Podpredseda NZ Valo:

Do rozpravy sa prihlásil posl. Jägerman, prosím aby sa ujal slova.

Posl. Jägerman: Soudružky a soudruzi!

Předložený návrh zákona o hospodaření s byty, který byl zpracován v souvislosti komplexních úprav jednotlivých úseků právních řádů a právních předpisů, obsahuje některé zásadní změny proti dosavadním ustanovením zákona o hospodaření s byty. Jde především o otázku týkající se hospodaření s bytovým fondem a o spravedlivé rozdělení bytů a jejich obytné plochy.

Mít dobrý byt pro rodinu je jedno z prvních přání mladých lidí. Dobré bydlení je jedna že základních podmínek zabezpečení životní a kulturní úrovně a jeden z ukazatelů hmotného blahobytu lidí. Vysoká úroveň osobní a společenské spotřeby u nás a vzestup životní úrovně vede zákonitě k vyšším nárokům na bydlení.

O splnění velkého přání mnoha tisíců rodin stejně rozhodne práce a úsilí každého z nás a zejména pracujících ze stavební výroby a sebelepší zákon může tomuto úsilí jenom napomáhat. Zákon má proto na mysli nutnost opatření k lepšímu hospodaření s bytovým fondem.

Skladba a charakter bytů nemá příznivé složení pro účinnější řešení bytového problému v našem státě. Nepříznivá situace na úseku provádění bytové politiky, je zřejmá z rozborů a materiálů sčítání lidu, bytů, domů a domácností z roku 1961, jak provedla s. zpravodajka. Již základní údaje ukazují na některé problémy související s řešením bytové politiky.

Například:

- skladba bytového fondu ukazuje, že téměř 70 % bytů v naší ČSSR nespadá do přidělovací pravomoci národních výborů,

- v rodinných domcích je 53,3 % bytů z celkového počtu bytů v ČSSR a na tyto byty připadá celkem 53,5 % obyvatel, kteří jsou uživateli bytů, a standard bydlení v těchto domcích vykazuje průměr 30 m² na domácnost a z toho na obyvatele téměř 9,50 m².

V obytných částech zemědělských usedlostí, které jsou nyní podle nového návrhu zákona osobním vlastnictvím tak jako rodinné domky, je celkem 13,7 % bytů z celkového jejich počtu. V těchto bydlí 15,9 % obyvatel a na domácnost zde připadá průměrně 31 m², z čehož na obyvatele připadá 8,77 m².

V provozních budovách je 2,7 % bytů a v nich bydlí 2,5 % obyvatel z celkového počtu. V těchto bytech připadá na domácnost průměrně 36,50 m² a na obyvatele 11,90 m², přičemž zde jde převážně o služební nebo podnikové byty.

Posléze v nájemních objektech je 30 % bytů, v nichž bydlí necelých 28 % obyvatel a zde připadá na domácnost 31,52 m² a na osobu 10,54 m².

Velké množství rodin bydlí ještě ve stísněných bytech se svými dětmi a pod zákonnou normu a je důležité toto v zákoně upravit.

Podle počtu domů a bytů, jak již bylo řečeno, nad 18 m² na jednu osobu připadá celkem v naší zemi 585 500 domácností

Rozbor ukazuje, že 66,4 % bytů nad 18 m² na jednu osobu v domácnosti je prakticky v bytech osobního vlastnictví, což znamená, že se navržené ustanovení o nadměrnosti na tyto byty nevztahuje, pokud je užívají vlastníci rodinných domků nebo jejich ženaté děti a rodiče.

Naproti tomu je v nájemních domech téměř 300 000 bytů poplatných do 18 m² a 198 000 bytů nad 18 m². Je však nutno připomenout ještě tato fakta: přeplněné byty zdravotně nevhodné jsou převážně III. a IV. kategorie jsou to tedy byty nevybavené, bez příslušenství. Byty, kde připadá poplatnost, nad 18 m², jsou ze 70 % byty úplně vybavené, s příslušenstvím, proto bude velmi spravedlivé, aby národní výbory odpovědně řešily rozpory v užívání bytů, zejména pokud jde o domácnosti s nižšími příjmy a s větším počtem dětí.

Přehledy ukázaly rovněž, že nejvíce rodin s dětmi je v těch krajích, kde připadá nejnižší průměr obytné plochy na osobu, jako jsou kraje Středoslovenský, kde je na obyvatele 7,59 m² a Východoslovenský, kde na jednoho obyvatele připadá 7,76 m². Proto je spravedlivé, že v základním ustanovení byla zakotvena zásada podle usnesení XII. sjezdu naší strany, zabezpečit přidělování bytů ze státní výstavby pro rodiny s nižšími příjmy a s větším počtem dětí. Národní výbory by měly v této otázce sehrát rozhodující úlohu a přednostně vyřešit bytové otázky rodin s větším počtem dětí, a to v zájmu zdraví našich dětí, i jejich estetické výchovy. Řešení bytových problémů v našem státě musí také rozvíjet základní podmínky pro zvýšení populace u mladých manželství, zejména se zřetelem na jejich upevnění, neboť je dost případů, kdy rozvratem manželství je právě nevyřešená bytová situace mladých manželů.

Jen u národních výborů žádá o přidělení bytů nejméně 120 000 uchazečů o byt pro rodinu s dětmi. Při provádění bytové politiky by národní výbory měli v souvislosti s řešením nadměrných bytů, řešit rodiny s větším počtem dětí, beze zbytku, především rodiny se 3 a více dětmi. Uváděná fakta nejsou pouze záležitostí suchých propočtů, nýbrž skutečností, za kterou plně odpovídají národní výbory všech stupňů s tím, že zabezpečí její důsledné řešení. To především znamená postupovat při řešení bytových problémů rodin s nižšími příjmy a s větším počtem dětí, nikoliv pouze administrativní cestou, tj. vydáváním rozhodnutí o přidělení bytů, sestavováním pořadníků, popřípadě zápisem uchazečů do místního pořadníku, nýbrž na základě politického přístupu přikročit k přímému provádění bytové politiky se znalostí potřeb každé rodiny a domácnosti. Tím se sníží počet stížností našich občanů a posílí se autorita národních výborů.

Říkáme, ze rodina je základ státu, vytvořme proto všechny podmínky pro její rozvoj a upevnění, zejména v otázkách týkajících se řešení bytového problému.

Bude povinností národních výborů, aby důslednou kontrolou v přidělování bytů zabezpečily otázky řešení rodin s více dětmi i v těch případech, kdy jsou přidělovány byty organizacemi, které rovněž hospodaří s byty. Zejména tomu bude u podnikových bytů a bytů lidových bytových družstev. Tato skutečnost znamená zajišťovat především důsledné prověřování pořadníků uvedených organizací.

Dovolte několik slov přímo k nadměrnosti: Podle novely zákona o hospodaření s byty může místní národní výbor zrušit právo užívat byt pro nadměrnost.

Je třeba občanům vysvětlit dva zcela různé pojmy, a to poplatnost a nadměrnost bytů.

Poplatným je takový byt, kde z obytné plochy připadá na osobu více jak 12 m², (tj. 12 m² na uživatele bytu a po 12 m² na každého dalšího příslušníka jeho domácnosti), přičemž bydlili v bytě kromě uživatele aspoň jeden příslušník jeho domácnosti, připočítává se ještě 6 m² na domácnost.

Kupříkladu dvoučlenná rodina bydlí v bytě, jehož obytná plocha činí 30 m², tedy sestává z jedné kuchyně o 16 m² a z pokoje o 26 m² s veškerým příslušenstvím, a tento byt není pro dvoučlennou rodinu bytem poplatným. Takový byt, jak je výše uvedeno, je jistě pro dvoučlennou bezdětnou domácnost dostatečným bytem při dosud trvající celkové bytové tísni.

Jestliže však 2-členná rodina může bydlet v bytě, jehož obytná ploch činí 38 m², tedy byt kupř. sestává z kuchyně 12 m² a dvou pokojů po 19 m² s veškerým příslušenstvím, je byt pro tuto rodinu poplatný, neboť jeho obytná plocha přesahuje stanovenou výměru o 8 m², které podléhají místnímu poplatku z bytů. Je třeba zdůraznit, že podle vyhlášky ministerstva financí o místním poplatku z bytů nepodléhají této povinnosti byty, které jsou bez příslušenství. Pro úplnost je též nutno uvést příklad bytu, který je podle dosavadních předpisů pro uživatele vysoce poplatný, avšak přesto není bytem nadměrným. Tak bydlí-li dvoučlenná rodina v 3pokojovém bytě s příslušenstvím, kde obytná plocha činí 58 m², tj. kuchyně o výměře 16 m² a 3 pokojů po 18 m², je takový byt pro uvedenou rodinu poplatným 28 m², avšak z hlediska dosavadních bytových předpisů není zmíněný byt bytem nadměrným.

Dostáváme se k otázce, kdy se stává poplatný byt bytem nadměrným. Podle dosavadních bytových předpisů je byt nadměrným, dosáhne-li obytná plocha bytu dvojnásobku stanovené výměry. Tak pro dvoučlennou rodinu je byt nadměrný při 60 m² obytné plochy.

Toto posuzování nadměrnosti se v novele zákona zpřísňuje z dosavadního dvojnásobku na jedenapůlnásobek, přičemž k této výměře se připočítává pouze jednou 6 m² na domácnost. Přesahuje-li obytná plocha pro uživatele a příslušníky jeho domácnosti stanovenou výměru, bude takový byt bytem nadměrným. Tak přesáhne-li obytná plocha dvoupokojového bytu s příslušenstvím 42 m² u dvoučlenné rodiny, bude tento byt pro ni podle novely zákona bytem nadměrným. U tříčlenné rodiny bude limit výměry obytné plochy nespadající do nadměrnosti činit nejvýše 60 m². Přesáhne-li obytná plocha u 3 členné rodiny tuto výměru, bude byt pro ni bytem nadměrným.

Všecko to prakticky znamená, že dnes u nové bytové výstavby v dvoupokojových bytech zůstávají bezdětné dvoučlenné domácnosti, přičemž se dostáváme k otázce, zda bylo vůbec spravedlivé, když dvoučlenné domácnosti užívaly třípokojové byty o výměře až do 60 m².

Jak bude vypadat praktická stránka?

U dvoučlenné rodiny výpočet činí celkem 42 m². U tříčlenné rodiny činí celkem 60 m². To však prakticky znamená, že 3členné domácnosti mohou i při zpřísnění hledisek nadměrnosti užívat 3pokojové bytové jednotky, jejichž obytná plocha nepřesáhne 60 m². Posuzováno z tohoto hlediska je zřejmé, že i novela bytového zákona umožňuje vysokou kulturu bydlení.

Je třeba se zmínit o tom, že ustanovení o zrušení práva užívat byt pro nadměrnost se nebude v praxi uplatňovat u všech bytů. Tak kromě bytů v rodinných domcích, bydlí-li v nich vlastník nebo jeho ženaté a vdané děti, dále u bytů služebních, nebude se zmíněné ustanovení vztahovat i na:

a) byty bez příslušenství,

b) byty ve staré zástavbě nevybavené vůbec, nebo byty částečně vybavené, ale administrativně rozdělené se společným částečným příslušenstvím.

Navrhovaná opatření v zákoně, která snižují dosavadní normu obytné plochy při posuzování nadměrnosti na jedenapůlnásobek jsou v souladu s potřebami a rozvojem našeho národního hospodářství, zejména z hlediska zájmu řešení takových domácností, kde není dosaženo na osobu ani základní normy obytné plochy.

Pracující již při projednávání dokumentu ÚV KSČ i v období zpracovávání a projednávání návrhu zákona o hospodaření s byty ve svých námětech a připomínkách správně kritizovali dosavadní rozpory v užívání bytů a rozsahu obytné plochy. Kritika byla především zaměřena na hospodaření s byty a způsob jejich přidělování. Jisté je, že národní výbory na úseku řešení bytového problému, což je prakticky a politicky velmi náročný úkol, dosáhly podstatných dobrých výsledků tím, že aktivně organizují účast svých aktivů i občanů na řešení bytového problému, hledají zdroje k získávání bytů z nebytových prostor a zabezpečují rozvoj družstevní bytové výstavby. O tom svědčí řada důkazů, např. i to, že od r. 1956 bylo získáno mimo státní plán úpravou a přestavbou nebytových prostor do konce roku 1963 téměř 65 000 bytů, čímž bylo uspokojeno 8 % uchazečů o byt v ČSSR. Přes všechny tyto dobré výsledky především v organizačně politické práci národních výborů, vyskytuje se řada nedostatků v komplexním řešení bytových problémů. Bytový problém každého našeho občana vyžaduje u národních výborů větší náročnost, zejména u funkcionářů. Podle dosavadních zkušeností jsou tyto úkoly až na malé výjimky větších a velkých měst zajišťovány a prováděny přímo bytovými komisemi a z tohoto hlediska je tedy správné, že předložený návrh zákona prakticky dosavadní předpisy sjednocuje. Nový návrh dává některé podmínky národním výborům, zejména na úseku hospodaření s podnikovými byty. I tato otázka byla totiž předmětem kritiky zejména v souvislosti s fluktuanty, neplatiči nájemného a rušiteli socialistického soužití.

Správným bylo a jistě je rozdělování bytů z nové státní bytové výstavby na byty pro stavební bytová družstva, dále na podnikové byty, určené pro klíčová a jiná důležitá průmyslová a hospodářská odvětví a na byty pro pořadníky národních výborů.

Nesprávným však již bylo to, že část pracujících přešla pracovat do klíčových odvětví, především s úmyslem získat podnikový byt a po získání bytu přestal pracovník pro svou organizaci pracovat bez vážných důvodů, neboť hlavním motivem bylo získání bytu. Našel si pro sebe jiné výhodné zaměstnání a takové jednání značně ovlivnilo a působilo na stabilizaci kádrů a dokonce narušovalo plnění plánu proto, že podnik, i když potřeboval byt pro nového pracovníka, nijak neuspěl. Podnik totiž neměl možnost řešit fluktuanta přidělením náhradního bytu proto, že takový fluktuant požadoval přesně výhody určené bytovými předpisy, tj. především přiměřenost náhradního bytu z hlediska jeho výměry obytné plochy. Nový návrh zákona umožní řešit a postihnout takové fluktuanty plně přidělením náhradního bytu nejen horšího vybavení, ale i o menší výměře obytné plochy, aniž by musela být tato výměra z hlediska počtu členů domácnosti přiměřenou. Při řešení těchto otázek bude však třeba, aby obsazování podnikových bytů bylo prováděno tak, aby podnikové byty byly přidělovány těm pracovníkům, kteří skutečně stabilizují. Organizace Revolučního odborového hnutí na závodech budou muset ve své činnosti daleko důsledněji uplatňovat zásady o hospodaření s byty, než tomu bylo dosud. Staly se dokonce i takové případy, že např. podnikový byt ČSD v Košicích byl přidělen herci Košického divadla anebo podnikový byt určený Ostravsko-karvinskými doly pro horníka byl přidělen jinému funkcionáři. Takovýto způsob hospodaření s podnikovými byty odporuje zásadám správného přidělování podnikových bytů. Přesto oba uvedené případy byly orgány odsouhlaseny. V prvém případě možno velmi kladně hodnotit správný postup a zásah bytové komise Městského národního výboru v Košicích, která i přes intervence s přidělením zmíněného podnikové bytu ČSD herci košického divadla nesouhlasila, zato však v druhém případě byl nesprávný postup podniku schválen orgány národních výborů.

Půjde opravdu o neosobní rozdělování bytů zásadně. Stížnosti pracujících často ukazují na nedostatky v hospodaření i s podnikovými byty. Proto je velmi důležité více rozvinout a upevnit spolupráci Revolučního odborového hnutí a národních výborů při řešení bytových problémů zaměstnanců podniku a při provádění bytové politiky. Je třeba chápat a vidět, že přidělený podnikový byt není jen otázkou sociální povahy, ale má především být také odměnou za vykonanou práci pro společnost, podle jejího významu a povahy.

Předložený návrh zákona o hospodaření s byty zpřísňuje a upřesňuje hlavní zásady, které plně odpovídají stávající situaci i celkové perspektivě v řešení bytových potřeb pracujících. Nároky na řešení bytových potřeb se jistě budou neustále stupňovat a opatření, která vytyčila vláda ve svých usneseních na řešení bytových problémů jsou zajišťována, i když se vyskytují některé obtíže. Je třeba vyzvednout úsilí našich stavbařů, neboť v nových bytech, které byly postaveny od roku 1948 již bydlí téměř 2 750 000 obyvatel. Tyto byty jsou komplexně vybaveny a technický standard jejich vybavení přispěl značně ke zvýšení nejen celkové životní úrovně, nýbrž především ke zvýšení kultury a hygieny bydlení.

Standard vybavení bytů se stále bude zvyšovat, neboť se připravují další opatření směřující jednak ke zprogresívnění výstavby, za tím účelem, aby zejména novou bytovou výstavbou byly zabezpečeny úkoly směřující k řešení bytového problému. Celé úsilí je zaměřeno k tomu, aby budoucí potřeba 775 000 bytů pro naši společnost byla zabezpečena. Je plný předpoklad pro to, že do roku 1970 bude již užívat byty z nové státní výstavby nejméně 32 % obyvatel ČSSR.

Návrh zákona přispěje ke zhodnocení bytového fondu a pro jeho údržbu a je nutným opatřením k spravedlivějšímu rozdělení bytového fondu. Je to nutno posuzovat spolu s opatřeními, které budou řešit bytovou výstavbu. Občané vyslovují v podstatě se zásadami zákona, jak jsem se přesvědčil ve volebním obvodě, souhlas a velmi se o tento zákon zajímají. Doporučuji proto návrh schválit. (Potlesk.)