Proto hovoříme-li o rostlinné výrobě, na předním místě musíme vidět péči o půdu a zvyšování její úrodnosti. Přitom víme, že zvýšení dodávek umělých hnojiv nelze v krátké době očekávat a jediná cesta tedy je využít všech vlastních zdrojů a reserv, kterých je stále ještě na každém zemědělském závodě dost, ať už jde o ošetřování statkových hnojiv, využití všech dostupných odpadů, kompostování apod. Nechci, aby můj diskusní příspěvek vyzněl tak, že bych omlouval nedostatky naší průmyslové výroby ve výrobě umělých hnojiv. Tam rozhodně musí také přidat. Pokládám však za naprosto nesprávné, abychom z potřeby zvyšovat úrodnost půdy dělali akce, jak to bylo doposud. Je pravda, že za pomoci všech masových organizací a patronátů se založilo tisíce kubíků kompostů, ovšem vždy záleží na zemědělských závodech, aby jednak o komposty pečovaly, aby to nebyly hromady hlíny, a za druhé, aby tyto komposty byly včas rozvezeny a skutečně pomohly zvýšit hektarové výnosy. I tady bude platit zásada: raději méně, ale kvalitněji.

Je správné, aby všichni, kteří pomáhali dělat komposty, pomáhali dál, ale neměli bychom z toho dělat akci, ale trvalý systém. Nejvíc záleží na tom, aby zemědělské závody samy viděly v kompostech jeden z prostředků, který jim pomáhá řešit růst zemědělské výroby. Pak se nebude stávat ani to, že zůstanou překopávače kompostů na skladě u Agrostroje, jako je tomu dosud, pak také nebudeme hodnotit, kolik kubíků kompostů jsme vyrobili, ale kolik ha jsme pokompostovali, a co nám to přineslo.

Soudruzi poslanci, poslední opatření ÚV i výklad zákona o rostlinné výrobě pro naše zemědělství přijali družstevníci okresu Kroměříž velmi kladně. Jejich jménem zde vyjadřuji dík straně a vládě. Vynasnažíme se, abychom vysoké úkoly v rostlinné výrobě v tomto roce lépe splnili. Proto také budu pro nový zákon hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Přerušuji schůzi na 15 minut.

Místopředseda NS Fiala: Pokračujeme v rozpravě. Přihlášen je posl. inž. Bichler. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Bichler: Soudružky a soudruzi poslanci, jedním z důležitých úkolů našeho průmyslu v současné době je udělat všechno pro zemědělství. Tady nejde o žádnou pomoc, tady jde o - abychom tak řekli - služební povinnost našeho průmyslu, o velmi vážný plánovaný úkol národního hospodářství.

Náš průmyslový výbor zabýval se už několikrát úkoly, které má československá chemie a strojírenství vůči zemědělství. Šlo mimo jiné o několikerý průzkum v Dusle Šala, z čehož poslední byl proveden skupinou poslanců našeho výboru před několika dny. Doporučujeme ministru těžkého strojírenství s. Pešlovi, aby se s posledními poznatky našich poslanců seznámil a využil jich ke snížení dluhu, který resort těžkého strojírenství vůči Šale a celému národnímu hospodářství dnes má.

Vedle Šaly pomáhali jsme spolu se zemědělským výborem do života progresívním zemědělským strojům, např. cepovému sklízeči. Chci zde vyzvednout příkladné pochopení pracovníků Agrostroje Pelhřimov, jejichž snaha dodat rychle zemědělcům novou techniku zaslouží uznání.

Chtěl bych se však dotknout především možností, které jsou v hutích a cementárnách. Využití odpadu z hutí již zlepšuje nebo může v krátké době zlepšit úrodnost naší půdy. Za prvé hutě dodávají zemědělcům značné množství síranu amonného. Zde jde o to, aby jak hutní, tak i důlní koksovny svůj úkol v síranu plnily.

Za druhé jde o využití hutních strusek. Po všech velmi živých a bojovných jednáních je dnes skutečností, že hutě mají podle plánu dodat našemu zemědělství 60.000 tun mleté vysokopecní strusky a 80.000 tun vysokopecního granulátu. Pracovníci hutí mě však upozornili, že ministerstvo zemědělství doposud nezajistilo toto plánované množství zakázkami. Jde tedy o to, aby tuto strusku jak mletou, tak granulovanou ministerstvo zemědělství v plánovaném množství objednávalo.

Letošní rok i příští léta budou léta širokého použití vysokopecního granulátu a ukáží jeho účinnost a ekonomiku. Bude tedy možno snad už v příštím roce rozhodnout, zda bude vysokopecní struska dodávána pouze v granulovaném stavu nebo i v mletém. Dodávky pouze v granulovaném stavu měly by všechny výhody, protože vedle možnosti zvýšení dodávek pro zemědělství zároveň by v hutích odpadly vysoké náklady na mletí.

Zkušenosti předsedů JZD, poslanců s. Burůvky, Krejčího a Petružely ukazují, že zlepšování půdy vysokopecním granulátem vedlo v jejich družstvech k pozitivním výsledkům.

Třetí věc z hutí je martinská struska. Jsou jí velká množství a v současné době - otevřeně řečeno - nevíme si s ní prakticky rady. Tato struska obsahuje podstatně více vápna než struska vysokopecní, má okolo 5 % kyseliny fosforečné, obsahuje mangan, hořčík a 15-20 % kysličníku železa. Nejsem zemědělec a nevím z vlastní zkušenosti, zda taková analysa rostlinám chutná nebo nechutná. Ale v sovětském časopisu "Ekonomičeskaja gazeta" z 19. února 1962 se uvádí toto: "Již po několik let hutníci nižnětagilského závodu provádějí pokusy s hnojením martinskými struskami. Výsledky jsou: výnos brambor se zvýšil o 20-35 %, rajčat o 35 %, zelí o 50 %, žita a ječmene o více než ¹/₃. Přitom Tagilci dokázali, že hnojení martinskými struskami je hospodárnější a účinnější než snižování kyselosti půd vápnem."

Dodávka mletých martinských strusek z hutí pro zemědělství není však vůbec jednoduchou záležitostí. Vyžaduje to speciální velké mlýnice a nákladná vybavení. Domnívám se, že ministerstvo zemědělství spolu s ministerstvem hutí by mělo problém použití martinských strusek v zemědělství po vzoru Nižního Tagilu a Čeljabinska detailně prostudovat a v případě výhodnosti a možnosti aplikace těchto způsobů v našich podmínkách přijít s návrhem na jejich využití v našem zemědělství.

Čtvrtou věcí, s kterou v hutích již léta pracujeme, je použití zvětralých dolomitických písků z oblasti Oslavany, Bystričany a Kralovany pro snížení kyselosti půd. Tohoto materiálu pro zemědělské účely odebral Severomoravský kraj již značné množství. Zde jsme, soudruzi, slyšeli o nutnosti mlýt vápenec, pro zemědělské účely. Ale nakonec proč mlýt vápenec, když toto mletí provedla v těchto oblastech už dávno příroda sama, a to v takových množstvích, na která by nestačila ani obrovská továrna.

A nakonec ještě jednu perspektivní věc. Jak známo, u jednoho hutního závodu v Kanadě začala jedna společnost s výrobou močoviny, která je založena na využití dusíkatého odpadu z hutní kyslíkárny, dále na kysličníku uhličitém a na vodíku z koksového plynu. Kapacita výroby močoviny bude větší nežli je potřeba Kanady a proto bude Kanada močovinu exportovat. Závod má všeho všudy 90 pracovníků.

Jak využít tyto plynné odpady z hutí, řešili jsme na průmyslovém výboru velmi detailně. Skutečností dnes je, že všechny ostravské kyslíkárnydusík prakticky soukají do vzduchu, což vede nejen ke ztrátám pro zemědělství cenného prvku, ale rovněž ke zdražení hutní výroby. Využít dusík z hutních kyslíkáren to je věc velmi výhodná.

Chtěl bych Vás, soudružky a soudruzi, informovat, že průmyslový výbor dostal vyjádření jak z ministerstva hutí, tak i ze Státní komise pro koordinaci vědy a techniky, že v perspektivě je uvažován transport dusíku z ostravské oblasti dusikatým plynovodem do Přerova, kde spolu se sovětským zemním plynem bude zpracováván na dusíkatá hnojiva.

A nyní k jednomu velmi zajímavému problému - využít odpadů z cementáren. Na včerejším zasedání průmyslového výboru jsme řešili množnosti získávání draslíku z československých surovin. Důležitost draselných hnojiv zemědělci dobře znají. Draslík vede ke zpevnění lodyhy rostlin a vůbec rostlinám velmi prospívá. My vlastní draselná hnojiva dosud nemáme a z dovozu je zajišťujeme velmi obtížně. Ukázalo se, že úlet z cementáren obsahuje u rotačních pecí okolo 10 % kysličníku draselného a u šachtových pecí okolo 20 %. Přitom obsah vápna v tomto úletu kolísá mezi 40-45 %. Co je však na věci nejkrásnější je to, že tohoto úletu se na základě údajů ministerstva stavebnictví již nyní v současné době zachycuje asi 30.000 tun za rok. Protože však cementárny nevědí co s úletem, vracejí ho nazpět do vsázky. Dostat tento úlet na pole, to vyžaduje u cementáren zřídit jeho pytlování a skladování. To je veliká reserva pro zlepšení našich polí. V průmyslovém výboru jsme rozhodli, že do konce dubna navštívíme některé cementárny a rozebereme si věcně s pracovníky závodů co je třeba učinit, aby zemědělci mohli úlet dostávat jak říkáme pokud možno včera. Úlet využívají již roky Švédové, Holanďané a Švýcaři a praktické pokusy na polích byli provedeny úspěšně rovněž v Polsku.

Na základě toho všeho myslím, že nebude třeba začínat - jak se mnohokrát stalo s vědou v květináči, ale s praktickým řešením pytlování a skladování v cementárnách a s rozvozem do JZD. V 800.000 tun úletu je asi za 200 mil. Kčs kysličníku draselného. Vedle zužitkování úletu z cementáren jeví se možnosti zvýšení obsahu kysličníku draselného v úletu použitím vulkanátů v cementárenské sázce. Tuto linii sledují profesoři Kašpar a Gregor. Na minulém zasedání pléna bylo jedním z řečníků řečeno, že naše vědce a výzkumné ústavy problémy zemědělství málo vzrušují. A jistě je to v mnoha případech pravda. Dovolte mi říci, že profesoři Kašpar a Gregor jsou vědci, které problémy zemědělství velmi vzrušují a že je povinností celé naší společnosti dát jím veškerou podporu našeho státu, aby jejich průkopnické myšlenky mohly být v praxi rychle ověřeny. Vždyť v uplatnění nových smělých myšlenek vědy a techniky je budoucnost našich národů.

K možnostem využití odpadů z hutí a cementáren:

1. Je nutno v současné době, aby ministerstvo zemědělství si granulovanou strusku objednávalo v množství, které hutě mají plánováno a které mohou dodávat a možno říci i překročit.

2. Ministerstvo zemědělství má možnost pro zlepšení vápnění půd více využívat zvětralých dolomitických písků z oblasti Oslavany, Bystřičany a Kralovany.

3. Doporučujeme ministerstvu hutí a rudných dolů a ministerstvu zemědělství přezkoumat sovětské zkušenosti z Nižního Tagilu a Čeljabinska s používáním martinské strusky jako hnojiva.

4. Dát zelenou využití cementárenských úletů, které obsahují deficitní kysličník draselný.

5. Plně podpořit iniciativu vědců, kteří navrhují další cesty k získávání československého drasla.

Náš průmyslový výbor jistě ze všech sil pomůže dostat průmyslové odpady na pole. Vysokopecný granulát již na pole chodí, stejně jako strusky a písky. Věřím, že na pole dostaneme i martinskou strusku a draslonosné cementárenské úlety. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Dávám slovo poslanci Hronovskému.

Posl. Hronovský: Projednáváme návrh zákona o rozvoji rostlinné výroby. Nebudu hovořit o tom, jak je rostlinná výroba důležitá a co pro zemědělství znamená. Dobře to osvětlil již zpravodaj k návrhu zákona posl. inž. M. Svoboda. Chtěl bych však vaši pozornost obrátit k tomu hlavnímu, co o stavu a o dalším rozvoji rostlinné výroby rozhoduje - a to je půda a stav živin v půdě.

My, zemědělci, máme jistě všichni radost, že předchozí směr investic do zemědělství byl v poslední době změněn a kormidlo investiční politiky nyní míří do půdy. Ale nemáme radost, když náš chemický průmysl povinnost dodávat zemědělcům strojená hnojiva si vykládá bez ohledu na potřeby zemědělství. My víme, že letos stanovené množství dostaneme. Ale pro zemědělskou výrobu je rozhodující nejen množství, nýbrž i čas takových dodávek. Dostaneme-li je až na podzim, nebudou už pro letošní výnosy nic platná a uplatní se teprve v příštím roce. To není správné. Pracovníci chemického průmyslu by si měli uvědomit, že to je stejné, jako kdyby jim manželky podávaly oběd až o půlnoci.

Chceme-li však řádné plnění povinností od chemického průmyslu, musíme si také umět udělat pořádek doma. Ne nadarmo platí u nás už od dávna přísloví: pořádného hospodáře poznáš podle toho, jak se stará o chlévskou mrvu. Kdybychom podle tohoto přísloví prošli naše družstva a státní statky, asi bychom našli mnoho takových hospodářů, kteří se o mrvu nestarají a tak ochuzují půdu o základní živiny.

Základem úrodnosti půdy je obsah humusu v půdě a ten můžeme zvyšovat pouze statkovými hnojivy. Strojená hnojiva jsou pak již jen injekcí, která povzbudí půdu k ještě vyššímu výkonu. Chlévské mrvy máme nedostatek a ten ještě zvyšujeme špatným ošetřováním. Kolik živin nám doslova uteče do vzduchu a odplaví voda, co močůvky bez užitku proteče do ztracena.

Vedle toho máme skoro všude k dispozici rozličné odpady, které rovněž by prospěly zvýšení obsahu humusu v půdě, ale dosud je nedovedeme zužitkovat. Rybniční bahno, popílky, cukrovarské kaly, silniční shrabky a kolik jiných odpadů kolem sebe většinou ještě přehlížíme, ačkoliv všechny by patřily do kompostů a pak na pole. Již po několik let je u nás dobrým zvykem vždy na jaře udělat všeobecný jarní úklid. Zaměřme letos tuto akci ve prospěch zemědělství a udělejme ji i v zemědělství. Přinese nám to mnohostranný užitek. Před vzrůstajícím přílivem zahraničních turistů budeme se moci pochlubit větší čistotou, odstraníme leckteré semeniště příštích nemocí, které pak musí naše zdravotnictví usilovně přemáhat, ale především přispějeme k zvýšení úrodnosti půdy.

V této souvislosti bych chtěl upozornit ještě na jednu důležitou okolnost. Málo se věnujeme hubení plevelů, které nás doslova okrádají každoročně o stamiliónové hodnoty. Co jsou nám platné komposty k zvýšení úrodnosti půdy, když téměř všechny kompostové hromady jsou zarostlé hustě plevelem, jehož semena pak rozmetáme spolu s kompostem po polích. Jedna jediná rostlinka lebedy má třicet až čtyřicet tisíc semen a lebedou zarostlý kompost je schopen v příštím roce proměnit brambořiště v lebedovou džungli, v níž pak doslova musíme brambory hledat.

Pro rozvoj rostlinné výroby je neméně důležitý i správný vodní režim. Například u nás na náchodském okrese od počátku století do roku 1956 bylo zřízeno za 55 miliónů korun drenáží. Je to obrovské dílo, které započali naši otcové a jistě dobře věděli, že se jim meliorační náklady vrátí zpět ve vyšších úrodách. Proto půdu nejen meliorovali, ale o meliorační kostry a systémy se řádně starali. V posledních letech vynakládáme ohromné prostředky na meliorace, ale málo si všímáme údržby stávajících zařízení. V průměru nám přijdou meliorace na jednom hektaru půdy na 8000 Kčs. Za tutéž částku bychom však mohli opravit stará zařízení na 50 až 100 ha a mohla by sloužit dál ještě několik desítek let. Dobře proto učinilo ministerstvo zemědělství, když nyní výrobním zemědělským správám v tomto směru uvolnilo ruce, aby se mohlo více prostředků věnovat na údržbu melioračních zařízení.

Investice, které vložíme do oprav drenážních meliorací, se nám brzy vrátí zpět. Vím to ze zkušenosti našeho družstva v Bohuslavicích. Dosáhli jsme například průměrného výnosu pšenice 20 q, ale na meliorovaných honech činil plných 30-42 q. Nebo u silážní kukuřice byl výnos 332 q, ale na řádně odvodněných honech činil 435 q, čili o čtvrtinu více. Proto budeme dále pokračovat v úpravách vodního režimu v půdě, neboť vynaložené náklady se nám vrací v bohatých hektarových výnosech zpět.

Hovoříme-li tedy dnes o návrhu zákona o rozvoji rostlinné výroby, projednáváme směrnici, jež má pro další rozmach zemědělské výroby prvořadou důležitost. Chtěl jsem v souvislosti z potřebami rostlinné výroby poukázat na některé děležité a nezbytné akce, které všechny mají společný cíl - zvýšit úrodnost půdy. Bude však velmi záležet na ministerstvu zemědělství, aby dnes projednávaný zákon dokázalo správně uvést v život a k jeho zabezpečení podniklo všechna potřebná opatření. Pro ilustraci uvedu jen jeden příklad: máme těžkou mechanizaci, ale dosavadní zařízení ji dovolují upotřebit jen pro úpravy rybníků a nedovolují těžkou mechanizaci využít k obyčejnému vyvezení rybničního bahna, ačkoliv o užitečnosti takové práce nikdo nemůže pochybovat.

Nejen ministerstvo zemědělství, také ostatní resortní ministerstva, především chemie, mají vůči našemu zemědělství velkou odpovědnost za včasné a řádné plnění svých úkolů. Jestliže dokážeme celé své úsilí soustředit, jestliže dokážeme, aby se rozvoj zemědělství stal opravdu celonárodním úkolem, záležitostí všech pracujících, pak se nám také podaří zemědělskou výrobu podstatně zvýšit, nebudeme muset dovážet tolik produktů, zejména zrnin, ze zahraničí, nebudeme muset za ně vyvážet stroje a zařízení, která sami potřebujeme a přičiníme se tím o další vzestup naší životní úrovně.

Jsem přesvědčen, že usnesení XII. sjezdu KSČ i březnového plenárního zasedání Ú KSČ nám ukazují správnou cestu k vyrovnání úrovně zemědělství na úroveň průmyslu do roku 1970. Jestliže však všichni společně se přičiníme o to, aby dnes projednávaný návrh zákona o dalším rozvoji rostlinné výroby byl uplatněn v celé šíři, pak spolu s dalšími zákony o sociálním zabezpečení družstevníků a pomoci našemu zemědělství soustavným získáváním a odbornou výchovou mládeže, se nám podaří zvýšené úrovně zemědělství dosáhnout i dříve. Jsem přesvědčen, že všichni poslanci našeho Národního shromáždění budou hlasovat pro přijetí projednávaného zákona, který je významným krokem vpřed v našem úsilí postavit zemědělství po bok průmyslu a zajistit tak další rozvoj naší socialistické vlasti. (Potlesk.)