Oddíl 2
Místo plnění
§ 223
Dlužník je povinen splnit závazek v místě určeném dohodou stran. Není-li místo plnění takto určeno, je dlužník povinen plnit v místě; kde měl v době vzniku závazku své sídlo (bydliště), nebo v místě sídla závodu, z jehož provozu závazek vznikl.
§ 224
Peněžité platy je dlužník v pochybnostech povinen na své nebezpečí a náklady plnit v sídle (bydlišti) věřitele nebo jeho závodu, z jehož provozu závazek vznikl. Jestliže se po vzniku závazku toto místo znění, nese věřitel tím nastalé zvýšení nebezpečí a nákladů.
Oddíl 3
Doba plnění
§ 225
(1) Dlužník je povinen závazek splnit v době určené dohodou stran.
(2) Není-li doba plnění dohodnuta, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu po tom, kdy byl o splnění věřitelem požádán.
§ 226
Je-li doba plnění výslovně ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu.
§ 227
Ve všech případech, ve kterých je určena doba plnění, je třeba z povahy právního úkonu a úmyslu stran usoudit, zda je stanovena ve prospěch obou stran nebo jen ve prospěch jedné z nich.
§ 228
(1) Jestliže doba plnění byla určena jen ve prospěch jedné strany, je tato strana oprávněna podle povahy věci plnit před určenou dobou plnění nebo žádat, aby bylo jí plněno před touto dobou.
(2) Jestliže má dlužník právo splnit svůj závazek před určenou dobou plnění, není oprávněn srazit si bez svolení věřitele částku odpovídající úroku za dobu, o niž plnil dříve.
DÍL VI
Nesplnění závazků a jeho následky
Oddíl 1
Prodlení dlužníka
§ 229
Dlužník je v prodlení, nesplnil-li svůj závazek řádně v době splatnosti.
§ 230
Od dlužníka, který je v prodlení, může věřitel žádat splnění závazku nebo od smlouvy odstoupit podle § 235 až 244. Vedle toho přísluší věřiteli nárok na náhradu škody podle ustanovení § 251 až 257.
§ 231
(1) Týká-li se prodlení závazku peněžitého, je dlužník povinen platit z neuhrazené částky úroky z prodlení podle odstavce 2; úroky z prodlení se platí v měně, na kterou zní hlavní závazek.
(2) Úroky z prodlení jsou o 1 % vyšší, než je úřední eskontní sazba platná v zemi dlužníka v době prodlení, není-li tam taková sazba stanovena, je úrok z prodlení o 1 % vyšší, než je tam platná zákonná úroková sazba z půjček poskytovaných peněžními ústavy, jinak činí 6 %.
(3) Věřitel může požadovat náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého závazku, jen pokud není kryta úroky z prodlení.
§ 232
(1) Týká-li se prodlení závazku, jehož předmětem je věc, nebo poruší-li dlužník svůj závazek tím, že nakládá s věcí v rozporu s povinnostmi plynoucími ze závazkového poměru, přechází na něj po dobu, po kterou závazek porušuje, nebezpečí škody na věci.
(2) Jakmile dojde k přechodu nebezpečí škody na věci podle odstavce 1, je dlužník povinen nahradit škodu spočívající ve ztrátě, zničení, poškození nebo znehodnocení věci bez ohledu na to, z jakých příčin k ní došlo, ledaže škoda byla způsobena věřitelem nebo vlastníkem věci nebo ledaže by škoda vznikla i při splnění povinností dlužníka.
Oddíl 2
Prodlení věřitele
§ 233
(1) Věřitel je v prodlení, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl spolupůsobení potřebné k splnění závazku.
(2) Od věřitele, který je v prodlení, může dlužník žádat náhradu nákladů, jež mu prodlením věřitele vznikly. Vedle toho může dlužník i odstoupit od smlouvy podle § 235 až 244.
(3) Dokud je v prodlení věřitel, není v prodlení dlužník.
§ 234
(1) Je-li předmětem plnění věc, přechází na věřitele po dobu jeho prodlení nebezpečí škody na věci.
(2) Po přechodu nebezpečí škody na věci podle odstavce 1 není věřitel oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu škody spočívající ve ztrátě, zničení; poškození nebo znehodnocení věci, bez ohledu na to, z jakých příčin k ní došlo, ledaže škoda byla způsobena dlužníkem.
Oddíl 3
Odstoupení od smlouvy
§ 235
(1) Zakládá-li prodlení dlužníka nebo věřitele podstatné porušení jeho smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit, oznámí-li to straně, která smlouvu porušila, bez zbytečného odkladu poté, kdy se o porušení povinnosti dověděla.
(2) Jakmile oprávněná strana oznámí druhé straně, že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže tuto volbu měnit bez souhlasu druhé strany. Tím není dotčeno ustanovení § 237 odstavec 2.
§ 236
Podstatné je takové porušení smluvní povinnosti, o němž strana smlouvu porušující vzhledem k pohnutce uzavření smlouvy, která je v ní výslovně vyjádřena, věděla nebo musela vědět při uzavření smlouvy, že druhá strana by smlouvu neuzavřela, kdyby toto porušení předvídala. Nestanoví-li tento zákon jinak; má se v pochybnostech za to, že porušení smlouvy není podstatné.
§ 237
(1) Zakládá-li prodlení dlužníka nebo věřitele nepodstatné porušení jeho smluvní povinnosti, může druhá strana odstoupit od smlouvy pouze v případě, že strana, která smlouvu porušila, nesplní svou povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě, která jí k tomu musí být poskytnuta. Odstoupení od smlouvy nelze odvolat bez souhlasu druhé strany.
(2) Oprávnění podle odstavce 1 přísluší i osobě, která při podstatném porušení smluvní povinnosti druhé strany od smlouvy včas neodstoupila nebo na smlouvě setrvala.
§ 238
Jestliže věřitel oznámí dlužníkovi při určení dodatečné přiměřené lhůty k plnění, že tuto lhůtu již mu neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty věřitel od smlouvy odstoupil.
§ 239
Věřitel není oprávněn odstoupit od smlouvy po dobu prodlení dlužníka, po kterou je smluveno placení smluvní pokuty.
§ 240
Splní-li dlužník svůj závazek pouze částečně, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění; ledaže dílčí plnění pro věřitele nemá hospodářský význam bez včasného splnění zbytku závazku; v tomto případě může věřitel odstoupit od smlouvy ohledně celého plnění.
§ 241
(1) U smluv s dílčím plněním může věřitel bez zbytečného odkladu odstoupit od smlouvy, pokud jde o zbývající plnění, jestliže z prodlení dlužníka nepochybně vyplývá, že i v budoucnosti své povinnosti ze smlouvy nesplní včas nebo řádně a poruší tím smlouvu podstatným způsobem, a jestliže dlužník bez zbytečného odkladu po vyzvání věřitelem nesloží jistotu.
(2) Jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 1, je věřitel oprávněn bez zbytečného odkladu odstoupit od smlouvy, i pokud jde o dílčí plnění již přijatá, jestliže přijatá dílčí plnění sama o sobě nemají pro něho hospodářský význam.
§ 242
Věřitel může bez zbytečného odkladu odstoupit od smlouvy, jestliže z chování dlužníka nebo z jiných okolností ještě před dobou určenou pro plnění nepochybně vyplývá, že smlouva bude dlužníkem porušena podstatným způsobem a jestliže dlužník bez zbytečného odkladu po vyzvání věřitelem nesloží jistotu.
§ 243
(1) Prohlášením o odstoupení od smlouvy, pokud bylo učiněno ve shodě s tímto zákonem, zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy.
(2) Odstoupení od smlouvy se nedotýká nároku na náhradu škody, ani dohody stran o způsobu řešení sporů ze smlouvy.
§ 244
(1) Jestliže ze smlouvy, která zanikla odstoupením, plnila jen jedna strana, je oprávněna své plnění požadovat zpět.
(2) Plnily-li obě strany, je každá z nich oprávněna požadovat vrácení toho, co sama plnila, jen když současně vrátí to, co jí bylo plněno.
Oddíl 4
Dodatečná nemožnost plnění
§ 245
(1) Stane-li se závazek po svém vzniku nesplnitelným, zaniká závazkový vztah pro nemožnost plnění.
(2) Závazek se považuje za splnitelný, i když
a) lze jej splnit jen za ztížených podmínek nebo s většími náklady, nebo
b) lze závazek splnit až po určené době plnění.
§ 246
Stane-li se pouze část plnění nemožnou, zaniká závazkový vztah pouze co do této části; vyplývá-li však z povahy smlouvy nebo účelu plnění, který byl stranám znám při vzniku závazku, že plnění zbytku nemá pro věřitele žádný hospodářský význam, zaniká závazkový vztah v celém rozsahu.
§ 247
(1) Stane-li se uskutečnění jednoho z více volitelných plnění nemožným, omezuje se závazek na plnění zbývající.
(2) Jestliže nastala nemožnost jednoho z volitelných plnění pro skutečnost, kterou způsobila osoba, jež nemá právo volby, může druhá strana buď požadovat zbývající plnění, nebo od smlouvy odstoupit.
§ 248
Dlužník je povinen, jakmile se dozví o skutečnosti, která činí splnění závazku nemožným, oznámit to bez odkladu věřiteli; jinak odpovídá za škodu, která věřiteli vznikne tím, že nebyl včas o této skutečnosti vyrozuměn.
§ 249
Nemožnost plnění je povinen prokázat dlužník.
§ 250
Dlužník, jehož závazek zanikl pro nemožnost plnění, je povinen nahradit podle ustanovení § 251 až 257 škodu tím věřiteli způsobenou, ledaže nemožnost plnění závazku byla způsobena okolnostmi vylučujícími odpovědnost (§ 252). Totéž platí při nemožnosti plnění jiné povinnosti povinné strany.
Oddíl 5
Náhrada škody z porušení povinností ze závazkového vztahu
§ 251
Kdo nesplní povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou oprávněně osobě, ledaže nesplnění povinnosti bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.
§ 252
(1) Za okolnosti vylučující odpovědnost se považují mimořádné okolnosti bránící dočasně nebo trvale splnění povinnosti ze závazkového poměru, které nastaly po jeho vzniku a nemohly být závaznou stranou odvráceny.
(2) Za okolnosti vylučující odpovědnost se však nepokládají okolnosti, jež vyplývají z osobních, zejména hospodářských poměrů zavázané osoby, a dále překážky plnění, jež zavázaná osoba byla povinna překonat nebo odstranit, jako např. nedostatek úředního povolení nutného k splnění povinnosti zavázané strany, jakož i okolnosti, jež nastaly až v době, kdy zavázaná strana již byla v prodlení.
§ 253
Škoda se nahrazuje v penězích; jestliže však o to poškozený požádá a je-li to možné a obvyklé, nahrazuje se škoda uvedením v předešlý stav.
§ 254
(1) Není-li stanoveno v tomto zákoně něco jiného, nahrazuje se skutečná škoda i ušlý zisk. Místo skutečně ušlého zisku může oprávněny požadovat náhradu zisku dochovaného obvykle v poctivém obchodním styku v zemí, kam mělo být zboží prodávajícím odesláno, v ostatních případech náhradu zisku dochovaného obvykle v zemi, kde mělo být plněno, a to vždy za podmínek obdobných podmínkám porušené smlouvy.
(2) Nenahrazuje se nepřímá škoda, ani škoda, kterou osoba, jež nesplnila závazek, při vzniku závazku nemohla předvídat jako obvykly následek takového nesplnění.
§ 255
Pokud by škoda byla způsobena zároveň nesplněním smluvní nebo jiné povinnosti poškozeného, nese poškozený poměrný díl škody.
§ 256
Je-li povinno k úhradě škody několik osob, odpovídají společně a nerozdílně podle ustanovení o společných závazcích a mezi sebou se vypořádají podle rozsahu své odpovědnosti.
§ 257
Osoba, které hrozí vzniknout škoda, je povinna s přihlédnutím k okolnostem případu učinit opatření k odvrácení škody nebo k jejímu zmenšení. Část škody, která vznikla tím, že poškozený tuto povinnost nesplnil, nemusí být nahrazena.
DÍL VII
Jiné způsoby zániku závazků
Oddíl 1
Dohoda stran
§ 258
Zřízení nového závazku
(1) Závazek zaniká tím, že se dohodou mezi věřitelem a dlužníkem nahradí závazkem novým. K platnosti takové dohody se vyžaduje; aby původní závazek byl závazkem platným.
(2) Má-li se nahradit závazek zřízeny písemnou formou, musí být dohoda o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazovaný závazek promlčen.
(3) V pochybnostech se nepokládá dosavadní závazek za zanikly, pokud může obstát vedle závazku nového.
Narovnání
§ 259
Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem též tím způsobem, že si strany dohodou upraví pohledávky a závazky mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Ustanovení § 258 odstavec 2 platí obdobně.
§ 260
Omyl v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, nevadl platnosti narovnání, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání učiněné v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, je-li ze skutečnosti dodatečně na jevo vyšlých zřejmo, že některá ze stran pohledávku neměla.
§ 261
Narovnání, kterým mají být mezi stranami upraveny veškeré nároky, nedotýká se nároku, který žádná ze stran zřejmě neměla na mysli.
§ 262
Ručení, zástavní a jiná práva spojená se závazkem zaniklým některým ze způsobů uvedených v § 258 až 261 zajišťují i nový závazek nahrazující závazek původní; pokud osoby zavázané z těchto práv neprojevily s novým závazkem souhlas, jsou zavázány nejvýše v rozsahu původního závazku.
§ 263
Zrušení závazku dohodou
Strany si mohou dohodnout, že závazek zaniká, aniž by byl nahrazen závazkem novým. Jestliže zaniká závazkový vztah zřízený písemnou formou nebo jestliže má zaniknout závazek jen jedné strany, musí mít dohoda o zrušení závazku písemnou formu.
Oddíl 2
Zaplacení odstupného
§ 264
Závazek zaniká zaplacením odstupného, které si strany písemně smluvily, jestliže strana, která odstupné zaplatí, druhé straně oznámí; že od smlouvy odstupuje. Kdo smlouvu splnil aspoň zčásti nebo přijal jen částečné splnění strany druhé, nemůže již od smlouvy takto odstoupit.
Oddíl 3
Započtení
§ 265
Mají-li strany pohledávky směřující k plnění stejného druhu vůči sobě navzájem a některá ze stran, třeba proti vůli druhé strany, učiní projev směřující k započtení, ruší se oba nároky, pokud se vzájemně kryjí. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se oba nároky staly způsobilými k započtení.
§ 266
K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Započtení však nebrání, jestliže pohledávku nelze takto uplatnit pro promlčení, které nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.
§ 267
(1) Proti nároku splatnému nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, u něhož byla zjištěna nezpůsobilost plnit.
(2) Jestliže věřitel odsunul bezúplatně k žádosti dlužníka dobu plnění jeho závazku, není to na překážku započtení.
§ 268
Proti nároku na vrácení věcí svémocně nebo lstivě odňatých, půjčených, daných do úschovy nebo pronajatých, nebo na peněžitou náhradu za ně, není započtení přípustné.
§ 269
Byl-li nárok převeden postupně na několik osob, může dlužník započíst toliko nárok, který měl v době prvého převodu za prvým věřitelem, jakož i svůj nárok, který má za věřitelem posledním.
§ 270
Dohodnou-li se strany, lze započtením vyrovnat jakékoliv vzájemné pohledávky.
Oddíl 4
Uložení do úřední úschovy
§ 271
Nelze-li závazek splnit, protože věřitel je dlužníkovi neznám nebo protože je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník odůvodněné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, je dlužník nebo ten, kdo má za něho plnit, oprávněn splnit závazek uložením věci, která je předmětem závazku, na náklady věřitele v místě plnění do úschovy úředního orgánu k tomu příslušného.
Oddíl 5
Splynutí
§ 272
Splyne-li v jedné osobě pohledávka se závazkem, zanikne pohledávka i závazek.
Oddíl 6
§ 273
Uplynutí doby
(1) Závazek zaniká uplynutím doby, na kterou je smlouvou nebo tímto zákonem omezen.
(2) Jestliže to stanoví tento zákon, zaniká závazek, nevykoná-li oprávněný předepsaný právní úkon nebo neuplatní-li svůj nárok před soudem ve stanovené lhůtě.
(3) K zániku závazku podle odstavce 1 nebo 2 přihlédne soud i bez námitky dlužníka.
§ 274
Smrt
(1) Smrtí dlužníka závazek nezanikne, ledaže jeho obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně jen dlužníkem.
(2) Smrtí věřitele zaniká pohledávka jen tehdy; bylo-li plnění omezeno pouze na jeho osobu.
Oddíl 8
Zmaření účelu smlouvy
§ 275
(1) Závazek nezaniká i když dojde k zásadní změně okolností, za nichž smlouva byla uzavřena, ledaže by změna těchto okolností zmařila dosažení základního účelu smlouvy, který je výslovně ve smlouvě vyjádřen. Takovými okolnostmi není ani změna majetkových poměrů dlužníka, ani změna hospodářské situace v jeho zemi nebo změna podmínek v mezinárodním obchodním styku.
(2) Závazek zaniká teprve, když zmaření účelu smlouvy byla oznámeno druhé straně; tato strana má nárok na náhradu škody způsobené jí zánikem závazkového poměru jako při nemožnosti plnění (§ 250).
HLAVA IV
Zvláštní ustanovení o některých závazkových vztazích
DÍL I
Kupní smlouva
Oddíl 1
Základní ustanovení
§ 276
(1) Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu zboží určené jednotlivě nebo alespoň co do množství a druhu a umožnit mu, aby k němu nabyl vlastnického práva a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.
(2) Smluvení určité kupní ceny netvoří podstatnou náležitost pro vznik kupní smlouvy, jestliže strany projeví vůli uzavřít smlouvu i bez dohody o kupní ceně; není-li výše kupní ceny smluvena ani smluven způsob jejího určení, je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou v § 340.
§ 277
Za kupní smlouvu považuje se i smlouva, jejíž předmětem je zboží, které má být vyrobeno, jestliže věci určené pro zpracování při jeho výrobě má opatřit prodávající.
Oddíl 2
Povinnosti prodávajícího
Odevzdání zboží
§ 278
Prodávající je povinen kupujícímu zboží odevzdat. Odevzdáním zboží ve smyslu tohoto zákona rozumí se předání (dodání) zboží a jeho příslušenství, pokud se uskutečňuje ve shodě se smlouvou, popřípadě tímto zákonem.
§ 279
(1) Má-li podle smlouvy prodávající předat zboží k přepravě do místa určení, kterou má podle § 335 obstarat, a není-li místo určení místem plnění, uskutečňuje se odevzdání zboží již jeho předáním prvnímu dopravci.
(2) Uskutečňuje-li se přeprava uvedená v odstavci 1 na základě náložného listu, dochází k odevzdání zboží vydáním náložného listu dopravcem.
§ 280
Jestliže zboží při předání dopravci není zjevně dostatečně označeno jako zásilka pro kupujícího, splní prodávající povinnost odevzdat zboží teprve tím, že vyrozumí kupujícího o tom, že zboží bylo předáno dopravci, po případě tím, že kupujícímu odešle doklad blíže určující odeslané zboží.
Doba plnění
§ 281
(1) Prodávající je povinen plnit ve smluvené době.
(2) Je-li doba plnění přesně určena, je prodávající povinen plnit i bez vyzvání kupujícího.
(3) Je-li doba plnění stanovena na určité období, může prodávající plnit podle vlastní volby kdykoliv během tohoto období, nemá-li podle okolností případu v rámci tohoto období dobu plnění blíže určit kupující tím, že vyzve prodávajícího k plnění.
(4) Má-li být plněno v době určené počtem dnů, týdnů, měsíců nebo roků, počíná tato dodací lhůta běžet od uzavření smlouvy. Jestliže však kupující má splnit určité povinnosti (např. zaplacení kupní ceny nebo její části nebo zajištění jejího zaplacení, předložení nákresů apod.) ještě před dodáním zboží, počíná dodací lhůta běžet teprve splněním těchto povinností.
§ 282
Není-li doba plnění smluvena, je prodávající povinen bez vyzvání kupujícího odevzdat zboží v přiměřené lhůtě po uzavření smlouvy s přihlédnutím k povaze zboží a k ostatnímu obsahu smlouvy.
§ 283
Výrazy použitými k určení doby plnění se rozumí, pokud z obchodních zvyklostí nevyplývá nic jiného:
"Začátkem období": v prvních deseti dnech období;
"V polovině měsíce": od 10. do 20. dne měsíce;
"V polovině čtvrtletí": v druhém měsíci čtvrtletí;
"Koncem období": v posledních deseti dnech období;
"Ihned": u potravin a surovin do dvou dnů, u strojírenských výrobků vybavených mechanismem do deseti dnů, u ostatních výrobků do pěti dnů.
Místo plnění prodávajícího
§ 284
Prodávající je povinen plnit v místě určeném ve smlouvě. Není-li ve smlouvě místo plnění určeno, je jím místo, kde má prodávající podle tohoto zákona odevzdat zboží.
§ 285
Má-li prodávající zboží podle smlouvy předat k přepravě, je místem odevzdání zboží místo, kde podle okolností případu má začít tato přeprava do místa určení podle § 335.
§ 286
Nemá-li podle smlouvy prodávající předat zboží k přepravě do místa určení, je povinen odevzdat zboží v místě, kde měl své sídlo (bydliště) v době uzavření smlouvy. Jestliže však jde o zboží jednotlivě určené, je místem odevzdaní zboží místo, kde zboží bylo v době uzavření smlouvy, pokud bylo stranám známo. Jde-li o zboží určené podle druhu, které má být dodáno z určitého skladu nebo přesně vymezených zásob, nebo které má být vyrobeno na určitém místě, je místo skladování (výroby) místem odevzdání zboží; pokud bylo stranám v době uzavření smlouvy známo.