Pokud jde o hezké, kulturní, estetické odívání našich dětí, řekla bych, že zde s. poslankyně nemá pravdu, protože naše dětská konfekce v posledních letech je opravdu dětská, minuly doby, kdy se obleček pro dítě podobal zmenšenině obleku pro dospělé. Po symposiích, které každý rok děláme, jsme vzali v úvahu všechny připomínky našich žen a myslím, že nejlépe o tom svědčí situace dnes, kdy jsme otevřeli hranice s některými zeměmi, s Rakouskem, Maďarskem, že právě je to naše dětská konfekce, která jde na odbyt. Byla jsem na okresní konferenci v Trenčíně a tam si soudružky vesměs stěžovaly, že nestačí zásobovat své prodejny proto, že maďarští návštěvníci právě dětskou konfekci a obuv u nás vykupují. A právě proto, že je skutečně dětská.

Abychom se zde nepřeli o tyto otázky, doporučovala bych předsednictvu Národního shromáždění, aby vytvořilo skupinu z poslanců nebo poslankyň NS, aby si prohlédli naše závody, kde se dětská konfekce vyrábí, a sami posoudili - s přihlédnutím na možnosti a obtíže v zásobování surovinami - zda můžeme udělat ještě více nebo ne. Uvítáme připomínku, která v rámci toho, co si v národním hospodářství můžeme dovolit, povede ke zlepšení zásobování našich pracujících a našich dětí.

Sama mám také děti a mám i vnuky a oblékám je také z konfekce a opravdu bych velmi těžce nesla, kdyby se mělo o naší konfekci tvrdit, že naše matky musejí hledat jiné cesty k tomu, aby děti oblékly, nežli je to, co máme za možnost v naší republice jim dát. Jinak uvítám každou připomínku a opravdu bych prosila soudruha předsedu, aby byla vytvořena taková skupina poslanců a zvláště poslankyň a abychom udělali všechno pro to, jestli tu nedostatky v zásobování dětí jsou a jestli jsou zaviněny výrobou ministerstva spotřebního průmyslu, abychom je co nejrychleji odstranili. (Potlesk.)

Poslanec Harus (z pléna): Není vhodné, aby ministryně usvědčovala poslance z nepravdy!

Předseda NS Fierlinger: Děkuji s. Machačové a přijímám také její iniciativu. Předsednictvo NS jistě zařídí, aby v rámci průmyslového výboru byla vytvořena malá skupina členů NS, zejména poslankyň, v čele se soudružkou Litvajovou.

Jelikož se dále do rozpravy nikdo nehlásí k zákonu, který projednáváme, dávám ještě k doslovu slovo s. Rajtorovi.

Posl. Rajtora: Soudružky a soudruzi, protože k vlastnímu návrhu novelizace zákona o sociálním a důchodovém zabezpečení družstevních rolníků mluvila jenom poslankyně Kubešová a návrh nejen doporučila, ale ještě podepřela závazkem družstevníků, že budou vděčni Národnímu shromáždění, jestliže tento zákon schválí, a že se svou prací přičiníme, abychom i my přinesli něco více pro národní hospodářství, doporučuji, aby návrh novelizace zákona byl schválen.

Předseda NS Fierlinger: Děkuji poslanci Rajtorovi.

Nyní můžeme přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí s tímto vládním návrhem zákona, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění schválilo tento vládní návrh zákona.

Dříve než přerušíme schůzi, dávám slovo s. Kyselému, který se přihlásil ke krátkému dotazu, adresovanému zde přítomnému předsedovi Státní plánovací komise s. Černíkovi.

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Vážené Národné zhromaždenie, ako predseda komisie pre rozvoj služieb pri výboru pre plán a rozpočet chcel by som vašu pozornosť upútať k problému, ktorý je veľmi pálčivý a ktorý nie je možné odkladať a k jeho urýchlenému riešeniu je treba prikročiť. Je to mestská doprava hlavného mesta Prahy.

Nie je náhodou, že na tomto mieste často hovoríme o Prahe. Je tomu tak preto, že chceme, aby Praha, matka mest, bola čím ďalej tým krásnejšia, aby mala zdravé ovzdušie, dostatok vody, atď. Mestská doprava reprezentuje v hlavnom meste akúsi nervovú sústavu ich obyvateľov. A táto sústava je vo značnej miere porúchaná. Nie je treba ani veľa slov, abyste pochopili, že mestská doprava je zastaralá; mám na mysli muzeálne rachotiace električky, ale pritom aj iné nedostatky, ako napr. to, že Václavské námestie, i keď je centrom, je prekrvené, že okrem asi dvoch, všetky električky prechádzajú Václavským námestím alebo jeho horným či dolným koncom, doprava je nedostatočná najmä pri zvládnutí tzv. špičiek, je veľmi pomalá a naviac sú aj sťažnosti na obsluhujúci personál.

Tieto nedostatky sa ovšem neprejavujú len v estetike alebo pohodlí pri cestovaní obyvateľov, čo ovšem nie je bez významu, ale predovšetkým majú aj svoje ekonomické dopady. Uvedomme si i v tejto súvislosti, koľko času strávia Pražania zbytočne v doprave, koľko zameškaného času na pracoviskách, apod.

Vieme, že keď chceme všetky nedostatky odstrániť a dať ľuďom do užívania modernú a rýchlu dopravu, takú socialistickú, ako si to predstavujeme, budeme musieť veľa investovať, vybudovať nadjazdy i podjazdy, atď. Je jasné, že to bude vyžadovať niekoľko rokov. Ale dnes mi o to nejde. Ide o okamžitú pomoc. Videl by som túto pomoc v tom, aby sme hneď, tj. ešte v tomto roku dali Prahe viac tramvajových vozov T 3, to sú tie moderné, ktoré sa už teraz začínajú viac objavovať, ďalej by bolo treba nasadiť do špičkovej prepravy viac autobusov, ktoré by pomohli zvládnuť všetky špičkové vypätia, a dať do muzea staré električky o ktorých som hovoril a ktoré zbytočne zvyšujú nežiadúci a už i tak veľký hluk v Prahe.

Viem, že tieto nedostatky nie je schopný vyriešiť sám Národný výbor hlavného mesta Prahy, i keď i on bude musieť vyvinúť väčšiu snahu pri výchove obsluhujúceho personálu, čistenie vozov i pri organizácii dopravy. Pomoc by mala prísť od Štátnej plánovacej komisie zvýšeným prídelom električiek a autobusov. Pýtam sa preto jej predsedy s. Černíka, ako by mohol v tejto veci pomôcť a kedy. Bude to veľmi nutné z hľadiska rozvíjajúceho sa cudzineckého ruchu a blížiacej sa Spartakiády.

Předseda NS Fierlinger: Děkuji s. Kyselému. Je s. Černík ochoten hned na dotaz odpovědět?

Místopředseda vlády a předseda SPK Černík: Odpovím po přestávce.

Předseda NS Fierlinger: Nyní přerušuji schůzi na 20 minut.

Předseda NS Fierlinger (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Soudruh Černík, předseda Státní plánovací komise, hodlá odpovědět na dotaz soudruha Kyselého.

Místopředseda vlády a předseda SPK Černík: Vážené soudružky a soudruzi, chtěl bych ujistit Národní shromáždění, že vláda i Státní plánovací komise věnují otázkám hlavního města Prahy značnou pozornost. Pokud jde o dotaz soudruha místopředsedy Kyselého, chtěl bych Národní shromáždění informovat takto: Pokud jde o dodávky dopravních prostředků, bylo v letech 1960-1963 pro městskou dopravu dodáno 202 tramvají typu T. V roce 1964 jsme vydělili ze 170 kusů, které budou vyrobeny, 100 kusů pro Prahu. Jestliže budou další vyrobeny v nadplánu, hodláme je přidělit hlavnímu městu, to znamená, že v tuzemsku bude přiděleno v roce 1964 pro hlavní město zhruba 60 % tramvají.

Pokud jde o autobusy, bylo v letech 1960-1963 pro městskou dopravu dodáno 208 nových autobusů, přičemž musím uvést, že ještě v posledních dnech nebylo z tohoto počtu zhruba 30 autobusů v provozu pro nedostatek řidičů. Přesto jsme znovu prověřili možnosti Prahy a snížili jsme export autobusů zhruba o 100 kusů a z těchto 100 kusů jsme dali jako mimořádný příděl 75 kusů hlavnímu městu. To je ovšem taková mimořádná výpomoc. Chtěl bych uvést, že ruku v ruce s tím se orgány hlavního města daleko více zabývaly některými otázkami souvisejícími s dopravou.

Dal jsem si vytáhnout některá čísla z ročních plánů pro léta 1961-1963, z nichž je patrno, že pro Prahu bylo vyděleno celkem 248 mil. Kčs investičních prostředků pro potřeby dopravy. Z této částky nebylo využito pak 35 mil. Kčs, to znamená, že plán byl splněn jen na 86 %. Stejně tak nebyly ve značných částkách splněny úkoly generálních oprav. Pokud jde o ukazatele zaměstnanosti dopravních prostředků hlavního města, fakt je takový, že v roce 1960 pracovalo u podniku 9.847 osob a ke konci roku 1963 9.248 osob, to znamená, že počet pracovních sil systematicky u dopravního podniku hlavního města klesá. Po dohodě se soudruhem primátorem jsme přijali rozhodnutí, že hlavní město dostane tak říkajíc generální pardon na překračování plánu práce pro městskou dopravu a uznali jsme skutečnost, že kolik lidí pro potřeby dopravy bude potřebovat, tolik mu jich uznáme. Z prvních měsíců vidíme, že tento úkol se plní jen velmi pomalu a že nedostatek pracovních sil, který zde v hlavním městě existuje, bude bránit v načerpání nových pracovních sil. Chci Národní shromáždění ujistit, že po posledním zasedání parlamentu, kdy byla přednesena stížnost na řešení některých problémů, věnuje Praha těmto otázkám zcela mimořádnou pozornost a připravuje další rozhodná opatření ke zlepšení situace v hlavním městě. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger: Děkujeme s. Černíkovi za jeho zprávu. Myslím, že výbor pro plán a rozpočet se bude muset touto otázkou dále zabývat a rádi slyšíme, že gordický uzel, který pro nás představují pracovní síly, hodlá s. Černík se soudruhy z hlavního města Prahy řešit.

Tím je diskuse na toto téma vyčerpána a proto přistoupíme k projednání posledního bodu pořadu, kterým je

3. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona (tisk 148) o rozvoji rostlinné výroby.

Zpravodajem je posl. inž. Svoboda, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. inž. Svoboda: Soudružky a soudruzi poslanci,

vývoj našeho zemědělství se v průběhu posledních několika let podstatně zrychlil směrem k velkovýrobě s typicky průmyslovými prvky jako jsou specializace, mechanizace, způsob organizování a dělby práce apod. V průběhu těchto změn vyvstávaly četné problémy, které se musely řešit více méně na pochodu, často dílčím způsobem, čímž vznikala záplava předpisů, vyhlášek a usnesení, nespojených uceleně na nějaké bázi a pro svou roztříštěnost málo přinášejících. Zemědělství se i z jiných příčin nerozvíjelo rovnoměrně v rámci celého národního hospodářství a to z příčin, pramenících z vnitřních důvodů, ze samotné základny, na níž zemědělství vyrůstá. Tento stav byl důkladně projednán na XII. sjezdu KSČ a dále rozpracována opatření na posledních zasedáních ÚV KSČ. V podstatě bylo zdůrazněno, že bez vysoce produktivního zemědělství nelze mluvit i o stejnoměrném rozvoji ostatních úseků našeho národního hospodářství a o zvyšování životní úrovně všeho lidu. Ovšem tohoto cíle nelze dosáhnout jen vlastními prostředky a silami samotných zemědělců; bez soustavné a cílevědomé pomoci a spolupráce ostatních sektorů by toto nebylo možné. Abychom v době co nejkratší překonali obtíže v našem zemědělství, bude potřeba se zaměřit na tyto rozhodující oblasti: na soustavu řízení a organizace v celém průřezu zemědělského sektoru, na zvýšení úrodnosti půdy a tím rostlinné výroby nejen jako zdroje výživy, ale především jako základny zajištění krmiv a surovin pro potravinářský průmysl a současně na řešení otázky kvalifikovaných, mladých pracovníků a na přehodnocení vztahů ekonomických. Nechci se podrobně zabývat problémy nového řízení zemědělské výroby, kde se teprve pomalu vžívá zásada výrobně-podnikového řízení, posilovaná uplatňováním principů demokratického centralismu, zvýšení odpovědnosti MZLVH a růst prvků oborového řízení na základě zkušeností z průmyslu. Soustavným zvyšováním úrovně zemědělských výrobních správ, co se týká kvalifikace, tak i pravomoci a odpovědnosti, posílíme kladné působení dalších opatření, jichž je třeba, aby zemědělství dosáhlo ve své struktuře, metodách a stabilitě výroby do roku 1970 úrovně průmyslu.

Vzestup zemědělské výroby jako celku je nerozlučně spjat a vůbec podmíněn s výrazným růstem rostlinné výroby jak po stránce kvalitativní tak i kvantitativní. Naším cílem musí být maximum produkce z každého hektaru zemědělské půdy při únosných ekonomických ukazatelích, tj. vysoké výnosy, úměrné náklady na jednotku výrobku a vysoká produktivita na jednoho pracovníka. Při tomto procesu je nutné nejen zachovat, ale podstatně zvýšit základní podmínku - úrodnost půdy. Z technických opatření bych chtěl vyjmenovat zavádění moderní, prověřené velkovýrobní technologie na základě komplexního mechanizačního vybavení pro jednotlivé pracovní procesy; tím bude lze uskutečnit účelnou dělbu práce a specializaci nejen u jednotlivých pracovníků, ale spolu na základě rajonizace v celé naší zemědělské výrobě. Dále jde o zajištění spolehlivého materiálně-technického zásobení zemědělství, hlavně výrobky strojírenství a chemického průmyslu. Po stránce organizační a ekonomické je nutným předpokladem, aby investice, vkládané do půdy, strojů a staveb byly účelné, plně zajištěné a především, aby za nimi stál vysoce kvalifikovaný člověk, který je v konečné fázi vždy rozhodujícím činitelem.

Celý tento proces musí mít splněnu jednu podmínku, a to, že je nezbytné mít naprosto v pořádku půdu jako základnu celé zemědělské výroby. I ta nejlepší armáda prohraje bitvu, nemá-li střelivo; rovněž tak v zemědělství nebude platna nic armáda lidí, strojů, budov, dobytka a sebelepší plány a úmysly, nebude-li v pořádku přísun v potřebném množství "zemědělského střeliva" - rostlinných výrobků. Celá zemědělská výroba je nejen historicky, ale naprosto neodlučně spjata s půdou; intenzita a forma zemědělské výroby jsou odvislé od intenzity hospodaření na půdě a s půdou. Chceme-li tedy zvyšovat výrobu na půdě, musíme ji logicky vracet nejméně to, co z ní odebíráme a navíc zlepšovat její vlastnosti, které jsou podmínkou její úrodnosti. Když spočítáme oběh hmoty, která jde ve výnosech z půdy a děli se v uzavřený okruh spotřeby v zemědělském závodě a v otevřený okruh ze zemědělského závodu ven, bez návratnosti organických zbytků z tohoto množství, dojdeme k závěru, že bilance zásoby humusu jako podmínka půdní úrodnosti je pasívní. Je to nutný důsledek rozvoje lidské společnosti, ve které se od samovýroby potřebných produktů a jejich spotřeby na místě přechází stále více k masové výrobě pro trh. Pohyb organické hmoty ze zemědělství ven je tedy nezbytnou vývojovou nutností a dnes jej nelze zcela a účelně nahradit organickými zbytky uvnitř zemědělských závodů, i kdyby se úroveň hospodaření s nimi optimálně zlepšila.

Z této skutečnosti vyplývá jedna z důležitých zásad navrhovaného zákona, totiž aby kromě zvýšené péče o statková hnojiva - což je povinností zemědělců - i ostatní odvětví národního hospodářství vzala na sebe povinnost nejen vrátit půdě pokud možno vše, co po zpracování a spotřebě u nich zbývá, ale navíc i jiné odpady, kterých lze použít na základě vědeckých a praktických poznatků pro zvýšení úrodnosti půdy. Tím však neodpadá stejně naléhavá potřeba umělých hnojiv, které jsou zdrojem živin pro rostliny. Je ovšem nutné již teď půdu pro vysoké dávky umělých hnojiv připravit - obohatit ji o humusovou složku jakožto faktor, který dokáže vázat, zpracovat a pro plodiny uvolňovat živiny z umělých hnojiv a tím podmiňuje vůbec ekonomičnost jejich použití. K tomuto cíli je zaměřeno opatření o zachycování a poskytování odpadů vhodných pro zemědělství.

Než přikročím ke stručnému výkladu zákona o rozvoji rostlinné výroby chci se zmínit o jeho předchůdci, zákonu o zdokonalení rostlinné výroby z r. 1950. Tento zákon byl druhým zákonným opatřením (první vůbec u nás bylo z r. 1948).

Byl vytvářen v jiné etapě rozvoje našeho zemědělství - na začátku procesu socializace vesnice - a dnes tedy, ačkoli byl doplňován vyhláškami a usneseními, nezaručuje plnou právní ani faktickou pomoc pro další rozvoj zemědělství. Je dnes překonán hlavně proto, že neobsahoval úpravy těch úseků, které se vývojem staly nutné v souvislosti s uplatňováním nových velkovýrobních forem, technologií a vztahů. Zahrnoval sice hlavní součásti rostlinné výroby - šlechtění a množení osiva a sadby, uznávání nových odrůd, ochranu před škůdci a chorobami rostlin - ale neupravoval dostatečně nebo vůbec další oblasti jako jsou odrůdové zkoušky, soustavné zhoršení odrůd po jejich povolení, činnost Státní odrůdové komise a Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, zintenzívnění preventivní i přímé ochrany proti škůdcům a chorobám rostlin a proti plevelům a to nejen uvnitř státu, ale i v souladu s mezinárodními dohodami při dovozu, vývozu a průvozu zboží a předmětů rostlinného původu, dále neupravoval dostatečně řídící činnost MZLVH při rozvoji a využití mechanizace, techniky a automatizace v zemědělství a součinnost ostatních socialistických organizací.