Vláda konstatovala, že přes velké úsilí i významné dílčí úspěchy a zlepšení, trvají nadále vážné nedostatky v hygienické péči o životní a pracovní prostředí, které jsou v rozporu s úrovní a požadavky naší socialistické společnosti. Není často respektována zásada, že péče o zdravé životní a pracovní podmínky je nedílnou součástí veškeré hospodářské činnosti. Proto ve všech dokumentech je jednoznačně podtržena zásada, že je nezbytné zastavit další zhoršování čistoty vody a ovzduší a učinit účinná opatření, abychom stav, k němuž již došlo, podstatně zlepšili.

Situace v čistotě vod a ovzduší přes všechna opatření je u nás skutečně neutěšená. V četných oblastech republiky, které až do nedávna byly ještě rekreačními oblastmi, došlo k velké koncentraci spadu popílku a jiných splodin, takže se rázem změnily v oblasti, jímž se občané vyhýbají. V nejbližším okolí Prahy je to zejména Berounsko, Mníšek, Kladensko, ale přímo v Praze je to elektrárna, spalovna a četné závody, o nádražích přímo v centru hlavního města ani nemluvě. Nejinak je tomu i v jiných průmyslových oblastech jednotlivých krajů, hlavně v kraji Severočeském, Severomoravském ale i na mnoha místech Slovenska. Zejména kolem cementáren a elektráren se změnilo velmi málo k zlepšení. Hodnoty znečištění ovzduší tam překračují několikanásobně stanovené normy. A to i přes to, že byla přijata vládní usnesení č. 494/1960, č. 16/1961, 831/1962 a pro Severomoravský kraj usnesení vlády č. 473/1961 a poslední č. 949 z loňského roku.

V plnění těchto vládních usnesení jsou však vážné nedostatky. Úkoly jsou plněny jen z části. Ukazuje se, a to potvrdily v plné šíři naše průzkumy, že příčiny pomalého a v mnoha podnicích neúčinného řešení jsou především v nedodržování státní disciplíny, v nedostatečné řídící činnosti, v nedostatečné údržbě již instalovaných zařízení a konečně v nedůsledném provádění kontroly vedoucích pracovníků i samotných ministerstev.

Jinak by se nemohlo stát, že zdroje znečištění každoročně přibývají a problém znečišťování ovzduší je obzvláště kritický nejen pro současný stav, který již vážně ohrožuje zdraví občanstva a celé národní hospodářství, ale hlavně pro svůj expresní a prozatím nezadržitelný vývoj.

Přehled o skutečném stavu jsme kromě jiných měst získali také v Praze. Každoročně tu přibývají nové a nové zdroje znečištění. Saze, prach, popílek, radioaktivní splodiny, kysličník siřičitý, čpavek, benzpyrény a výfukové plyny, mikroskopické částečky kovů i nejrůznější plyny z průmyslové výroby se udržují v nízkých prostorách. Hlavními zdroji v Praze, ostatně stejně jako v jiných městech, jsou hlavně tepelné elektrárny, továrny, sídliště, lokomotivy, auta, motocykly, dieselové a jiné motory.

To vše způsobuje značnou prašnost ovzduší. V roce 1939 byl například průměrný roční prašný spad v Praze 19 t na km², ale v roce 1960 se tento spad zvýšil na 324,7 t. To je již trojnásobek nejvyšší přípustné hodnoty pro ovzduší sídlišť. Přitom jsou v Praze oblasti, kde i tento vysoký spad je několikanásobně překračován, jako například v okolí elektrárny v Praze 7, kde spad činí 1.937 t na km², přičemž v některých obdobích dosahuje až 2.630 t. Podobná situace je v okolí ČKD Vagónky Tatra na Smíchově, kde je průměrný roční spad 2.630 t. I na místech, která dříve byla relativně čistá a kde se proto budují nová sídliště, dochází k velmi nepříznivému vývoji. Typickým příkladem jsou Petřiny, kde jsme vybudovali moderní sídliště. V roce 1960 tam byl roční spad 136 t, v roce 1962 vzrostl na 354 t. Hlavním zdrojem je tam teplárna ve Veleslavíně.

Velmi prudký a nebezpečný je také vzestup kysličníku siřičitého i vysoké hodnoty rakovinotvorných látek v pražském ovzduší. Dokazují to nejen měření, ale i lékařská praxe, podle níž je v Praze mnohem větší počet rakovinných onemocnění plic než je celostátní průměr.

Obyvatelé Prahy žijí rok od roku v horším zdravotním prostředí. Nad Prahou je trvale mrak prachu a sazí, který pronikavě snižuje intenzitu slunečního osvitu a zvláště ultrafialových paprsků. A co znamená málo slunce? Vážnou příčinu nižší odolnosti organismů proti infekčním onemocněním. Tuto skutečnost dokazuje srovnání škol například v Břevnově a ve Vysočanech. Ve Vysočanech je dvakrát až čtyřikrát častější onemocnění dětí zánětem horních cest dýchacích.

Soudružky a soudruzi poslanci, uvedl-li jsem Prahu jako příklad, nechci tím říci, že problémy stejného druhu, jež jsem uvedl, nejsou ještě znásobeny i v jiných krajích, i na Slovensku.

Podle zprávy Státní plánovací komise jsou příčiny špatného plnění úkolů jednak u ministerstva těžkého strojírenství jako dodavatele vzduchočistných zařízení, jednak u příslušných investorů. Investoři vesměs nemají k budování odlučovacích zařízení dobrý vztah, protože pro ně znamená náklady a žádný efekt, poměrně složité a náročné investice i provoz a nadto potíže, kam se zachycenými spalinami. Velký dluh tu mají i příslušné výzkumné ústavy.

Jak již jsem uvedl, vláda svým usnesením 494/1960 přijala plán výstavby čistících zařízení v největších existujících zdrojích znečistění. Rekonstrukcí nevyhovujících odlučovacích zařízení na dosavadních elektrárnách nákladem 130 miliónů Kčs lze dosáhnout snížení úletů u 14 hlavních elektráren ze 780.000 t za rok na 250.000 t za rok, což je zhruba 71 %. Při investičních nákladech 236 Kčs na odloučení 1 t popílku za rok.

Náklady na odlučovací systémy nových elektráren v Severočeském kraji do roku 1.970 se odhadují na 220 až 300 miliónů Kčs. Výstavba 200 m vysokých komínů u nových elektráren a s centrálním soustředěním spalin, může značně přispět k rozptylu škodlivých emisí, i když nelze předpokládat, že rozptyl sám o sobě splní hygienické požadavky na čistotu ovzduší.

Při projednávání těchto závažných otázek, dospěl zdravotní výbor Národního shromáždění k závěru, že se nedostaneme v této oblasti kupředu, nebudeme-li zároveň se zdravotními otázkami v této souvislosti vidět i možnosti ekonomické. To znamená, že je třeba obrátit neprospěch, který nám nečistota vod a ovzduší přináší, v hospodářský prospěch. Proto vítáme iniciativu zemědělského výboru, který klade v současné době velký důraz na zúrodňování půdy, k němuž bude používat mimo jiné i popílku, který nám dělá po zachycení tak velké starosti. Nevíme dosud co s ním. Kam a jak ho odvážet.

Množství elektrárenského popílku je obrovské a činilo v roce 1960 4,5 mil. tun, v roce 1962 již asi 5 miliónů tun. Podle výhledu rozvoje československé energetiky se předpokládá, že v roce 1965 bude množství popílku činit přibližně 7 miliónů tun ročně, v roce 1970 dokonce asi 13 miliónů tun.

Kolem opatovické elektrárny je znehodnoceno již nyní téměř 200 ha půdy, kde je popílek navršen do výše 5 i více metrů. Haldy zachyceného popílku způsobují však zároveň sekundární prašnost. Situace v Severočeském ale i v Severomoravském kraji je již tak komplikovaná, že v kraji nelze umístit veškerý popílek, který tam vznikne, jenom depozicí. I kdyby se podařilo například v Severočeském kraji využít zhruba jednu čtvrtinu popílku v tomto kraji ve stavebnictví, na skládky by mělo přijít asi 77 miliónů tun popílku, z nichž pro 25 miliónů tun není v kraji umístění. Proto je nutno se zabývat intenzívně otázkou využití popílku zejména v Severočeském kraji.

Zachycené spaliny jsou skutečně zdrojem surovin jak se v poslední době ukazuje, bohatším, než se původně uvažovalo, neboť obsahují ve stopovém množství velmi důležité prvky. Popílky jsou zužitkovatelné tedy v zemědělství, a to ve velkém množství, ale i ve stavebnictví. Zemědělci v čele se zemědělským výborem Národního shromáždění již tyto otázky velmi iniciativně řeší a dá se předpokládat, že úspěšně. Otevřena zůstává ještě otázka zpracování popílku ve stavebnictví.

Zatímco pro moderní bytovou výstavbu průmyslovými metodami, zejména pro výstavbu panelových domů, není u nás dostatečně rozvinuta surovinová základna, jak to konstatoval, ale také kritizoval loni výbor pro plán a rozpočet, máme na druhé straně v elektrárenském popílku nadbytky materiálu, s jehož umístěním máme velké potíže, ale přitom víme, že pro vylehčené konstrukce stavební je použitelný v určitém způsobu zpracování jako velmi výhodný stavební materiál.

Proto se zdravotní výbor pozastavil nad tím, že si ministerstvo výstavby původní úkol zpracovat 35 % popílku podle vládního usnesení č. 494/1960 nechalo snížit na pouhých 8 %. Takto bychom se patrně k zlepšení situace, nebo alespoň k zastavení nepříznivého vývoje nedostali.

Vydatnou pomoc tu musí poskytnou též náš výzkum a Státní komise pro rozvoj vědy a techniky.

Soudružky a soudruzi poslanci, čištění plynných a pevných exhalací z průmyslových provozů je, jak jsem ukázal, vážnou otázkou ekonomickou, protože jak popílek, tak jiné druhy exhalací jsou sice na jedné straně obtížným odpadem, na druhé straně však surovinou, obsahující možnosti dalšího zpracování a využití.

Opatření vlády a národních výborů a předsednictva Národního shromáždění na odstraňování znečišťování ovzduší a vodních toků se proto musí stát konečně základní direktivou k zabránění dalšího znečišťování ovzduší a vod.

Je myslím také správné zdůraznit, že lze účinně pomoci v investiční výstavbě na tomto úseku, i svépomocí a mobilizací rezerv, které máme a kterých není v našem hospodářství málo.

Je nutno s největší vážností skoncovat s rozpory, jež snižují naši všestrannou péči o člověka a o zabezpečení zdraví dětí.

Ničení přírody, ovzduší a vod, nesmí být u nás jako v kapitalismu průvodním zjevem rozvíjejícího se průmyslu a hospodářství. Naopak je třeba všestranně usilovat o to, aby rozvoj naší socialistické výroby byl vždy slaďován s potřebami a péčí o člověka a přírodu.

V této oblasti nás čeká vyřešení velmi obtížných a složitých úkolů. Nelze jít již do budoucna jen s deklarativními prohlášeními a ujišťováním, že to, či ono bude zařízeno, postaveno nebo zajištěno. Rozpis úkolů v tomto směru musí být s ohledem na současné hospodářské podmínky sice reálný, avšak konkrétní a operativní, adresný a kontrolovatelný. Tak jedině naplníme znění ústavy, které jsem v úvodu citoval. (Potlesk.)

Místopředseda NS posl. Fiala: Dalším řečníkem je poslanec Krejčí.

Posl. Krejčí: Soudružky a soudruzi poslanci a poslankyně. Náš zemědělský výbor důkladně ze všech stran projednal nový zákon o rostlinné výrobě. Nechci opakovat některé věci o tom, co není a co nám po správných připomínkách bylo vždy říkáno. Věřte, soudruzi poslanci, že na posledních veřejných schůzích i konferencích JZD v tomto roce jsme se setkali s bolavou kritikou, že jsme se museli zastydět a ptát se, jak to, že tyto věci nebyly již dříve řešeny, i když na ně bylo poukazováno. Člověk se dostává do situace, kdy občané i družstevníci kritizují, chtějí daleko více, rychleji, zodpovědněji řešit všechno než doposud. Poctivě a trpělivě vysvětlujeme, dáváme příklady ze života, ukazujeme, co všechno dnešní společnost dala našim družstevníkům, hlavně těm, kteří včas pochopili výstavbu socialismu. Vysvětlujeme nová opatření ministerstva zemědělství, ÚV i schválené zákony v Národním shromáždění. Práce se nám daří tam, kde otevřeně a kriticky přiznáme i své vlastní chyby. Pokud vytýčené úkoly jsou plněny, také pochvala za dobré výsledky je dobrá. Řeknu Vám, když jsme se v prosinci minulého roku ve výboru zabývali rozpočtem na tento rok a s. ministr Burian hovořil o tom, že zemědělství splnilo úkoly a překročilo je o 6,2 %, měli jsme všichni ve výboru radost, že přece to naše československé socialistické zemědělství má velkou zásluhu na zajišťování celospolečenských potřeb.

Také náročnost na naši poslaneckou práci stále roste. Naši občané chtějí vědět stále více a více a to v prvé řadě od nás poslanců. My někdy máme informace staršího data. Myslím, že bychom si zasloužili být ještě lépe informováni hlavně o nových připravovaných opatřeních v ministerstvu zemědělství.

Úkol státního plánu předpokládá v okrese Kroměříž v letošním roce zvýšení tržní produkce oproti roku 1962 o 6 %. Abychom tento úkol splnili, prováděli jsme v JZD a státních statcích na úseku rostlinné výroby takováto opatření: Byl jsem účasten školení, ve kterém bylo proškoleno 700 traktoristů, kterým byl vydán kvalifikační průkaz a měji jste vidět, jak někteří traktoristé, ovládají dobře teorii. Pak pochopitelně jejich práce je kvalitní. Je tomu tak u komplexně mechanizované brigády v Pačlavicích a i jinde v našem kraji. Máme již 16 komplexně mechanizovaných brigád, které budou obhospodařovat 57 % orné půdy v socialistických závodech. Nedobré je to, že v samé Kroměříži máme mnoho sektorovosti - státní statky, výzkumný ústav, cukrovarnickou ekonomii, JZD a ještě soukromý sektor. Družstva slučujeme a také je tlačíme ke specializaci, ale v okresním městě to trvá velmi dlouho, než najdeme řešení.

Teď se všude hovoří o zvýšení úrodnosti půdy. Někde spoléhají jen na příděly strojených hnojiv, ale podíváme-li se, jak využíváme vlastní odpadové suroviny, tož se musíme někdy zastydět.

Na druhé straně v některých JZD nejsou komposty formální záležitostí, jako je tomu v Lubné, na státním statku v Kroměříži, v Roštění atd. Jinde zase usilují o otevření rašeliniště, JZD Pačlavice, Morkovice, poněvadž mají málo hmoty vhodné ke kompostování. Podaří-li se soudruhům zajistit nutné finance, bez větších nákladů i celé okolí Morkovska a Litenčína by si zlepšilo půdní strukturu, poněvadž se jedná cca o 200 tisíc kubíků rašeliny s dobrým obsahem živin, která by v malém okruhu dopravy dobře pomohla. To si však můžeme a musíme zařídit sami.

V Chropyni bagrují rybáři rybník, který je sídlem po stovky roků tisíců racků, je to přírodní reservace, ale STS Kroměříž, která dostala za úkol zpracovat toto výborné bahno - asi 10.000 kubíků - v kompost, se k tomu má velmi pomalu. A tak budeme mít ještě tento rok hodně co dělat, abychom úrodnost půdy při použití všech těchto přístupných surovin dali do pořádku. Rezervy máme v dobrém ošetření stávajících hnojišť. Neděláme to však všude dobře. V JZD Kostelec, Bělov, Chvalčov, kde roční procento nedobrým ošetřením hnojišť jim dovoluje pohnojit ročně 15-16 % půdy, což je naprosto nedostatečné a výsledky v rostlinné výrobě jsou 242 q u cukrovky a 20,2 q obilí. Zatím co v Roštění, Plešovec, Počernic aj. družstva vyhnojí 25-28 % orné půdy ročně, mají pak podle toho výsledky v rostlinné výrobě, a to 420 q cukrovky po ha a 34 q obilí v průměru. Toto jsou výsledky dobrých hospodářů. V tom je hodně reserv. Jsou to mnohdy dvě stejná JZD vedle sebe jako Jarohněvice a Hulín. Ale dosahované výsledky jsou různé. JZD Hulín má hrubou zemědělskou produkci na 1 ha 12.084 Kčs, zatím co druhé Hanácké Jarohněvice 7.962 Kč. O kolik je to potravin méně, to jistě si dovedete představit sami. Je to výroba jednoho JZD v bramborářské oblasti.