Nejdůležitější z těchto úprav je ustanovení § 225 odstavec 2. Podle tohoto ustanovení je občan, který zneužije služeb poskytovaných zcela nebo zčásti bezplatně, povinen nahradit náklady, které tím organizaci vznikly, i když z poskytnutí služby neměl sám majetkový prospěch.

Příkladů takového zneužívání není málo. Obzvlášť u pohotovostní zdravotnické služby. Mnozí lidé již natolik zpohodlněli, že volají lékaře v noční době pro každou maličkost. Projíždí se benzín a vznikají zbytečné náklady. V gottwaldovské nemocnici je průměrně 30 případů denně, kdy by nebylo nutné, aby lékař k pacientovi dojížděl.

Návrh občanského zákoníku ukládá socialistickým organizacím poskytujícím služby, velké povinnosti, a to nejenom na základě uzavřené smlouvy, ale i na základě systému předsmluvních povinností. Sem náleží například povinnost řádného zásobení materiálem a zbožím v obchodech a péče o potřebnou kapacitu podniků, které plní službu občanům.

Organizaci se dále ukládá povinnost na žádost občana službu poskytnout, jestliže náleží k jejím úkolům a je v mezích jejich provozních možností.

Návrh také nepřeceňuje reálné možnosti, dané dnešním stavem našeho hospodářství, přitom však zakotvuje zásady dalšího vývoje tak, aby bylo zajištěno jeho dlouhotrvající působení.

Návrh vychází správně ze zásady, že na povinnosti organizace služby poskytnout nelze trvat, jestliže toto poskytnutí není v mezích provozních možností organizace, protože tato učinila vše, co bylo v jejich silách. Víte, že máme ještě i jiné problémy. Je to otázka kapacity provozoven a jejich budování v nových sídlištích. Máme potíže při materiálnětechnickém zásobování jejich pracovníků, často i nedostatek odborných pracovníků pro jednotlivé obory apod. Do systému předsmluvních povinností náleží i ustanovení, které ukládá organizaci povinnost, aby občana řádně informovala o poskytované službě. Tato informace musí být poskytnuta před uzavřením smlouvy, popřípadě v průběhu poskytování služby. Tato zásada se v právní zásadě služeb promítá v celé řadě konkrétních ustanovení, na které navazují také účinné sankce.

Sem patří i obecné ustanovení pro placené služby, podle něhož cena služby musí být určena již při uzavírání smlouvy, popřípadě odhadem. Byla-li však cena dohodnuta podle rozpočtu, je vždy závazná. Povinnost informovat občana je důležitá i v souvislosti při prodeji v obchodě, při půjčování věcí, při zhotovení věci na zakázku a při opravách a úpravách věci. Řádné splnění této povinnosti je v zájmu jak občana, tak i společnosti a má význam i z hlediska odpovědnosti organizace za vady, popřípadě pro náhradu škody.

Návrh zákoníku stanoví dále socialistickým organizacím povinnost poskytovat služby včas a řádně a zajišťuje splnění této povinnosti účinnými sankcemi. Při zajišťování včasného poskytování služeb bude třeba nejširší spolupráce NV při provádění zákona.

KNV bude náležet, aby v rámci úkolů, které jim příslušejí podle zákona o národních výborech, stanovily lhůty pro provádění jednotlivých druhů služeb. Určování termínů musí být vždy dobře zváženo, aby odpovídalo daným možnostem organizací, protože při překročení těchto lhůt budou mít občané právo na slevu. Rozsah těchto slev bude upraven prováděcím předpisem podle délky doby, o kterou k překročení lhůty došlo.

K témuž druhu sankcí náleží také povinnost organizace nahradit občanovi škodu, vzniklou tím, že organizace nepřistoupila včas k provedení služby, ačkoliv občan sám potřebnou součinnost včas poskytl. (Příklad: oprava instalačního zařízení občan si vzal volno, pracovníci nepřišli náhrada mzdy.)

Při odpovědnosti za vady vychází návrh z úkojné funkce služby. Důsledkem tohoto pojetí také je, že se na prvém místě poskytuje občanovi právo na opravu, popřípadě na výměnu věci. Zde půjde také o to, aby v obchodní organizaci byly zkvalitněny kvalitativní přejímky zboží. Zde se projevuje zásada zájmu občana a společnosti, a to v tom, že tato odpovědnost nemůže být ani vyloučena, ani omezena, a že se jí ani občan sám nemůže vzdát. V oblasti poskytování základních materiálních služeb, jimiž jsou nepochybně prodej v obchodě, zakázková výroba a opravy, popřípadě úpravy věcí, zdokonaluje návrh zákona systém odpovědnosti za vady tím, že zavádí záruky ze zákona.

Stejně významná jako úprava odpovědnosti za vady je i nová úprava odpovědnosti za škodu, vzniklou při poskytování služeb.

Návrh zákoníku především správně rozšiřuje obecnou odpovědnost organizací při službách i na ty škody, které byly v souvislosti s poskytnutím služby způsobeny a zaviněny osobami, které organizace k poskytnutí služby použila. Za zavinění takových osob musí socialistické organizace občanům odpovídat.

Je samozřejmé, že každá organizace musí také ve smyslu předpisů o správě majetku v socialistickém vlastnictví uplatňovat vůči takovým pracovníkům nároky na náhradu škody.

Návrh zákona současně určuje objektivní odpovědnost organizace za škody, způsobené na věcech, které převzala k provedení služby.

Zvláštní pozornost je však třeba věnovat ustanovení návrhu, podle kterého organizace odpovídá občanům bez ohledu na to, zda došlo k zavinění či nikoliv za škody, které vznikly při poskytnuti služby z použití přístroje nebo jiné věci.

Toto ustanovení má důležitý dosah pro zabezpečení občanů, zejména v oblasti poskytování služeb zdravotnických (například popáleniny při ozařování a podobně).

Není však bez významu ani pro oblast služeb materiálních (například výbuch nebo požár při provádění prací instalatérských v bytě apod.).

Bylo by však nesprávné chápat ustanovení občanského zákoníku o službách jen z hlediska práv občanů vůči organizacím provádějícím služby. Zde musí být řádně a účelně uplatňována účinná spolupráce mezi organizacemi a občanem. Jen taková spolupráce umožní organizaci provádějící služby plnit řádně své povinnosti.

Proto návrh nového občanského zákoníku ukládá občanům povinnost poskytnout součinnost, které je k provedení služby třeba (např. při předání věci poskytnout potřebné informace, umožnit přístup do bytu, kde mají být práce provedeny, vyzvednout včas zhotovenou nebo spravenou věc, vypranou neb vyčistěnou apod.).

Do rámce povinnosti občanů patří také povinnost zaplatit za provedenou službu včas a v plné výši. I plnění těchto povinností zabezpečuje návrh zákona účinnými sankcemi.

Závěrem lze říci, že ustanovení návrhu občanského zákoníku o službách jsou v souladu se zajišťováním usnesení XII. sjezdu KSČ i v souladu s potřebami naší společnosti v rozvoji služeb.

Doporučuji, aby návrh občanského zákoníka byl schválen. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger:

Dávám slovo poslednímu přihlášenému řečníku posl. Šubrtovi.

Posl. Šubrt: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Šestá část předpokládaného návrhu občanského zákoníku, o které hovořila i s. zpravodajka, upravuje odpovědnost za škodu a za neoprávněný majetkový prospěch. Jde o úsek zvlášť významný, který vymezí povinnosti všech občanů a organizací předcházet hrozícím škodám a neoprávněnému majetkovému prospěchu a zabraňovat jejich vzniku. V socialistické společnosti nelze totiž připustit, aby se občané chovali netečně a bez zájmu tam, kde hrozí škoda na zdraví spoluobčanů nebo škoda na majetku.

U celé řady občanů, především u mládeže, se projevuje zdravý smysl a zájem o odstraňování všech nedostatků, jež se v životě společnosti projevují. Dokladem toho je soustavně se rozvíjející akce "Všudybyl". Organizuje ji mládež a pomáhá nejen odhalovat, ale také aktivně odstraňovat příčiny nedostatků. Zachraňuje tím obrovské společenské hodnoty. Za dobu trvání se podařilo odkrýt akcí "Všudybyl" na 2113 závodech a organizacích nevyužité stroje, zařízení a materiály v celkové hodnotě 1 130 680 000 Kčs. Do vlastního výrobního procesu se přitom vrátila jen hodnota 667 686 tisíc KČS.

Podobně se akce rozvíjí v zemědělství, kde se podařilo mladým lidem odkrýt 8168 ha nevyužité orné půdy. Na 3803 ha uzavřeli mládežníci patronát a zavázali se využít ji a navrátit zemědělské výrobě.

Přes tyto nesporně kladné jevy v jednání našich občanů se však soustavně objevují v tisku, rozhlase a v televizi zprávy, že např. po skončení zemědělských prací zůstane na poli bez dozoru a ošetření hospodářský stroj, a je tam vystaven povětrnostním vlivům a doslova zkáze. Píše o tom např. Všudybyl z Libčic n. Vltavou, okres Praha-západ: "Strojů jsme našli velmi mnoho. Překvapilo nás, že z některých už zbyly jenom kostry. Třeba traktor. Bylo vidět, že stojí takhle už hodně dlouho. Jiné zůstaly venku po letních nebo podzimních pracích a několik jich je už rezavých. Celkem jich bylo třicet sedm".

Stejně i na úseku investiční výstavby přináší netečnost a lhostejnost k majetku společnosti nedozírné škody. Není nic mimořádného, že je na staveništi po dokončení stavby ponechán svému osudu drahocený materiál, stroje, nástroje a pomůcky.

Takové vzniklé škody zkracují náš národní důchod. Jsou to zbytečné výdaje společnosti, protože se mnohdy o nedostatcích, z nichž vyplývají, všeobecně ví. Je samozřejmé, že občan, který o takovýchto nedostatcích ví, by měl cítit morální povinnost zabránit možným škodám. Odporuje přece zásadám socialistické morálky, jestliže občan vychází z názoru, že tu nejde o jeho vlastní, osobní záležitost, že se ho to netýká a že tedy není povinen se starat o zjednání nápravy. Socialismu však musí být cizí zásada: "Z cizího krev neteče!"

Považuji proto za správné, že předpokládaný návrh zákona bere na tyto nežádoucí projevy nezájmu a lhostejnosti patřičný zřetel. Správně je určena právní povinnost občana preventivně působit k tomu, aby ke škodám na zdraví a majetku - a to na majetku v socialistickém vlastnictví v prvé řadě - nedocházelo.

Zásada povinnosti občana zabránit hrozícím škodám neznamená ovšem zbavování odpovědnosti hospodářských a jiných odpovědných činitelů. Jde především o to, aby všichni občané považovali za svou povinnost učinit vhodné opatření všude tam, kde hrozí vážná škoda a aby pomohli zajišťovat její odvrácení. Toho může občan například dosáhnout tím, že upozorní ty orgány, které jsou povolány k zákroku a ke zjednání nápravy.

Někdy by ovšem mohl přijít zákrok orgánu příliš pozdě. Proto je v návrhu dále stanoveno, že v případech, které nesnesou odklad zákroku, je povinen takový zákrok učinit přímo ten, kdo hrozící škodu zpozoruje. Je logické, že potřebný zákrok musí odpovídat silám občana, jeho schopnostem a možnostem. Nebylo by jistě na místě požadovat zákrok od občana i tehdy, když by se sám vystavoval vážnému ohrožení nebo byly-li v cestě jiné důležité okolnosti. Jistě nelze například žádat od občana, aby skočil za tonoucím do hluboké vody, neumí-li sám plavat.

Leckdy bude odvrácení hrozící škody spojeno s vynaložením nákladů. Je jistě spravedlivé, aby takové nevyhnutelné výdaje občanu uhradil ten, v jehož zájmu jednal.

Povinnost předcházet hrozícím škodám je jednou ze zásad aktivní účasti jednotlivce v životě socialistické společnosti. Hlavní zásadou je všestranná péče o blaho člověka. Proto má společnost také plné právo takovou aktivitu od každého občana, od každého člena společnosti požadovat. Proto je nesplnění takové občanské povinnosti, směřující k odvrácení hrozící škody postaveno, byť jen v omezeném rozsahu, pod právní sankci.

Toto ustanovení dává soudu možnost uložit občanu, který svou povinnost nesplnil, aby se podílel na úhradě škody, jež nesplněním povinností vznikla. Takový příspěvek k náhradě škody uloží soud občanu pouze tehdy, když nelze škodu uhradit jinak. Soud přitom musí zvážit všechny okolnosti konkrétního případu, zejména jaký je společenský význam vzniklé škody a co bránilo občanovi, že svou povinnost nesplnil.

Vládní návrh zákona tedy zakotvuje velmi pokrokový a společensky výchovný institut, podporující aktivní úlohu všech občanů v socialistické společnosti. Nám musí jít, soudružky a soudruzi poslanci, především o to, aby si podle těchto zásad počínal každý pracující na svém pracovišti, každý občan ve svém bydlišti. Je nutné i v tomto směru skoncovat s lhostejností a sobeckým nezájmem, s pohodlností a netečností, avšak také s nic neřešícím alibismem. Nám musí jít především o to škodám a nedostatkům předcházet a příčiny těchto nedostatků tvrdě, ano, i chirurgicky, odstraňovat.

Předložený vládní návrh zákona plně podporuji. Myslím, že bude i naším úkolem při každé příležitosti občanský zákoník popularizovat a informovat občany i o tom, že nemají jen morální povinnosti, le že jim zákon ukládá i právní povinnost zabránit a předcházet škodám na zdraví a majetku. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger:

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tedy skončena.

Dávám zpravodajce posl. Litvajové slovo k doslovu.

Zpravodajka posl. Litvajová: Vážení súdruhovia, pretože z diskuzie nevyplynuli žiadne doplňovacie návrhy k navrhnutému zákonu, doporučujem Národnému zhromaždeniu, aby návrh nového občianskeho zákonníka bol schválený tak, ako bol predložený.

Předseda NS Fierlinger:

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Kdo souhlasí s vládním návrhem občanského zákoníku, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění schválilo vládní návrh občanského zákoníku.

Přerušuji schůzi do 14 hod.

Podpredseda NZ Valo:

Zahajujem prerušenú schôdzu.

Pristúpime k prejednaniu štvrtého bodu programu, ktorým je

4. Zpráva výboru ústavne právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 174) o hospodárení s bytmi.

Zpravodajkyňou je posl. Dohnalová, dávám jej slovo.

Zpravodajka posl. Dohnalová: Soudružky a soudruzi poslanci!

Projednáváme vládní návrh zákona o hospodaření s byty. Bytovým problémům a otázkám bytové politiky je věnována naší stranou a vládou soustavná péče a pozornost. Způsob bydlení má velký vliv na spokojenost lidí a vytváří také podmínky pro vývoj rodiny a populaci. Dobré bydlení a prostředí má také vliv na usídlení rodin, stabilizuje potřeby pracovních sil, působí na vzájemné vztahy občanského soužití a morálku lidí.