V průběhu jednání jsme si se státním tajemníkem s. Popovičem otevřeně a obsáhle vyměnili názory na mezinárodní otázky. Jako rozhodující se znovu ukázala shoda nebo blízkost při posuzování hlavních otázek současnosti.

Největší důraz jsme při jednání položili na nutnost prosazování zásad mírového soužití a na upevňování světového míru.

V této souvislosti jsme věnovali velkou pozornost mírovému řešení německé otázky. Plně jsme se shodli v hodnocení, že nynější západoněmecká vláda pokračuje v nebezpečném kursu vlády předchozí a že politika militaristických a revanšistických kruhů v NSR je ve stále větším rozporu s celkovou tendencí ke zmírnění mezinárodního napětí. Zcela shodně posuzujeme nebezpečné snahy západoněmeckých militaristů o získání přístupu k jaderným zbraním a odsuzujeme politiku hlásání územních nároků a revize výsledků II. světové války, neochotu odškodnit oběti nacistického teroru a vyvodit důsledky z neplatnosti mnichovského diktátu. Vlády obou zemí přikládají velký význam mírovému urovnání německé otázky.

Shodné názory jsme konstatovali v oblasti odzbrojení, podpory národně osvobozeneckého hnutí i rozvíjení spolupráce na půdě mezinárodních organizací.

Vedle oficiálních přijetí a rozhovorů jsme měli možnost v průběhu cesty po některých oblastech Jugoslávie seznámit se s rozvojem země a s prací jugoslávského lidu. Návštěva řady míst a závodů v Chorvátsku a Slovinsku ukázala, že jugoslávský lid dosáhl ve výstavbě socialismu řadu pozoruhodných výsledků. V rozhovorech s pracovníky loděnic "3. máje" ve Rjece, chemického závodu na umělé hmoty "OKI" v Záhřebu a s představiteli místních samosprávných orgánů v navštívených místech jsem měl možnost se přesvědčit o přátelství, bratrských citech jugoslávských lidí k národům Československa a o zájmu na dalším všestranném rozvoji styků s námi.

Jugoslávští přátelé projevovali velký zájem o nadcházející návštěvu presidenta ČSSR s. Novotného v Jugoslávii.

Další rozvoj našich mezistátních vztahů je v zájmu obou našich zemí i v zájmu míru, socialismu a jednoty pokrokových sil ve světě. (Potlesk.)

Čs.-maďarské vztahy se vyvíjejí velmi příznivě a vyznačují se upřímností a otevřeností v jednání, úsilím o těsnou všestrannou spolupráci. V současné době vystupují do popředí kvalitativně náročnější požadavky na rozvoj našich vztahů s MLR, jak to vyplynulo z jednání mezi ss. A. Novotným a J. Kádárem v říjnu 1962 v Bratislavě. Dohodnuté závěry směřují k podstatnému rozšíření a prohloubení vzájemné spolupráce ve všech oblastech.

Úkoly, které vyplynuly ze závěrů jednání prvních tajemníků našich stran se v podstatě úspěšně plní - jak jsme shodně konstatovali s ministrem zahraničních věcí MLR s. J. Péterem při jeho návštěvě v Praze v dubnu t. r. Dosvědčují to např. výsledky III. zasedání Smíšeného čs.-maďarského výboru pro HVTS, konzultace plánovacích orgánů o koordinaci perspektivních plánů rozvoje národního hospodářství na léta 1966-1970, která se uskutečnila v únoru t. r. v Praze, dále Protokol o rozšíření výměny zboží na rok 1964. Vyřešili jsme i takové z dosud otevřených problémů, jakými jsou otázky týkající se osobního nemovitého majetku maďarských občanů v ČSSR a podobného majetku čs. občanů v MLR a uzavřeli jsme příslušnou dohodu.

Výrazem společného úsilí o upevňování přátelství mezi lidem obou zemí je také podepsání Dohody o cestovním styku, která umožňuje od 1. ledna 1964 občanům obou našich zemí cestovat na celém území druhého státu bez cestovního pasu a víza. Tato Dohoda má ve světě značný ohlas a my ji také připisujeme veliký politický význam.

Nejvýznamnějším příkladem naší plodné spolupráce s MLR bude výstavba vodních děl na Dunaji v úseku Gabčíkovo-Nagymaros. Dohodnuté byly zásady naší spolupráce s MLR při výstavbě celulozopapírenského kombinátu ve Štúrově, v celé řadě odvětví strojírenského a chemického průmyslu. Úspěšně se začíná rozvíjet spolupráce i v oblasti zemědělské výroby.

V souvislosti s tímto úspěšným rozvojem hospodářských vztahů byla v zájmu jejich zásadní úpravy sjednána Smlouva o obchodu a plavbě mezi ČSSR a MLR v prosinci m. r., která nahrazuje dohodu o prozatímní úpravě hospodářských styků mezi oběma státy, sjednanou v Praze 23. dubna 1949. Podle této Smlouvy si budou smluvní strany poskytovat nejvyšší výhody ve všech otázkách, týkajících se obchodu, vnitrozemské plavby, jakož i ve všech podstatných hospodářských stycích.

Tato Smlouva vhodně doplňuje stále se rozšiřující systém mezistátních smluvních vztahů mezi ČSSR a MLR. V současné době zkoumáme možnost novelizace některých starších dohod (letecké dohody a zdravotnické úmluvy), probíhají jednání o uzavření silniční dohody a dohody o využití pohraničních vod. Uvažujeme uzavřít některé další nové dohody jako např. dohody o poskytnutí vzájemné pomoci při důlních neštěstích v pohraničních revírech, dohodu o vyšetřování plavebních nehod na Dunaji apod.

Návštěva čs. stranické a vládní delegace v MLR, která se uskuteční na pozvání ÚV MSDS, tlumočeného s. Kádárem s. Novotnému při jejich setkání v Bratislavě, bude další významnou událostí v rozvoji čs.-maďarských vztahů.

Upřímně usilujeme o rozvíjení našich vztahů ve všech oblastech s Rumunskou lidovou republikou, jejíž lid letos oslaví 20. výročí osvobození sovětskou armádou.

Pokud jde o oblast hospodářských styků, již po řadu let se v Rumunsku buduje za čs. spolupráce řada významných investičních celků, které pomáhají výrazně měnit tvář socialistického Rumunska.

V oblasti kulturních a vědeckých styků mezi ČSSR a RLR se úspěšně plní plán kulturní spolupráce. Chceme dále usilovat o rozšiřování styků vysokých škol, vědeckých pracovníků i uměleckých svazů tak, jak to odpovídá potřebě vzájemně se lépe poznávat, i prohlubovat styky mezi společenskými organizacemi, zejména mezi odbory a svazy mládeže obou našich zemí.

V průběhu vzájemné čs.-rumunské spolupráce dochází také k dalšímu zdokonalování dosavadního smluvního systému.

Smlouva o obchodu a plavbě mezi ČSSR a RLR představuje smluvní úpravu vzájemných hospodářských styků a vytváří potřebné předpoklady pro jejich další rozvoj. Obsahuje závazek, že obě strany učiní všechna opatření k upevnění a rozvoji obchodních vztahů v duchu přátelské spolupráce a vzájemné pomoci na zásadě rovnoprávnosti a vzájemných výhod.

Uskutečňování sjednané smlouvy přispěje k prohloubení vzájemných přátelských vztahů a k upevnění spolupráce mezi oběma státy.

Soudružky a soudruzi poslanci!

Sjednání všech uvedených smluv je novým dokladem o rozšiřování našich zahraničně politických, hospodářských a právních vztahů.

Pokud jde o smlouvy se socialistickými zeměmi jejich sjednání představuje důležitý přínos k rozvoji dvoustranné spolupráce a k upevňování jednoty zemí světové socialistické soustavy. Zásady, na kterých byly sjednány, jsou v plném souladu se zásadami, na kterých se mezi socialistickými zeměmi rozvíjí spolupráce na mnohostranném základě. Smlouva o přátelství s Jemenskou arabskou republikou pak odráží naše dobré vztahy s rozvojovými zeměmi a podporu, kterou jim poskytujeme při upevňování jejich nezávislosti.

Naplňování všech projednávaných smluv poslouží věci přátelské spolupráce mezi národy a přinese vzájemný prospěch našemu lidu i lidu druhých zemí.

Národní shromáždění, které, věřím, že vysloví souhlas s předkládanými smlouvami, může být ujištěno, že budeme pracovat k tomu, aby se dosáhlo cílů, které smluvní dokumenty sledují. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger:

Děkuji soudruhu ministrovi za jeho projev.

Přistoupíme nyní k projednání osmého bodu pořadu, kterým je

8. Zpráva výboru zahraničního k návrhu presidenta republiky, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Smlouva o přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Jemenskou arabskou republikou, podepsaná v Praze dne 2. dubna 1964.

Zpravodajkou je posl. Jirásková, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Jirásková: Soudružky a soudruzi!

Ve dnech 31. března až 1. dubna 1964 navštívil Československo president Jemenské arabské republiky maršál Abdulláh Sallál na pozvání presidenta ČSSR s. Antonína Novotného. V době svého pobytu v Československu se president Sallál se svým doprovodem seznámil s politickým, hospodářským a kulturním životem československého lidu a vedl jednání s čs. představiteli. Předmětem jednání byly zejména mezinárodní otázky společného zájmu a možnosti dalšího rozvoje přátelských vztahů a spolupráce mezi oběma zeměmi.

V rozhovorech se ukázalo, že představitelé obou zemí mají shodné názory na řadu mezinárodních otázek, jako je mírové soužití mezi státy, likvidace kolonialismu a neokolonialismu ve všech jeho formách a projevech, odzbrojení, vytváření bezatomových pásem, likvidace vojenských základen na cizím území, uzavření paktu o neútočení mezi zeměmi NATO a Varšavské smlouvy, zákaz rozšiřování jaderných zbraní na další země, řešení německé otázky mírovou cestou atd. Obě země jsou odhodlány pokračovat ve svém úsilí o vyřešení všech těchto otázek a přispívat k upevnění světového míru a bezpečnosti a k prohlubování přátelské spolupráce mezi státy Asie, Afriky, Latinské Ameriky a socialistických zemí spolu se všemi pokrokovými a mírumilovnými silami světa.

V závěrečném komuniké, které bylo o návštěvě vydáno, byla vyjádřena podpora jemenskému lidu v jeho boji za udržení a prohloubení výsledků revoluce z 26. září 1962, jež otevřela jemenskému lidu cestu k dalšímu rozvoji země a jejích národních sil a výrazně přispěla k posílení protiimperialistického boje na Středním Východě. Konstatuje se zde, že čs. lid stojí na straně jemenského lidu v jeho hrdinném boji za upevnění nezávislosti a územní celistvosti proti kolonizátorům a dalším nepřátelským živlům. V komuniké byly též odsouzeny britské nepřátelské akce proti Jemenské arabské republice a britská koloniální politika v Ománu, jakož i v ostatních arabských oblastech, které dosud bojují za osvobození a nazávislost.

Přátelské vztahy mezi Československem a Jemenem mají dlouholetou tradici, která je dokumentována tím, že mezi oběma zeměmi byly uzavřeny již tři smlouvy o přátelství. První v roce 1938, druhá v roce 1956 a třetí v letošním roce při návštěvě presidenta Sallála v Československu. Diplomatické styky existují mezi oběma zeměmi od roku 1957. K podstatnému prohloubení přátelských vztahů přispěla skutečnost, že ČSSR uznala ihned po svržení monarchistického režimu v září 1962 novou jemenskou revoluční vládu a poskytla jí pomoc a podporu při upevňování a rozvíjení revolučních vymožeností. Vycházejíce z této skutečnosti, dohodli se představitelé obou států, že čs. pomoc Jemenu bude i nadále pokračovat. Československo bude pomáhat Jemenu především v oblasti hospodářství, vědy a techniky, kultury a výchovy kádrů. K provádění této pomoci a spolupráce obou zemí budou sjednávány potřebné smlouvy a dohody.

Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a Jemenskou arabskou republikou, uzavřená v Praze dne 2. dubna 1964, obsahuje ve své preambuli některé nejdůležitější zásady zahraniční politiky obou států, jako je podpora cílů a zásad Charty OSN, rozvoj vztahů mezi státy na základě respektování státní svrchovanosti, nevměšování do vnitřních záležitostí, rovnoprávnosti a vzájemných výhod, věrnost zásadám mírového soužití mezi státy a odhodlání přispívat ke zmírňování mezinárodního napětí, konečné likvidaci kolonialismu ve všech jeho formách a projevech, odstraňování překážek mírového soužití, vytváření ovzduší důvěry mezi státy a rozvíjení všestranné mezinárodní spolupráce.

Tyto zásady jsou v jednotlivých ustanoveních Smlouvy dále rozvíjeny a konkretizovány pro oblast vztahů mezi oběma státy. Týká se to zejména závazků rozvíjet své vztahy na základě vzájemného uznávání a respektování územní celistvosti a politické nezávislosti, udržovat vzájemný mír a přátelství, řešit vzájemné spory mírovými prostředky, účastnit se na mezinárodním poli aktivně prosazování těch zásad, na nichž se oba státy smlouvou dohodly, a vzájemně si vyměňovat názory o důležitých mezinárodních otázkách. Zvláštní význam pro další upevňování mezinárodního postavení JAR a pro podporu jejího úsilí o udržení samostatnosti a územní celistvosti má ustanovení o tom, že ČSSR potvrzuje své uznání svrchovanosti JAR na jemenském území.

Ve Smlouvě jsou dále zakotveny zásady vzájemných styků a spolupráce obou zemí v oblasti hospodářství a vzájemného zahraničního obchodu, školství, kultury, vědy a techniky. Smlouva rovněž zajišťuje občanům a podnikům jednoho státu na území druhého státu stejnou právní ochranu a pomoc jako občanům a podnikům vlastním. Tato ustanovení vytvářejí předpoklady pro rozvoj všestranné spolupráce obou států při upevňování jejich přátelských vztahů. K uskutečňování této spolupráce budou oba státy uzavírat další potřebné smluvní dokumenty.

Protože jde o smlouvu politickou, která navíc obsahuje ustanovení hospodářských smluv obecné povahy, jako je doložka nejvyšších výhod obsažená v článku 5 a ustanovení smluv, k jejichž provedení je třeba zákona, jako je ustanovení o právní ochraně občanů a podniků smluvních stran obsažené v článku 7, je k ní zapotřebí souhlasu Národního shromáždění podle článku 42 ústavy.

Zahraniční výbor projednal návrh smlouvy ve své schůzi dne 19. května 1964 a doporučuje ji jednomyslně NS k vyjádření souhlasu. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger: Do rozpravy se přihlásil posl. Krček, dávám mu slovo.

Posl. Krček: Soudruzi poslanci!

Podepsání Smlouvy o přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Jemenskou arabskou republikou je dalším krokem na cestě prohlubování vzájemných styků, spolupráce a přátelství obou států. Smlouva, jak známo, byla uzavřena u příležitosti návštěvy presidenta Jemenské arabské republiky Abdulláha Sallála v naší zemi, což význam podepsání smlouvy ještě zdůrazňuje.

Smlouva je výrazem úsilí vlády a lidu naší socialistické republiky při prosazování a uskutečňování politiky mírového soužití a aktivní podpory národů, které se zbavily pout imperialismu a usilují o plnou politickou a hospodářskou samostatnost.

Území Jemenu pro svůj mimořádný vojenskostrategický význam bylo odedávna středem zájmů koloniálních mocností. V poslední době pak jsou motivovány snahami o udržení svých pozic v těžbě nafty a proti postupujícímu národně osvobozeneckému hnutí, neboť právě v důsledku postupujícího národně osvobozeneckého hnutí ve světě byly tyto pozice vážně narušeny.

Proto také vyhlášení republiky Jemenu v září 1962, v zemi, která byla jednou z nejzaostalejších zemí v arabském světě, mělo značný politický význam pro další zesílení a aktivizaci osvobozeneckého boje v dosud závislých územích v oblasti Perského zálivu. Posuzováno v tomto smyslu mělo vítězství jemenské revoluce širší dosah. Její vítězství znamenalo průlom do nejkonzervativnější části arabského světa a vedlo k aktivizaci sil bojujících za dosažení politické a hospodářské nezávislosti.

Proti mladé Jemenské republice jsou činěny provokace vyvoláváním hraničních sporů; byla uzavřena poprvé v historii hranice mezi Jemenem a jeho hospodářským zázemím Adenem. Součástí protijemenských provokací byl i nedávný útok, britský útok na město Harib, který byl projednáván Radou bezpečnosti a odsouzen jako represálie neslučitelná s cíli a zásadami Organizace spojených národů.