Oddíl 2

Závazky ve prospěch a k tíži třetího

§ 133

Ze smlouvy ve prospěch třetí osoby může žádat plnění tato třetí osoba, jestliže projeví vůli plnění přijmout.

§ 134

Námitky ze smlouvy uzavřené s druhou stranou má dlužník také proti třetí osobě.

§ 135

Dokud třetí osoba neprojeví vůči dlužníkovi vůli plnění přijmout, mohou smluvní strany smlouvu zrušit nebo změnit.

§ 136

(1) Vzdá-li se třetí osoba své pohledávky nebo dlužníkovo plnění nepřijme, náleží plnění druhé straně, neodporuje-li to účelu smlouvy.

(2) Totéž platí, jestliže druhá strana sdělí dlužníkovi před tím, než třetí strana projevila vůči dlužníkovi vůli plnění přijmout, že nemá být plněno třetí osobě.

§ 137

Jestliže někdo druhému slíbí plnění třetího, znamená to slib přímluvy u třetího, aby plnění poskytl; zaváže-li se však písemně, že plnění třetí osoby bude uskutečněno, je povinen nahradit škodu, kterou věřitel utrpí, nedojde-li k tomuto plnění.

Oddíl 3

Změny v účastnících závazkových poměrů postoupením pohledávky

§ 138

Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě (postupníkovi).

§ 139

(1) Postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani pohledávku, pokud nemůže být postižena výkonem rozhodnutí.

(2) Rovněž nelze postoupit pohledávku, jejíž postoupení by odporovalo dohodě s dlužníkem.

§ 140

S postoupenou pohledávkou přechází veškeré její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Původní věřitel (postupitel) je povinen vydat postupníkovi a na něj převést všechny právní pomůcky a zajišťovací prostředky týkající se postoupené pohledávky a poskytnout mu všechny potřebné informace.

§ 141

Dokud postupitel dlužníka o postoupení nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může dlužník závazek splnit postupiteli.

§ 142

Na žádost postupníka může postupitel nárok vymáhat svým jménem ve prospěch postupníka sám, souhlasí-li s tím postupník a sám ji nevymáhá; dlužník nemůže v takovém případě vznést námitku, že postupitel již není věřitelem.

§ 144

(1) Byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi za to, že v době postoupení trvala; za dobytnost odpovídá, jestliže to bylo smluveno, a to jen do výše přijaté úplaty s úroky a náklady spojenými s bezvýsledným vymáháním.

(2) Postupitel neodpovídá podle odstavce 1, jestliže postupník postoupenou pohledávku neuplatní před soudem včas.

Převzetí závazku

§ 145

Kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho závazek, nastoupí jako dlužník na jeho místo, přivolili k tomu věřitel. Přivolení věřitele může být dáno buď původnímu dlužníku nebo přejímateli závazku.

§ 146

Přistoupení k závazku

Kdo bez dohody s dlužníkem smluví s věřitelem, že splní za dlužníka jeho závazek, stane se dlužníkem vedle původního dlužníka.

§ 147

Projev nového dlužníka o převzetí závazku musí se stát písemně.

§ 148

Obsah závazku se jeho převzetím nemění, avšak zajištění závazku poskytnuté třetí osobou trvá jen tehdy, jestliže tato osoba přivolila ke změně dlužníka.

§ 149

Převezme-li někdo smlouvou jmění nebo podnik, je zavázán vedle původního dlužníka ze závazků, které náležejí ke jmění nebo podniku a o kterých při uzavření smlouvy věděl nebo vědět musel. Nabyvatel odpovídá toliko do výše nabytého majetku.

§ 150

Převezmou-li smlouvou jmění nebo podnik zcizitelův manžel, jeho děti, sourozenci nebo rodiče, jsou zavázáni vedle zcizitele ze závazků, které náležejí ke jmění nebo k podniku, bez ohledu na cenu majetku, ledaže o takových závazcích při převzetí nevěděli ani vědět nemohli.

§ 151

Kdo se dohodne s dlužníkem; že opatří plnění jeho věřiteli, odpovídá dlužníkovi za to, že nebude musit plnit. Věřiteli z toho přímé právo nevznikne.

§ 152

Poukázka

(1) Poukázkou opravňuje ten, kdo ji vydal (poukazatel) poukazníka, aby přijal plnění od poukázaného a poukázaného zmocňuje, aby plnil poukazníkovi na účet poukazatelův. Přímého práva nabude poukazník proti poukázanému teprve, až mu poukázaný prohlásí, že poukázku přijímá.

(2) O akreditivu platí zvláštní ustanovení (§ 653-660).

§ 153

(1) Pokud je poukázaný to, co má plnit, již poukazateli dlužen, je vůči němu povinen plnit poukazníkovi a jeho závazek zanikne teprve tím, že poukazníkovi splní. Má-li poukázkou být splněn dluh poukazatelův u poukazníka, který k tomu přivolil, je poukazník povinen poukázaného vybídnout, aby plnil.

(2) Nechce-li poukazník užít poukázky nebo odepírá-li poukázaný poukázku přijmout nebo podle ní plnit, je poukazník povinen oznámit to bez zbytečného odkladu poukazateli.

§ 154

Přijme-li poukázaný poukázku vůči poukazníku, může mu činit jen takové námitky, které se týkají platnosti přijetí poukázky nebo které vyplývají z obsahu poukázky, anebo z jeho vlastního vztahu k poukazníkovi.

§ 155

Dokud poukázaný ještě nepřijal poukázku vůči poukazníkovi, může ji poukazatel odvolat.

§ 156

Není-li mezi poukazatelem a poukázaným jiný důvod vzniku závazku, platí o právním vztahu mezi oběma ustanovení o smlouvě příkazní; poukázka však nezanikne smrtí poukazatele nebo poukázaného.

§ 157

Promlčení nároku poukazníka proti poukázanému počne, jakmile poukazníku došel projev o přijetí poukázky.

DÍL IV

Zajištění závazku

Oddíl 1

Právo zástavní a podzástavní

§ 158

Základní ustanovení

(1) Zástavní právo zajišťuje peněžitou pohledávku a ve smluveném rozsahu i příslušenství pohledávky tím, že v případě jejího včasného nezaplacení zástavní věřitel je oprávněn uspokojit se z věcí zastavené zástavcem.

(2) Je-li zástavním právem zajištěna pohledávka nepeněžitá, má se za to, že do výše zjistitelného jejího ocenění v době vzniku zástavního práva je zajištěn peněžitý nárok, který by věřiteli příslušel v případě porušení závazku dlužníka.

§ 159

Zástavní právo se vztahuje na zastavenou věc, na její přírůstek a příslušenství, avšak z plodů jen na ty, které nejsou odděleny.

Vznik zástavního práva

§ 160

Zástavní právo vzniká na základě smlouvy nebo přímo z tohoto zákona.

§ 161

Ve smlouvě o zřízení zástavního práva musí být určen předmět zástavního práva a pohledávka, kterou zajišťuje.

§ 162

Zástavní právo lze zřídit jen pro zajištění platného závazku; platnosti zástavního práva však nevadí, jestliže je zřízeno pro závazky budoucí nebo závazky podmíněné.

§ 163

Zástavní právo na základě smlouvy vzniká odevzdáním věci zástavnímu věřiteli s tím, že má sloužit jako zástava. Je-li zřízení zástavního práva smluveno písemně, vzniká zástavní právo již uzavřením smlouvy.

§ 164

Zastaví-li někdo cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, které přísluší k věci jiné věcné právo neslučitelné s právem zástavním, vznikne zástavní právo, jen jestliže zastavovaná věc je odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V pochybnostech se má za to, že zástavní věřitel jednal v dobré víře.

§ 165

Zastavení pohledávky

Zastavit lze i pohledávku, předmětem jejíhož plnění je věc, právo nebo jiná hospodářská hodnota.

§ 166

K zastavení pohledávky je třeba, aby o něm byl vyrozuměn dlužník pohledávky (poddlužník). Zástavní právo se vztahuje i na dlužné úroky a ostatní příslušenství pohledávky.

§ 167

Poddlužník; který byl o zastavení pohledávky vyrozuměn, může plnit svému věřiteli jen se souhlasem zástavního věřitele.

§ 168

V době splatnosti zastavené pohledávky je povinen poddlužník plnit zástavnímu věřiteli. Byla-li zastavená pohledávka splněna zástavnímu věřiteli, stává se předmět plnění zástavou. O plnění poddlužníka je povinen zástavní věřitel dlužníka zpravit.

Práva a povinnosti zástavce a zástavního věřitele

§ 169

(1) Jestliže zástavní právo nebylo zřízeno odevzdáním zastavené věci zástavnímu věřiteli nebo jestliže nejde o zástavní právo vznikající přímo z tohoto zákona, je zástavce povinen zastavovanou věc označit tak, že její zastavení může být každému patrno. Místo toho mohou zástavce a zástavní věřitel dát věc jiné osobě, aby ji pro ně uschovala, nebo dát zapsat vznik zástavního práva podle příslušných předpisů.

(2) U věcí, které nelze užívat bez listiny, v níž je věc odlišena od věci jiných, postačí zapsání zástavního práva v této listině.

§ 170

Nedošlo-li k odevzdání nebo označení nebo uschování zastavené věci nebo zapsání zástavního práva podle § 169, nemůže zástavní věřitel uplatnit zástavní právo vůči třetí osobě, ledaže tato osoba o zatížení věci zástavním právem věděla.

§ 171

(1) Zástavní věřitel, který má zastavenou věc u sebe (zástava), může ji zadržovat po dobu trvání zástavního práva.

(2) Zástavní věřitel je povinen zástavu pečlivě opatrovat a má nárok na náhradu nákladů, které učinil, aby této své povinnosti dostál.

§ 172

(1) Zástavce je povinen zdržet se všeho, čím se zastavená věc zhoršuje na újmu zástavního věřitele.

(2) Ztratí-li zastavená věc na ceně a zajištění pohledávky se tak stane nedostatečným, může zástavní věřitel na dlužníkovi žádat, aby splatil přiměřenou část svého závazku ještě před stanovenou dobou plnění, ledaže dlužník zajištění svého závazku přiměřeně doplní.

Výkon zástavního práva

§ 173

Jestliže není zajištěna pohledávka ve stanovené době plnění uspokojena, může se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy podle § 174.

§ 174

(1) Zástavní věřitel může požádat soud o provedení prodeje zástavy.

(2) Zástavní věřitel může, má-li zástavu u sebe a bylo-li tak písemně ujednáno, sám dát zástavu prodat ve veřejné dražbě; má-li zástava úředně stanovenou cenu, může ji za tuto cenu prodat i jinak. O zamyšleném výkonu prodeje je zástavní věřitel povinen zástavce i dlužníka bez odkladu zpravit.

§ 175

Jestliže k zajištění téže pohledávky bylo zastaveno několik věcí, jsou zastaveny nedílně. Zástavní věřitel je oprávněn domáhat se uspokojení celé pohledávky nebo její části z kterékoliv zástavy.

§ 176

Vznikne-li k téže věci více zástavních práv, bude přednostně uspokojeno zástavní právo svým vznikem starší, pokud tento zákon nestanoví něco jiného. Doba vzniku zástavního práva je rozhodující pro pořadí k uspokojení i tehdy, bylo-li zástavní právo zřízeno k zajištění pohledávky budoucí nebo podmíněné.

§ 177

Zástavní věřitel se může domáhat uspokojení ze zástavy, i když zajištěná pohledávka je již promlčena.

§ 178

Zástavní právo zaniká, zanikne-li zajištěná pohledávka nebo složí-li zástavce zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci, je-li nižší než pohledávka.

§ 179

Zanikne-li zástavní právo, je věřitel povinen vrátit zástavu, nebo umožnit vyznačení zániku zapsaného zástavního práva.

Právo podzástavní

§ 180

Podzástavní právo vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem.

§ 181

K vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu vlastníka zastavené; věci, ten však musí být o vzniku podzástavního práva vyrozuměn.

§ 182

Je-li zástava odevzdána podzástavnímu věřiteli; odpovídá zástavní věřitel za škodu na zástavě tak; jako by ji měl sám u sebe.

§ 183

Není-li pohledávka zajištěná podzástavním právem ani zastavená pohledávka v době splatnosti podzástavnímu věřiteli splněna, může se podzástavní věřitel domáhat uspokojení z podzástavy v rámci oprávnění zástavního věřitele podle ustanovení § 174.

§ 184

Na podzástavní právo použije se jinak přiměřeně ustanovení o právu zástavním.

Oddíl 2

Právo zadržovací

§ 185

(1) Kdo je jinak povinen vydat věc, může ji zadržet, aby zajistil svou splatnou pohledávku vůči tomu, jemuž je jinak povinen věc vydat.

(2) Zadržovací právo nemá ten, jemuž oprávněná osoba při odevzdání věci uložila, aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva.

(3) Bude-li však při výkonu rozhodnutí nebo jinak nepochybně zjištěna dlužníkova platební neschopnost, má věřitel zadržovací právo i k zajištění pohledávky dosud nesplatné a bez ohledu na to, zda bylo věřiteli uloženo, jak má s věcí naložit.

§ 186

Nelze zadržovat věc svémocně nebo lstivě odňatou.

§ 187

Kdo věc zadržuje, má, pokud jde o opatrování věci a náhradu nákladů na věc učiněných, stejné postavení jako zástavní věřitel.

§ 188

O tom, že byla věc zadržena, je věřitel povinen dlužníka bez odkladu vyrozumět.

§ 189

Na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržené věci před každým jiným věřitelem.

§ 190

Dá-li se jistota, zadržovací právo zaniká.

Oddíl 3

Smluvní pokuta

§ 191

(1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu nebo je-li pro tento případ taková pokuta (penále) stanovena jinak a dlužník svůj závazek nesplní, může věřitel požadovat tuto pokutu bez ohledu na to, zda mu vznikla porušením smluvní povinnosti škoda, či nikoliv.

(2) K smluvní pokutě se lze zavázat jen písemně.

(3) Smluvní pokuta může být sjednána také v jiném plnění než v penězích.

§ 192

Zaplacení smluvní pokuty nezprošťuje dlužníka povinnosti splnit závazek smluvní pokutou zajištěný.

§ 193

Je-li smluvena nebo jinak stanovena smluvní pokuta, nemá věřitel nárok na náhradu škody pro porušení povinností zajištěné smluvní pokutou.

§ 194

Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu předmětu závazku až do výše skutečně způsobené škody.

Oddíl 4

Ručení

§ 195

Základní ustanovení

Kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník svůj závazek nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem.

§ 196

(1) Ručení předpokládá platný závazek dlužníka; ručení lze poskytnout i pro závazky budoucí nebo závazky podmíněné.

(2) Ručení je však platné, jestliže závazek dlužníka je neplatný jen pro nedostatek jeho způsobilosti brát na sebe závazky nebo pro nedostatek formy právního úkonu, z něhož závazek dlužníka měl vzniknout, nebo pro omyl dlužníka, o němž ručitel v době převzetí ručitelského závazku věděl nebo vědět musel.

§ 197

Ručitel je povinen závazek splnit teprve, nesplnil-li dlužník svůj závazek, ačkoliv k tomu byl věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není zapotřebí, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní.

§ 198

Ručení se vztahuje na všechny nároky, které vzniknou věřiteli vůči dlužníku ze zajištěného závazku. Ručení se však nevztahuje na náhradu škody způsobenou porušením dlužníkova závazku; pokud ručitel splnil svůj závazek vůči věřiteli včas.

§ 199

Věřitel je povinen kdykoli sdělit na požádání ručitele výši své pohledávky zajištěné ručením.

§ 200

Práva věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.

§ 201

Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které proti věřiteli má dlužník. Ustanovení § 196 zůstává nedotčeno.

§ 202

Zaručilo-li se za týž závazek několik ručitelů, ručí každý z nich věřiteli za dluh celý. Ručitel má proti ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník.

§ 203

Ručitel, který uhradí závazek, za který ručí, vstupuje v práva věřitele a je oprávněn od něho požadovat všechny právní pomůcky potřebné k uplatnění nároku vůči dlužníkovi.

§ 204

Uspokojil-li ručitel věřitele bez souhlasu dlužníka, zůstávají dlužníku vůči ručiteli zachovány námitky, které měl dlužník vůči věřiteli, i když je ručitel neuplatnil. Dlužník však nemůže vůči ručiteli uplatnit námitky, na které dlužník ručitele neupozornil ihned po vyrozumění, že věřitel uplatnil nároky z ručení.

§ 205

Ustanovení § 197 až 204 použije se přiměřeně i na ručení vzniklé přímo z tohoto zákona.

Oddíl 5

Uznání závazku

§ 206

Uzná-li někdo písemně svůj závazek, třeba i promlčený, má se za to, že závazek v rozsahu uznání v době uznání trvá.

Oddíl 6

Zajištění závazků převodem práva

§ 207

(1) Splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva).

(2) Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.

§ 208

Právo převedené zajišťovacím převodem má povahu práva převedeného s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn.

§ 209

Při splnění zajištěného závazku je věřitel povinen opět umožnit dlužníkovi výkon práva v rozsahu jeho převodu a vydat dlužníkovi vše, co z převedeného práva získal, a nahradit, co při obvyklé péči získat mohl.

Oddíl 7

Jistota

§ 210

Závazek dát jistotu lze splnit dostatečným zajištěním ve formě zřízení zástavního práva nebo ručení nebo zajišťovacího převodu, anebo jiným dostatečným zajištěním stranami smluveným.

DÍL V

Zánik závazků splněním

Oddíl 1

Způsob plnění

§ 211

(1) Závazek musí být splněn řádně a včas.

(2) Splněním závazek zaniká.

§ 212

Mají-li obě strany plnit navzájem zároveň, může se splnění závazku domáhat jen ten, kdo sám splnil dříve svůj závazek nebo je ochoten a schopen jej splnit.

§ 213

Ten, kdo je při vzájemném plnění povinen plnit napřed, může své plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude poskytnuto nebo zajištěno plnění vzájemné, jestliže je plnění druhé strany ohroženo okolnostmi u ní nastavšími, které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel; může také poskytnout přiměřenou dodatečnou lhůtu k zajištění plnění a po jejím marném uplynutí odstoupit od smlouvy.

§ 214

Jedna strana není oprávněna odepřít plnění nebo odstoupit od smlouvy z důvodu, že závazek druhé strany z jiného právního vztahu nebyl splněn řádně a včas.

§ 215

(1) Kdo splnil závazek nebo jeho část, je oprávněn žádat, aby mu příjemce plnění na svůj náklad vydal o tom potvrzení (kvitanci).

(2) Dlužník je oprávněn plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň potvrzení.

§ 216

Lze-li závazek plnit několikerým způsobem, má práva volby plnění dlužník; od vykonané volby nelze ustoupit.

§ 217

Je-li dlužník povinen plnit věci určené pouze podle druhá, je povinen plnit věci prostřední jakosti.

§ 218

Věřitel je povinen přijmout částečná plnění závazku, pokud částečné plnění neodporuje povaze závazku.

§ 219

(1) Má-li být věřiteli splněno týmž dlužníkem několik závazků a plnění nestačí na vyrovnání všech, je splněn závazek, o němž dlužník při plnění prohlásí, že jej chce splnit; jinak je splněn závazek nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství.

(2) U peněžitých závazků se započte placení nejprve na vedlejší nároky věřitele, pak na úroky a teprve potom na jistinu. Z několika peněžitých závazků je nejdříve vyrovnán ten, který je nezajištěný nebo nejméně zajištěný, jinak závazek nejdříve splatný.

§ 220

(1) Věřitel je povinen přijmout plnění nabídnuté třetí osobou, jestliže s tím dlužník souhlasí a jestliže plnění není vázáno na osobní vlastnosti dlužníka. Souhlasu dlužníka není zapotřebí, pokud třetí osoba za dlužníka ručí nebo jiným způsobem splnění závazku zajišťuje.

(2) Splněním dlužníkova závazku vstupuje třetí osoba do práv věřitele, který je povinen vydat jí a na ni převést všechny právní pomůcky a zajišťovací prostředky, které má.

§ 221

Dlužník splní závazek i tehdy, jestliže plní tomu, kdo předloží věřitelovo potvrzení, ledaže dlužník věděl, že ten, kdo potvrzení předložil, není oprávněn plnění přijmout.

§ 222

Plní-li dlužník závazek pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by závazek plnil sám, pokud tento zákon nestanoví něco jiného.