Nevím, zda znáte takový údaj, že máme dosud na železnicích něco přes 3600 parních lokomotiv a z toho je téměř 1300 lokomotiv starších 40 let. A z celého vozového parku ČSD je 38 % vagónů starších 20 let. Nemůžeme však být vždycky spokojeni ani s dodávkami nové techniky. Sice jsme za poslední roky obdrželi mnoho nových elektrických lokomotiv řady 499 a 669, ale ani jedna z těchto lokomotiv nebyla dodána bez tzv. výjimky z technologické kázně. To srozumitelně řečeno znamená, že se nedosahuje konstrukcí stanovených parametrů.

Stejně tak např. problém vozového rámu, jak o něm hovoří soudruzi v diskusi, je velmi vážný, protože prakticky na všech nových velkoprostorových vozech, které železnice dostává, se musí vozový podvozkový rám vyměnit, a to znamená nejenom ohromný náklad a velkou pracnost, ale také vyřazení těch vozů, které měly zlepšit situaci v ložném prostoru, na dlouhou dobu z provozu. Přitom v tomto roce jsme plánovali výměnu 6000 vozových rámů, podvozkových rámů a ve výrobě zatím máme 2400 těchto rámů. Hrozí velmi vážné nebezpečí, že 1800 velkoprostorových a výsypných vozů zůstane letos mimo provoz. Nemluvím již o takových věcech, že se velmi nedostatečně plní dodávka náhradních dílů na topení v osobních vlacích, že je někdy problémem opatřit žárovky pro osobní vozy apod., a že si potom cestující oprávněně stěžují na špatné vytápění, osvětlení vozů apod.

Těchto několik údajů, které jsem uvedl, by mohlo vyvolat dojem, že hledáme pro pracovníky železnic nějaké alibi. V souladu s konstatováním XII. sjezdu, květnového ústředního výboru a lednového ústředního výboru naší strany, vedení ministerstva dopravy zcela jasně říká, že velký podíl na nedostatcích v práci naší dopravy má především úroveň řízení.

V souladu s usnesením XII. sjezdu jsme také soustředili pozornost pracovníků našich železnic v letošním roce na 4 základní problémy.

Prvním z nich jsou investice, provádění investic, jejich solidní příprava včetně větší náročnosti na dodavatelské závody, které zabezpečují naši potřebu strojů, tedy lokomotiv a vagónů.

Druhým úkolem, který vyplývá ze závěrů XII. sjezdu, je náležité využití základních fondů. Zde mám na mysli nejenom to, o čem zde již bylo hovořeno, to znamená předržování vagónů, nerovnoměrná nakládka a vykládka. Tato historie je velmi stará a všeobecně známá, že nám např. v sobotu, v neděli a v pondělí nakládka a vykládka značně klesá, že to znamená ohromné ztráty, které nelze vyrovnávat, protože takové rezervy železnice nemá. Soustřeďujeme se nyní v souvislosti s využíváním základních fondů na dva úkoly.

Prvním z nich je náležitá koordinace dopravy, to znamená rozdělení úkolů mezi jednotlivé dopravní systémy. Abych to přiblížil soudruhům, chtěl bych uvést takový příklad: Za leden jsme nesplnili plán přepravy. Nepřepravili jsme proti plánu např. více než 600 tis. tun uhlí po železnici, ale v současné době jsme přepravili 560 tis. tun uhlí automobilovou dopravou. Nákladními auty jsme vozili uhlí z Mostecka až na Klatovsko, Českobudějovicko atp. To je vyloženě nehospodárná přeprava, kterou musíme odstraňovat náležitou koordinací dopravy s přepravci. Ještě více budeme usilovat o optimalizaci dodavatelsko-odběratelských vztahů, v čemž doprava pomáhá. Týká se to např. přepravy železného šrotu. Železný šrot v celkové přepravě nemá nějaký mimořádný význam, nakládáme průměrně denně v celkové síti asi 530 vagónů železného šrotu. Ale když jsme společně s ministerstvem hutí a národním podnikem Kovošrot tento problém rozebrali, zjistili jsme, že v tom panuje strašná anarchie a že se šrot přepravuje doslova křížem krážem bez nějakého cílevědomého plánu po celé republice a že si dokonce jednotlivé závody Kovošrotu navzájem vypomáhaly k splnění plánu tím, že si posílaly šrot z jednoho místa do druhého. Když jsme se dohodli s národním podnikem Kovošrot a s ministerstvem hutí, dosáhli jsme toho, že snížíme denní průměrnou nakládku šrotu o 132 vagóny. Snažíme se také o optimalizaci v přepravě dřeva, stavebnin a některých dalších substrátů. Bude to znamenat odhalení dosud netušených rezerv v železniční dopravě, v problému ložného prostoru.

Třetím základním úkolem je zvýšení kultury cestování. O tom již bylo velmi mnoho řečeno v nejrůznějších stranických a vládních dokumentech. Chyba je, zrovna jako v mnoha jiných případech a v mnoha jiných odvětvích, že také na železnici a v ostatních dopravních systémech pokud jde o kulturu cestování, mobilizujeme více na aktivech a na schůzích než ve skutečné každodenní praxi.

Máme-li zvýšit kulturu cestování, musíme dosáhnout za prvé naprosté přesnosti v osobní dopravě. Fakt je, že přesnost naší osobní dopravy je velmi nepříznivě ovlivněna zejména intenzitou přepravy a hustotou přepravy, které někdy bývají již na hranicích možností lidského řízení. Potřebovali bychom stručně řečeno systém automatického řízení. Přesto přesevšechno jsme vytýčili zásadu, že dělnické vlaky a rychlíky mají přednost před všemi ostatními vlaky a chceme dosáhnout jejich naprosté přesnosti v dopravě. Budeme, soudruzi - a v tomto ohledu jsme s vedením ministerstva dopravy vytýčili velmi nekompromisní požadavky - za neoprávněné zpožďování vlaků velmi citelně postihovat zodpovědné pracovníky.

Druhým požadavkem v kultuře cestování je čistota, kterou také oprávněně s. posl. Žiak kritizoval. Provedli jsme některé organizační zásahy, starost o čistotu jsme svěřili vozovému hospodářství, postupně chceme zlepšit vybavení, mechanizaci, čištění souprav a chceme dosáhnout také toho, jako je tomu v ostatních zemích, aby dálkové vlaky provázely pracovnice, které se budou v průběhu cesty starat o čistotu.

Třetí požadavek v souvislosti s kulturou cestování je kvalita služeb, které poskytujeme po dobu pobytu v drážních prostorách a ve vlacích.

Čtvrtým základním úkolem je úsilí o kázeň a zejména boj s nehodovostí.

Tady půjde o to, abychom zvýšili proti dosavadnímu stavu náročnost na naše pracovníky na všech stupních řízení, i v provozu. Nedá se popřít, že kázeň pracovníků na železnicích se za poslední léta velmi oslabila, že zejména vedoucí pracovníci se chovají k porušování služebních předpisů často velmi lhostejně, a když už v důsledku porušení předpisů dojde k nehodám, mnohdy se úsilí všech orgánů včetně orgánů odborového hnutí v některých případech soustřeďuje nikoliv na to, aby viník byl potrestán, aby byly ukázány příčiny jako výstražný příklad pro ostatní, ale na to, aby - promiňte - vytáhli viníka z louže. Nejednou se dovolávají lidskosti, říkají, že má ženu a děti atd.

Domnívám se, že takové případy, kdy dochází k přejetí hlavního návěstidla, k vjezdu na obsazenou kolej ap., se dosti netrestají. Mám na mysli případy, kde dojde k přejetí návěstidla bez následků. Vytýčil jsem v poslední době nekompromisní přístup k těm, kteří se dopustili porušení služebních předpisů a v důsledku toho ohrožení zdraví cestujících nebo dokonce jejich života i spoluzaměstnanců, nebo socialistického majetku. Musí počítat s tím, že jim to beztrestně neprojde.

Prosil bych ovšem i přes ty nehody, aby se nevyvolávalo zbytečné mínění, že železniční provoz je jedinou velkou sérií nehod. My za rok podle plánu přepravíme na železnici 600 mil. osob. Myslím, že při všech potížích je nutné říci, že přece jen podíl osob, které přicházejí k úrazu, nebo přijdou dokonce o život, i když by se to nemělo stávat a je to mimořádná událost, přece jen je velmi mizivý a není třeba vyvolávat - posl. Žiak se na mne nebude zlobit, když to řeknu - nedůvěru vůči železničářům v tom smyslu, že by se někdo bál sednout do vlaku.

Uděláme vše možné, abychom zabránili opakování nehodových událostí v železniční přepravě. Ovšem kromě vysoké náročnosti na pracující v železničním provozu musíme také projevit více péče o jejich potřeby, protože zatím naši železničáři pracují často v takovém prostředí, které zdaleka neodpovídá požadavkům moderního kulturního člověka. Nemluvím o nocležnách, o tom, že lidé nemají v nácestných stanicích postaráno o stravování, nemluvě o důsledcích zdravotních atd. Železniční personál v důsledku nepravidelného stravování trpí žaludečními vředy apod. V tom všem musíme překonat lhostejnost, která tu zatím panovala a dosáhnout, aby rostoucí náročnost na pracující v dopravě byla provázena také vysokou péčí o jejich potřeby. Vyslovili jsme zásadu, že starost o lidi budeme prosazovat jako jeden z nejzákladnějších ukazatelů a že nebudeme vedoucím pracovníkům na všech stupních řízení trpět, aby potřeby lidí přehlíželi.

Ještě k otázce dorostu, o které se posl. Žiak také zmínil. Je pravda, že železniční učiliště v Ostravě je velmi neuspokojivé. Touto otázkou jsme se zabývali v mém kolegiu a chtěl bych říci, že se snažíme o nápravu. Mám na mysli špatná učiliště, jako je ostravské. Velmi rádi bychom ukázali soudruhům poslancům mnoho jiných učilišť, která jsou v pořádku a která si nezadají s učilišti v jiných odvětvích národního hospodářství.

My jsme za letošní školní rok získali na plánovaný nábor dorostu 95 % hochů a dívek. Myslím, že to je dostatečný důkaz, že práce na železnicích opět začíná být pro mladé lidi přitažlivá.

Promiňte, zdržel-li jsem vaše jednání těmito několika poznámkami. Jsem přesvědčen, že pod vedením strany a vlády ministerstvo dopravy a všichni pracující v železniční dopravě i v ostatních dopravních směrech svou práci zlepší a že splní poslání, které jim v rozvoji národního hospodářství přísluší.

Podpredseda NZ Valo: Ďakujem súdruhovi ministrovi. Do rozpravy sa už nikto nehlási, dávam slovo k doslovu súdruhovi zpravodajcovi.

Zpravodaj posl. Kulička: Domnívám se, že zejména na třetí diskusní příspěvek, který zde byl přednesen, odpověděl podrobně ministr dopravy. Týká se převážně prováděcích předpisů a navržený zákon tím není dotčen. Příspěvky, přednesené v této debatě, jakož i ve výboru pro plán a rozpočet, zejména pokud jde o příspěvky soudruha Zímy a Sinkuleho, podporují význam navrhovaného zákona o dráhách, hlavně pokud se týká vozidel ve znění paragrafu 26 zákona.

Protože z diskusních příspěvků ale nevznikly žádné připomínky, které by měly nějaký vztah na změnu projednávaného zákona o dráhách, doporučuji projednávaný návrh ke schválení beze změny.

Podpredseda NZ Valo:

Môžeme pristúpiť k hlasovaniu.

Kto súhlasí s vládnym návrhom zákona o železniciach, a to v znení spoločnej zprávy výboru pre plán a rozpočet a výboru ústavne právneho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. Tým Národné zhromaždenie schválilo vládny návrh zákona o železniciach.

Pristúpime k prejednaniu šiesteho bodu programu, ktorým je

6. Zpráva výboru kultúrneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 175) o udeľovaní vedeckých hodností a o Štátnej komisii pre vedecké hodnosti.

Zpravodajcom je posl. Lörincz, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Lörincz: Vážené súdružky a súdruhovia!

V súčasnej dobe, keď sa naša spoločnosť usiluje o intenzívny proces vytvárania materiálno-technických i kádrových predpokladov prechodu ku komunistickej spoločnosti, - keď ľudstvo vstupuje do obdobia novej vedeckej a technickej revolúcie, ktorá prináša hlboké, prevratné zmeny v procese výroby, hmotného bohatstva spoločnosti, - si priamo vyžaduje, aby sa u nás uplatňovala v dosiaľ nebývalej miere veda. Medzi týmito zmenami a zmenami v celej našej ekonomike podstatné miesto musia zaujímať zmeny vo vzájomnom vzťahu vedy a výroby, v úlohe a postavení vedcov a vedy, v spoločenskej výrobe. Všetky tieto zmeny, proces vývoja na tomto poli, musia smerovať k tomu, aby sa veda čoraz väčšmi stávala bezprostrednou výrobnou silou. Neustále sa rozširuje a v budúcnosti ešte viac sa bude rozširovať front vedy, ktorej výsledky sa priamo uplatňujú vo výrobe. Nové výrobné odvetvia už nie sú výsledkom náhodilej a dodatočnej aplikácie, ale vznikajú vo vedeckých laboratóriach, sú výsledkom predchádzajúceho vedeckého výskumu. Do výroby sa dostávajú skutočne ako spredmetnená veda, ako napríklad syntetická chémia, ktorá pomocou plastických hmôt prenikla do celého nášho života, alebo elektronika, ktorá má dnes obrovský priemyslový význam. Moderná technika preniká do laboratórií, do vedeckého výskumu. Dnes už nemožno vedecky pracovať v malých a skromných podmienkach, vývoj a výskum dnes často vyžaduje masové meradlo, uskutočňuje sa vo veľkých priemyslových rozmeroch. Napríklad atómová elektráreň, ktorú budujeme na Slovensku, bude vo svojej podstate plniť úlohy jak vedeckovýskumné, tak i priemyslové. Výchova vedeckého dorastu, organizácia vedy, vedecký výskum, vyžaduje obrovské investície, zodpovedajúcu starostlivosť a vôbec vytváranie patričných predpokladov pre rozvoj celej vedy.

V procese vytvárania nášho nového sveta zaujímajú veľmi čestné miesto a vykonávajú nenahraditeľnú funkciu vedeckí pracovníci, prírodovedci, technici a pracovníci v spoločenských vedách. Keď dnes pozeráme do budúcnosti, musíme brať celú túto skutočnosť do úvahy. Je nesporné, že úloha vedy vo výrobe bude nepretržite rásť a s ňou aj podiel vedeckých pracovníkov vo vnútri spoločenského súhrnného robotníka. Doterajšie vývojové tendencie svedčia o tom, že v budúcnosti bude vedecká práca hlavnou základnou výrobnou činnosťou človeka, tak ako o tom hovorí i sovietsky vedec Jelmejev, že "... prevládajúcou produktivnou prácou bude inžinerskotechnická a vedecká práca". Pokrokový anglický vedec odhaduje, že okolo roku 2050 bude približne 20 % činného obyvateľstva hociktorej krajiny pracovať v oblasti vedy a podstatne sa zvýši oproti pracovníkom v priemysle podiel pracovníkov, zaoberajúcich sa výskumom.

Súdružky a súdruhovia poslanci!

Máte pred sebou nový vládny návrh zákona o udeľovaní vedeckých hodnosti a o Štátnej komisii pre vedecké hodnosti, ktorý je teraz predmetom nášho rokovania. Je to dokument, ktorý odzrkadľuje skutočnosť, že ÚV KSČ a vláda Československej socialistickej republiky zodpovedne pristupujú k otázkam, dotýkajúcich sa postavenia vedcov a vedy, organizácie a prehĺbenia vedeckovýskumnej práce. Už 2. januára 1963 sa zaoberalo predsedníctvo ÚV KSČ s uvedenou problematikou, a po dôkladnom rozbore vytýčilo základný perspektívny úkol vychovať do r. 1960 takmer 50 000 vedeckých pracovníkov a k zabezpečeniu tohto úkolu uložilo zdokonaliť riadenie a organizáciu ich výchovy, zlepšiť výber a systém posudzovania vedeckej kvalifikácie a udeľovania vedeckých hodností. Toto uznesenie bolo povolané riešiť vládne uznesenie č. 549 zo dňa 26. júna 1963, ktoré za zodpovedné orgány určilo Štátnu komisiu pre rozvoj a koordináciu vedy a techniky, Československú akadémiu vied, Ministerstvo školstva a kultúry, Štátnu komisiu pre vedecké hodnosti a Štátnu plánovaciu komisiu. Uznesenia ideologického pléna ÚV KSČ z decembra 1963 znovu zaujímajú stanovisko k týmto otázkam, keď konštatujú: "Rozhodujúcu úlohu v rozvoji materiálnotechnickej základne našej spoločnosti má veda a technika. Ich rýchly pokrok vyžaduje sústrediť sily a prostriedky všetkých vedeckých a výskumných pracovísk na komplexné riešenie základných vedeckých problémov vyplývajúcich z bezprostredných i perspektivných potrieb spoločenskej praxe."

"Rozvoj vedy a techniky brzdí dosiaľ nezodpovedajúca úroveň i počet vedeckých a výskumných pracovníkov. Nedostatočné je často i hmotné zabezpečeníe výskumu a jeho riadenie. Výskumná základňa je dosiaľ príliš roztrieštená, jednotlivé ústavy nemajú vždy jasnú koncepciu práce. Krajne neuspokojivé. je zavádzanie výsledkov výskumu a vedy do praxe predovšetkým prostredníctvom rozvoja novej techniky."

Predložený vládny návrh zákona teraz novým spôsobom upravuje najdôležitejšie otázky uznesení ÚV KSČ a vlády ČSSR, čím po prijatí zruší doteraz platné zákonné opatrenie predsedníctva Národného zhromaždenia č. 64/1959 Zb., o udeľovaní vedeckých hodností a otázky Štátnej komisie pre vedecké hodnosti. Podstata a význam vládneho návrhu zákona je v tom, že ukladá riešiť všetky otázky ďalšieho rastu vedeckých a vedeckopedagogických kádrov, jednotného udeľovania vedeckých hodností, aby pri očakávanom veľkom kvantitativnom raste vedeckých pracovníkov boli plne uplatňované i nevyhnutné kvalitatívne hľadiská. Vládny návrh zákona má v podstate tri časti. V prvej časti sa definujú vedecké hodnosti a ustanovujú sa podmienky ich udelenia. Predovšetkým sa presnejšie vymedzujú podmienky pre získanie hodností kandidáta vied a pre hodnosť doktora vied. Vedeckú hodnosť kandidáta vied môže nadobudnúť pracovník, ktorý je spôsobilý tvorivo vedecky pracovať, čo preukáže riešením vedeckého alebo vedeckovýskumného úkolu, čím osvedčí, že ovláda vedeckú metódu a má hlboké teoretické znalosti. Vedeckú hodnosť doktora vied môže nadobudnúť pracovník so zvlášť vysokovedeckou kvalifikáciou, preukázanou závažnými vedeckými dielami, dôležitými pre rozvoj bádania alebo pre spoločenskú prax. K získaniu hodnosti kandidáta vied je nutné zložiť kandidátske skúšky a verejne obhájiť dizertačnú prácu. Pre hodnosť doktora vied je nutné obhájiť verejne doktorskú dizertačnú prácu. Vynikajúci pracovníci, ktorí objektívne preukázali vyššiu vedeckú kvalifikáciu v praxi overenými pracovnými výsledkami, môžu získať hodnosť kandidáta vied bez zloženia kandidátskych skúšok, ak vo verejnej diskúsii obhája spoločenský význam svojej práce. Touto možnosťou sa vychádza v ústrety potrebám praxe.