Předseda Národního shromáždění Fierlinger a místopředsedové Valo, Fiala, dr. Kyselý, Pospíšil, Beran, dr. Škoda.

Členové předsednictva ÚV KSČ předseda vlády Lenárt, Kolder; tajemník ÚV KSČ Koucký; místopředsedové vlády Černík, Krajčír, Piller; ministři dr. h. c. Plojhar, dr. Neuman, David, Dvořák, Korčák, arm. gen. Lomský, Machačová-Dostálová, Uher, inž. Krejčí, dr. Vlasák.

252 poslanců podle prezenční listiny.

Z Kanceláře NS: Vedoucí Kanceláře NS Kováčik.

Předseda NS Fierlinger (zvoní): Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi! Zahajuji přerušenou 26. schůzi Národního shromáždění.

Přistoupíme k projednání pátého bodu pořadu, kterým je

5. Zpráva výboru průmyslového k vládnímu návrhu zákona o technické normalizaci

Zpravodajem je posl. Klas, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Klas: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! XII. sjezd Komunistické strany Československa postavil před naši společnost úkol dále rozvíjet naše národní hospodářství na základě dosažené úrovně výroby, vědy a techniky.

Rozhodujícího činitele dalšího rozvoje výrobních sil a kvalitativního růstu výroby ve všech oborech národního hospodářství spatřuje sjezdové usnesení v rozvoji a v plném využití vědy a techniky. Jedině tím bude zabezpečen podstatný a trvalý růst společenské produktivity práce. Vedle plného využití vědy a techniky uložil XII. sjezd jít cestou specializace a koncentrace výroby a cestou vědecké organizace práce.

Základním posláním technické normalizace je využít všech výhod v socialistických výrobních vztazích, zavádět a plně využívat nejnovějších poznatků vědy, techniky a praxe, a tak vytvářet předpoklady k zvyšování efektivnosti v národním hospodářství, a to nejen uvnitř našeho státu, ale i v mezinárodním měřítku, zejména v rámci států sdružených v Radě vzájemné hospodářské pomoci.

Není výrobního nebo jiného technického odvětví, v němž by technická normalizace nepřispívala nebo nemohla přispět ke zvýšení produktivity práce, ke zvýšení bezpečnosti při práci, nebo k vytváření předpokladů pro vyšší a dokonalejší organizaci práce. Ve strojírenství to znamená věnovat hlavní pozornost specializaci výroby, typizaci a unifikaci strojírenských výrobků, zúžení sortimentu a zvýšení sériovosti výroby. Podobně, má-li metalurgická základna vyhovovat všem potřebám a růstu strojírenské výroby, lze potřebný sortiment, optimální jakost a výrobu hospodárných profilů všeho druhu zajišťovat pomocí technických norem. Má-li se docílit v zemědělství co největší produkce zemědělských plodin z 1 hektaru, je toho možno dosáhnout použitím osiva a sadby, které jsou upraveny technickými normami.

V kapitalistických státech slouží technická normalizace hlavně k prosazování zájmů jednotlivých monopolů a k uplatňování jejich mocenské politiky. Plného uplatnění může však technická normalizace dosáhnout jen v podmínkách socialistického plánovitě řízeného hospodářství, kde se stává prostředkem k plánovitému uplatňování technické a ekonomické politiky z hlediska potřeb státu a celé společnosti.

Tyto možnosti technické normalizace se uplatňují i v mezinárodním měřítku. Tento význam technické normalizace potvrdilo XVI. zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci, které rozhodlo ustavit Stálou komisi RVHP a vytvořit mezinárodní institut RVHP pro normalizaci.

Možnosti technické normalizace nejsou však zcela využity. Jednou z příčin tohoto stavu je i to, že dosavadní právní předpisy o technické normalizaci již zastaraly a nevyhovují. Proto je třeba je nahradit novými, odpovídajícími úrovni vývoje naší společnosti. Přitom je třeba odstranit ty nedostatky, které brzdí plné uplatnění technické normalizace. Nové právní předpisy o technické normalizaci proto:

1. Snižují počet stupňů technických norem. Dosavadní zákon o technické normalizaci zavedl 4 stupně norem, a to státní, úsekové, podnikové a technické podmínky. Pátý stupeň technických norem - oborové normy - byl zaveden vyhláškou Úřadu v roce 1960 v souvislosti se zaváděním oborového řízení. Tento počet stupňů norem je neodůvodněně vysoký.

S ohledem na další vývoj našeho národního hospodářství je možno vystačit jen se třemi stupni technických norem. V předloženém vládním návrhu zákona o technické normalizaci se tudíž ponechávají jenom státní, oborové a podnikové normy.

2. Vládní návrh zákona o technické normalizaci upouští rovněž od dosavadního rozdělování norem na závazné a doporučené. Zavádí jen normy závazné, přičemž závaznost norem bude vyplývat přímo z technické normy. Závaznost norem pro jednotlivé pracovníky podniků a závodů je ve vládním návrhu zákona upravena shodně se zákonem o bezpečnosti při práci a s připravovaným zákoníkem práce.

3. Vládní návrh zákona sleduje zkvalitnění normalizační činnosti. Dřívější plány technické normalizace prakticky obsahovaly jen soupis úkolů, zpracovaných v běžném roce a nebyla zajišťována potřebná komplexnost a vazba na ostatní části národohospodářského plánu, a to na všech stupních řízení. Návrh zákona proto stanoví přesněji povinnosti podniků, resortů a Úřadu pro normalizaci a měření.

V uplatňování technické normalizace v období přípravy výroby a v období vývoje se projevuje nedostatečné respektování zásad normalizace, jak v prvních fázích řešení, tak v průběhu prací, čímž dochází k časovým i kapacitním ztrátám a vznikají materiálové a technologické obtížnosti při výrobě a v provozu vyvinutých výrobků a zařízení. Ve snaze vytvořit nový výrobek nebo dosáhnout nového, vyššího efektu stávajících výrobků, se často konstruují i nové součásti i díly, přesto, že stejného řešení by bylo možno dosáhnout využitím stávajících součástí a dílů, zejména normalizovaných. I přes případnou vyšší hodnotu zbytečně originálního výrobku se pak konečný výsledek v národním hospodářství projevuje negativně. Je to způsobeno zejména zvýšením pracnosti v technické přípravě výroby, avšak i v samotné výrobě a montáži.

Názorným příkladem správného uplatnění technické normalizace je např. projekce a konstrukce těžkých soustruhů v závodech V. I. Lenina v Plzni. Vytvořená stavebnice pěti velikostí může být provedena v cca 100 variantách, a přitom má každá varianta přes 94 % společných součástí. Proti individuálnímu řešení bylo dosaženo v projekci úspory až 30 %, u konstrukcí přes 60 %. Ve výrobě pak přínos vyplývá ze sníženého sortimentu - zvýšení sériovosti, a ze shodnosti montáže. Obdobně u nových parních turbin bylo tímto způsobem dosaženo snížení pracnosti v technické přípravě výroby o 30 až 50 %.

Avšak i u módních výrobků je možno tímto způsobem dosáhnout značných úspor v technické přípravě výroby a ve výrobě. Např. v podniku "Kras" ve VHJ Oděvní průmysl Prostějov bylo takto ve 2. pololetí 1963 dosaženo přes 1 milión Kčs úspor, při respektování módní linie. Obdobně ve výrobní hospodářské jednotce Závody A. Zápotockého v Jaroměři bylo dosaženo za 2. pololetí r. 1963 přes čtvrt miliónu skutečně prokazatelných úspor.

Naše i zahraniční zkušenosti ukazují, že rozhodující roli v takto uplatňovaných zásadách technické normalizace mají především vedoucí hospodářští pracovníci, kteří musí v tomto směru usměrnit široký kolektiv pracovníků podniku.

4. Vládní návrh zákona současně sleduje odstranění nedostatků v zavádění a dodržování výsledků technické normalizace. Dosavadní předpisy o technické normalizaci ukládají zpracovateli technické normy a orgánu schvalujícímu normu vypracovat a projednat současně s návrhem normy i návrh na opatření pro jejich zavedení a dodržování. Přesnější direktivy ani zákon, ani jeho prováděcí předpisy neobsahují. To vedlo k tomu, že návrh opatření pro zavedení normy nebyl vypracováván nebo náležitě projednáván, a tak realizace normy nebyla zajištěna. Současně nebyly využity předpoklady, které technická norma vytvářela pro zvyšování efektivnosti národního hospodářství.

Tak např. dodnes se nepodařilo uspokojivě vyřešit specializovanou výrobu všeobecně používaných normalizovaných součástí a pohotové krytí potřeby národního hospodářství těmito výrobky. Tento stav snižuje ekonomickou účinnost technické normalizace, neboť jednotlivé závody si normalizované součásti vyrábějí nehospodárně samy při výrobních nákladech 3 až 10 X vyšších. Jen v oboru automobilovém, motocyklovém a jízdních kol byly zjišťované více náklady odhadovány na 8 a půl miliónu Kčs. Obdobně je tomu dosud u normalizovaných šroubení, kde výroba je roztříštěna do řady závodů s různou úrovní technologie. Soustředění výroby šroubení by znamenalo roční úsporu ve výrobních nákladech několik desítek miliónů Kčs, přičemž investice by bylo možno uhradit během jednoho až dvou roků. Tento aspekt je již řešen v plánu vědy a techniky na letošní rok.

5. Vládní návrh zákona upevňuje spolupráci mezi zpracovatelem návrhu technické normy a účastníky a soustřeďuje těžiště prací do 1. etapy prací u zpracovatele za potřebné účasti hlavních uživatelů normy, nositele úkolu a Úřadu pro normalizaci a měření. Dosavadní zákon neukládá jasně zpracovateli s kým má návrh normy projednat. Návrh nového zákona ukládá zpracovateli projednat návrh s odpovědnými účastníky bez ohledu na jejich resortní příslušnost. Ukládá rovněž úkoly ostatním organizacím, jichž se řešení normalizačního úkolu týká.

6. Vládní návrh zákona zapojuje orgány ROH při řešení otázek, týkajících se bezpečnosti při práci a ukládá všem orgánům a organizacím plnit úkoly v úzké spolupráci s nimi. Podrobnější ustanovení budou stanovena v prováděcích předpisech.

7. Novou právní úpravou se rovněž odstraňuje početnost právních předpisů o technické normalizaci.

Zavedením nové právní úpravy vzniknou mimo Vydavatelství technických norem jen nepatrné požadavky na rozpočet pro příští léta. Přesunem náplně dosavadních úsekových norem a technických podmínek do oborových norem se zvýší nároky na tisk a distribuci oborových norem, jejichž počet podstatně vzroste, přibližně o 50 % titulů dosud vydávaných Vydavatelstvím Úřadu. S rozšířením tisku a distribuce oborových norem zvýší se potřeba pracovníků, tomu odpovídající mzdový fond a věcné náklady Vydavatelství Úřadu. Zvýšení osobních a věcných nákladů bude uhrazeno zvýšením příjmů z prodeje technických norem, které bude úměrné zvýšení činnosti Vydavatelství.

Vládní návrh zákona byl projednán v průmyslovém výboru Národního shromáždění a je jím doporučen ke schválení plénu Národního shromáždění. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger:

Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí s tímto vládním návrhem zákona, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění schválilo tento vládní návrh zákona.

Přistoupíme k projednání šestého bodu pořadu, kterým je

6. Zpráva výboru pro plán a rozpočet k vládnímu návrhu zákona o telekomunikacích

Zpravodajem je posl. Kulička, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Kulička: Soudružky a soudruzi poslanci! Se souhlasem výboru Národního shromáždění pro plán a rozpočet předkládám dnes plenárnímu zasedání k projednání vládní návrh zákona o telekomunikacích.

Význam projednávaného návrhu zákona vyplývá z poslání telekomunikací v naší společnosti.

V uplynulém desetiletí došlo k podstatným změnám ve vývoji naší společnosti. Vyrostl nový, socialistický stát se silným a vyspělým hospodářstvím s vysokou životní úrovní obyvatelstva a s rozvinutou socialistickou demokracií. Na pronikavých přeměnách naší společnosti se aktivně účastní a podle potřeb se rozvíjí též socialistické spoje. Život dnešního člověka si už ani neumíme představit bez telefonu, bez rozhlasu a televize. S rozvojem výrobních sil vyspělé socialistické společnosti a s růstem hmotné a kulturní úrovně lidu se požadavky na telekomunikace, jejich kapacitu i kvalitu neustále zvyšují. Řízení národního hospodářství a výrobních procesů, řízení státu, zajištění obrany a bezpečnosti státu nezbytně potřebuje telekomunikační spoje jako prostředek k dorozumění na dálku a pro přenos zpráv a informací. Ze spojových oborů neustále vzrůstá úloha a význam telekomunikací, zejména telefonu, telegrafu, rozhlasu a televize.

Počet telefonních stanic vzrostl z 386 tisíc v roce 1948 na 1 294 000 ke konci roku 1963. Počet podaných telegramů se zvýšil na 13 miliónů v roce 1963 a dosáhl skoro dvojnásobku roku 1948. Počet meziměstských telefonních hovorů se proti roku 1948 ztrojnásobil a dosáhl 109 miliónů. Délka tratí meziměstských kabelů se zvýšila k 31. prosinci 1963 na 13 420 km. Počet majitelů televizních povolení dosáhl koncem roku 1963 - 1 630 000, povolení éterického rozhlasu 3 112 000 a počet účastníků rozhlasu po drátě činil koncem roku 1963 571 683. Přes tento rychlý rozvoj je úroveň telekomunikačních výkonů v některých směrech dosud neuspokojivá.

K návrhu nové zákonné úpravy na úseku telekomunikační sítě dochází proto, že dosavadní úprava již nevyhovuje rychlému rozvoji naší socialistické společnosti. Zákon o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy z roku 1922 a prováděcí nařízení stanovily dosti komplikované stavební řízení a zacházely do přílišných podrobností. Nedostatkem zákona o telekomunikacích z roku 1950 bylo pak zejména to, že umožňoval zřizování vlastních telekomunikačních sítí různým organizacím, jejichž požadavky nebylo možné v té době zařízeními resortu spojů plně uspokojit. To vedlo k rozptylování prostředků - k duplicitám a nehospodárnosti ve výstavbě a v provozu zařízení. Byly odčerpávány výrobky našeho slaboproudého průmyslu i zařízení z dovozu a zpomaloval se tím rozvoj telekomunikací - resortu spojů, určených k uspokojování potřeb celé společnosti.

K odstranění těchto nedostatků směřovala vládní usnesení č. 214/1960 o efektivnějším využití telekomunikací v Československu a č. 914/1960 o opatřeních k vytvoření jednotné československé telekomunikační sítě.

Návrh nového zákona vychází ze základní myšlenky, že k uspokojování požadavků naší společnosti na telekomunikační spojení je určena především jednotná telekomunikační síť, o jejíž rozvoj, budování a provoz pečuje Ústřední správa spojů.

Specializovaná, ústředně řízená správa telekomunikačních zařízení dává podmínky pro jejich efektivní využití, hospodárnost provozu včetně údržby, pro účelnou výstavbu a rozvoj, vycházející ze zájmu celé společnosti a zájmu jednotlivých uživatelů těchto zařízení. Soustředěním investičních prostředků na rozvoj jednotné telekomunikační sítě s potřebným předstihem a v souladu s rozvojem ostatních odvětví národního hospodářství, budou vytvořeny předpoklady, aby tato síť uspokojovala nejen dosavadní potřeby, ale vyhověla i novým požadavkům, vyplývajícím z nejnovějších výsledků vědy a techniky. Vládou uložený úkol resortu spojů - zajišťovat přenos informací pro řízení národního hospodářství, pro dálkové řízení, měření a jiné úkony (samočinné počitače), vyžaduje budování potřebných přenosových cest, náročných zejména na kvalitu a plnou spolehlivost přenosu.