§ 123

Sloučení důchodů vyplácených různými orgány

(1) Jestliže, se vedle výsluhového, invalidního (částečného invalidního) nebo vdovského důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. červencem 1964 podle předpisů o důchodovém zaopatření příslušníků ozbrojených sil, vyplácí důchod téhož druhu podle předpisů o důchodovém zabezpečení pracovníků platných před 1. červencem 1964, slučuje se od 1. července 1964 nižší důchod s vyšším důchodem v jeden důchod a důchod takto sloučený vyplácí orgán, který vyplácel vyšší důchod.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí též pro sloučení některé z dávek uvedených v § 122 odst. 1 nebo některého z obdobných důchodů z důchodového zaopatření příslušníků ozbrojených sil s jiným důchodem poskytovaným z důchodového zabezpečení pracovníků nebo z důchodového zaopatření příslušníků ozbrojených sil; sejde-li se však některá z dávek uvedených v § 122 odst. 1 se sociálním důchodem, slučuje se tato dávka s tímto důchodem.

(3) Jestliže se sejde vdovský důchod s důchodem starobním nebo invalidním (částečným invalidním), vyplácí oba důchody orgán, který vyplácí starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod.

§ 124

Úprava výše vyplácených dávek a jejich souběh s jiným důchodem nebo příjmem

(1) Pro dávky, na něž vznikl nárok před 1. červencem 1964, platí ustanovení tohoto zákona

a) o nejnižší výměře sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte (§ 34 odst. 3),

b) o výměře sirotčího důchodu oboustranně osiřelého dítěte (§ 34 odst. 4), pokud vyplácený sirotčí důchod není vyšší,

c) o souběhu důchodů s důchody ze sociálního zabezpečení (pojištění) vyplácenými z ciziny (§ 56 odst. 3),

d) o poskytování starobního důchodu při dalším zaměstnání a pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu (§ 15 odst. 4),

e) o souběhu vdovského důchodu s příjmem z výdělečné činnosti (§ 32) nebo sirotčího důchodu i s jiným příjmem (§ 33 odst. 4 a 6),

f) o omezení výplaty dávek (§ 38 odst. 8 a § 54) a o výplatě dávek jiné osobě (§ 55 odst. 2).

(2) Starobní a invalidní důchody, na něž vznikl nárok před 1. lednem 1957, nesmějí být vyšší než starobní a invalidní důchody v nejvyšší výměře stanovené podle tohoto zákona pevnými částkami a snížené o částku rovnou zvláštní dani z důchodu.

(3) Vdovský důchod vyměřený z důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. červencem 1964, nesmí činit více než

1320 Kčs měsíčně, jde-li o důchod po pracovníku I. pracovní kategorie;

1080 Kčs měsíčně, jde-li o důchod po pracovníku II. pracovní kategorie;

960 Kčs měsíčně, jde-li o důchod po pracovníku III. pracovní kategorie.

(4) Důchody vyplácené podle předpisů platných před 1. červencem 1964, na něž se vztahuji ustanovení předchozích odstavců, budou upraveny, popřípadě bude zastavena jejich výplata, počínajíc splátkou splatnou v červenci 1964. Splátky na starobní a vdovské důchody za měsíc červenec až září 1964 se považují za zálohy na důchod. Přeplatky vzniklé do konce září 1964, které nelze zúčtovat s dalšími splátkami důchodu, nebudou vymáhány, jestliže jde o přeplatky na důchodech náležejících podle předpisů platných před 1. červencem 1964 i při dalším zaměstnání a jestliže důchodce splnil svou ohlašovací povinnost (§ 108 odst. 4).

§ 125

Úprava nároků získaných v dřívějším veřejném penzijním zaopatření, v penzijním nadlepšení a ze závazků rozpočtových a hospodářských organizací

(1) Nároky získané v dřívějším veřejném penzijním zaopatření ke dni 31. března 1950 na zvýšení důchodů podle § 3 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 113/1950 Sb., § 3 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 114/1950 Sb. a § 7 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 115/1950 Sb. se u důchodů, na něž vznikl nárok před 1. červencem 1964, zachovávají v dosavadní výši, jestliže spolu z důchodem z důchodového zabezpečení, k němuž náležejí, nepřesahují částku 1000 Kčs měsíčně; přesahují-li tuto částku, zachovávají se až do částky 100 Kčs měsíčně, úhrn důchodu a tohoto zvýšení se však touto úpravou nesmí snížit pod částku 1000 Kčs měsíčně.

(2) Vznikne-li nárok na starobní nebo invalidní důchod z důchodového zabezpečení po 30. červnu 1964, zachovávají se nároky na zvýšení důchodu podle předchozího odstavce, jestliže úhrn důchodu a zvýšení nepřesahuje částku 1000 Kčs měsíčně, nejvýše však do výše 70 %, popřípadě 60 % průměrného měsíčního výdělku (§ 13 odst. 4 a § 23 odst. 4); přesahuje-li tento úhrn částku 1000 Kčs měsíčně, zachovávají se až od částky 100 Kčs měsíčně, nejvýše však do výše 70 %, popřípadě 60 % průměrného měsíčního výdělku. Ustanovení § 18 odst. 1 a 4 a § 28 odst. 1 a 3 platí obdobně.

(3) Ustanovení předchozích odstavců platí též o důchodech z penzijního nadlepšení a o příplatcích k důchodům z důchodového zabezpečení vzniklých ze závazků rozpočtových a hospodářských organizací.

(4) Náleží-li oprávněnému více nároků získaných v dřívějším veřejném penzijním zaopatření, v penzijním nadlepšení a ze závazků rozpočtových a hospodářských organizací podle předchozích odstavců, platí jejich ustanovení o úhrnu těchto nároků.

(5) Zvýšení důchodu podle odstavců 1 a 2, důchod z penzijního nadlepšení a příplatek k důchodu podle odstavce 3 se slučují s důchodem z důchodového zabezpečení a považují se za tento důchod.

§ 126

Zvláštní daň z důchodu

(1) Ustanovení § 63 a 65 o zvláštní dani z důchodu se vztahují též

a) na starobní a invalidní (částečné invalidní) důchody, na něž vznikl nárok v době od 1. ledna 1957 do 30. června 1964;

b) na starobní a invalidní důchody, na něž vznikl nárok před 1. lednem 1957 a jež

1. byly přiznány nebo nově vyměřeny podle předpisů a sociálním zabezpečení platných po 31. prosinci 1956 anebo

2. nebyly podrobeny dani ze mzdy a byly po 31. prosinci 1956 zvýšeny;

c) na vdovské a sirotčí důchody vyměřené z důchodů uvedených pod písm. a) a b);

d) na osobní důchody.

(2) Požívá-li důchodce dva nebo více důchodů z důchodového zabezpečení (pojištění), podléhá zvláštní dani z důchodu úhrn všech důchodů, a to i tehdy, jestliže nárok na některý z těchto důchodů vznikl před 1. lednem 1957.

(3) Zvýšení důchodu za dobu dalšího zaměstnání vykonávaného před 1. červencem 1964 nepodléhá zvláštní dani z důchodu, jestliže pracovník byl zaměstnán ke dni 1. července 1964 a jde o zvýšení za dobu zaměstnání

a) I. nebo II. pracovní kategorie nebo

b) III. pracovní kategorie; po kterou pracovník nepobíral starobní důchod nebo jeho část.

(4) Nebyl-li důchodce zaměstnán ke dni 1. července 1964; vyloučí se na žádost důchodce ze zdanění zvýšení důchodu za dobu dalšího zaměstnání (odstavec 3) a za dobu odbojové činnosti a věznění (internace) z politických; národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody.

§ 127

Úprava zaopatřovacího příspěvku

Zaopatřovací příspěvek, který je vyplácen podle předpisů platných před 1. červencem 1964 členům rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách ke dni 30. června 1964, se podle tohoto zákona upraví, popřípadě se zastaví jeho výplata počínajíc červencem 1964.

Díl druhý

Přechodná ustanovení

Sociální zabezpečení vojáků z povolání

§ 128

Základní ustanovení

(1) Nároky na dávky, jejichž podmínky se splnily před 1. červencem 1964, se posuzují podle předpisů o důchodovém zaopatření platných před 1. červencem 1964, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Dávky důchodového zaopatření přiznané podle předpisů platných před 1. červencem 1964 se považují za dávky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 30. června 1964, pokud nevyplývá něco jiného z § 131 až 134, 136 a 137; přitom se výsluhový důchod považuje za starobní důchod. Další trvání nároku na tyto dávky se posuzuje podle tohoto zákona s odchylkami stanovenými v § 131, 134 a 136.

(3) Ustanovení § 108 odst. 4 platí obdobně.

§ 129

Kategorie funkcí

(1) Doba služby konané v ozbrojených silách od 9. května 1945 do 31. prosince 1964 se hodnotí jako výkon funkce I. kategorie.

(2) Ministři národní obrany a vnitra stanoví, které doby před 9. květnem 1945 [např. doba služby v 1. československém armádním sboru v SSSR] a v jakém rozsahu se hodnotí jako výkon funkce I. nebo II. kategorie.

(3) Ministři národní obrany a vnitra mohou též povolovat výjimky z podmínky 20 let služby v I. nebo v II. kategorii, stanovené pro vznik nároku na starobní důchod, vojákům i povolání, kteří tuto podmínku nemohou splnit pro svůj věk a zúčastnili se intenzívní výstavby ozbrojených sil.

§ 130

Zachování dřívějšího důchodového základu

Jestliže důchodce požívá nebo požíval výsluhový nebo invalidní (částečná invalidní) důchod, vyměřený podle předpisů platných od 1. ledna 1953 do 30. června 1964 z důchodového základu, nesmí být starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod v ozbrojených silách, na nějž vznikl nárok po 30. červnu 1964, vyměřen z nižšího průměrného měsíčního výdělku, než je uvedeno v § 133.

§ 131

Výsluhový důchod

(1) Poživateli výsluhového důchodu, jemuž vznikl nárok na tento důchod v době od 1. ledna 1953 do 30. června 1964 podle předpisů platných před 1. červencem 1964 [zákon č. 89/1952 Sb., o důchodovém zaopatření příslušníků ozbrojených sil, a zákon č. 33/1957 Sb., o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil; ve znění zákona č. 18/1959 Sb.] a který je starší 55 let, náleží od 1. července 1964 starobní důchod,

a) má-li 20 roků služby v ozbrojených silách, v dosavadní výměře výsluhového důchodu, ne však více než 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 9 odst. 3 a sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni splnění podmínek pro nárok na důchod;

b) nemá-li 20 roků služby v ozbrojených silách, v dosavadní výměře výsluhového důchodu, ne však více, než kolik by činil starobní důchod po omezení podle § 100 odst. 3.

(2) Pracujícímu důchodci staršímu 55 let, jemuž byl důchod upraven podle předchozího odstavce, se zvyšuje nárok na tento důchod

a) za dobu zaměstnání před 1. červencem 1964 podle předpisu platných před tímto dnem; jde-li o dobu, po kterou měl nárok na zvyšování důchodu o 4 % důchodového základu (§ 133), zvyšuje se nárok na důchod i za dobu kratší než rok, a to za každé tři městce zaměstnání o 1 % tohoto základu;

b) za dobu zaměstnání po 30. červnu 1964 podle ustanovení o zvyšování nároku na plný starobní důchod (§ 16).

(3) Výplata výsluhového důchodu se zastavuje dnem 30. června 1964 důchodci, který k tomuto dni nedosáhl věku 55 let. Je-li invalidní nebo částečně invalidní, bude mu přiznán invalidní (částečný invalidní) důchod. Pokud nesplní podmínky nároku na invalidní (částečný invalidní) nebo na starobní důchod, náleží mu příspěvek podle zvláštních předpisů. Po dosažení věku 60 let (výkonný letec po dosažení věku 55 let) má nárok na starobní důchod ve výši upravené podle předchozích odstavců.

(4) Zaopatřovací požitky, které byly přiznány při propuštění ze služby v ozbrojených silách ze zdravotních důvodů před 1. lednem 1953 a jejichž poživatelé dosáhli před 1. červencem 1964 věku 60 let, se považují za starobní důchody.

(5) Ustanovení § 101 platí obdobně.

§ 132

Invalidní a částečný invalidní důchod

(1) Poživateli invalidního důchodu, jemuž vznikl nárok na tento důchod v době od 1. ledna 1953 do 30. června 1964 podle předpisů platných před 1. červencem 1964, náleží od 1. července 1964 invalidní důchod,

a) má-li 20 roků služby v ozbrojených silách nebo jestliže jeho invalidita vznikla v přímé souvislosti s výkonem této služby, v dosavadní výměře, ne však více než 90 % průměrného měsíčního výdělku stanoveného podle § 131 odst. 1 písm. a);

b) v ostatních případech v dosavadní výměře, ne však více než 70 % průměrného měsíčního výdělku; zvýšení přesahující tuto hranici náleží, jen jde-li o zvýšení za dobu odbojové činnosti a věznění (internace) z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody. Invalidní důchod nesmí přitom přesáhnout 90 % průměrného měsíčního výdělku stanoveného podle § 131 odst. 1 písm. a) a spolu s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) ani částku 1800 Kčs měsíčně.

(2) Poživateli částečného invalidního důchodu, jemuž vznikl nárok na tento důchod v době od 1. ledna 1953 do 30. června 1964 podle předpisů platných před 1. červencem 1964, náleží od 1. července 1964 částečný invalidní důchod v dosavadní výměře, nejvýše však

a) má-li 20 roků služby v ozbrojených silách nebo jestliže jeho částečná invalidita vznikla v přímé souvislosti s výkonem této služby, v částce 1000 Kčs měsíčně, a jde-li o výkonného letce, v částce 1100 Kčs měsíčně;

b) v ostatních případech v částce 900 Kčs měsíčně.

(3) Zaopatřovací požitky, které byly přiznány při propuštění ze služeb v ozbrojených silách ze zdravotních důvodů před 1. lednem 1953, se považují za invalidní důchody, jestliže jejich poživatelé nedosáhli před 1. červencem 1964 věku 60 let.

(4) Stal-li se poživatel invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. červencem 1964, po tomto dni jen částečně invalidním, vyměří se částečný invalidní důchod ve výši poloviny invalidního, důchodu podle odstavce 1, popřípadě podle odstavce 3.

(5) Stal-li se poživatel částečného invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. červencem 1964, po tomto dni plně invalidním, vyměří se invalidní důchod podle části první tohoto zákona.

§ 133

(1) Pro úpravu důchodů podle § 131 a 132, které byly přiznány podle zákona č. 33/1957 Sb., o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil; ve znění zákona č. 18/1959 Sb., se považuje za průměrný měsíční výdělek dosavadní důchodový základ.

(2) Pro úpravu důchodů podle § 131 a 132, které byly přiznány podle zákona č. 89/1952 Sb., o důchodovém zaopatření příslušníků ozbrojených sil, se považuje za průměrný měsíční výdělek dosavadní důchodový základ upravený obdobně podle předpisů uvedených v předchozím odstavci.

§ 134

Vdovský důchod

(1) Vdovský důchod, který byl přiznán podle předpisů o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil platných po 31. prosinci 1956 a na nějž vznikl nárok před 1. červencem 1964, nesmí činit více než

1320 Kčs měsíčně, jde-li o vdovu po výkonném letci;

1200 Kčs měsíčně, jde-li o vdovu po vojáku z povolání (důchodci), který měl nejméně 20 roků služby v ozbrojených silách, nebo jestliže k jeho úmrtí (invaliditě) došlo v přímé souvislosti s výkonem této služby;

1080 Kčs měsíčně v ostatních případech.

(2) Vdovské důchody přiznané podle předpisů o důchodovém zaopatření platných před 1. lednem 1957 a vdovské důchody vyměřené i po tomto dni z důchodů přiznaných podle těchto předpisů nesmí přesahovat částky uvedené v předchozím odstavci a snížené o zvláštní daň z důchodu.

(3) Další trvání nároku na vdovský důchod se posuzuje podle § 30; prováděcí předpisy stanoví, v kterých případech zůstává zachován nárok na vdovský důchod vdově, jejíž manžel zemřel následkem úrazu utrpěného v přímé souvislosti s výkonem služby v ozbrojených silách.

(4) Ustanovení § 120 platí obdobně.

§ 135

Nároky na důchody, jež vzniknou v době od 1. července do 31. prosince 1964

Pro nároky na důchody; jejichž podmínky se splní v době od 1. července do 31. prosince 1964, platí ustanovení toho zákona s těmito odchylkami:

a) dobou zaměstnání a náhradní dobou je započitatelná doba podle předpisů platných před 1. červencem 1964,

b) doba zaměstnání potřebná pro vznik nároku na starobní důchod činí nejméně 20 roků,

c) průměrným měsíčním výdělkem je důchodový základ podle předpisů platných před 1. červencem 1964;

d) hranice věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod je aspoň 55 let, u žen bez zřetele na počet vychovaných dětí a u mužů bez zřetele na ustanovení § 99,

e) výše starobního důchodu, invalidního (částečného invalidního) důchodu a invalidního (částečného invalidního) důchodu při pracovním úrazu se stanoví podle předpisů platných před 1. července 1964; výše těchto důchodů však nesmí přesahovat výměru stanovenou v § 131 a 132.

§ 136

(1) Ustanovení § 111, 112, 122 až 125 platí obdobně též pro nároky na dávky z důchodového zaopatření v ozbrojených silách.

(2) Občanům, kterým byl podle předpisů platných před 1. červencem 1964 snížen (odňat) výsluhový důchod v důsledku odnětí vojenské hodnosti nebo hodnosti příslušníka bezpečnostního sboru, může být po 60. roce věku přiznán starobní důchod až do plné výměry podle tohoto zákona, jestliže svou prací pro společnost prokázali snahu odčinit skutečnosti, jež byly důvodem pro snížení nebo; odnětí (nepřiznání) důchodu, nebo jsou-li pro to jiné důvody hodné zvláštního zřetele.

§ 137

Zvláštní daň z důchodu

(1) Ustanovení § 63 až 65 o zvláštní dani z důchodu se vztahují též

a) na výsluhové a invalidní (částečné invalidní) důchody přiznané podle zákona č. 33/1957 Sb.;

b) na odpočivné a invalidní (částečné invalidní) důchody přiznané podle zákona č. 89/1952 Sb., jejichž výměra byla upravena podle § 131 až 133;

c) na vdovské důchody uvedené v § 134 odst. 1;

d) na sirotčí důchody přiznané podle zákona č. 33/1957 Sb.;

e) na osobní důchody.

(2) Zvláštní dani z důchodu nepodléhají odpočivné (výsluhové) a invalidní (částečné invalidní) důchody přiznané podle zákona č. 89/1952 Sb., jejichž výměra nebyla upravena podle § 131 až 133; tyto důchody však nesmějí přesahovat výměru starobního, popřípadě invalidního důchodu stanovenou podle § 131 a 132 a sníženou o částku rovnou zvláštní dani z důchodu.

(3) Ustanovení § 126 odst. 2 až 4 platí obdobně.

§ 138

Ministři národní obrany a vnitra mohou povolovat výjimky z předchozích ustanovení tohoto dílu v případech hodných zřetele přímým účastníkům boje proti fašismu a pozůstalým po nich.

Díl třetí

Závěrečná ustanovení

§ 139

Povinnosti závodu

(1) Kde se v tomto zákoně mluví o závodech, rozumějí se jimi též rozpočtové, hospodářské a jiné organizace.

(2) Působnost orgánů Revolučního odborového hnutí vyplývající z tohoto zákona plní ve výrobních družstvech obdobné družstevní orgány.

§ 140

Zvyšování nízkých důchodů

(1) Vzhledem k úsporám na výdajích sociálního zabezpečení, jichž bude dosaženo zdaněním důchodů a úpravou některých důchodů, budou v roce 1964 některé nízké důchody zvýšeny.

(2) Vláda může v souladu s rozvojem národního hospodářství a možnostmi naší společnosti stanovit zásady pro další zvyšování nízkých důchodů, jejichž příjemci nemohou dosáhnout zvýšení svého důchodu další prací pro stáří nebo neschopnost k práci.

§ 141

Zvláštní úprava důchodů některých osob národními výbory

(1) Vláda může zmocnit národní výbory a v oborech působnosti ministerstev národní obrany a vnitra jejich orgány, aby přiměřeně upravily důchody z důchodového zabezpečení (pojištění), které uznají za nepřiměřeně vysoké se zřetelem k tomu, že náležejí představitelům dřívějšího politického a hospodářského zřízení nebo bývalým podnikatelům; kteří vykořisťovali cizí pracovní síly, a osobám, které vyvíjely zvlášť aktivní činnost v potlačovatelském aparátu dřívějšího politického a hospodářského zřízení; pokud se u těchto osob neprojevil příznivě vliv výchovného působení socialistické společnosti; to platí též pro důchody pozůstalých po uvedených osobách.

(2) Důchody nesmí být úpravou sníženy pod nejnižší výměru.

§ 142

Odstraňování tvrdostí

(1) Tvrdosti; které by se vyskytly při provádění tohoto zákona, může odstraňovat předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení, a pokud jde o zaopatřovací příspěvek a dávky zabezpečení umělců a důchodců v nemoci; okresní národní výbory.

(2) Předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení může se souhlasem vlády přenést svou pravomoc uvedenou v předchozím odstavci na národní výbory.

(3) V oborech své působnosti mohou odstraňovat tvrdosti ministři národní obrany a vnitra.

§ 143

Prováděcí předpisy

(1) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s Ústřední radou odborů podrobností k provedení tohoto zákona; přitom může stanovit ve prospěch pracovníků odchylky od zákona, zejména stanovit, kdy se zachovávají výhody ze zaměstnáni I. (II.) pracovní kategorie i po skončení zaměstnání v této kategorii, jak se hodnotí doba zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie, bylo-li takové zaměstnání přerušena, a které náhradní doby se započítávají v I. (II.) pracovní kategorii nebo násobkem, popřípadě stanovit též odchylky potřebné pro použití automatizovaného způsobu výpočtu podkladů pro vyměření důchodu.

(2) Státní úřad sociálního zabezpečení může v dohodě s Ústřední radou odborů stanovit, že i jiní občané mají nárok na dávky důchodového zabezpečení s odchylkami stanovenými v prováděcích předpisech.

(3) Státní úřad sociálního zabezpečení upraví

a) zabezpečení umělců v nemoci obdobně podle zásad obsažených v předpisech o nemocenském pojištění platných pro pracovníky, zabezpečení matky obdobně podle zákona č. 58/1964 Sb., o zvýšení péče o těhotné ženy a matky, a zabezpečení umělců v době vojenského cvičení;

b) důchodové zabezpečení umělců; přitom stanoví základ pro výpočet důchodu;

c) základ pro stanovení příspěvku na částečnou úhradu nákladů na zabezpečení umělců a jeho výši.

(4) V oborech své působnosti stanoví podrobnosti k provedení tohoto zákona ministerstva národní obrany a vnitra.

Díl čtvrtý

§ 144

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. nařízení č. 292/1944 Sb., o dalším zjednodušení ve veřejnoprávním sociálním pojištění;

2. § 17 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního. boje za osvobození;

3. zákon č: 17/1947 Sb., o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění;

4. zákon č. 29/1950 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění;

5. § 1 č. 2 a 4, § 11 a § 17 až 23 zákona č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků;

6. § 9 a 10 a § 15 až 24 vládního nařízení č. 131/1950 Sb., jímž se provádí zákon o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků, ve znění vládního nařízení č. 18/1953 Sb.;

7. § 2 odst. 1 písm. c), § 3 odst. 3 a § 4 písm. b) zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, a předpisy je provádějící; z § 3 odst. 1 tohoto zákona se vypouštějí slova "a důchody";

8. vládní nařízení č. 10/1953 Sb., o některých opatřeních v oboru penzijního nadlepšení;

9. vládní nařízení č. 53/1956 Sb., o zvýšení některých důchodů z důchodového zabezpečení;

10. zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení;

11. vládní nařízení č. 57/1956 Sb., o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení členů výrobních družstev, pokud upravuje věci důchodového zabezpečení;

12. zákon č. 33/1957 Sb., o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil;

13. § 13 vládního nařízení č. 34/1958 Sb., o dalších přesunech působnosti a jiných zjednodušeních ve státní správě;

14. zákon č. 41/1958 Sb., o některých změnách v sociálním zabezpečení;

15. vládní nařízení č. 48/1958 Sb., o úpravě penzijních nároků založených na závazcích rozpočtových a hospodářských organizací;

16. zákon č. 17/1959 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení;

17. zákon č. 18/1959 Sb., a některých změnách v sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil;

18. vládní nařízení č. 19/1959 Sb., o úpravě nároků na starobní důchod po dobu zaměstnání;

19. vládní vyhláška č. 151/1960 Sb., o organizaci a působnosti posudkových komisí sociálního zabezpečení;

20. § 30 odst. 3 zákona č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky;

21. vládní vyhláška č. 84/1962 Sb.; o organizaci a působnosti užších komisí dávkových a užších komisí sociální péče;

22. § 17 odst. 3 zákona č. 58/1964 Sb., o zvýšení péče o těhotné ženy a matky.

§ 145

Účinnost

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1964, s výjimkou ustanovení uvedených v následujícím odstavci.

(2) Dnem 1. ledna 1965 nabývají účinnosti ustanovení

1. o době zaměstnání a o náhradních dobách (§ 6 a 7), a o přerušení zaměstnání (§ 8),

2. o podmínkách pro nárok na plný a poměrný starobní důchod (§ 11 a 12),

3. o invalidním (částečném invalidním) důchodu (v mimořádných případech (§ 27 odst. 1 a 2),

4. o výši invalidního důchodu (§ 23 odst. 1, 2 a 4).

5. o výši částečného invalidního důchodu (§ 25),

6. o výši invalidního (částečného invalidního) důchodu při pracovním úrazu (§ 26),

7. o důchodovém zabezpečení občanů konajících službu v ozbrojených silách (§ 40 až 42),

8. o kategoriích funkcí (§ 96),

9. o průměrném měsíčním výdělku (§ 98),

10. o starobním důchodu (§ 99) a jeho výši (§ 100),

11. o výši invalidního důchodu (§ 102).