§ 90
Vstup do závodu
Pověření funkcionáři a pracovníci orgánů sociálního zabezpečení jsou oprávněni vstupovat do závodů a na pracoviště, pokud je toho třeba pro účely tohoto zákona nebo ke zjištění skutečností rozhodných pro nárok na náhradu dávek důchodového zabezpečení.
§ 91
Součinnost zdravotnických zařízení
Zdravotnická zařízení jsou povinna na požádání orgánu sociálního zabezpečení provést vyšetření zdravotního stavu v řízení o dávkách (službách), podávat lékařské nálezy, posudky, zprávy o průběhu nemoci, vydávat výpisy z chorobopisů a podávat potřebná hlášení, jichž je třeba k rozhodování o dávce (službě).
§ 92
Rozhodnutí a opravné prostředky ve věcech dávek důchodového zabezpečení
(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává vždy písemně.
(2) O opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských národních výborů jako odvolacích orgánů a Státního úřadu sociálního zabezpečení o zákonných nárocích ve věcech důchodového zabezpečení rozhoduje soud; soud rozhoduje též o opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských národních výborů jako odvolacích orgánů, jimiž občan nebyl uznán ani částečně invalidním pro zákonný nárok na dávku důchodového zabezpečení. Proti rozhodnutí okresního národního výboru, které je toliko podkladem pro rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení, se nelze odvolat ke krajskému národnímu výboru. Soud přezkoumá toto rozhodnutí jen při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení. Zruší-li soud rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení i rozhodnutí národního výboru, vydá Státní úřad sociálního zabezpečení nové rozhodnutí, i pokud jde o otázky řešené v rozhodnutí národního výboru.
(3) Nemá-li navrhovatel obecný soud v československé socialistické republice, je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který rozhodnutí vydal.
(4) Požádá-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta k opravnému prostředku ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.
(5) Opravný prostředek je podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u okresního národního výboru příslušného podle místa bydliště.
(6) Opravný prostředek, o němž rozhoduje soud, lze vzít zpět bez jeho souhlasu, jestliže navrhovateli bylo novým rozhodnutím příslušného orgánu plně vyhověno.
(7) O odvoláních proti jiným rozhodnutím národního výboru ve věcech důchodového zabezpečení se rozhoduje jen ve správním řízení.
(8) Opravný prostředek proti rozhodnutí o snížení, odnětí nebo o zastavení výplaty dávek nemá odkladný účinek.
§ 93
Náklady řízení
(1) Náklady řízení o dávky (služby) hradí stát.
(2) Stát též uhrazuje cestovné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy a ušly výdělek občanům, kteří se podrobí vyšetření zdravotního stavu nebo se na vyzvání dostaví k jednání posudkové komise sociálního zabezpečení.
§ 94
Obecné předpisy o řízení
Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.
ČÁST SEDMÁ
SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ A PŘÍSLUŠNÍKŮ BEZPEČNOSTNÍCH SBORŮ
§ 95
Úvodní ustanovení
(1) Pro sociální zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů platí obdobně ustanovení části první, čtvrté a páté tohoto zákona, pokud se dále nestanoví jinak.
(2) Kde se v tomto zákoně mluví o vojácích z povolání a o službě v ozbrojených silách, rozumějí se tím též příslušnici bezpečnostních sborů a jejich služba.
Díl první
Důchodové zabezpečení
§ 96
Kategorie funkcí
(1) Služba vojáků z povolání vykonávaná po 31. prosinci 1964 se zařazuje pro účely důchodového zabezpečení do I. nebo II. kategorie podle druhů vykonávaných funkcí.
(2) Ministři národní obrany a vnitra určí v oborech své působnosti, které funkce vojáků z povolání se zařazují do I. kategorie; přitom mohou stanovit, v jakém rozsahu se započítává doba výkonu některých těchto funkcí do doby zaměstnání.
(3) Ministři národní obrany a vnitra stanoví, které druhy služeb se hodnotí jako doby zaměstnání III. pracovní kategorie.
§ 97
Přerušení zaměstnání
O tom, zda zaměstnání vojáků z povolání bylo přerušeno z vážných důvodů (§ 8 odst. 2), rozhodují v oborech své působnosti orgány ministerstev národní obrany a vnitra.
§ 98
Průměrný měsíční výdělek
Při vyměření důchodu podle tohoto dílu se vypočítává průměrný měsíční výdělek též z hrubých výdělků za posledních 5 (10) kalendářních roků před propuštěním ze služby v ozbrojených silách, jestliže je to pro oprávněného výhodnější.
§ 99
Starobní důchod
(1) Na starobní důchod má nárok voják z povolání, který má nejméně 25 roků doby zaměstnání a v době služby v ozbrojených silách dosáhl věku aspoň
a) 57 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu ve II. kategorii;
b) 55 let; jestliže konal nejméně 20 roků službu v I. kategorii.
(2) Na starobní důchod podle tohoto dílu má nárok též občan, který byl vojákem z povolání; měl ke dni propuštění ze služby v ozbrojených silách nejméně 25 roků doby zaměstnání a dosáhl v době trvání zaměstnání (pracovní činnosti) věku aspoň
a) 60 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu v I. (II.) kategorii v ozbrojených silách;
b) 55 let, jestliže konal v ozbrojených silách nejméně 20 roků službu výkonného letce; službě výkonného letce se klade naroveň výkon funkcí zvláštní povahy a stupně nebezpečnosti, které stanoví ministři národní obrany a vnitra.
(3) Ustanovení § 11 odst. 3 až 5 platí obdobně.
§ 100
Výše starobního důchodu
(1) Základní výměra starobního důchodu vojáka z povolání nebo občana uvedeného v § 99 odst. 2, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí
a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nebo občan uvedený v § 99 odst. 2 z potřebné doby zaměstnání 25 roků nejméně 20 roků službu v I. kategorii v ozbrojených silách;
b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nebo občan uvedený v § 99 odst. 2 z potřebné doby zaměstnání 25 roků nejméně 20 roků službu ve II. kategorii v ozbrojených silách.
(2) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítají od 21. roku zaměstnání za každý rok služby v ozbrojených silách (zaměstnání)
I. kategorie.. 2 %,
II. kategorie.. 1,5 %
a III. kategorie.. 1 %
průměrného měsíčního výdělku, avšak jen do výše stanovené v následujícím odstavci.
(3) Starobní důchod podle odstavce 1 písm. b) činí ke dni vzniku nároku nejvýše 70 % průměrného měsíčního výdělku; zvýšení přesahující hranici 70 % průměrného měsíčního výdělku náleží, jen jde-li o zvýšení za dobu odbojové činnosti a věznění (internace) z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody.
(4) Ustanovení § 13 odst. 3 a 5 platí obdobně.
§ 101
Nejvyšší a nejnižší výměra starobního důchodu
(1) Starobní důchod spolu s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku
2200 Kčs měsíčně, jde-li o vojáka z povolání nebo občana, který byl vojákem z povoláni, jestliže konali nejméně 20 roků službu výkonného letce nebo službu jí postavenou naroveň [§ 99 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b)];
2000 Kčs měsíčně, konal-li voják z povolání nejméně 20 roků jinou službu v I. kategorii v ozbrojených silách [§ 99 odst. 1 písm. b)];
1800 Kčs měsíčně v ostatních případech (§ 99 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a)].
(2) Ustanovení § 18 odst. 2 až 5 platí obdobně.
§ 102
Výše invalidního důchodu
(1) Konal-li voják z povolání službu v ozbrojených silách (zaměstnání) přede dnem vzniku nároku na invalidní důchod nejméně 25 roků anebo po dobu, jež s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen dosahuje nejméně 25 roků, činí základní výměra invalidního důchodu
a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, trvala-li služba v ozbrojených silách v I. kategorii nejméně 20 roků nebo stal-li se voják z povolání plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby anebo v přímé souvislosti s ním,
b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, trvala-li služba v ozbrojených silách ve II. kategorii nejméně 20 roků nebo stal-li se voják z povolání plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby anebo v přímé souvislosti s ním,
c) 50 % průměrného měsíčního výdělku v ostatních případech.
(2) Ustanovení § 23 odst. 2 až 5 platí obdobně.
§ 103
Nejvyšší a nejnižší výměra invalidního důchodu
(1) Invalidní důchod spolu s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku
2200 Kčs měsíčně, jde-li o vojáka z povolání, který konal službu výkonného letce nebo službu jí postavenou naroveň,
po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a trval-li výkon této služby ke dni vzniku nároku na důchod; nebo
po dobu nejméně 20 roků anebo
se stal plně invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby anebo v přímé souvislosti s ním;
2000 Kčs měsíčně, jestliže voják z povolání konal službu v ozbrojených silách v I. kategorii
po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a trval-li výkon této služby ke dni vzniku nároku na důchod, nebo
po dobu nejméně 20 roků anebo
se stal plně invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby anebo v přímé souvislosti s ním;
1800 Kčs měsíčně v ostatních případech.
(2) Ustanovení § 28 odst. 2 až 4 platí obdobně.
§ 104
Výplata dávek
Důchody a ostatní dávky se vyplácejí ve stanoveném výplatním termínu na běžný kalendářní měsíc.
Díl druhý
§ 105
Služby sociálního zabezpečení
Peněžité příspěvky, které se poskytují jako služba sociálního zabezpečení, poskytují poživatelům, důchodů z důchodového zabezpečení vojáků z povolání a jejich rodinným příslušníkům orgány ministerstev národní obrany a vnitra.
Díl třetí
Organizace a řízení
§ 106
Organizace
Sociální zabezpečení v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech řídí, kontrolují a svými orgány provádějí ministerstva národní obrany a vnitra. Přitom zajišťují, aby úkoly sociálního zabezpečení v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech byly plněny v souladu s možnostmi a potřebami společností, a odpovídají za účelné a hospodárné vynakládání prostředků na sociální zabezpečení. Při plnění těchto úkolů postupují v součinnosti se Státním úřadem sociálního zabezPečení.
§ 107
Řízení
(1) Splňuje-li voják z povolání podmínky pro nárok na důchod již při propuštění ze služby v ozbrojených silách, přizná se dávka bez žádosti. V ostatních případech se uplatňuje nárok na dávku žádostí u okresní vojenské správy; v jejímž obvodu žadatel bydlí; v oboru působnosti ministerstva vnitra se žádost podává u příslušné součásti ministerstva vnitra.
(2) Řízení ve věcech invalidity (částečné invalidity) provádějí posudkové komise sociálního zabezpečení (§ 85 odst. 1). Schopnost vojáků z povolání k výkonu služby v ozbrojených silách posuzují lékařské komise ministerstev národní obrany a vnitra, které též rozhodují o přímé souvislosti vzniku úrazu nebo onemocnění s výkonem služby pro účely řízení o invalidním (částečném invalidním) důchodu.
(3) O odvoláních proti rozhodnutím orgánů ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra ve věcech dávek důchodového zabezpečení se rozhoduje ve správním řízení.
(4) Jinak platí o řízení v sociálním zabezpečení v ozbrojených silách obdobně § 89 až 94.
(5) Prováděcí předpisy stanoví, kdy ministerstva národní obrany a vnitra nebo jejich orgány provádějí řízení o dávkách a službách sociálního zabezpečení, výplatu dávek a poskytování služeb, jestliže
a) žadatel o dávku (službu) není již vojákem z povolání v době vzniku nároku na dávku (službu),
b) jde o pozůstalé po vojácích z povolání nebo po občanech uvedených pod písm. a).
ČÁST OSMÁ
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
Díl první
Přechodná ustanovení
Sociální zabezpečení pracovníků
§ 108
Základní ustanovení
(1) Podle tohoto zákona se posuzují od 1. července 1964 i nároky na dávky, jejichž podmínky se splnily před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dosavadních předpisů, pokud se dále nestanoví jinak.
(2) O nárocích na dávky, jež vznikly, před 1. červencem 1964 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, zejména proto, že pracovník pokračuje v zaměstnání, se rozhodne podle dosavadních předpisů s odchylkami podle dalších ustanovení.
(3) Dávky důchodového zabezpečení přiznané podle předpisů platných před 1. červencem 1964 se považují za dávky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 30. června 1964, pokud nevyplývá něco jiného z § 124 až 126. Další trvání nároku na tyto dávky se posuzuje podle tohoto zákona s odchylkami stanovenými v § 116 a 120 až 123.
(4) Poživatelé dávek důchodového zabezpečení, na něž vznikl nárok před 1. červencem 1964, jsou povinni ohlásit do 15. července 1964 skutečnosti, které podle tohoto zákona odůvodňují zánik nároku na dávku, snížení dávky nebo zastavení její výplaty.
§ 109
Nároky na důchody, jež vzniknou v době od 1. července
do 31. prosince 1964
Pro nároky na důchody, jejichž podmínky se splní v době od 1. července do 31. prosince 1964, platí ustanovení tohoto zákona s těmito odchylkami:
a) doba zaměstnání a náhradní doba se posuzuje podle předpisů platných před 1. červencem 1964,
b) doba zaměstnání potřebná pro vznik nároku na plný starobný důchod činí nejméně 20 roků a pro vznik nároku na poměrný starobní důchod nejméně 5 roků,
c) hranice věku potřebného pro vznik nároku na plný starobní důchod u žen je aspoň 55 let bez zřetele na pučen vychovaných dětí; pro vznik nároku na poměrný starobný důchod u žen činí hranice věku vždy aspoň 65 let,
d) starobní důchod v poměrné výši činí 2,5 % průměrného měsíčního výdělku za každý rok zaměstnání,
e) výše invalidního důchodu se stanoví podle předpisů platných před 1. červencem 1964, invalidní důchod nesní však přesahovat nejvyšší výměru stanovenou v § 23 odst. 4, popřípadě zvýšenou o 10 % průměrného měsíčního výdělku při pracovním úrazu, a v § 28 odst. 1 a 3,
f) výše částečného invalidního důchodu a částečného Invalidního důchodu při pracovním úrazu se stanoví podle předpisů platných před 1. červencem 1964.
§ 110
Pracovní kategorie
Jde-li o důchod, na nějž vznikl nárok po 30. červnu 1964, určuje se zařazení zaměstnání do I. nebo II. pracovní kategorie za dobu do 30. června 1964 podle předpisů platných před 1. červencem 1964, pokud jsou pro pracovníka výhodnější; jsou-li výhodnější ustanovení tohoto zákona, určuje se zařazení zaměstnání podle těchto ustanovení a prováděcích předpisů.
§ 111
Doba zaměstnání
(1) Doba pracovního poměru před I. říjnem 1948, která se nepovažovala za dobu zaměstnání podle dosavadních předpisů, není dobou zaměstnání ani podle tohoto zákona, jestliže pracovník vykonával zároveň samostatnou výdělečnou činnost, která byla hlavním zdrojem jeho výživy.
(2) Doba služby v tzv. vládním vojsku, doba služby vojáků z povolání v armádě tzv. Slovenského státu a doba služby příslušníků policie a četnictva přijatých do služeb v době nesvobody se nezapočítává do doby zaměstnání; doby těchto služeb se však započítávají v rozsahu, v jakém se kryjí s dobou účasti na boji proti fašismu.
§ 112
Přerušení zaměstnání
Doba, po kterou žena pečovala v období od 1. října 1948 do 31. prosince 1964 o dítě ve věku od tří do osmi let, nebo po kterou byl poskytován částečný invalidní důchod anebo důchod za výsluhu let, se považuje za dobu přerušení zaměstnání z vážných důvodů (§ 8 odst. 2), vznikne-li nárok na důchod po 31. prosinci 1964.
§ 113
Zachování dřívějšího průměrného výdělku pro výpočet důchodu
Jestliže důchodce požívá nebo požíval starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod, důchod za výsluhu let nebo výsluhový důchod, vyměřený podle dosavadních předpisů z průměrného ročního výdělku, nesmí být starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod, na nějž vznikl nárok po 30. červnu 1964, vyměřen z nižšího průměrného měsíčního výdělku, než by činila dvanáctina průměrného ročního výdělku (důchodového základu), z něhož byl vyměřen dřívější důchod.
§ 114
Starobní důchod
(1) Pracovníkům, kteří splnili před 1. červencem 1964 podmínky pro nárok na starobní důchod v plné výši podle předpisů platných před 1. červencem 1964 [§ 9 odst. 1 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení], náleží starobní důchod podle dosavadních předpisů. Jsou-li tito pracovníci k 1. červenci 1964 zaměstnáni, zvyšuje se jejich nárok na starobní důchod.
a) za dobu zaměstnání před 1. červencem 1964, po kterou měli nárok na zvyšování důchodu o 4 % průměrného ročního výdělku, i za dobu kratší než rok, a to za každé tři měsíce zaměstnání o 1 % z jedné dvanáctiny dosavadního průměrného ročního výdělku (odstavec 2);
b) za dobu zaměstnání po 30. červnu 1964 podle ustanovení o zvyšování nároku na plný starobní důchod (§ 16).
(2) Jestliže pracovníci uvedení v předchozím odstavci byli po vzniku nároku na starobní důchod v plné výši nepřetržitě zaměstnáni, vypočítá se starobní důchod i jeho zvýšení za dobu zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod z průměrného měsíčního výdělku (§ 9), je-li to pro důchodce výhodnější. V ostatních případech se vypočte starobní důchod i zvýšení z jedné dvanáctiny dosavadního průměrného ročního výdělku; to platí též, vstoupí-li důchodce do zaměstnání po 30. červnu 1964.
(3) Starobní důchod spolu se zvýšením za dobu dalšího zaměstnání vykonávaného po 30. červnu 1964 nesmí být vyšší než 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 9 odst. 3 a sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni vzniku nároku na důchod.
(4) Starobní důchod v plné výši se po dobu dalšího zaměstnání a pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu neposkytuje, pokud vláda nestanoví výjimky.
§ 115
(1) Pracovníkům, kteří splnili před 1. červencem 1964 podmínky pro nárok má starobní důchod v poměrné výši [§ 9 odst. 2 zákona č. 55/1958 Sb.] a kteří jsou k 1. červenci 1964 zaměstnáni, zvyšuje se nárok na starobní důchod
a) za dobu zaměstnání do 30. června 1964 podle předpisů platných před 1. červencem 1964, pokud jde o podmínky a procentní výši;
b) za dobu zaměstnání po 30. červnu 1964 podle ustanovení o zvyšování nároku na poměrný starobní důchod (§ 17).
(2) Starobní důchod v poměrné výši se po dobu dalšího zaměstnání a pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu neposkytuje, pokud vláda nestanoví výjimky.
(3) Ustanovení § 114 odst. 2 a 3 platí obdobně.
§ 116
(1) Nároky na starobní důchod náležející
a) ženám starším 55 let nebo
b) pracovníkům (ženám) mladším 65 let za dobu zaměstnání kratší než 25 roků anebo
c) pracovníkům starším 65 let za dobu zaměstnání kratší než 10 roků,
které vznikly před 1. červencem 1964, se zachovávají; i kdyby oprávnění nesplňovali podmínky pro nárok a starobní důchod stanovené tímto zákonem.
(2) Nárok na starobní důchod podle tohoto zákona nevznikne, jestliže před 1. lednem 1957 vznikl, nárok na invalidní důchod a trvá i po 30. červnu 1964.
§ 117
(1) Jestliže pracovník, jemuž vznikl před 1. červencem 1964 nárok na starobní důchod v plné výši, byl po vzniku tohoto nároku zaměstnán, činí starobní důchod po jeho zvýšení za dobu dalšího zaměstnaní nejméně
440 Kčs měsíčně; trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň rok,
480 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň dva roky, a
520 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň tři roky,
z toho vždy aspoň rok po 30. červnu 1964; do těchto dob se nepočítá doba, po kterou pracovník pobíral starobní důchod nebo jeho část.
(2) Starobní důchod v nejnižší výměře podle předchozího odstavce nesmí však činit více než 90 % průměrného měsíčního výdělku sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni vzniku nároku na důchod; průměrný měsíční výdělek se určuje z výdělků dosažených za posledních 10 (5) kalendářních let před rokem, v němž vznikl nárok na důchod nebo v němž skončilo zaměstnání, podle toho, co je pro pracovníka výhodnější.
(3) Starobní důchod v nejnižší výměře podle odstavce 1 může být vyměřen nad 90 % průměrného měsíčního výdělku, je-li tento důchod jediným zdrojem výživy důchodce a jeho rodiny nebo jde-li o manželskou dvojici, která nemá hrubý příjem vyšší než 400 Kčs měsíčně na osobu.
§ 118
Invalidní a částečný invalidní důchod
(1) Stal-li se poživatel invalidního důchodu,
a) na nějž vznikl nárok v době od 1. ledna 1957 do 31. prosince 1964 nebo
b) na jehož navě vyměření vznikl v této době nárok,
po této době jen částečně invalidním, vyměří se částečný invalidní důchod podle tohoto zákona; tento důchod však nesmí být vyšší než dosavadní invalidní důchod. Jestliže nárok na invalidní důchod vznikl do 31. prosince 1958 a po tomto dni nebyl důchod nově vyměřen, vyměří se částečný invalidní důchod ve výši 50 % dosavadního invalidního důchodu.
(2) Stal-li se poživatel částečného invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. lednem 1965, po tomto dni plně invalidním, vyměří se invalidní důchod podle tohoto zákona; tento důchod však nesmí být nižší než dosavadní částečný invalidní důchod, ani než dřívější invalidní důchod, na nějž vznikl nárok před 1. lednem 1957.
(3) Invalidní důchod pracovníka, kterému vznikl nárok na tento důchod před 1. červencem 1964 a který byl dále zaměstnán, činí po skončení zaměstnání nejméně
450 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání po 30. červnu 1964 celkem aspoň rok,
520 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání po 30. červnu 1964 celkem aspoň dva roky, a
600 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání po 30. červnu 1964 celkem aspoň tři roky.
(4) Ustanovení § 117 odst. 2 a 3 platí obdobně.
§ 119
Nové vyměření starobního a invalidního důchodu Zvýšení invalidního důchodu
Dosavadních předpisů o novém vyměření [§ 18 zákona č. 55/1956 Sb.] starobního důchodu a o zvýšení [§ 15 téhož zákona] nebo o novém vyměření invalidního důchodu se použije pro nároky na nové vyměření, popřípadě na zvýšení důchodu vzniklé do 30. června 1964, jen požádá-li o to poživatel důchodu do 31. prosince 1965.
§ 120
Vdovský důchod
Vdovecký důchod
(1) Vdovský důchod náležející ke dni 30. června 1964 zůstává zachován, i když jeho poživatelka nesplňuje podmínky pro nárok na vdovský důchod podle § 30 odst. 2, jestliže dosáhla ke dni 30. června 1964 věku aspoň 47 let a jde o vdovský důchod po občanu, který zahynul následkem poškození zdraví utrpěného při odbojové činnosti nebo následkem politické; národní nebo rasové persekuce v době nesvobody.
(2) Na vdovské důchody vyplácené ke dni 30. června 1964 se nevztahují ustanovení § 30 odst. 6 a 8.
(3) Ustanovení tohoto zákona o rozvedených ženách se vztahují též na ženy rozloučené a rozvedené podle dřívějších předpisů.
(4) Vdovecký důchod poskytovaný podle předpisů platných před 1. červencem 1964 se považuje od 1. července 1964 za invalidní důchod; další trvání nároku na vdovecký důchod se posuzuje podle ustanovení tohoto zákona o trvání nároku na invalidní důchod.
(5) Vdovský důchod družky náležející ke dni 30. června 1964 se zachovává za stejných podmínek jako vdovský důchod vdovy.
§ 121
Důchod za výsluhu let
Důchod za výsluhu let přiznaný podle předpisů platných před 2. červencem 1964 se považuje od 1. července 1964
a) za starobní důchod, jestliže jeho poživatel dosáhl ke dni 30. června 1964 věku aspoň
60 let nebo
55 let, jde-li o výkonného letce nebo o ženu;
b) za invalidní důchod, jestliže jeho poživatel nedosáhl tohoto věku.
§ 122
Úprava některých dávek z doby před 1. lednem 1957
(1) Z dávek poskytovaných podle předpisů platných před 1. lednem 1957 mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly uvedené předpisy,
a) úrazové důchody vyplácené podle předpisů o důchodovém pojištění platných před 1. lednem 1957,
b) zaopatřovací požitky přiznané podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce,
c) přídavek za zranění přiznaný občanu, na nějž se vztahuje § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, nebo vojenskému invalidovi ze stavu mužstva z doby před první světovou válkou,
d) důchody rodičů a sourozenců přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění (zaopatření) platných před 1. lednem 1957,
e) příspěvky (starobní, úrazové, nadlepšovací a jiné příspěvky) podle § 6 zákona č. 16/1947 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků.
(2) Je-li některá z dávek uvedených v předchozím odstavci vyplácena k 30. červnu 1964 vedle starobního, invalidního (částečného invalidního), vdovského, sirotčího nebo sociálního důchodu anebo vedle důchodu manželky, slučuje se s tímto důchodem v jediný důchod a považuje se za tento důchod.
(3) Jestliže poživateli některé z dávek uvedených v odstavci 1 vznikne nárok na důchod z důchodového zabezpečení, platí o souběhu těchto nároků obdobně § 56 odst. 2; po úpravě podle tohoto ustanovení se dávka slučuje s důchodem z důchodového zabezpečení v jediný důchod a považuje se za tento důchod.