a které je nutno i nadále cílevědomě pěstovat a rozvíjet. Chceme-li pak, aby se i naše mládež co nejvíce vyznačovala právě těmito ušlechtilými rysy, musíme jít především my příkladem. To ve své podstatě znamená: nevidět vždy a všude jen své vlastní, osobní, skupinové, či lokální zájmy, ale především prospěch celku, nezařizovat se jen podle svého pohodlí. ale dovést také v zájmu celku přinášet oběti. Myslím, že je třeba stále více probojovávat myšlenku, že smysl lidského života rozhodně není jen v pohodlí a hojnosti, i když samozřejmě chceme, aby lidé žili stále lépe, ale v oddané práci a činností pro celek, pro vlast, pro mír, pro socialismus.

Je třeba vůbec mít na paměti, že žádné usnesení se samo nevtělí v život, že je třeba usilovné práce, aby to, co je třeba v obecných rysech chápáno, bylo také pochopeno v jednotlivé konkrétní podobě. Vezměme například problém nutnosti zastavování některých nerentabilních provozů v zájmu vyšší efektivnosti a strukturálních změn. Správnost této zásady, myslím, popře málokdo v naší společnosti. Avšak máme-li ji řešit v jednotlivém konkrétním případě, kolik vyžaduje trpělivé, politické a organizátorské práce, práce s lidmi. A tady je řada na nás, poslancích všech zastupitelských sborů, funkcionářích organizací Národní fronty, abychom pomáhali právě v těchto konkrétních případech, které koneckonců pro zdar provedení našeho celkového záměru jsou rozhodující.

Všechno to, co podnikáme v našem národním hospodářství, naše úsilí o jeho především kvalitativní rozvoj, to vše má přirozeně jen jeden cíl. Chceme vytvořit potřebné předpoklady pro růst životní úrovně našeho lidu. V letošním roce bylo nutno v zájmu dosazení proporcionality i v této oblasti přikročit k některým opatřením, která znamenají nové rozdělení národního důchodu, tak, jak to odpovídá potřebám rozvoje naší společnosti. Lze říci, že tato opatření přijala naše veřejnost vcelku s pochopením, i s vědomím, že zdroje pro další růst životní úrovně je třeba vytvořit především z naší práce. Právě tak jako letos počítá se v příštím roce s dalším růstem životní úrovně, půjde však nyní o to, abychom tento cíl pomohli také realizovat svou kvalitní prací, dokonalým plněním úkolů vůči společnosti.

Vládní prohlášení samozřejmě věnuje plnou pozornost i mezinárodním otázkám. Je jisté, že všechny základní principy zahraniční politiky naší vlády mají také plnou podporu našeho lidu. Vždyť politika mírového soužití států s rozdílným společenským zřízením, podpora národně osvobozeneckého boje národů rozvojových zemí, solidarita se všemi pokrokovými silami ve světě a posléze i důsledný boj za mír, jsou principy, které plně odpovídají zájmům našeho lidu, ale i jeho revolučním a demokratickým tradicím. Chci se však přihlásit zejména k těm částem vládního prohlášení, které znovu vyjadřují naši neochvějnou věrnost našim bratrským spojeneckým svazkům k Sovětskému svazu. Spojenectví se Sovětským svazem, vřelý a bratrský vztah k jeho lidu, to je neoddělitelná součást naší skutečnosti, věc upřímného cítění každého vlastence této země. Nikdy nemůžeme zapomenout ani my, ani generace, které přijdou po nás, že sovětská vojska nám přinesla svobodu a zachránila naši národní existenci. Nikdy nelze zapomenout na nezištnou a bratrskou pomoc v socialistické výstavbě. Spojenecké svazky se Sovětským svazem, to je veliká jistota, která nám umožňuje v klidu žít a pracovat. Mohou nás znepokojovat samozřejmě věci kolem nás, třeba výroky pana ministra Seebohma, které tak v mnohém připomínají to, co by tak rád - ač marně - udržel při životě - Mnichov. Ale právě dík tomu, že dnes jsme součástí veliké socialistické rodiny, že po našem boku je sovětský lid, nás tyto revanšistické projevy nemohou ohrozit, i když škodí světovému míru a dorozumění mezi národy.

Soudružky a soudruzi, stojíme před významnými a náročnými úkoly. Ve volebních přípravách jsme společně o nich uvažovali s našimi spoluobčany. Zračí se v nich naše budoucí perspektivy, zračí se v nich realizace závěrů XII. sjezdu KSČ. Komunistická strana jako vedoucí síla naší Národní fronty ke všem z nich vysvětlila své stanovisko, které bylo s upřímným souhlasem přijato celou naší Národní frontou, všemi našimi občany. To proto, že každý z nás hluboce chápe, že právě tak jako v minulosti vyjadřují i dnes usnesení Komunistické strany Československa zájmy celé naší společnosti. Z toho také každodenně vyplývá i její vedoucí úloha v procesu socialistického rozvoje.

Vláda nastínila program své práce. Na nás nyní je, abychom v duchu zásad, které k prohloubení práce našeho Národního shromáždění byly vytyčeny ústředním výborem Komunistické strany Československa a které našly takovou odezvu mezi našimi voliči, přispěly k tomu, aby tento pracovní program byl naplněn činorodou prací a to nejen nás poslanců, ale všech občanů, celé naší Národní fronty.

Dovolte, abych se k této práci pod vedením Komunistické strany Československa přihlásil i jménem všech příslušníků Československé strany socialistické (Potlesk.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP