Je proto třeba nahradit dosavadní zákon novou úpravou tak, aby odpovídala nejen dosaženému stupni vývoje naší společnosti, ale i perspektivním potřebám růstu a rozvoje zemědělské výroby.

Vládní návrh zákona o rozvoji rostlinné výroby má úvodní ustanovení a sedm částí. Úvodní ustanovení zdůrazňuje význam rostlinné výroby jako zdroje pro výživu obyvatelstva, zdroje krmiv a surovin pro průmysl. Účelem tohoto nového zákona je v podstatě kvalitativně zlepšit péči o hospodaření na veškeré půdě pomocí zásad socialistické velkovýroby a poznatků vědy a techniky.

Oddíl 1. první části obsahuje hlavní úkoly zemědělských organizací při rozvoji rostlinné výroby, které jsou samozřejmou povinností zemědělců a bez jejichž maximálního plnění nelze mluvit o zvýšení úrovně zemědělství na úroveň průmyslu a zdůrazňuje řídící funkci zemědělských výrobních správ.

Oddíl 2. této části ukládá ostatním socialistickým organizacím poskytovat odpady, vhodné pro další využití v zemědělské výrobě, zemědělským organizacím zdarma a hradit jim náklady spojené s jejich odvozem v relaci s náklady, které by jinak musily být vynaloženy na likvidaci těchto odpadů. Tento oddíl byl doplněn do návrhu zákona jako iniciativní návrh zemědělského výboru, projednán komisí pro zúrodnění půdy a chemizaci zemědělství a doporučen jako jedna z nutných a reálných možností, jak přispět ke zvýšení úrodnosti půdy. Je jasné, že odpovědnost za stav půdy, kterou dnes využíváme jenom v zájmu naší socialistické společnosti, nemůže spočívat jen na samotných zemědělcích. Vracím se znovu k oběhu hmoty, vyprodukované v zemědělství a k její návratnosti zpět do půdjy. Roční potřeba návratu organické hmoty do půdy je nejméně 55 mil. tun; tolik bychom měli dávat ve formě hnoje, kompostů a zeleného hnojení. Skutečnost je ovšem taková, že roční produkce hnoje činí u nás asi 28 mil. tun, organické hmoty v kompostech asi 1,5 miliónu tun a formou zeleného hnojení se zaorává kolem 1,5 miliónu tun hmoty; celkem tedy něco přes 30 mil. tun organických hmot se vrací do půdy. Je nutné říci, že zvýšenou péčí o chlévskou mrvu - a to je bohužel dosud slabina naší zemědělské výroby - by bylo možno získat dalších 5-8 mil. tun humusotvorné hmoty. Ovšem to je stále málo, co půdě v samotném zemědělství vracíme anebo bychom mohli vrátit. Toto manko je v podstatě důsledkem odchodu zemědělských plodin dodávkou ven, ze závodu a není tedy v moci samotných zemědělců podchytit a vrátit půdě tyto cenné organické hmoty. Když se podíváme na tento problém z jiného hlediska, zjišťujeme, že se v celé řadě odvětví národního hospodářství likvidují, odtékají či pohazují taková množství odpadů, že by buď přímo nebo po úpravě mohly jako humusová hnojiva přispět k obnově staré půdní síly. Nemohu zde vyjmenovat celou širokou škálu těchto hmot; chci jen zdůraznit, že se při zacházení s nimi nemůžeme chovat jako rozmařilci a odhazovat pod pojmem odpadů hodnoty, jichž cenu a význam pro další použití mnohdy ani neznáme. Odpad je odpadem jen tenkrát, když jsou vyčerpány všechny možnosti jeho využití až do nulové hodnoty. U nás je bohužel vkořeněn velmi často názor, že odpadem je vše, co zbude po zhotovení výrobku. Ve srovnání s mnoha zeměmi, i kapitalistickými, kde se odpadů využívá v některých státech až 70 % celkového množství, velmi pokulháváme; u nás to činí jen několik %. Myslím, že by bylo záslužným činem vyčíslit hodnotu těchto odpadů; došli bychom ke stamiliónovým hodnotám. Bude nutné, aby pojem likvidace či odstranění odpadů byl totožný s pojmem využití odpadů, zvláště pro potřeby zemědělství. A toto se netýká jen odpadů pevných, ale i odpadových vod. Víme, že bilance vody v našem národním hospodářství není radostná a že pro zemědělství nemůžeme v budoucnu počítat s novými zdroji vody. Ale odpadovou vodu - a té je velké množství, znečišťujeme jí naše toky a přitom obsahuje velké množství živin - bychom pomocí průmyslových kompostů z nasávacích materiálů mohli dostat účelně do půdy. Je ještě celá řada dalších důvodů, které byly vůdčími motivy tohoto oddílu zákona.

Část druhá pojednává o šlechtění rostlin. Zdůrazňuje nejen kvalitu a zdravost nových odrůd, ale i jejich vhodnost pro novou technologii a zpracování. Obsahuje ustanovení o organizaci šlechtění, jeho provádění a kontrole, o uznávacím řízení, o rajonizaci množení a uvádění do oběhu nových osiv, sádí a školkařských výpěstků. Kromě toho určuje i způsob zajištění osiv a sadby z vlastní sklizně a pomocí obměny. Ministerstvu zemědělství podléhají krajské šlechtitelské podniky, které mají své provozovny na býv. státních statcích, zvlášť k tomu účelu vybraných a na šlechtitelských stanicích. Těchto stanic je v ČSSR 47 a jejich síť se nebude podstatně rozšiřovat; počítá se pouze s přesunem ploch a to o 25.000 ha snížit plochy v bramborářské a kukuřičné oblasti a rozšířit je v oblasti řepařské. Nedostatkem je, že v některých krajích se nepodařilo dosud šlechtitelské objekty vyčlenit jen pro tyto speciální účely. Do r. 1970 se počítá s tím, že šlechtitelské a množitelské podniky budou dělat vyšší stupně všech masových plodin, okopanin a zeleniny. Rychlejší realizaci tohoto úkolu brzdí nejen otázka vyhnojení, skladovacích prostorů, ale i to, že zemědělským závodům, pěstujícím semeno řepy a zeleniny se neposkytuje alikvotní vyrovnávání krmiv.

Část třetí se zabývá ochranou proti škůdcům a chorobám rostlin, proti plevelům a některým škodlivým činitelům. Určuje jednak prevenci proti škůdcům sledováním jejich výskytu a to jak ze strany min. zemědělství a jeho orgánů tak i ze strany pěstitelů. Obsahuje ustanovení o vnější a vnitřní karanténě a ukládá provozovatelům průmyslových, dopravních a jiných podniků snižovat škodlivý vliv, plynoucí z provozu jejich zařízení na rostlinnou výrobu. Dále stanovuje normy při výrobě, prodeji, dovozu, kontrole a používání prostředků na ochranu rostlin. Ročně nám škůdci snižují o 10-15 % celkovou produkci rostlinné výroby, což ukazuje, jak velkou rezervu máme ještě na tomto úseku. Přitom se sortiment účinných prostředků rozšiřuje jen zvolna a ve srovnání s jinými státy nám zůstává chemický průmysl ještě dosti dlužen, zvláště u selektivních herbicidů. Přitom některé z nich, jako např. letos ve velkém zaváděný Alipur pro postřik cukrovky - bude použit asi na 50.000 ha - může snížit podíl živé práce při okopávce až na 15 %; podobný význam budou mít herbicidy u zeleniny a jiných na ruční práci náročných plodin. O tom, jak jsou tyto látky ekonomicky výhodné, uvedu několik případů; použití herbicidů na obiloviny zvyšuje průměr, výnos o 3 q, přičemž náklady nepřesahují hodnotu ³/₄ % q zrna. U kukuřice např. použití Zeazinu zvyšuje výnosy na zaplevelených plochách v průměru o 40 %, dvojí použití postřiku proti plísni bramborové snižuje ztráty o 30 %. Na tomto úseku nás čeká ovšem hodně práce, nejen vědecko-výzkumné, ale hlavně při aplikaci a včasnosti použití v praxi. Úspěch na úseku ochrany rostlin nám přinese tisíce tun produktů a ušetří další milióny. Nesmíme však podceňovat ztráty, které vznikají provozem některých zařízení jiných podniků; uvádím zde jen několik případů, které mluví dosti výrazně. Např. v obvodu hrudkoven Ejpovice vznikaly unikajícími zplodinami v průměru let 1956-1960 roční škody 3,700.000 Kčs; na 1 ha zasažené oblasti to bylo v průměru 119 Kčs. V Kyšicích to činilo dokonce 416 Kčs na 1 ha a snižovalo to hodnotu pracovní jednotky o 5 Kčs. Zatímní provoz Východoslovenských železáren není též bez závad; a při jejich plném provozu se počítá, že exhaláty a úletem ve škodlivém množství bude postiženo území asi 22.000 ha, tj. od Košic až na území Maďarské lidové republiky. Rovněž tak občasným úletem dikotexu z Dimitrovových závodů jsou působeny značné škody; jmenuji jen JZD Rača s 600.000 Kčs, JZD Vinohrady s 1,880.000 Kčs škody, kterou ani dosud nikdo nenahradil. Jen z tohoto zlomku příkladů je zřejmo, že negativní vliv exhalátů, popílku a jiných úletů se neprojevuje jen na zdraví lidí v postižených oblastech, ale hlavně citelně snižuje rostlinnou produkci, ničí trvalé porosty (lesy, vinice, sady) a škodí i zvířectvu a je nutné to nejenom konstatovat a sčítat škody, ale urychleně se starat o nápravu. Mohli bychom totiž dojít tak daleko, že nejen určité, pro provoz průmyslu důležité oblasti, ale dokonce větší část našeho státu by se stala zaprášeným páchnoucím místem se živořícím rostlinstvem.

Čtvrtá část tohoto návrhu zákona pojednává o zásadách rozšiřování, množení, pěstování a rušení chmelnic, ovocných stromů a vinné révy.

V části páté jsou jmenovitě stanoveny úkoly zkušebnictví a odborné státní kontroly, řízení této činnosti MZLVH a prováděné Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským. Tento zákon posiluje a rozšiřuje oblast působnosti tohoto kontrolního ústavu i na některé výrobky živočišného původu a v oboru výroby a množení osiv je jeho kompetence postavena na úroveň Státní jakostní inspekce. Povede to jistě k podstatnému zkvalitnění na tomto důležitém a leckdy rozhodujícím úseku. Kvalita osiv a sádí má totiž značný vliv na výnosy a je dokázáno, že stoupnutí výnosů o 5 q/ha u obilovin a o 30-50 % u brambor při použití nových osiv a sádí je normální.

Šestá část upravuje ústřední řízení MZLVH v oblasti hospodaření s osivy, sadbou, průmyslovými hnojivy a prostředky na ochranu rostlin a při organizaci jejich odbytu. Dále vymezuje působnost MZ na rozvoj využití mechanizace, techniky a automatizace v zemědělství a současně upravuje účast SNR na rozvoji rostlinné výroby.

Část sedmá určuje, která ustanovení platí i pro individuálně hospodařící rolníky, obsahuje zrušovací ustanovení a zmocňuje MZLVH k vydání prováděcích předpisů. Konečně stanovuje platnost tohoto zákona od 1. dubna 1964.

Zároveň s návrhem zákona vydává MZLVH dvě vyhlášky; první obsahuje prováděcí předpisy k zákonu o rozvoji rostlinné výroby, druhá jedná o ochraně proti zavlékání škůdců a chorob rostlin při dovozu, průvozu a vývozu. K první vyhlášce je připojen seznam škůdců vnitřní karantény a škůdců nekaranténních, druhý seznam obsahuje seznam škůdců vnější karantény, seznam zboží a předmětů, jejichž dovoz není podmíněn souhlasem MZ a jež má jednak úlevy v rostlinolékařských prohlídkách a jednak těmto prohlídkám nepodléhá vůbec, dále seznam zboží, jehož dovoz je do ČSSR zásadně zakázán, jiného zboží, jehož dovoz je vázán na zvláštní podmínky a zboží, podléhající rostlinolékařským prohlídkám při dovozu. Konečně obsahuje seznam vstupních a výstupních míst, kudy lze přepravovat zboží, podléhající rostlinolékařským prohlídkám.

Dodatečně bude vydána ještě vyhláška, rozpracovávající pátý bod usnesení ÚV KSČ ze 4. a 5. 3. t. r. o průzkumu a zajištění zdrojů hnojivých odpadů, vhodných pro kompostování a o zřizování jednoduchých a levných kompostáren. Je jen potřebí, aby i v této oblasti došlo k dohodě při jednání resortů; stav je zatím takový, že některá ministerstva dávají přednost svým zájmům před zájmem celospolečenským, jak vyplývá z posledního jednání na MZ.

Tímto novým zákonem se kromě celé řady vyhlášek a usnesení ruší i tři staré zákony o ochraně ptactva a užitečných zvířat, které budou nahrazeny příslušnou vyhláškou ministerstva školství.

Zákon o rozvoji rostlinné výroby znamená krok vpřed nejen v tom, že zachycuje dosaženou úroveň rozvoje našeho zemědělství na úseku rostlinné produkce po stránce využití poznatků vědy a techniky v podmínkách socialistické velkovýroby a že dává reálnou základnu pro další příznivý růst těchto prvků. Je především důležitý proto, že vychází z vědomí o našich omezených možnostech zvyšovat zemědělskou produkci podstatným rozšiřováním půdního fondu. Zdůrazňuje především intenzifikaci rostlinné výroby na půdě co nejintenzívněji využívané a vyživované, což je jedině možným řešením. Co je tedy nutné udělat? Dát do pořádku půdu, dát jí vše, co z ní udělá spolehlivý výrobní prostředek. Znamená to vracet do ní maximum hmot s obsahem humusu a to nejen v podobě dobře ošetřované chlévské mrvy a statkových kompostů, ale navíc i organickou hmotu, vodu a jiné látky ze široké škály odpadů ostatních odvětví národního hospodářství. V posledních letech se v našich půdách projevuje stálý pokles obsahu humusu; pokles této složky, která určuje starou půdní sílu, tj. určuje trvalou úrodnost půdy, musíme nejen zastavit, ale naopak ji obrátit směrem k lepšímu poměru. Úkoly našeho zemědělství se nemohou zastavit jen na zajišťování dosavadní úrovně potřeby společnosti. Chceme řešit např. obilní problém, což nebude trvale možné jen rozšířením ploch obilovin. Lepší by byla cesta zvýšením hektarových výnosů, což pro zesílení půdní úrodnosti bude snadným problémem. Stačilo by zvýšit sklizně obilovin v průměru asi o 5 q z 1 ha a nemusili bychom obilí dovážet. Potřebujeme více krmiv, hlavně bílkovinných - a ta nám na půdách humusem chudých nevyrostou. Chceme více brambor, cukrovky, zeleniny a jiných technických plodin a přitom je známo, že tyto plodiny zvlášť citlivě reagují na úroveň staré půdní síly. Vliv počasí se projevuje ve výkyvech výnosů vždy nepříznivěji na půdách s malým obsahem humusu; konečně i efektivnost využití umělých hnojiv je přímo závislá na obsahu organických složek v půdě. Tím nechci říci, že by snad měl chemický průmysl čekat s výrobou umělých hnojiv až do doby, kdy bude půda s to vysoké dávky přijmout a účinně v produktech vracet. Je pouze nutné, aby zásady zákona, týkající se péče o úrodnost půdy ať ze strany zemědělců či ze strany ostatních socialistických organizací byly urychleně, soustavně, koordinovaně a tím účinně uvedeny v život. Musíme obrátit hlavní proud investic do půdy nejen proto, že mají nejjistější návratnost, ale proto, že jsou investicí v zájmu celé společnosti. Intenzifikovat půdní úrodnost znamená v podstatě jediný možný postup ke zvýšení celé zemědělské výroby, zajištění maximální obživy národa a řešení základních ekonomických a tím i kádrových problémů našeho zemědělství.

Zákon o rozvoji rostlinné výroby vychází ze zásad usnesení XII. sjezdu KSČ, v němž se říká, že rozvoj zemědělství se musí stát zájmem a úkolem celé společnosti. Na zemědělcích leží podstatná část tohoto úkolu; ostatní odvětví se musí podílet dostatečným materiálním zásobováním a navíc poskytnutím všech odpadů a zdrojů; a právě toto se při soustavném využívání může stát významnou celospolečenskou investicí do půdy, investicí nejen pro nás, ale i pro ty, kteří na zúrodněné půdě budou vyrábět pro komunistickou společnost. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger: Do rozpravy se přihlásili posl. Borůvka, Mjartan, akad. Klečka, Rajtora, Šmehlíková, Mátl, Krejčí, inž. Bichler, Hronovský a Jaromír Kubánek.

Dávám slovo předsedovi zemědělského výboru posl. Borůvkovi.

Posl. Borůvka: Soudružky a soudruzi, poslanci. Slyšeli jsme zprávu zpravodaje poslance inž. Svobody. Myslím, že nás dostatečně upozornil na pasivní bilanci humusu a vůbec živin v půdě a potřebu nezbytných hnojiv pro úrodnost půdy. Nebudu už dále jeho argumenty rozvádět. Jistě bude hovořit ještě celá řada dalších přihlášených řečníků. Mně jde v mém diskusním příspěvku o jinou stejně vážnou věc, která je však podmínkou našeho úspěchu. Jedná se však o doplněk zákona o zpracování odpadů, který jste dostali v doplňku dnes v tisku.

Možná, že si většina přítomných poslanců řekne - Proč je tolik řečí a v nich naléhavého přání zpracovat odpady, upravené je vrátit půdě, zabezpečit její zvýšenou úrodnost a z ní plynoucí prospěch celé naší společnosti? Věc je každému rozumnému člověku po krátkém vysvětlení přece naprosto jasná a není nikoho, kdo by se této dobré věci chtěl stavět do cesty.

Tak soudí jistě většina zde přítomných. Pak ale vyvstává velmi podivná otázka - proč tedy se už dávno se zpracováním nezačalo? Proč Labe odnáší za stovky miliónů korun hodnot někam do Hamburku a Dunaj zase na opačnou stranu do Černého moře. Proč stavíme spalovny na organické látky, které jsou pro úrodnost půdy užitečné a dokonce nezbytné! Proč se stále naléhavěji do popředí dostává problém dostatku zdravé, dobré pitné vody, o níž přece všichni víme, že bez ní není života.

Varovné signály epidemie, infekční žloutenky letos na jaře jsou toho dokladem. Všichni víme, že žádná sebebohatší země na světě si nesmí dovolit plýtvat odpady všeho druhu, které se dají ještě dále zpracovat. Jakmile tuto zásadu opustí, nerespektuje ji a je k ní nevšímavá, začíná končit její bohatství. Naše odpady z průmyslu a od obyvatelstva nejsou přece obtížným balastem, ale velmi cennou surovinou pro zúrodnění půdy.

Proč musíme stále vyplýtvat tolik energie na vysvětlování a získávání většího okruhu, řekl bych příznivců zpracování a zužitkování odpadů, když od roku 1959 bylo za tím účelem vydáno 10 vládních usnesení a celá věc se mnoho, až na nepatrné výjimky, nehnula z místa?

Orgánů a organizací, které jsou tímto úkolem pověřeny, není právě málo a přece dnes začínáme tam, kde jsme byli před několika léty. Mnozí se budou jistě zlobit, ale statistiky, které se zrodily jako výsledek jejich práce a kde se uvádí asi 7 mil. m³ kompostů, jsou právě tak věrohodné a budou působit na zvýšení úrodnosti půdy asi jako měsíční světlo na zvýšení populace.

Konečně je tu poslední otázka, kterou si kladu já sám. Proč tímto způsobem a tímto málo příjemným tónem jsem začal, ale rozhodně nechci stejným tónem skončit svůj diskusní příspěvek k projednávanému zákonu.

Jestliže je kdokoli z nás přesvědčen o správnosti svého postupu, jestliže je dnes zpracování odpadů předmětem světového výzkumu a i u nás vědecky a prakticky vyřešeno, pak by myslím bylo třeba více elánu a energie, více porozumění, více pochopení a méně výmluv a zaklínadel. - Není to v plánu, nejsou na to peníze, není materiál, nejsou dost jasné pokyny a směrnice, není to vyzkoušené, kdo si vezme na zodpovědnost případný neúspěch, kdo nám zaručí, že popílek neškodí, kdo nám zaručí, že receptury, které jsou vypracovány ve svém složení budou správné? Lépe by bylo, kdyby byli soudruzi upřímnější a řekli naplno: Nechce se nám do toho, protože práce s odpady příliš nevoní.

Zamýšlím se nad tímto stavem a přístupem našich odpovědných úřadů k řešení různých problémů. Kdybychom jim v zákonu přikázali další reorganizaci, budou pracovat na plné obrátky. I zákon o ochraně matky a péče o ní jim nebude dělat žádné větší obtíže. Všechna tato opatření vyžadují jen víceméně úřadování. Konají se porady, popíše se hodně papíru, co se neudělá dnes, počká za měsíc a je stále co dělat. Já osobně jsem za této situace došel k názoru, že by bylo zcela pohodlnější a dokonce i na poslech diskusního příspěvku pro mě rozhodně úspěšnější tady plamenné agitovat za výsledky, které užití odpadů společnosti přinese.