Za této situace se znovu potvrdilo, co znamená autorita,
rozhodný postoj a síla Sovětského
svazu, socialistických zemí a postoj všech
protiimperialistických sil světa. Byla to zejména
pohotová materiální pomoc Sovětského
svazu a okamžitá vojenská pomoc Sjednocené
arabské republiky, které v nejvážnějším
období pomohly mladé Jemenské republice ovládnout
situaci v zemi. Byla to pomoc přátel, která
stejně jako v období suezské krize, i v období
vítězství alžírského lidu,
dokumentovala autoritu a sílu socialistického tábora
v čele se Sovětským svazem.
Uvítali jsme stanovisko soudruha Chruščova,
které přednesl za své nedávné
návštěvy ve Sjednocené arabské
republice v Port Saidu, kde jménem všech svobodymilovných
národů vyjádřil podporu spravedlivému
boji Jemenské arabské republiky za svobodu a nezávislost
a důrazně odsoudil agresivní akce kolonizátorů,
kteří se násilím pokoušejí
obnovit v Jemenu staré pořádky.
Jemenská republika se postavila po bok těm africkým
národům, které začaly budovat nový
život, opravdový národní pokrok a obrození.
Ve svém úsilí a boji nezůstala osamocena.
Pro její další vývoj má značný
význam i zesílení arabské solidarity
a skutečnost, že arabští státníci
se vyslovili pro řešení světových
problémů mírovými prostředky,
pro mírové soužití národů,
uvítali moskevskou dohodu o částečném
zákazu pokusů s jadernými zbraněmi
a podpořili snahy o dosažení všeobecného
a úplného odzbrojení.
To však zdaleka neznamená, že národně
osvobozenecký boj může ustat. Konečná
likvidace kolonialismu a úplná porážka
imperialismu bude vyžadovat ještě mnoho úsilí.
Imperialisté se snaží, třebaže
jinými způsoby, ve svých bývalých
koloniích o udržení svého ekonomického
a politického vlivu. Uvědomují si, že
národy, které dosáhly národní
nezávislosti, stojí vždy před důležitým
úkolem, kterým je vybudování pevného
samostatného hospodářství, dosažení
zvýšení životní úrovně
svého lidu a zajištění společenského
pokroku. Proto jdou cestou nabídek "hospodářské
pomoci" rozvojovým zemím, jejichž cílem
je další odčerpávání značného
bohatství těchto zemí, které je zpravidla
násobeno politickou závislostí.
Naprosto jinak je tomu s hospodářskou spoluprací
a pomocí mladým asijským, africkým
a latinskoamerickým zemím, státy socialistické
soustavy. Pomoc socialistických zemí se rozvíjí
na zásadách naprosté rovnoprávnosti
a nezištné podpory. Jde o politiku, která je
přínosem pro úspěšný vzestup
mladých rozvojových států při
budování základů jejich vlastního
národního hospodářství, jako
předpokladu pro upevnění hospodářské
a politické nezávislosti.
Považujeme to za svoji internacionální povinnost,
jako jeden ze svých příspěvků
v boji proti imperialismu a naprostého vymýcení
kolonialismu ve všech jeho formách.
V tomto smyslu je proto také třeba chápat
a přistupovat k návrhu Smlouvy o přátelství
a spolupráci mezi Československou socialistickou
republikou a Jemenskou arabskou republikou, která je dnes
předložena plénu Národního shromáždění
ke schválení.
Jak již bylo uvedeno, vláda Československé
socialistické republiky uznala ihned po svržení
monarchistického režimu v září
1962 novou vládu Jemenské republiky v čele
s presidentem generálem Sallálem. Tímto svým
stanoviskem dokumentovala naše vláda při samém
počátku vítězného nástupu
jemenské revoluce svůj protiimperialistický
postoj a vyjádřila tak plnou podporu hlavním
cílům revoluce, jejichž uskutečňování
má zabezpečit odstranění veškerého
útlaku a zemi zajistit sociální spravedlnost,
likvidovat národní rozpory, dosáhnout zrovnoprávnění
lidu před zákonem a zabezpečit zvýšení
životní úrovně všech obyvatel.
K podpoře těchto cílů má přispět
i navrhovaná smlouva. Je proto třeba souhlasit s
pomocí, která už byla v nedávném
období vládou naší republiky Jemenu
poskytnuta. Kladně je třeba hodnotit i počáteční
kroky, které byly vykonány v oblasti vědeckotechnické
spolupráce.
Navržená smlouva naváže tedy na první
kroky, které již byly z hlediska spolupráce
obou států vykonány a povede k prohloubení
našich hospodářských, obchodních
a kulturních styků s Jemenskou arabskou republikou.
Chci tímto svým stanoviskem podpořit předložený
návrh smlouvy ke schválení. Jsem přesvědčen,
že postupné naplňování obsahu
jejich jednotlivých článků povede
k dalšímu prohloubení přátelských
vztahů obou států a bude z naší
strany příspěvkem k upevnění
mezinárodně politického postavení
Jemenské republiky i pomocí k postupnému
překonávání současných
hospodářských těžkostí
Jemenu.
Schválení navrhované smlouvy bude i podporou
všem dosud utlačovaným národům
v jejich úspěšném boji proti imperialismu
a kolonialismu. (Potlesk.)
Předseda NS Fierlinger:
Hlásí se ještě někdo do rozpravy?
(Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tudíž
sknočena.
Dávám slovo k doslovu zpravodajce posl. Jiráskové.
Zpravodajka posl. Jirásková: Vzdávám
se slova.
Předseda NS Fierlinger:
Můžeme přistoupit k hlasování.
Kdo tedy souhlasí, aby Národní shromáždění
Československé socialistické republiky vyslovilo
podle článku 42 ústavy souhlas s touto Smlouvou,
nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
vyslovilo souhlas s touto Smlouvou.
Přistoupíme k projednání devátého
bodu pořadu, kterým je
9. Společná zpráva výborů
ústavně právního a zahraničního
k vládnímu návrhu, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
Československé socialistické republiky k
projevu souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou
republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií
o úpravě právních vztahů ve
věcech občanských, rodinných a trestních,
podepsaná v Bělehradě dne 20. ledna 1964.
Zpravodajkou je posl. Míšková, dávám
jí slovo.
Zpravodajka posl. Míšková: Soudružky
a soudruzi!
Během jednoho roku je předkládána
Národnímu shromáždění
ke schválení již druhá smlouva, která
dále rozšiřuje vzájemné vztahy
mezi ČSSR a SFRJ.
Jde o smlouvu, která byla podepsána 20. ledna v
Bělehradě mezi Československou socialistickou
republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií
o úpravě právních vztahů ve
věcech občanských, rodinných a trestních.
Poskytování právní pomoci ve vztahu
k zahraničí představuje důležitý
prostředek vzájemné spolupráce mezi
justičními orgány různých států
při plnění jejich úkolů a v
širších souvislostech je též významným
nástrojem i příležitostí ke spolupráci
a rozvíjení přátelských styků
mezi státy vůbec.
K tomu, aby se poskytování a využívání
právní pomoci postavilo na pevný základ,
uzavírají státy mezinárodní
smlouvy, jimiž se kromě všeobecné povinnosti
k jejímu poskytování upravuje v mnohých
případech též řada dalších
otázek v oblasti občanského, rodinného
a trestního práva.
Právní vztahy v poměru k zahraničí
má ČSSR smluvně upraveny se všemi evropskými
socialistickými státy.
Mezi ČSSR a SFRJ se doposud k řešení
právních vztahů užívalo smlouvy,
která mezi oběma státy byla podepsána
v roce 1923. Tato smlouva však obsahuje řadu ustanovení,
nevyhovujících z hlediska současných
právních řádů jak Československa,
tak Jugoslávie. To jsou hlavní důvody, proč
bylo zapotřebí uzavřít takovou smlouvu,
která by odrážela společenské
a hospodářské změny, k nimž v
obou zemích došlo. Nově podepsaná smlouva
kromě toho vychází již z nových
československých zákonů v oblasti
občanského a rodinného práva.
Návrh nové smlouvy rovněž vychází
ze zásad, uplatněných v nově uzavřených
smlouvách Československé socialistické
republiky zejména s Polskou lidovou republikou a Maďarskou
lidovou republikou z roku 1961.
Také obsah smluvních ustanovení odpovídá
v podstatě těmto smlouvám s výjimkou
některých odlišností, které se
týkají zejména o možnosti odmítnout
za určitých okolností právní
pomoc, uznání a výkon rozhodnutí a
vydání osob pro tzv. trestné činy
politické a pro trestné činy vojenské.
Odlišná úprava těchto otázek
je odůvodněná tím, že jugoslávský
právní řád má v tomto směru
určitá ustanovení, která nepřipouští
výjimky. Tato smlouva byla sjednána jako další
dokument, doplňující soustavu smluvních
vztahů mezi Československem a Jugoslávií
a její politický význam tkví především
v tom, že je dokladem rozvíjejících
se styků a spolupráce mezi oběma státy.
Smlouva má též značný význam
z praktického hlediska, neboť vytváří
předpoklady pro hladký a rychlý průběh
vyřizování jednotlivých případů
před soudy, prokuraturami, notářstvími
a jinými orgány smluvních stran a bude tak
sloužit jak těmto orgánům při
plnění jejich úkolů, tak občanům
obou států.
Návrh smlouvy je rozdělen do čtyř
částí. První část obsahuje
obecná ustanovení, upravuje otázky právní
ochrany a právní pomoci, právních
informací, ověřování a platnosti
listin.
Způsob styku je v návrhu smlouvy mezi naší
republikou a Jugoslávií upraven tak, že příslušné
orgány smluvních stran, to jsou soudy, prokuratura
a notářství, jakož i jiné orgány
činné ve věcech občanských,
rodinných a trestních, se s orgány druhé
smluvní strany stýkají prostřednictvím
svých ústředních úřadů,
to je ministerstev spravedlnosti, případně
generálních prokuratur.
Tato úprava je též rozdílná od
úpravy zakotvené ve smlouvách s Polskou lidovou
republikou a Maďarskou lidovou republikou, která stanoví,
že soudy, prokuratury a notářství smluvních
stran se mohou stýkat přímo.
Druhá část zahrnuje ustanovení o věcech
občanských, rodinných jako věci osobního
stavu, zbavení a omezení způsobilosti k právním
úkonům, majetkové a dědické
a co je rovněž důležité, pojednává
o řešení právních poměrů
mezi rodiči a dětmi.
Ve třetí části smlouvy jsou řešeny
otázky vzájemných právních
styků ve věcech trestních, jako vydání
osob, které spáchaly trestný čin,
vydávání věcí apod. Smlouva
dává však i možnost, za jakých
podmínek může být i vydání
osob pro takzvané trestné činy odmítnuto.
Ve čtvrté části jsou obsažena
ustanovení o ratifikaci Smlouvy a její platnosti
a o zrušení uvedené smlouvy o úpravě
vzájemných právních styků z
roku 1923.
Protože jde o smlouvu, která zasahuje do oblasti otázek,
upravených v ČSSR zákonem, vyžaduje
ve smyslu čl. 42 ústavy souhlas NS.
Soudružky a soudruzi, smlouvu projednaly ve svých
schůzích výbory ústavně právní
dne 4. května 1964 a zahraniční dne 19. května
a doporučily ji jednomyslně NS k vyjádření
souhlasu. (Potlesk.)
Předseda NS Fierlinger:
Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme
přistoupit k hlasování.
Kdo tedy souhlasí, aby Národní shromáždění
Československé socialistické republiky vyslovilo
podle článku 42 ústavy souhlas s touto Smlouvou,
nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
vyslovilo souhlas s touto Smlouvou, která bude novým
nástrojem k prohloubení našich přátelských
vztahů mezi oběma zeměmi.