Tento úzký mezipodnikový kontakt v období přípravy ročního plánu a dále též zákonem ukládaná spolupráce nadřízených orgánů, je zřejmě prvým předpokladem pro zkvalitnění dodavatelsko-odběratelských vztahů a pro vytvoření situace, která ve svých důsledcích povede k vyrovnání mezi nabídkou a poptávkou. Přitom samozřejmě spolupráce nadřízených orgánů musí směřovat k tomu, aby byly vytvářeny v prvé řadě ekonomické předpoklady ve všech těch případech, kdy dodavatel nebude uspokojovat potřebu. Je totiž, jak zkušenosti ukázaly, kvalitativní rozdíl mezi situací ve které podnik má plnit určité dodávky jen proto, že mu to nadřízený orgán přikázal, a takovou situací, kdy podnik na plnění takového úkolu je sám hmotně zainteresován.

Tím je též usilováno o změnu současné situace, kdy teprve v průběhu realizace ročního plánu jsou řešeny mezi dodavatelem a odběratelem rozpory takové, že např. dodavatel nabízí sortiment, který odběratel nemůže přijmout, a naopak nevyrábí výrobek, který odběratel požaduje. Tyto na prvý pohled nepatrné rozpory jsou jednou z příčin velkých potíží v národním hospodářství.

Upravuje se též uzavírání smluv daleko výrazněji než doposud takovým způsobem, aby byly odstraněny případy, kdy k uzavření smlouvy dochází jen v důsledku administrativního příkazu, bez předpokladu pro možnost včasné realizace smlouvy. Tohoto záměru je dosahováno zejména tím způsobem, že dodavatelskému podniku není prakticky v žádném případě ukládána povinnost k uzavření smlouvy nad rámec jeho plánovaných úkolů, a to ani tehdy ne, jestliže by se jednalo o zajištění vládou schváleného úkolu. Úprava, obsažená v hospodářském zákoníku odstraňuje tak dosavadní situaci, za níž podniky byly často podle právního předpisu povinny u preferovaných dodávek uzavírat hospodářské smlouvy, i když jejich plánovaná kapacita byla již zcela vytížena jinými závazky a případně i k dodávkám určeným rovněž pro preferovanou potřebu. Podle úpravy, obsažené v hospodářském zákoníku bude nutno v budoucnu takovou situaci řešit pouze úpravou plánu. Nová úprava ve svých důsledcích tedy znamená, že každý návrh vládního usnesení, pokud bude předkládán po schválení ročního plánu a bude ke své realizaci vyžadovat jiné než v ročním plánu uvažované dodávky, bude nutno projednat ještě před předložením vládě komplexně, se všemi v úvahu přicházejícími resorty a organizacemi. Tato cesta bude sice pracnější, ale jejím důsledným nastoupením se odstraní současný stav, kdy v některých případech konkrétní vládou uložený úkol buď nebyl vůbec splněn, nebo byl splněn jen za cenu neplnění jiného, někdy stejně důležitého úkolu a přitom nebyl přehled, který z obou úkolů byl v souvislosti s navazujícími dodávkami důležitější a který bylo tedy třeba skutečně přednostně zajistit.

Současně s těmito opatřeními na úseku přípravy výroby a uzavírání dodávkových smluv je prováděno též významné opatření, které bude podniky daleko více než dosud zainteresovávat na včasném plnění převzatých smluvních závazků. Dosavadní zkušenosti nám totiž ukázaly, že plnění jednotlivých ukazatelů plánu nedává ještě spolehlivou představu o tom, zda potřeby národního hospodářství byly skutečně uspokojeny. Podstatně přesnější představu dává plnění jednotlivých zakázek. Je proto nutno pozornost dodavatelských podniků zaměřit na plnění jednotlivých smluvních závazků. Za tím účelem byla na základě dosavadních zkušeností s poměrně málo účinnou penalizací zapracována do zákona opatření, která svými ekonomickými dopady budou dodavatelské organizace účinně k plnění této povinnosti nutit.

Součástí úprav hospodářského zákoníka jsou i některé vztahy v zemědělství. Naše socialistické zemědělství má ve výrobě, organizaci i řízení hospodářské činnosti dosáhnout do r. 1970 úrovně průmyslu. S tím souvisí zvýšená úloha dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi průmyslem a zemědělstvím. Socialistická zemědělská velkovýroba požaduje dodávky bezporuchových mechanismů, chemizaci, rozsáhlé meliorační práce, investiční výstavbu atd. Těmto úkolům musí odpovídat též kvalita smluvních vztahů, v nichž se projevuje tržní svazek města s venkovem.

Hospodářské smlouvy působí dosud pouze na úseku hospodaření státních statků. Jednotnými zemědělskými družstvy jsou teprve druhý rok uzavírány hospodářské smlouvy k zajištění investiční výstavby. Dosavadní zkušenosti ukázaly, že zejména při dávkách zemědělských potřeb pro JZD je nutno podstatně zvýšit odpovědnost dodavatelských organizací za plnění převzatých závazků. Vzhledem k tomu upravuje hospodářský zákoník i pro dodávky JZD hospodářské smlouvy o nákupu zemědělských výrobků a dodávkách zemědělských potřeb. Těmito smlouvami se budou nákupní organizace zavazovat k dodávce zemědělských potřeb, tj. zejména průmyslových hnojiv, osiva, sadby, krmných směsí, chovného skotu atd. a zemědělské organizace naopak k dodávce dohodnutých druhů a množství zemědělských výrobků. Zdůrazňuji, že návaznost dodávek zemědělských potřeb na dodávky zemědělských výrobků není náhodná. Zejména při dodávkách JZD musí být zajištěn nezbytný předstih dodávek průmyslových výrobků potřebných k zajištění zemědělské výroby.

Státní organizace, reprezentované v tomto vztahu zejména nákupními organizacemi, musí dokázat zabezpečit pro zemědělské závody takové dodávky průmyslových výrobků, osiv a dalších zemědělských potřeb, aby došlo k výraznému zvýšení tržní produkce zemědělství a aby bylo zabezpečeno splnění uvedeného politického úkolu.

Hospodářské smlouvy musí být i na úseku dodávek zemědělských výrobků a potřeb chápány jako důležitý nástroj organizace, konkretizace a zajišťování vzájemné spolupráce organizací při plnění plánovaných úkolů. Zejména v zemědělství bude nezbytné překonat chápání smlouvy jako formálního dokladu, o jehož plnění se vcelku nikdo nestará. Bude nezbytné, dosáhnout takového stavu, aby se zemědělské závody mohly plně spolehnout na to, že skutečně obdrží dodávky, které mají smlouvou zajištěny. Teprve poté bude možné vyvozovat plnou majetkovou odpovědnost jednotných zemědělských družstev pro případ nesplnění jejich dodávek. Úprava hospodářských vztahů, jichž se účastní JZD, je tedy charakterizována plnou odpovědností a účinnou pomocí ostatních socialistických organizací našemu zemědělství.

Soudružky a soudruzi poslanci!

Hospodářský zákoník je základním právním předpisem, který, jak jsem uvedla, upravuje plánovitě řízení národního hospodářství, organizaci hospodářské činnosti a spolupráci socialistických organizací, a to v závazkové části i do značných podrobností. Tato skutečnost přímo si vynucuje takovou otázku, zda přijetím hospodářského zákoníku nebude předurčována volba ekonomických forem řízení, které jsou v současné době teprve zpracovávány a diskutovány, popřípadě, zda stabilita hospodářského zákoníku nebude realizací současných námětů na změnu řízení a plánování národního hospodářství, ovlivněna. Jde o velmi důležitou otázku. Věnovali jsme proto právě této otázce zcela mimořádnou pozornost zejména při projednávání v komisích poslanců Národního shromáždění za účasti expertů. Zvažovali jsme přitom jak celkovou koncepci hospodářského zákoníku, tak řešení dílčích otázek a samozřejmě též podrobnosti jednotlivých v této souvislosti důležitých ustanovení. Poslanci Národního shromáždění ve spolupráci se zúčastněnými exprety též právě z tohoto hlediska provedli, jak se můžete přesvědčit, v návrhu hospodářského zákoníku řadu úprav v případech, kdy vyvstala určitá pochybnost, zda zákoník nenaznačuje jinou volbu metod řízení, než je v současné době navrhována. Zdůrazňuji však, že nešlo o zásadnější změny věcného řešení, protože hospodářský zákoník byl koncipován právě v těchto úsecích s velkou citlivostí pro to, které otázky je vhodné a účelné - a to jak z hlediska přehlednosti a legislativní úspornosti, tak z hlediska stabilnosti zákona - řešit zákonem a řešení kterých otázek je třeba ponechat legislativním opatřením nižšího druhu, nebo opatřením ekonomickým. A právě metodika sestavování plánu, způsob financování a jiné formy ekonomického řízení jsou nástroji, které svojí povahou musí mít možnost pružných změn a diferencovaného používání, Hospodářský zákoník využívání nepřímých forem řízení nejen umožňuje, ale úpravou pojetí hospodářské smlouvy, její přípravy, způsobu uzavírání a majetkové zainteresovanosti podniků, dává pro jejich plné uplatňování vhodný podklad a stává se tak vlastně právním základem pro uplatňování nových, účinnějších forem řízení národního hospodářství.

Konkrétně nejvíce pozornosti v této souvislosti vyvolalo řešení otázky kontraktační povinnosti a chtěla bych proto právě na tomto příkladě ukázat, jaké úvahy nás opravňují k závěrům, které jsem výše uvedla. Je pravda, že hospodářský zákoník zachovává kontraktační povinnost dodavatele a na druhé straně se zdá být více než pravděpodobné, že nové ekonomické formy řízení budou výrazně preferovat uzavírání hospodářských smluv na základě dobrovolného rozhodnutí dodavatele, dobrovolného v tom směru, že dodavatel bude právě ekonomickými podněty veden a nucen k tomu, aby potřeby odběratele předvídal a aby se jim sám, bez přímého uložení právní povinnosti, snažil vyhovět. Zde se tedy jeví zdánlivý rozpor. Při podrobnějším průzkumu problematiky musíme však dospět k tomu závěru, že ustanovení o kontraktační povinnosti nebude vadit v těch případech, kdy dodavatelé budou plně uspokojovat potřeby odběratelů. V těchto případech nebude pouze odběratel nucen se ustanovení o kontraktační povinnosti dovolávat. Jsou však nutné pro ty případy, kdy ani důležité potřeby odběratelů uspokojovány nebudou. V těchto druhých případech bude zřejmě v celospolečenském zájmu nezbytný zásah nadřízeného orgánu. Možnosti takovýchto zásahů jsou dnes běžné dokonce i ve vyspělých kapitalistických státech a tím spíše se jich nemůže zbavit jednotně řízená společnost, socialistický stát, ve kterém úroveň výrobních vztahů dává podstatně lepší předpoklady pro správné a účinné zásahy z centra. Tyto zásahy ovšem musí vycházet z poznaných ekonomických zákonitostí, nikoliv ze subjektivních představ a přání. Zásahy nadřízených orgánů prováděné direktivními příkazy musí být však současně doprovázeny vytvářením podmínek v oblasti ekonomických zájmů podniku, který má příkazy plnit. Dospěli jsme proto k závěru, že úprava kontraktačních povinností v zákoně nejen, že není v rozporu s uvažovanými nepřímými formami řízení, ale že naopak tyto formy vhodně doplňuje tím, že bude signalizovat řídícím orgánům potřebu ekonomických opatření ve všech případech, kde formy nepřímého ekonomického řízení nebudou působit dostatečně.

Soudružky a soudruzi! Návrh hospodářského zákoníku je dokladem toho, že máme řadu nekonečných možností k zvýšení efektivnosti národního hospodářství a jeho přijetí by mělo být energickým nástupem k využití všech možností, které mohou toto efektivní řešení zabezpečit.

Vzhledem k všem uvedeným skutečnostem navrhuji jménem výboru pro plán a rozpočet, výboru ústavně právního, průmyslového a zemědělského přijetí tohoto významného zákona tak jak byl předložen. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Valo: Prerušujem schôdzu na 15 minút.

Podpredseda NZ Valo (zvoní):

Zahajujem prerušenú schôdzku.

Do rozpravy k vládnemu návrhu hospodárskeho zákoníka sa prihlásili posl. Pašek, Kuropka, Šubrt, inž. Miroslav Svoboda a Gabriška. Dávam slovo prvému prihlásenému rečníkovi posl. Paškovi.

Posl. Pašek: Soudružky a soudruzi poslanci hospodářský zákoník se má stát jednou ze základních právních norem upravujících hospodářsko organizátorskou činnost socialistického státu.

Jsou v něm obsaženy nejdůležitější nástroje jednotné soustavy řízení, plánování, financování a organizace hospodářské činnosti.

Veškerá činnost státních i jiných socialistických organizací je řízena podle zásady demokratického centralismu. Tato zásada se uskutečňuje jednotou stále upevňovaného a zdokonalovaného ústředního státního řízení nezbytného k zabezpečení plánovitého proporcionálního rozvoje národního hospodářství a tvořivé aktivity pracujících, kteří se účastní na řízení hospodářství na všech jeho stupních.

K tomu jsou vytvářeny předpoklady účelnou operativní hospodářskou samostatností a zvyšováním odpovědnosti všech státních orgánů a socialistických organizací za plnění jejich úkolů.

Významnou úlohu při rozvíjení účasti pracujících na řízení hospodářství má jedna ze společenských organizací - Revoluční odborové hnutí. Jedním z důležitých prostředků rozvoje této iniciativy je aktivní účast pracujících při plnění plánu, při zvyšování úrovně celého národního hospodářství uzavíráním socialistických závazků, v socialistickém soutěžení.

Jako příklad lze uvést soutěžení našich pracujících na počest 20. výročí osvobození naší republiky a 20. výročí Slovenského národního povstání. Zatím se zapojilo do tohoto soutěžení 21 700 kolektivů, brigád a směn, 2450 dílen, středisek, úseků, 2340 provozů a provozoven, 1750 závodů a 330 podniků. Je pravda, že jejich závazky přinášejí naší společnosti velké hodnoty. Tak jen na okrese Nový Jičín v Severomoravském kraji uzavřené závazky pracujících ze závodů Tatra Kopřivnice, Tonak Nový Jičín, Optimit Odry, Autopal, Strojtex, Tabáková továrna, Pramen v Novém Jičíně, Romo Fulnek, Mez Frenštát, Tatra Studénka, Cementárna Štramberk, Pozemní stavby Frenštát a další představují hodnoty nad stanovený plán letošního roku přes 30 miliónů korun.

Význam obou výročí zavazuje, aby se závazky nejen uzavíraly, ale také splnily. Přesto však se ukazuje, že hodnota uzavřených závazků by byla ještě větší, kdyby všude byly závazky podniků podloženy závazky kolektivů, směn, brigád socialistické práce, dílen a provozů. Jestliže se dnes soutěží brigád socialistické práce účastní přes 105 000 kolektivů ve všech sektorech národního hospodářství, je vidět, že ještě všechny neřekly své slovo.

Pro Revoluční odborové hnutí to znamená věnovat otázkám rozvoje iniciativy pracujících větší péči než dosud. Získávat další kolektivy i jednotlivce, aby se toto hnutí stalo skutečně všenárodním.

Úloha Revolučního odborového hnutí je dále v hospodářském zákoníku zdůrazněna v části zřizování a právního postavení státních hospodářských organizací. Jde o odvolávání a jmenování ředitelů státních hospodářských organizací. Zde mají velkou odpovědnost naše odborové svazy i krajské a okresní odborové orgány. V tomto směru musí z jejich činnosti odpadnout jakákoli formálnost, místní či patriotické zájmy. Jejich vyjádření má také velký význam při převádění státních organizací do působnosti jiných orgánů, například ministerstev nebo národních výborů.

Hospodářský zákoník zdůrazňuje, že tato opatření nadřízených orgánů mohou být provedena jen po vyjádření příslušného odborového orgánu, po řádné přípravě a rozboru, který prokáže, že změna přinese zřejmý celospolečenský prospěch.

Je to velká odpovědnost, která však v žádném případě nesmí vést naše odborové orgány a základní organizace k obhajování zájmů jednotlivců či skupin při prosazování individuálních zájmů nebo zájmů některých skupin pracujících na úkor společnosti.

Naopak odborové orgány a základní organizace musí vždy ve svém stanovisku vidět zájem celé naší socialistické společnosti.

Soudružky a soudruzi, všechny společenské organizace pracujících působí v oblasti politické, kulturní, sociální a přispívají svou čiností k rozvoji socialistických společenských vztahů. Nový hospodářský zákoník plně respektuje majetkovou samostatnost společenských organizací a nutnost řešení někdy i jejich specifických majetkoprávních otázek obdobně jako u státních socialistických organizací.

Hospodaření společenských organizací - zásady pro jejich postup v hospodářských vztazích - nebyly dosud právně upraveny. Nedostatek právní úpravy působil v praxi někdy obtíže. Dokumentuje to řada konkrétních majetkoprávních jednání, jejichž závažnost se již v praxi projevila v hospodářských smlouvách o převodu správy tohoto majetku mimo obvyklé hospodaření.

V praxi byly například pochybnosti o tom, zda je možno převádět části majetku Revolučního odborového hnutí do trvalého užívání hospodářským organizacím. Jde tu především o zařízení, která slouží účelům kulturně výchovným, rekreačním apod.

Uvedu příklad: Dům kultury pracujících v Ostravě v hodnotě cca 60 miliónů Kčs byl v letošním roce převeden do trvalého užívání Vítkovickým železárnám Klementa Gottwalda, národní podnik v Ostravě. Tímto převodem se přispělo k širšímu využití Domu kultury jak v zájmu pracujících závodu, tak i občanů města Ostravy. Přitom o takto odevzdaný majetek do užívání hospodářské organizaci má bezprostřední odpovědnost i hospodářská organizace, a to jak z hlediska péče o majetek, tak též o jeho využívání k rozvoji kulturní výchovné činnosti z hlediska potřeb závodu.