Z naší ekonomické propagandy dovídali jsme se, soudruzi poslanci, dříve pouze to, že máme zhruba přes 2 milióny důchodců, že jejich počet dále poroste, že to stojí 13 nebo 14 miliard a bude stát ještě víc a že to všechno ukazuje, jak náš společenský řád je humánní a nejlépe se stará systémem sociálního zabezpečení o lidi, opouštějící pracovní proces.

To všechno je samozřejmě pravda. Avšak současně je to příliš zjednodušený pohled do našeho sociálního zabezpečení. Pohled, který ve svých některých důsledcích není užitečný pro společnost jako celek ani pro poživatele důchodů jednotlivě. Není správná představa, podle které naše sociální politika je snad pouze projevem humanity nebo i dobročinnosti produktivních generací, nebo dokonce názor, že někdo na někoho dělá. Někdy zaslechneme i výroky, svým obsahem vyjadřující jakési přezírání důchodců, jakoby méněcenného činitele, s nímž není nutno nijak zvlášť počítat. Při projednávání návrhu zákona je tedy na místě připomenout, že zabezpečení pro případ nemoci nebo stáří není prostou otázkou sociální, poněvadž vykonává v naší společnosti významnou ekonomickou funkci. Víme také, jak všechno to, co bylo v ohledu zabezpečení vykonáno u nás, nemálo ovlivňuje smýšlení pracujících na Západě.

Důchodové zabezpečení vedle motivu sociálního je tedy aktem politické a ekonomické potřeby a nutnosti. Každý čestně pracující člověk svou celoživotní prací a úsilím, podle rozsahu, kvality a společenského významu své práce, přispíval k rozvoji ekonomiky, výrobních sil v naší společnosti, k tomu, že proces výroby probíhá stále na vyšší úrovni. Přitom je správné, že i do oblasti sociálního zabezpečení nelze přidělit více, než si vypracujeme, že rozdělování musíme provádět spravedlivě a především tak, aby sloužilo určujícím požadavkům naší společnosti v dané době. Někdy se zdá, že někteří pracovníci příliš směšují princip pracovních práv s principem sociálním. Ano, v naší zemi ve stáří nebo při pracovní neschopnosti nikdo netrpí nouzí. Dokonce i ti, jejichž životním kredem bylo bulačství, příživnictví apod., i ti se hlásí k vymoženostem naší společnosti, když přijde jejich čas. V základních otázkách důchodového zabezpečení nelze však ponechat ani skulinku pro různé rovnostářské a leckdy anarchistické tendence, když víme, že v daném údobí má zásada hmotné zainteresovanosti přímo platnost ekonomického zákona. Říkám to proto, že zkoumání vztahů této oblasti k jiným i uvnitř ní, nemělo by být jen záležitostí jednoho resortu, ale že naše ekonomická věda a její pracovníci mají za povinnost více si všímat této nikoli okrajové oblasti, a propracovávat vědecky její problémy ve spojitosti s vývojem naší ekonomiky. Vždyť do této oblasti směřuje značná část veškerých příjmů obyvatelstva a z této oblasti vykonává se významný vliv na rozvoj našeho hospodářství. Uvádím jen problém nemocnosti, připomínám otázky pracovních možností, o nichž jsem již hovořil, a není náhodou, že ve spojitosti s nutností rychle pozvednout zemědělství vedle jiných činitelů ukazuje se nezbytným řešit některá opatření sociálního zabezpečení. To nikoliv jako ryzí sociální záležitost přestárlých lidí v zemědělství, ale především jako otázku získat a hlavně udržet mladé pracovníky v zemědělské výrobě. To je ta druhá stránka ekonomického dopadu důchodového zabezpečení, stránka, která nemůže být jen věcí odborů pro sociální zabezpečení, ale záležitostí nesrovnatelně širší.

Soudruzi poslanci, jako vždy, když se provádějí některé změny, některá nová zákonná opatření v citlivé oblasti, budou někteří lidé spokojeni, někteří méně. Jsem však přesvědčen, že všichni správně porozumí, proč k novelizaci dochází, a proč v dané situaci takovéto zákonné řešení je v zásadě vhodné, společensky prospěšné a tím i užitečné pro všechny občany.

Podporuji návrh vlády a prohlašuji, že budu pro něj hlasovat. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger:

Dávám slovo posl. Karlovské.

Posl. Karlovská: Soudruzi a soudružky poslanci,

projednáváme dnes závažný vládní návrh zákona, k němuž je upřena pozornost našeho obyvatelstva. Je to pochopitelné. Vždyť přináší mnoho nového, uvádí do souladu sociální zabezpečení s našimi ekonomickými možnostmi a potřebami rozvoje naší socialistické společnosti a sleduje, aby se prostředky věnované na sociální zabezpečení rozdělovaly co nejúčelněji.

Právě proto, že vládní návrh zákona o sociálním zabezpečení přináší tolik nového, že je mezi pracujícími předmětem četných diskusí, chtěla bych zdůraznit, že se na jeho jednotlivá ustanovení nesmíme dívat jednostranně, posuzovat je individuálně podle jednotlivých případů, aniž bychom viděli zákon v celé souvislosti, hleděli na zájmy a potřeby celé naší společnosti. Víme dobře - a to je vidět na každém kroku - že základním politickoekonomickým úkolem naší společnosti je zabezpečení životní úrovně našich pracujících. Víme ovšem také, že právě v poslední době došlo u nás k napětí mezi zdroji a potřebami, že byly narušeny vztahy mezi růstem národního důchodu, osobní a společenskou spotřebou. Je pochopitelné, že nemůžeme žít z podstaty ani na úvěr, že nám nejsou pranic platná žádná zbožná přání, jestliže jim nebude odpovídat vzestup zejména kvalitativní úrovně našeho hospodářství.

Většina našich pracujících tyto problémy chápe. Ústřední výbor Komunistické strany Československa naprosto srozumitelně řekl, že prostředky, které můžeme věnovat na zajištění klidného života starých a práce neschopných občanů a na zvyšování péče o matky a děti, závisí především na dosaženém stupni výroby, na tom, jak budeme všude hospodařit. A přitom si velmi dobře uvědomujeme, kolik prostředků jde zpět, že jen na prodloužení mateřské dovolené se počítá s 50 milióny Kčs, 330 miliónů Kčs připadá na vyplácení rodinných přídavků a tak bychom mohli pokračovat. Jestliže se v tomto komplexu díváme na otázky, které dnes projednáváme, pak ve zcela jiných souvislostech vystoupí takové problémy, jako je prodlužování pracovní aktivity a placená mateřská dovolená. Nesmíme zapomínat, jaká je u nás situace. Počet důchodců u nás neustále roste. Hovořil o tom soudruh předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení. Prodlužuje se věk - to je samozřejmě velmi dobrá visitka pro náš socialistický stát právě tak jako to, že stále větší počet mladých lidí studuje. Ale to nás zase musí vést k zamyšlení: kdo bude vyrábět? Kdo bude vytvářet hodnoty, bez nichž nemůžeme přistoupit k dalšímu zvyšování životní úrovně?

Jestiže si položíme tyto otázky a pokusíme se na ně dát poctivou odpověď, pak nám v mnohém budou jasnější i opatření nového zákona, o nichž bych se zde chtěla zmínit především z hlediska žen, které v našem národním hospodářství představují víc než 43 % pracujících.

S jakými problémy, s jakými otázkami se tu při nové úpravě sociálního zabezpečení nejčastěji setkáváme.

Budu upřímná. V popředí stojí především dva problémy. Jsou ženy, které si kladou otázku: proč bude třeba namísto dosavadních dvaceti let odpracovat 25 let? Není to zhoršení? A jiné si stěžují:

Proč dochází k diferenciaci mezi ženami bezdětnými a ženami s dětmi? Cožpak my za to můžeme, že jsme nemohly mít děti? A teď ještě máme proto jít později do důchodu? Nejsme postiženy dvakrát?

To jsou nepochybně otázky, které nemůžeme bagatelisovat a které si vyžadují vážného zamyšlení i odpovědi těm, kdo je kladou. Ten, kdo myslí v souvislostech, kdo nevidí jen vlastní "já", musí si umět na tyto otázky dát odpověď. Jestliže jsme prodloužili dobu pro získání nároku na důchod o 5 let, pak to odpovídá jen a jen skutečnosti. Průměrná délka života se u nás prodloužila ve srovnání roku 1937 s rokem 1961: u mužů o 12,7 roku a u žen o 14,4 roku. Naprostá většina pracujících pracuje totiž déle než 25 let. V roce 1962 byl průměr odpracované doby u mužů 33 let, u žen pak 25 let. Toto prodloužení je u většiny žen vyrovnáno tím, že se prodlužuje délka mateřské dovolené, že se do doby potřebné pro nárok na důchod započítává péče o dítě do tří let od roku 1918, což je obrovské zvýhodnění proti dosavadnímu stavu, kdy - jak známo - se započítávala péče o děti narozené až od 1. 10. 1948. Dalším významným zvýhodněním je, že pro nárok na důchod se započítává prokazatelná doba zaměstnání bez ohledu na pojištění. Kolik křivd, kolik bezpráví, spáchaného kapitalisty především na ženách, jako na tehdejší nejlacinější pracovní síle se tím napravuje! Všechny tyto souvislosti musíme vidět a nejen mechanicky říkat, že doba pro získání nároku na důchod se prodlužuje z dvaceti na 25 let. A ještě jednu poznámku: ženám se umožňuje získat poměrný starobní důchod již před dosažením věku 65 let, který byl dosud podmínkou pro nárok na tento důchod. Od 1. ledna 1965 může žena získat poměrný starobní důchod po dvacetiletém zaměstnání již ve věku 60ti let, jestliže vychovala alespoň 1 dítě, jinak ve věku 62 let.

A nyní k další tolik diskutované otázce: je správná úprava věkové hranice pro získání nároku na důchod diferencovaně podle počtu dětí? Jak víte, vládní návrh zákona říká, že tato hranice činí u žen, které vychovaly 5 nebo více dětí - 53 let, 3 nebo 4 děti - 54 let, 2 děti - 55 let, 1 dítě - 56 let a u žen, které nevychovaly žádné dítě 57 let. Z dopisů, které přicházejí do Výboru československých žen a do našeho časopisu Vlasta vidíme, že bezdětné ženy chápou toto ustanovení jako křivdu, říkají, že jsou postiženy za něco, za co přece nemohou. Pravda, většina z nich nemůže za to, že jim bylo odepřeno mateřské štěstí. Myslím si, že právě ony pochopí, proč naše společnost tolik zvýhodňuje pracující matky, proč tak vysoce hodnotí mateřské poslání, proč tak oceňuje práci těch, které nám vychovávají novou generaci, která bude dále rozvíjet to, co jejich otcové a matky svou dovedností, svými vědomostmi a svým umem vytvořili.

A řekněme si rovnou, že v tomto směru byla v dosavadním zákonu mezera, že postavení pracujících matek nebylo náležitě zvýhodněno, že se plně nepřihlíželo k jejich rozdílnému životnímu postavení ve srovnání s bezdětnými ženami. Bezdětné ženy mi nebudou mít za zlé, když řeknu, že měly daleko více možností rozvíjet své schopnosti a vědomosti, tím získat vyšsí kvalifikaci i životní úroveň, než matky s dvěma, třemi nebo více dětmi.

Znám takových případů desítky. Jen si představme, co často znamená pro pracující matku být zaměstána a současně pečovat o děti, kolik k tomu přibude za ta léta druhých a ne vždy lehkých směn v domácnosti, kolik probdělých nocí nad nemocnými dětmi, kolik starostí, které s nimi prožívá ve škole, při volbě povolání, na každém kroku. To je fyzické a duševní vyčerpání. Přitom naprostá většina žen má svoji práci ráda - neměnila by je za "domácí krb". A děti - ty jsou přece štěstím člověka, jsou naší budoucností a velkou nadějí. Je proto vysoce správné a spravedlivé, že po zákonu, který prodloužil mateřskou dovolenou tak, že je nejlepší na světě, přistupují i tato další opatření, významně zvýhodňující pracující matky. V tom vidíme lidskou tvář socialismu, úctu a lásku k matce - dárkyni života. (Potlesk.)

Jestliže už hovoříme o těchto problémech, nedá mi to, abych se nezmínila o lidských vztazích, které s tím úzce souvisí a které ukazují, že jsme se všichni ještě v mnohém nezbavili pozůstatků minulosti. Co tu mám na mysli? Třebas to, jestliže nám dcera - a tady bych chtěla podotknout, že velmi dobře situovaná dcera - napíše, že její matka nemůže žít ze sociálního důchodu a jak prý dosáhnout toho, aby se tento důchod zvýšil. Socialistická společnost - píše doslovně v dopise - přece nemůže nechat starého člověka živořit? Co na to říci? Být to v předmnichovské buržoazní republice, neměla by tato stará matka od společnosti zhola nic, nejvýše v omezené míře nárazovou výpomoc od některého charitativního spolku. Tady si musíme položit otázku: cožpak tito lidé necítí žádnou povinnost vůči svým rodičům, jestliže péči o ně chtějí přenést jen a jen na společnost? Cožpak se domnívají, že prostředky společnosti jsou neomezené? Zdá se, bohužel, že stále ještě mnozí lidé sami v sobě nepřekonali staré přísloví, "že jedna matka uživí deset dětí, ale deset dětí jednu mámu ne."

Když prošla tiskem zpráva, že důchody nad 700 Kčs budou zdaňovány, napsala do Vlasty jedna čtenářka, kterak se její muž rozhorlil nad tím, jak on k tomu přijde, že má platit daň ze svého čtrnáctistovkového důchodu, když prý se stará o ženu a nepřipadá tedy na hlavu více než 700 Kčs. Zapomněl přitom na to, že ta žena pro něho léta pere, vaří, uklízí a plně se mu věnuje, zatím co pracující žena napomáhá, aby vyrostlo bohatství naší země a přitom se pečlivě stará o rodinu. U tohoto občana se nejedná o malý důchod, neboť průměrná měsíční mzda všech zaměstnanců v národním hospodářství v roce 1963 byla 1392 Kčs. Nehledě k tomu, že sazba daně přihlíží k tomu, zda důchodce vyživuje děti.

Dovolte mi ještě jednu poznámku. Zákon stanoví naprosto správnou zásadu, že se starobní důchod ani jeho část neposkytuje při zaměstnání, popřípadě jiné pracovní činnosti. Zmocňuje však vládu republiky, aby stanovila výjimky podle potřeb národního hospodářství. Jedná se o kampaňová a jiná krátkodobá zaměstnání. Souhlasím plně s navrhovanými ustanoveními. Mám však na mysli, aby rozhodnutí bylo pružné, zejména při tak zvaných havarijních případech, kdy je třeba úkol splnit za každou cenu v zájmu národního hospodářství, a to velmi rychle. Takový případ byl u nás na okrese v cukrovaru Mělník i při výstavbě nemocnice v Kralupech nad Vltavou, kde se pracuje téměř jen za pomoci důchodců, a to - otevřeně řečeno - ještě pomalu. Nebylo by správné uvážit, aby v takových skutečně výjimečných případech mohl orgán státní moci v okrese povolit výjimku, aniž by tím musela být zatěžována vláda republiky? To nám konečně ukáže sám život.

Soudruzi a soudružky,

chtěla bych v závěru zdůraznit, budeme-li všichni navrhovaná opatření, pro která budeme hlasovat, posuzovat v širších souvislostech, budeme-li skutečnými hospodáři této země na všech pracovištích, aby mohla dále růst životní úroveň, bude to znamenat další prohloubení sociálního zabezpečení v naší zemi, s nímž se můžeme pochlubit kdekoliv na celém světě. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger:

Dávám slovo posl. Pešákovi.

Posl. Pešák: Soudružky a soudruzi poslanci!

Proces dovršování socialistické výstavby nese sebou řadu problémů, které je třeba soustavně a cílevědomě řešit.

Dnes projednáváme významný dokument sociologického charakteru, který se bude dotýkat našeho družstevního rolnictva.

Naším úkolem bylo posoudit ve výborech Národního shromáždění objektivnost předkládaných dokumentů a zvážit, do jaké míry mají celospolečenský charakter a jaké podmínky jsou pro jeho realizaci vytvářeny.

Přijetím předloženého návrhu zákona bude do značné míry posílen svazek dělníků a družstevních rolníků, kteří z pochopitelných důvodů dosud neměli stejné sociální a důchodové zabezpečení jako ostatní pracující. Zde se znovu prokazuje, jak je nutné odstraňovat rozdíly mezi městem a vesnicí. Je to další krok k vyrovnání úrovně v zemědělství na úroveň průmyslu do r. 1970, jež je směrnicí XII. sjezdu KSČ.

Chtěl bych s povděkem kvitovat tu skutečnost, že směrnice XII. sjezdu KSČ nachází svůj realizační výraz i v oblasti sociálního a důchodového zabezpečení, jsou to velké sociální proměny, které naši družstevní rolníci v současné etapě celého vývoje prožívají a které také přijímají s velkými sympatiemi a vděky KSČ a vládě naší Československé socialistické republiky.

Směrnice ÚV KSČ o dalším ekonomickém posílení zemědělské výroby tak nachází svůj výraz i v hmotném zabezpečení družstevních rolníků v době nemoci, invalidity a stáří a v nemalé míře pak v péči o matky a děti. Že tato v praxi uskutečňovaná linie XII. sjezdu KSČ nachází plné ocenění u družstevních rolníků, svědčí některé výsledky dosahované v oblasti zemědělské výroby v letošním roce v celé Československé socialistické republice i v našem Jihomoravském kraji a samotném jihlavském okrese. V rámci kraje se s úspěchem plní úkol nákupu živočišné produkce od počátku letošního roku. Maso celkem se plní ke dni 20. 5. na 109,4 %, což je o 438 vagónů více. Vajec je dáno navíc oproti plánu o 12 567 000 kusů (108,7 %), mléka méně o 1758 tisíc litrů.

V samotném okrese Jihlava se řadíme mezi první okresy Jihomoravského kraje.

K 30. květnu je maso oproti plánu překročeno o 58 vagónů, mléka je oproti plánu překročeno o 59 000 litrů, vajec je oproti plánu překročeno o 2 098 000 kusů. Přitom proti stejnému období roku 1963 je dáno navíc v roce 1964 maso o 51 vagónů, mléka o 1047 tisíc litrů, vajec o 2474 tisíc kusů.

Je jistě potěšitelné, že tento vzestup je zaznamenáván v celostátním měřítku. V čem jsou tedy příčiny tohoto všeobecně se projevujícího vzestupu. Jsem přesvědčen, že jsou v tom, že jsme problémy zemědělské výroby začali konkrétně řešit a projednávat ve všech oblastech a tím soustavně a cílevědomě zlepšujeme podmínky nejen pro růst výroby, ale i hmotné zainteresovanosti družstevních rolníků na výsledcích jejich práce.