Čím více vody je schopna půda zasakováním zachytit, tím méně jí odteče a tím se podstatně sníží vodně erosní proces, tj. odnášení jemných a pro úrodnost půdy nejdůležitějších částic, které odnášejí potoky a řeky z našeho území. Tak mnoholetým měřením bylo zjištěno, že řeky, odtékající z území Čech a Moravy, to znamená Labe, Morava, Odra, odnášejí ročně 1 368 500 m³ jemných suspendovaných částic kromě látek rozpuštěných. To znamená množství zeminy, která by tvořila vrstvu 25 cm vysokou na ploše 7130 ha. Takové je kvantum nejúrodnějších složek půdy, o něž jsou každoročně naše pole ochuzována, zatímco hrubé částice a kamení se hromadí. Ale to není vše. Současně s těmito látkami odplavují se látky ve vodě rozpustné, draslík a fosfor, které musíme půdě dodávat, a přitom pro draselná ani fosforečná hnojiva suroviny nemáme. Proto je třeba se nad tím zamyslet. Říkáme, že je třeba chránit zemědělskou půdu, aby nám jí neubývalo. Je správné uplatňovat zákon na ochranu půdy, ale současně je třeba chránit půdu před odplavováním těch nejkvalitnějších částek, protože to je rovněž ztráta našeho půdního fondu.

To vše jsou důvody, které přesvědčivě hovoří o potřebě zvyšování sorbční účinnosti našich půd. Ovlivňování sorbční kapacity půdy - znovu podtrhávám - má zvláště důležitý význam pro stupňování dávek strojených hnojiv.

Proto dnes v světovém měřítku je věnována tzv. sorbentům významná pozornost. Jsou tři formy, jimiž se vpravují do půdy: humusové sorbenty, jílové sorbenty a umělé chemicky připravené sorbenty; používá se jich např. v USA, což je ovšem drahé. Máme dostatek zdrojů přírodních sorbentů, jak formy humusu, tak jílových minerálů. Vysoký sorbční účinek mají kvalitní komposty, bohaté humusem a vápnem. Sem patří zvláště též BMH připravené metodou ústavu geochemie a nerostných surovin ČSAV prof. Kašparem z kapucínu, lignitu nebo rašeliny fermentačním procesem, využítím odpadních vod z výroby toruly, odpadních čpavkových vod sulfitové celulózy, tedy látky, které se ukládají do závalu, nebo vypouštějí do vodních toků, které znečišťují. Tyto látky podmiňují nejen proces humifikace a tím i uplatnění sorbčního působení, ale doplňují též obsah živin.

Příkladem minerálních sorbentů je odpadní bentonit, nevhodný k průmyslovým účelům. Částice bentonitu mohou ve svých krystalových strukturách přijmout tolik vody, že tím zvětší svůj objem 15-20krát. S tím souvisí jeho schopnost zvětšovat sorbční plochu půdní. Prof. Stejskal a prof. Duchoň vypočítali, že při obsahu 0,001 % jílového sorbentu v ornicí (do hloubky 20 cm) zvýší se absorbční plocha na 1 ha o 24 km². Toto kolosální zvyšování redukční plochy půdní se promítá zvyšováním účinosti všech faktorů půdní úrodnosti, především též vyšší vazbou vegetační vody a využití strojených hnojiv, a to v lehkých půdách. A kvalitní humus má 10-15krát větší sorbční kapacitu než bentonit. Jestliže jsem mluvil o 24 km², toto číslo násobeno 10, dává 240 km² a to je číslo, které mluví o tom, jaký to má význam při uskutečňování všech procesů, které se v půdě odehrávají.

Dalším velmi cenným a při tom dnes velmi obtížným odpadem, vyznačujícím se vysokou nasávací schopností, je elektrárenský popílek. V r. 1970 bude tento odpad činit 10-12 mil. tun ročně. Podle výzkumu MBU ČSAV (Akad. Málek) dá se vysoké nasávací schopnosti popílku využít k zužitkování např. řídkých fekálií z velkovýkrmen a podobných tekutých odpadů. I zde vystupuje popílek jako "sorbent", který svou funkci ulatní i po delší dobu v půdě.

Jiným příkladem cenného odpadu je vysokopecní struska, která je jednomyslně kladně hodnocena jako vápenaté hnojivo, obsahující vedle toho značné množství hořčíku, manganu a některých stopových prvků. Kyselina křemičitá, na níž je vápník vázán, není balastem, nýbrž koloidní forma kyseliny křemičité, má vysoké sorbční působení, které dle výzkumných prací zvláště účinně uvolňuje kyselinu fosforečnou pro výživu rostlin. Sorbční schopnost 1 kg kys. křemičité odpovídá ploše 500 m² absorbční plochy.

To je několik příkladů, které dokazují, že valná většina odpadů různých odvětví průmyslu chemického, potravinářského, metalurgického, uhelného a dalších odvětví, stejně jako městské odpady, nejsou balastem, ale jsou cennou surovinou, kterou lze využít k zvyšování úrodnosti našich půd. V naší republice se ročně tvoří 10 miliónů tun odpadu (vedle elektr. popílku). Tyto odpady znečišťují vodu i atmosféru a zabírají neužitečně značnou plochu zemědělské půdy. Odborníci odhadují jejich hodnotu jako suroviny pro zúrodnění půdy v ceně 2 miliard Kčs.

Jejich využití není schopno zvládnout zemědělství samo, nýbrž je třeba účinné pomoci průmyslu a jiných socialistických závodů a každého našeho občana. Je to záležitost zasahující do všech úseků našeho života. V našem NS musí se touto otázkou zabývat všechny výbory - vedle zemědělského a průmyslového též zdravotní, kulturní i rozpočtový.

Důležitost využití odpadů pro zúrodnění půdy byla zdůrazněna též v referátu s. Hendrycha na březnovém zasedání ÚV KSČ. Soudruh Hendrych vytyčil hlavní organizačně technické zásady řešení, jak využít místních zdrojů při hospodárnosti dopravy, a při jednoduchých mechanizačních zařízeních na STS.

S. Hendrych také správně řekl, že je třeba začít v Praze, protože zde můžeme nejlépe studovat absorbční působení koloidů.

S problematikou využití odpadů vyvstávají dvě otázky: využití stájových hnojiv a potřeba strojených hnojiv.

Roční produkce hnoje se celostátně odhaduje na 50 000 000 tun. Kdybychom tuto roční produkci naložili na vagóny 8 m dlouhé, tvořily by vlak délky 40 000 km. Toto číslo dokumentuje naléhavý požadavek praxe na mechanizační prostředky a stavební úpravy, které by odpovídaly velkovýrobním formám. Při dnešním hospodaření, kdy ztráty činí 50 %, kryje se jen poloviční požadovaná dávka k hnojení půd. Ale i když se ztráty sníží na 30 %, nepostačí chlévská mrva krýt potřebu organického hnojení. A to též proto, že organická hmota v mrvě se rychle rozkládá a nevytváří trvalejší humus pro zvyšování účinnosti sorbčního komplexu půdy. Zvláště též ne proto, že naše půdy byly vždy humusem chudé a absorbčně nenasycené a nedostatečně zásobené vápnem. V posledních 30 letech se tento stav soustavně zhoršoval, jak to vidíme, že se zvyšují nároky na potažní síly při orbě a jiných základních pracích.

S tím souvisí i snížená působnost strojených hnojiv. Potenciální asimilační efekt rostlin je limitován přísunem živin zejména ve formě průmyslových hnojiv, jak bylo konstatováno rozborem SKVT a předních našich odborníků a praktiků. Požadavek 200 kg čistých živin na 1 ha zemědělské půdy, jak byl zdůrazněn v usnesení XII. sjezdu KSČ, je zcela opodstatněný a nutný, neboť odpovídá požadované výši intenzity rostlinné výroby. Požadavek odpovídá též dávkám, poskytovaným v zemích s vysokým stupněm intenzity zemědělské vyroby.

Nelze proto ve využití všech odpadů pro výrobu BMH vidět náhradu strojených hnojiv, jak to často bývá nesprávně tiskem propagováno. Země jako Dánsko, Holandsko, NSR, při využívání všech odpadů poskytují vysoké dávky strojených hnojiv.

Máme před sebou dva náročné úkoly: obilní problém, který si vyžaduje zvýšení osevních ploch obilovin na 56 % a zajištění krmivové základny pro požadované úkoly v živočišné výrobě. Tyto dva úkoly, které se někdy uvádějí jako vzájemně si konkurující, můžeme splnit, jestliže skončíme s dosavadní extenzitou v pícninářství. Nízké výnosy pícnin a současně 30-50 % ztrát v krmných živinách přestárnutím, nehospodárnou sklizní i konzervací a nevyrovnaným krmením, to vše znamená velké rezervy, kterými lze vyřešit i náročnou krmivovou základnu; nikoli dalším rozšiřováním ploch pícnin, ale vypořádáním se s extenzitou. Plocha pícnin není malá. Tak louky a pastviny činí 26 % zemědělského půdního fondu. K tomu přistupují pícniny na orné půdě, které činí 30 %. Čili ze 7 277 000 ha zemědělské půdy zabírají pícniny 3 369 969 ha, tj. téměř polovina. K tomu přistupují vedlejší produkty cukrovky, krmné obilí atd.

Využít tento půdní fond pícnin předpokládá hnojení a především vysoké dávky dusíku jako zdroj výroby bílkovin. V zemích s intenzívním dobytkářstvím a starou tradicí pícninářskou poskytují ročně travním porostům 200 kg čistého N na 1 ha, tj. 10 q váp. ledku. Naše louky zůstaly takovými, jak je lid nazýval, popelkami, které hladoví především po dusíku. Je dostatečně známá zkušenost praxe, že dusíkaté hnojení zvyšuje velmi podstatně výnosy, ale též zlepšuje kvalitu porostů a zvyšuje obsah bílkovin v píci. A stejně je tomu i u polních pícnin, zvláště silážních plodin, kukuřice, krmné cukrovky a dalších okopanin.

To vše dokazuje, že požadavek zemědělství - 200 kg živin ve strojených hnojivech nikterak není nadsazený, a to i při zvýšení hospodárnosti u stájových hnojiv a při využití všech odpadů ze všech odvětví našeho hospodářství pro zúrodnění našich půd. Tento zúrodňovací proces měl by předcházet zvyšovanému uplatnění strojených hnojiv. Všechny naše půdy vyžadují podstatné zvýšení trvalého humusu, zvýšení obsahu vápna, podstatného zlepšení sorbčního komplexu, což mohou poskytnouti odpadní suroviny zhodnocené v biorganominerálních hnojivech.

Proto zemědělský výbor pokládá za nutné vtělit do zákona o rostlinné výrobě ustanovení o využití všech hnojivých odpadů jako nerozbornou součást celonárodní akce zúrodnění půdy, na níž se musí podílet všechny složky našeho hospodářství i každý občan našeho státu.

Dovolte mi ještě, abych dokumentoval to, o čem zde hovořil s. posl. Borůvka, příkladem, který je 10 let starý. My jsme před 10 lety prováděly průzkum na severu ve třech okresech, z nichž jeden byl Ústí n. Labem. Průzkum se týkal otázky, kolik je tam odpadů a jaké jsou možnosti jejich zpracování. Bylo zjištěno přes 40 různých odpadů v celkovém množství 3500 vagónů, mimo to bylo zjištěno 5000-6000 vagónů odpadajících vápenatých kalů a 1500 kubických metrů sulfitových výluhů z papírny Neštěnice. Obětavostí podniků před 10 lety národní výbor rozvinul akci nejenom v samotném okrese nýbrž v celém ústeckém kraji. Byla stanovena shromaždiště odpadů v jednotlivých okresech a ve většině průmyslových podniků se projevilo pochopení a iniciativa pro zařízení, která nebudou stát milióny Kčs, nýbrž využije se běžných strojů, traktorů, aut, třídičů, drtičů apod. Vše bylo propracováno. Je tomu 10 let. Proč se realizace této akce zarazila nebo se nerozvinula? Na aktivu, který tam byl pořádán, zdůraznili zástupci resortu, že takovéto tříštění nemá smyslu, že se nevyplatí drobné kompostárny, které by lokálně zpracovávaly odpad a protože se plánuje vybudování velkého průmyslového závodu v Mostě, který měl být postaven do roku 1957. Vybudován však není. Myslím, že je to jistě správné, protože když uvážíme ony tisíce tunokilometrů, nebylo by to bývalo rozumné řešení. To také dokumentuje, že návrhy, které byly v zemědělském výboru propracovány, aby v malém okruhu se zhodnotily všechny odpady při potřebě nejmenší dopravy, jsou správné a dokazuje to také to, že v Ústí n. Labem a v Chabařovicích to provozovali dobře, když tam vznikl BMH (bihel), na němž pracuje profesor Kašpar.

Myslím, že je třeba, abychom skutečně, jak říká s. posl. Borůvka, vzali věc do rukou, a abychom následovali příkladů, které jsem vám zde uvedl. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger: Přerušuji schůzi do 14,30 hod.

Místopředseda NS Fiala: Zahajuji přerušenou schůzi.

Dalším řečníkem je s. posl. Rajtora.

Dávám mu slovo.

Posl. Rajtora: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Návrh zákona o rostlinné výrobě, který je dnes předložen NS k projednání a ku schválení, je pro další rozvoj zemědělství tak významný, že si zaslouží, abychom pro jeho zajišťování a plnění udělali vše, co je v našich silách.

Letošní zasedání ÚV KSČ a jeho usnesení nás právě orientují na hlavní články ožehavých problémů v našem socialistickém zemědělství. Jedním z těchto hlavních článků je péče o půdu a její zúrodnění. Zde totiž máme ještě veliké rezervy a další možnosti, jak dále zvyšovat zemědělskou výrobu ve všech směrech. Budeme-li zlepšovat půdní strukturu, zvýšíme její úrodnost, zvýšíme účinnost strojených hnojiv v půdě, což bude mít rozhodující vliv na zvýšení hektarových výnosů všech plodin.

Současná situace v živočišné výrobě vyžaduje, abychom měli dostatek krmiv, protože to je základ pro další zvyšování užitkovosti hospodářských zvířat. Dostatek krmiv z vlastní výroby znamená více mléka, masa a vajec.

Dobře ošetřované a vyhnojené půdy zvýší hektarové výnosy a tím zajistí dostatečné krmné základny. Rozhodujícím činitelem pro zúrodnění půdy zůstávají statková hnojiva, tj. chlévská mrva a močůvka. Některé zemědělské závody však nevěnují dostatečnou pozornost výrobě a ošetřování chlévské mrvy.

V některých oblastech, hlavně v pohraničí, se v důsledku nedostatečné krmné základny většina slámy zkrmuje a nezbývá pak sláma ku stlaní. Nevyrábí se hnůj, a protože se půda nepohnojí, jsou nízké hektarové výnosy - není čím krmit a znovu i žitná sláma musí nahrazovat píci. Nezbývá moc k podestlání, stele se pilinami a půda je rok od roku ochuzována o to nejcennější, tj. o chlévskou mrvu, která má vytvářet tak potřebný humus v půdě.

Je to kolotoč, který již musíme zastavit a začít tím, že dáme půdě, jako základnímu výrobnímu prostředku to, co nezbytně potřebuje a to jsou živiny v potřebných komponentech.

Protože však při výrobním cyklu odebíráme půdě daleko více, než ji vracíme - jsou to milióny tun produktů rostlinné výroby, které zkonsumujeme jednak v potravinách, jednak jako technické suroviny - proto je třeba hledat další cesty, jak přispět k zúrodnění zemědělské půdy. I když bylo řečeno, že je chlévská mrva na prvém místě, té ale nemáme a nebudeme mít nikdy dost a proto musíme hledat další možnosti, jak trvale zlepšovat půdní strukturu a obohacovat ji dalšími materiály.