Při přípravě a realizaci investiční činnosti vznikají složité vztahy mezi účastníky celého rozsáhlého procesu. Této složitosti odpovídá i mnohostrannost a vzájemné prolínání povinností, práv a odpovědností. Celý investiční cyklus přitom probíhá ve značném časovém údobí a v rozmanité místní souvislosti.

Nelze se tedy divit, že předkládaný návrh hospodářského zákoníka věnuje investiční výstavbě značnou pozornost. Ve své osmé části se právě zabývá základními předpoklady společensky účelné investiční činnosti a vzájemnými právy a povinnostmi účastníků.

Celé pojetí zmíněné části správně vychází ze zásady, že o úspěchu investiční výstavby se do značné míry rozhoduje již v údobí přípravy stavby a že podmínky pro ni se vytvářejí v plánu a v kapacitách dodavatelů, v souladu s technickým pokrokem i v progresívnosti techonologie. Tedy právě v tomto přípravném stádiu celkového cyklu investiční činnosti. Proto zákoník zdůrazňuje zejména přípravné období a zavádí pro smluvní zajišťování vztahů v tomto období i nové kategorie smluv. Novými typy smluv o spolupráci na řešení nové technologie a o spolupráci na projektové a organizační přípravě stavby vytváří smluvní nástroje pro uskutečnění prospěšné součinnosti mezi všemi účastníky investiční výstavby.

V nedávné době - a v některých případech i nyní - jsme byli svědky toho, že investiční úkoly neobsahovaly základní koncepci hlavních otázek a že to byla zejména nejistota okolo volby a stanovení technologie výroby, která způsobovala obtíže při vlastní přípravě a realizaci stavby. Někdy se ani přesně nevědělo, co se v budovaném celku skutečně bude vyrábět a v jakém množství. Jindy se zase budovalo zařízení, aniž by byla zajištěna návaznost na předvýrobu, či dokonce zdroje a suroviny. To se samozřejmě odrazilo vždy nepříznivě ve vlastní investiční činnosti.

Rozhodně by měl např. ministr hutního průmyslu a rudných dolů s. inž. Krejčí méně starostí s rozestavěnými stavbami na úseku těžby a úpravy magnezitu a výroby magnezitových výrobků, kdyby byly vyjasněny všechny okolnosti v přípravě celé investiční výstavby těchto zařízení s technicky správným a ekonomicky oprávněným zdůvodněním. Jistě by se pak nemohlo stát, že by se neúměrně zvýšily požadavky na rozpočtové náklady o 220 miliónů Kčs, vzhledem ke zvýšení výrobních kapacit. Například u rotačních pecí jednoho závodu, u nichž se zvyšuje budovaná kapacita o 50 %, rostou rozpočtové náklady téměř o 200 % a vlastní náklady na výrobu jednotky téměř o 30 %, ač by tomu mělo být při zvyšování a shromadňování výroby právě naopak. Přitom není pro tyto pece ani vyjasněna otázka zajištění surovin.

S podobnými požadavky o zvýšení rozpočtových cen lze se setkat i v jiných resortech. Například v resortu ministerstva paliv je u 23 staveb požadováno zvýšení o cca 2,3 miliardy Kčs, v resortu ministerstva spotřebního průmyslu u 10 staveb o téměř 100 miliónů Kčs atd. Převážnou příčinou takových zvyšování nákladů je neujasněnost a změny koncepce výstavby, nedostatky v geologickém průzkumu a přípravě staveniště a řada dalších příčin.

Stejný záměr shodně se zákoníkem sleduje i nově připravovaný předpis o dokumentaci staveb, v němž se rovněž zdůrazňuje fáze přípravné dokumentace. Investiční studie, o které zákoník hovoří, bude technickým dokumentem, který bude sloužit k prozkoumání základních hledisek výstavby, a to především metodou variant bude srovnávat výhodnost různých řešení. Na jejím podkladě bude pak zpracován pro nejvýhodnější variantu investiční úkol.

V celém období přípravy je důležitá trvalá účast zejména dodavatelské strany poskytováním všech potřebných podkladů a údajů pro vlastní realizaci. Shodně s tím se i v úpravě předpisu o dokumentaci staveb počítá s trvalou účastí v úvahu přicházejících dodavatelů při zpracování dokumentace již v období od vystavení investičního záměru. Zvláště je třeba upevnit vztahy mezi generálním projektantem a dodavateli, kteří se budou podílet na dodržení zásady vysoké technické progrese. Dodavatelé se budou muset vyjadřovat k úkolům také z hlediska svých výrobních kapacit a rozvojových možností a koordinovat svoje rozvojové plány.

Především nám musí jít o to - jak o tom také hovořila s. zpravodajka - aby byli jednotliví dodavatelé na uspokojování odběratelských požadavků v množství, sortimentu, v časových lhůtách i v kvalitě řádně připraveni, aby měli pro řádné plnění převzatých smluvních závazků reálné předpoklady. Zde již nelze postupovat jen cestou administrativních příkazů. Je nutné nastoupit cestu vytváření reálných podmínek pro zajišťování plnění požadavků a potřeb naší investiční výstavby. Předpokládá to ovšem naprostý pořádek i v oblasti technického normování, velkoobchodních a rozpočtových cen, aby nebylo naplnění předpokládané kapacity dodavatele zkresleno a změkčováno.

V celé této části návrhu, zdůrazňující důležitost součinnosti, včasnosti a důkladnosti přípravné fáze, je zvláště podtržena úloha investora. V dosavadní praxi musel investor mnohdy v zájmu uskutečňování výstavby plnit i takové úkoly, které mu nepříslušely a které ho odváděly od jeho hlavního poslání.

Z dobré přípravy investiční výstavby je potom mnohem snadnější přechod k realizaci toho, co bylo od investice v přípravě požadováno. Těžiště vztahů mezi účastníky výstavby se přesouvá do problematiky vzájemných nároků a plnění a důsledků případného nedodržení převzatých závazků.

Návrh zákona význačně klade do popředí právo investora obdržet dílo ve sjednané kvalitě se zárukou, že bude mít v přípravě mu předurčený výkon. Novým typem smlouvy o dodávce smontovaných strojů, zařízení nebo konstrukcí chce se odstranit i možnost úniku dodavatele ze záruk. Podle dosavadní úpravy totiž dodavatel odpovídá zvlášť za dodávku stroje a zvlášť za dodávku montáže. Z této úpravy vznikalo mnoho sporů, kdy se například při dodávkách důlních velkostrojů bez montáže a zvláštní dodávce montáže mohlo snadno stát, že vzhledem k různému začátku běhu záručních lhůt a vzhledem k poměrně delší době montáže ztratil odběratel po uvedení stroje do provozu záruku za stroj.

Odstranění takové situace ovšem předpokládá, že strojírenská ministerstva, která připravují zvláštní seznamy k provedení § 311, odst. 2, stanoví co nejširší okruh dodávek strojů, které bude možno napříště dodávat jen ve smontovaném stavu.

Zákoník obsahuje i důležitá ustanovení o odpovědnosti, jimiž se vytvářejí podmínky pro včasnost dodávek, které budou plnit svou předurčenou funkci, a to bez závad. Proto klade zákoník důraz na odevzdávání souboru zařízení vždy až po komplexním vyzkoušení, jež je součástí dodávek souboru strojů a zařízení. Další zásadou je to, že rozsah a náplň komplexního vyzkoušení uvedou organizace ve smlouvě v souladu s projektovou dokumentací. Tomuto ustanovení odpovídá i náplň připravovaného předpisu o dokumentaci staveb. Ukázalo se totiž v praxi, že byly tyto základní otázky sjednávány prakticky až při dokončování staveb. Je zřejmé, že takový postup může způsobit, že při stanovených zkouškách není potom docilováno předepsaných paramentů.

Stejný význam má ustanovení, které chrání investora a současně nutí dodavatele své dodávky včas a v plné kvalitě předávat. Zákoník výslovně zakazuje odevzdávání a přejímání nedokončených prací. Toto ustanovení vychází z nedobrých zkušeností s dosavadní úpravou, podle které mohl odběratel za určitých okolností nedokončené práce převzít.

Tak tomu bylo například při dodávce 60 bytových jednotek v sídlišti na Slovanech v Plzni, kde bylo provedeno převzetí vadných dodávek. Tento nesprávný postup stavební organizace a investorského útvaru vyvolal oprávněné rozhořčení členů družstva a nepříznivě působil i na další propagaci družstevní výstavby.

Významné je i ustanovení o odpovědnosti za vady, jež oprávňuje investora vynutit si opravení případných závad, které se projeví i po převzetí zařízení. Tímto řešením se uzavírá dlouho trvající jednání o způsob vyjádření povinností dodavatele, odevzdávat zařízení, které splňuje projektem stanovenou funkci a výkon bez poruch a o tom, aby byly případné poruchy bezodkladně odstraňovány.

Soudružky a soudruzi poslanci!

Rozhodně by bylo nesprávné domnívat se, že smlouvy jako typ závazné dohody jsou nějakým zaklínadlem, které nám všechny dosavadní nedostatky investiční výstavby šmahem vyřeší. O úspěších investiční výstavby rozhoduje celý způsob řízení, organizace, plánování i financování výstavby podle potřeb socialistické společnosti. Smlouvy sehrávají na tomto úseku aktivní úlohu.

Tím rozhodujícím činitelem v realizaci investiční výstavby jsou však lidé, kteří investiční díla tvoří. Lidé - plánovači, výzkumníci, technici, projektanti, stavbaři, montéři a dělníci - a jejich společný zájem o soudružskou spolupráci, o společný výsledek, jímž je úspěšné dokončení investičního díla, a jeho uvedení do progresívního provozu.

Návrh zákona vychází z praktických zkušeností. Jeho literu však životem naplní lidé. Předkládaný návrh hospodářského zákoníku pro to vytváří dobré podmínky. Připojuji se proto k návrhu zpravodajky poslankyně Goppoldové a doporučuji návrh zákona ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Valo: Ďakujem.

Dávam slovo posl. Svobodovi.

Posl. inž. Miroslav Svoboda: Soudružky a soudruzi poslanci!

Hospodářský zákoník, který dnes projednáváme, skutečně podstatně zjednodušuje a tím vyjasňuje vztahy mezi socialistickými organizacemi a výrazně se dotýká i zemědělství. Zásady organizace a statutu družstev, jsou sice zakotveny v zákoně o JZD, ale jejich vztahy k ostatním sektorům našeho národního hospodářství byly zatím podloženy řadou dílčích předpisů a ustanovení. Jejich účinnost a kladné působení pro zemědělský sektor se neprojevilo právě pro tuto nejednotnost a pro nepřehlednost. Z tohoto faktu pramenila také většinou neznalost těchto předpisů v družstvech, která po stránce právního zkoumání věcí a vztahů nejsou vybavena personálně a proto jsou vždy v nevýhodě. Přitom rozvoj výrobních sil v zemědělství, který se projevuje i zvýšenými nároky na organizaci smluvních dodávek mezi zemědělskými a jinými sektory našeho národního hospodářství, si žádal především na tomto úseku jednotnou úpravu.

V této souvislosti musím zdůraznit, že bude nutné jednotná zemědělská družstva naučit hospodářsko-právních vztahů správně využívat k ochraně jejich oprávněných zájmů. Zkušenosti z rozšíření systému hospodářských smluv na investiční výstavbu ukazují, že právě v tomto směru musí všechny orgány a organizace, které přicházejí s jednotnými zemědělskými družstvy do styku, včetně výrobních zemědělských správ, národních výborů a patronátních závodů, jednotným zemědělským družstvům účinně napomáhat.

Podrobné základní podmínky dodávky zemědělských výrobků a potřeb, které budou současně s hospodářským zákoníkem vydány, rozvádějí jeho jednotlivá ustanovení tak, aby se vyloučily dosavadní nepříznivé zkušenosti z dodavatelsko-odběratelských vztahů, při nichž bylo využíváno neznalosti nebo menší zkušenosti družstevníků v tom směru, že dodané zemědělské výrobky nebyly zařazovány do jakostních tříd, kterým jejich jakost skutečně odpovídala, ale byly zařazovány často tak, jak se to příslušnému pracovníkovi nákupní organizace hodilo.

Ve vztazích družstev k ostatním partnerům, zvláště nákupním organizacím se tento zjev dosud často vyskytoval, dokonce je možno říci, že některé podniky tohoto stavu využívaly ve svůj prospěch. Příkladů je celá řada, já bych chtěl alespoň na některé z nich upozornit. Zemědělské závody nemají své kvalitáře a posouzení při přejímce je vždy odvislé od přejímatele a jen v případech neshody posuzuje osoba jiná, jiný orgán. Je pochopitelné, že zemědělci neměli většinou plnou důvěru k ohodnocení svého výrobku tímto způsobem, protože se tu vždycky zhodnocují výsledky jejich práce. Proto se stále setkáváme s názorem, že klasifikace výrobků nemůže být zcela objektivní, když je ovlivňována faktorem, že nákupce a posuzovatel jsou jedna a táž právnická osoba a že výrobce má jen možnost odvolání proti ohodnocení. Je proto nutné při vzájemných dodavatelských vztazích zemědělských závodů a nákupních organizací provádět vzájemné plnění s přesnou, jasnou a naprosto objektivní přejímkou; cílem nesmí být vydělat neoprávněně na svém partneru, ale především plnění co do množství a kvality, vyjádřené cenou, která odpovídá skutečné hodnotě. A nyní několik dalších připomínek. Posuzování brambor a cukrovky na příměsi (a to se týká i v menší míře jiných rostlinných výrobků), záleží ve většině případech na odhadu, sice založeném na dlouhodobé zkušenosti, ale přece jen odhadu. Prací a třídící zkoušky se dělají málokdy a tím skutečná objektivita posouzení trpí. Kromě toho u cukrovky vycházejí i nynější normy přejímky řepy, sklizené kombajny spíše z potřeb cukrovarů (resp. jejich zařízení) než z potřeb této nové technologie. A přitom víme, že se nebudeme vracet k ručnímu piplání při sklizni řepy, protože i bez toho je ruční práce na řepě dost. Proto nové normy musí vycházet z této zkušenosti.

Je dále nutné prověřit zpětné odprodeje krmiv za některé výrobky, zvláště za některá úzkoprofilová osiva a přizpůsobit ho tak, aby byl podnětem pro jejich pěstování. Mám na mysli především semena jetelovin, travin a některých zelenin; finanční efekt těchto plodin, byť i sebelepší, nenahradí zemědělskému závodu krmiva. A tady současná povinnost dodávat v nezmenšené míře živočišné výrobky způsobuje, že se mnohé zemědělské závody semenaření brání, protože tyto plochy jim totiž krmiva neposkytují.

V plné míře platí to, co jsem řekl o posuzování kvality, při prodeji živočišných výrobků; u zvířat musí být ukazatelem především mrtvá váha a výtěžnost, u ostatních, především u mléka pak přesné metody, především při odběru vzorků. Je pravdou, že odběr vzorku z bazénu není nikdy tak přesný, aby postihl přesně tučnost (a tím kvalitu), a že většina diferencí pochází jenom z toho, jak je vzorek vzat a kým je vzat. Bude třeba vypracovat přesné a hlavně rychlé metody, aby bylo zkoušení možno provádět co nejčastěji na místě přejímky. Toto se týká i výkupu vajec, kde některé nákupní závody dodatečně po přejímce dělají srážky za nestandardní a rozbitá vejce.

Pokud se týká materiálů, prodávaných zemědělským závodům, chci uvést několik připomínek: O jejich kvalitě a jejím zjišťování mluví jasně vyhláška; přesto však ustanovení o tom, že záruka za jakost např. krmných směsí po určitou dobu je správné jen potud, že jakost jako zdravotní nezávadnost může nepříznivě ovlivnit špatné skladování v zemědělském závodě. Za to nemůže dodavatel ručit. Ale musí ručit bez omezení za jakost směsí, chápanou jako skladbu určitých komponentů, na základě které je také vypočtena cena. A to je nutné proto, že složení směsí není dosud pevně zaručeno a že úchylky jsou často větší, než připouští norma. Tím by trpěla pak jednostranně ekonomika zemědělských závodů, které směsi zkrmují.

Při dodávkách umělých hnojiv nejde pouze o kvalitu - obsah živin - ale také o dobu dodávky. Ve vyhlášce se říká, že nákupní organizace má právo dodat hnojiva i před stanovenou dodací lhůtou a že dodavatel, pokud byl upozorněn, nemůže takovou dodávku odmítnout. Toto je nevýhodné zejména u některých dusíkatých hnojiv, které se časem slévají. Jsou to hnojiva, která potřebujeme sezónně a tak - i když je každý požaduje - jejich odběr je obtížný mimo sezónu. Nešlo by jejich odběr a tím i předzásobení zlepšit jednak zkvalitněním obalů, snížením jejich hygroskopičnosti a zavedením nižší mimosezóní a vyšší sezóní ceny?

A ještě několik maličkostí. Myslím, že není dost dobře možné, aby nesl chovatel náklady za obaly (pytle), patřící nákupnímu závodu, které se musí zničit při eventuálním vzniku infekční nemoci v zemědělském závodě, pokud přišly do zamořeného objektu. Rovněž tak náklady za pomocný materiál, kterým se zajišťují vagónové zásilky nemůže hradit jenom příjemce. Jedná se o různé zarážky, přepážky, řetězy a dráty, které příjemce - zemědělský závod - nemůže většinou upotřebit, jsou ale vždy dobře započítány dodavatelem, který je zpět nechce. Přitom vlastně jsou nutnou součástí péče odesilatele o náklad, který nelze jinak posílat. Je ještě celá řada případů, které se vyskytují v dodavatelských a smluvních vztazích mezi zemědělskými a ostatními organizacemi, zvláště nákupními a které podle praxe, vlivem dalšího vývoje bude nutno sledovat a upravovat. Nová úprava hospodářských vztahů vyloučí v zásadě možnost svévolného postupu ze strany některých pracovníků nákupních organizací a zajišťuje, že ve sporných případech, kdy družstvo tvrdí, že dodalo jinou jakost než kterou chce nákupní organizace uvést v nákupním lístku, buď zajistí nákupní organizace přezkoumání jakosti k tomu stanoveným objektivním orgánem nebo bude muset zaplatit družstvu jakost, kterou družstvo uvedlo při splnění.

Spolu s přijatými úpravami v organizaci strojních traktorových stanic zajišťování dodávek strojů a náhradních dílů přispějí závazné hospodářské smlouvy k zlepšení zásobování zemědělství na těchto úsecích.