Některé zkušenosti našeho okresu ukazují, že se postupně začíná zvyšovat pracovní morálka družstevníků samých. Zatímco v minulých letech bylo sociálním a důchodovým zabezpečením projednáváno více jak 3000 případů o nedodržení pracovního minima, odpracovaných pracovních jednotek, tak v posledním období tento počet projednávaných případů se pohybuje kolem 600. Z toho vyplývá, že se snaží družstevníci dosáhnout nejméně předepsaného minimálního počtu pracovních jednotek a tento počet soustavně překračují. To je jeden z důkazů, jak sami družstevníci začínají chápat nutnost své práce v jednotných zemědělských družstvech a tím i podporovat celospolečenské zájmy při výrobě zemědělské produkce.

Proto lze kladně přijmout navržená opatření zákona, o diferencovaných nárocích členů družstev podle toho, jde-li o družstvo s vyšší úrovní hospodaření, nebo o družstva ostatní.

Zde nemůže být pochybností o tom, že družstevní rolníci budou tento hmotný interes považovat za svůj vlastní zájem a tím bude úzce ztotožněn zájem jednotlivce se zájmy celku.

Právě tato zásada v současné etapě vývoje socialistické společnosti, kdy je uplatňován princip odměny za množství, kvalitu a společenský význam vykonané práce, vystupuje do popředí a stává se tak reálnou skutečností pro individuální a kolektivní zájem družstevních rolníků samých.

Vycházíme-li z vlastního návrhu zákona, jeví se nám zde ještě jedna významná skutečnost, kterou si musí uvědomit především družstevní rolníci sami. V § 116 se zakotvují základní úkoly JZD. Podle odstavce 1-4 budou JZD rozhodovat o peněžitých dávkách v nemoci a v dávkách na zebezpečení matek a dětí. Tak se sami členové JZD budou ještě aktivněji podílet na správě a hospodaření se státními prostředky.

Půjde o to, aby si tuto skutečnost družstevníci plně uvědomili a podstatně zkvalitnili úroveň sociálních komisí při JZD. Zde by jistě prospělo, kdyby složení sociálních komisí JZD bylo přehodnoceno a jejich složení posíleno o nejodpovědnější funkcionáře a členy JZD. Vždyť tyto komise budou rozhodovat o zvýšených finančních prostředcích, které přesahují více jak 824 milióny Kčs v celostátním měřítku a v r. 1970 dosáhnou zvýšení o 1 849 000 miliard Kčs.

Z toho je zřejmé, jakou podporu dostávají naši družstevníci při realizaci dnes projednávaného zákona o sociálním a důchodovém zabezpečení. Takovou péči nemůže dát žádná společnost v kapitalistických státech. Za buržoazní republiky nebyly vyřešeny ani nejzákladnější dílčí otázky rolníků. Zákon o důchodovém pojištění osob somostatně hospodařících, který byl projednáván v roce 1925 nikdy nevstoupil v platnost a zůstal tak jedním z dokumentů sociální demagogie tehdejší vládnoucí třídy. Až v roce 1948 po vítězství nad buržoazií byl položen základ vydání zákona o národním pojištění. Postupným rozvojem socialistických výrobních vztahů na vesnici bylo upraveno i sociální zabezpečení družstevních rolníků. K první z těchto úprav došlo v roce 1951 a 1952. Další úprava byla provedena v roce 1956 a při úpravě v roce 1962 získali všichni družstevníci od 1. dubna 1962 nárok na léčebnou a preventivní péči ve stejném rozsahu, jako pracovníci v pracovním poměru a k 1. 4. 1964 došlo k úpravě u členů JZD podle stejných zásad jako u ostatních zaměstnanců. Šlo především o poskytování přídavků na děti, prodloužení mateřské dovolené na 22 týdnů, poskytování nemocenského ze sociálního zabezpečení bylo rozšířeno na některé členy družstev, která nedosáhla vyšší úrovně hospodaření. Důchodová pásma byla rozšířena o další ve výši 500, 560 a 65O Kčs měsíčně. Byly upraveny podmínky pro uznávání JZD na družstva s vyšší úrovní hospodaření a má-li se k 1. 7. tato zásada uzákonit, podle stejných hledisek jako u zaměstnanců, i u družstev a členů JZD s vyšší úrovní hospodaření, pak je možno říci, že tím docházíme k úplnému vyrovnání nároků členů těchto družstev se zaměstnanci ostatních odvětví.

Tuto perspektivu však mají před sebou i ostatní členové JZD podle toho, jak budou jejich družstva přecházet vyšší úroveň hospodaření.

Úpravou věkové hranice žen pro nárok na starobní důchod z 60 na 57 let a zápočtem doby výchovy dětí do tří let získává v roce 1965 jednorázově 12 000 žen nárok na starobní důchod, zatímco by bez této úpravy ženy získaly nárok v letech 1966-1970. Vezmeme-li v úvahu, že dnes je sociálně zabezpečeno na 930 000 členů JZD, z toho 495 000 žen, pak jistě tato čísla jsou jasným svědectvím, jak velkou péči o družstevní rolníky věnuje strana i naše Národní shromáždění a vláda naší republiky.

Dokazují to také náklady na sociální zabezpečení družstevních rolníků, které jen v minulém roce dosáhly 760 miliónů korun a spolu s výdaji na sociální důchody bývalých rolníků více než 1 miliardu korun.

Další výhodou je, že družstevní rolníci při získání starobního důchodu v 60 letech mohou dále pracovat bez jeho krácení. To je jedna z výjimek oproti druhému návrhu zákona ve prospěch našich družstevních rolníků. Je tomu tak samozřejmě i proto, že v zemědělství je nedostatek pracovních sil a do družstev chceme získat mladé lidi, které tam potřebujeme. To jsou skutečnosti, které se znovu zákonitě promítají v předkládaných návrzích zákona o sociálním a důchodovém zabezpečení družstevních rolníků. Takováto opatření v tak velkém rozsahu jak budou uskutečňována v našem socialistickém státě rozhodně převýší všechny kapitalistické země, kde sociální zabezpečení se ve všech směrech především omezovalo ve většině případech na dělnickou třídu, zatímco bylo odpíráno v mnoha zemích samotným zemědělcům.

Sociální zabezpečení zemědělců v kapitalistických státech je uplatňováno velmi pozdě, zejména ve většině případů až po druhé světové válce. O tom již hovořila posl. Hejlová.

Jakou ovšem mají situaci v západním Německu, je možno nejlépe posoudit podle toho, jak problémy sociálního a důchodového zabezpečení slouží třídním zájmům velkostatkářů a latifundistů. Západoněmecké zemědělství je totiž charakterizováno prudce stoupající tendencí ke koncentraci držby pozemkové půdy, aby v rámci tak zvaného zeleného plánu mohlo být vytvořeno nových 47 tisíc hospodářství o výměře 100 hektarů, zatímco v letech 1949-1960 bylo zruinováno 360 000 zemědělských hospodářství o výměře 0,5 do 10 ha. O těžké situaci západoněmeckých zemědělců svědčí jejich rychle rostoucí zadlužování. V roce 1948 činilo toto zadlužení 2 a půl miliardy marek a v roce 1959 již 10,9 miliard.

Podmínkou pro přiznání tzv. starobní pomoci je dosažení věku 65 let bez ohledu na pohlaví a zanechání výkonu zemědělské samostatné činnosti. Zůstává tedy otázkou, jakými cestami se bude asi ubírat další vývoj sociálního zabezpečení samotných zemědělců v kapitalistických státech. Známý americký komentátor Walter Lippman dokazoval ve svém článku v New York Tribune dne 22. 2. 1962, že v důsledku postupné hospodářské integrace a rušení ochranných cel je jediná budoucnost kapitalistického zemědělství ve velkovýrobě, při níž se stane asi polovina samostatných zemědělců přebytečnými. Vzhledem k tomu, že tito velkopodnikatelé nemají pražádného zájmu na svém sociálním zabezpečení, je nutno očekávat, že funkce sociálního zabezpečení samostatných zemědělců se bude nadále omezovat na výpomoc, nebo na "podporu" přestárlým a zbytečným malým a středním zemědělcům, pro něž nebude možno nalézt jiné zaměstnání v jiném oboru, a které bude možno touto cestou pacifikovat v případě likvidace jejich hospodářství v zájmu kapitalistické zemědělské velkovýroby.

Z tohoto zjištění vyplývá automaticky i zásadní rozdíl mezi kapitalistickým a socialistickým sociálním zabezpečením zemědělců. V socialistických státech byl problém k přechodu k zemědělské velkovýrobě úspěšně vyřešen nikoliv bezohledným kapitalistickým ničením slabších konkurentů, nýbrž vytvořením družstevních kolektivů. Družstevní vlastnictví, které nahradilo soukromé podnikání, vedlo i ke změně výrobních vztahů, které se dnes v socialistických zemích postupně přibližují výrobním vztahům průmyslu. Úpravy sociálního zabezpečení družstevních rolníků v socialistických státech mají proto nutně charakter etapového vývoje, v němž každá další etapa znamená další krok ke zlepšení stávajícího stavu. Znamená postupné přibližování sociálního zabezpečení družstevních rolníků k sociálnímu zabezpečení pracovníků v průmyslové výrobě a tím také dochází k postupnému odstraňování rozdílů mezi městem a vesnicí.

Chtěl bych, soudružky a soudruzi, vyjádřit stanovisko, že tato navrhovaná zákonná opatření, týkající se sociálního zabezpečení družstevních rolníků, rozhodně nejsou posledními. V podmínkách realizace nového zákona zůstane ještě celá řada problémů na našem venkově, které budeme muset postupně řešit, zejména pokud jde o vytváření sociálních podmínek pro děti zaměstnaných obou rodičů. Stávající sociální zařízení na našich vesnicích je dosud neuspokojivé a já si myslím, že když stát na sebe bere tak veliké závazky, díky dosahovaným pracovním výsledkům v plnění plánu v průmyslu a v současné době i v zemědělství, měla by i jednotná zemědělská družstva přiložit ruku k dílu a podle podmínek napomáhat ve vybudování sociálního zařízení, mateřských škol a jeslí ve svých obcích. V tomto směru máme velké možnosti, které dosud nejsou využity. Ani na vesnici nesmíme vytvořit stav, aby JZD a družstevníci, vše co k lepším životním podmínkám potřebují, dávali na bedra státu, aniž by si sami nepodali pomocnou ruku k vyřešení těch problémů, které se jich bezprostředně dotýkají.

Bude nutné, aby také ministerstvo školství a zdravotnictví a místní národní výbory rozhodněji tuto otázku řešily, zvláště pokud jde o uvolňované školy I. cyklu, které budou podle podmínek koncentrovány v jednotlivých střediskových obcích. Právě tyto objekty by mohly po úpravě sloužit účelům sociálního vybavení mateřských škol a jeslí a tím v obcích hodně prospět. Přesto by měl být tento úkol jedním z hlavních náplní akčních plánů v samotných jednotných zemědělských družstvech a tato by k němu měla přistupovat s větší iniciativou a důsledností. Vždyť vybudováním sociálního zařízení i v jednotných zemědělských družstvech umožňuje vytvářet příznivější podmínky pro další posílení zemědělství novými mladými pracovními silami.

Dosavadní věkový průměr v našem zemědělství je krajně neuspokojivý a zákonitě vyžaduje příliv mladých pracovních sil, které ovšem musí na druhé straně i v zemědělství nacházet příznivé podmínky pro jejich pracovní celoroční náplň i společenský, kulturní život. V tomto směru zákon o sociálním a důchodovém zabezpečení je jedním z dobrých opatření, která na dnešním plenárním zasedání Národního shromáždění přijmeme.

Soudružky a soudruzi!

Chtěl bych vyjádřit přesvědčení, že všechny nové kvalitativní změny, ke kterým v posledním období pro zlepšení podmínek na úseku zemědělské výroby dochází, budou dalším nástrojem k posílení autority a úlohy svazku dělnické třídy s družstevním rolnictvem, v jehož zásadách vytváříme předpoklady pro důslednou realizaci směrnic XII. sjezdu KSČ, o kterých vážně jednal ve dnech 24.-26. dubna letošního roku VI. sjezd JZD a zaujal nekompromisní stanovisko, že usnesení XII. sjezdu KSČ zavazuje JZD vytvořit v zásadě takové ekonomické podmínky k dovršení zemědělské výroby do roku 1970, aby zemědělská výroba dosáhla úrovně výroby průmyslové.

Z tohoto sjezdového jednání vzešly doplňky a změny stanov, které byly zakotveny v obsáhlém usnesení a rezoluci sjezdu a zaslány ÚV KSČ a vládě Národní fronty s dopisem, že se družstevníci zavazují splnit úkoly na ně kladené.

Není pochyb o tom, že i ústřední výbor naší strany sleduje, aby další vývoj sociálního zabezpečení vedl k větší podpoře zájmu pracujících na prodlužování pracovní aktivity i k úspěšnějšímu využívání prostředků uplatňovaných v naší společnosti na sociální účely a dostal se tak do plného souladu se zájmy a potřebami rozvinuté socialistické výstavby a podporoval tak vznik a růst prvků, vycházejících již z komunistických zásad našeho příštího života.

Proto budeme pro předložený zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků manifestačně hlasovat. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger:

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tudíž skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji k prvému bodu pořadu posl. Žiakovi.

Zpravodajca posl. Žiak:

Súdružky a súdruhovia, rečníci k vládnemu návrhu zákona o sociálnom zabezpečení vyslovili s osnovou súhlas. Na základe uznesení ústavne právneho výboru a zdravotného výboru doporučujem plénu NZ, aby návrh zákona o sociálnom zabezpečení s navrhnutými zmenami podľa spoločnej zprávy uvedených výborov uzákonilo.

Předseda NS Fierlinger:

Můžeme přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona o sociálním zabezpečení, a to ve znění společné zprávy výborů ústavně právního a zdravotního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o sociálním zabezpečení.

Dávám slovo k doslovu zpravodajce k druhému bodu pořadu posl. Hejlové.

Zpravodajka posl. Hejlová: Soudružky a soudruzi, protože z diskuse nevyplynuly žádné pozměňovací návrhy, doporučuji, aby zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků byl schválen se změnami, které jste dostali, tak jak byl předložen.

Předseda NS Fierlinger:

Můžeme přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, a to ve znění společné zprávy výborů zemědělského, ústavně právního a zdravotního, nechť zvedne ruku! (Děje se.) Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo i tento vládní návrh zákona.

Přerušuji schůzi do 14 hod. 30 min.

Podpredseda NZ VaIo (zvoní): Zahajujem prerušenú schôdzku.

Prišiel návrh poslancov, aby sme v našom programu zmenili prerokúvanie 3. a 4. bodu a síce, aby sme ako 3. bod prerokovali bod 4 - zprávu výboru ústavne právneho k vládnemu návrhu zákona o určení odborov štátnej správy, v ktorých pôsobia povereníci Slovenskej národnej rady a o súvisiacich zmenách v organizácii niektorých ústredných orgánov.

Sú nejaké námietky proti tejto zmene? (Nikto sa nehlásil.)

Kto súhlasí s tým, aby sme prerokovali 4. bod ako bod 3., nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Pristúpime teda k prerokúvaniu štvrtého bodu programu, ktorým je

4. Zpráva výboru ústavne právneho k vládnemu návrhu zákona o určení odborov štátnej správy, v ktorých pôsobia povereníci Slovenskej národnej rady a o súvisiacich zmenách v organizácii niektorých ústredných orgánov.

Zpravodajkyňou je posl. Litvajová, dávam jej slovo.