A i já využívám právě
teď příležitosti, abych stejně
naléhavě připomněl slib, který
nám byl dán v pátek 24. ledna t. r. náměstkem
předsedy SPK s. Dvořákem, na schůzi
výboru pro plán a rozpočet, že konečně
už se změní metodika plánování
vůči výrobním závodům
tak, aby mohly bez poškození svých ekonomických
ukazatelů výrobu náhradních dílů
zabezpečit. Chceme věřit, že teď,
po lednovém zasedání ÚV KSČ,
to myslí doopravdy. Nebylo by rozhodně pro nás
všechny prospěšné, abychom si zase za
nějaký čas ne právě vesele
opakovali velmi staré, ale bohužel u nás zatím
velmi zdomácnělé přísloví:
Sliby se slibovaly, a blázni se radovali! A každý,
kdo má porozumění pro výrobu, by se
dověděl celou fůru i neuvěřitelných
faktů, které se musí překonávat,
anebo také jen brát na vědomí.
Mějme i my tady chvilku strpení a poslechněme
si některé z nich. Přitom je třeba
si uvědomit, že to nejsou mimořádné
perličky, ale otázky, které se v různých
obměnách stávají všude.
Zootechnik právě vykládá, jaké
má potíže se zvýšením výroby
mléka i likvidací tuberkulózy skotu. Dobytek
je ustájen dosud asi na 25 místech, i v malých
stájích dřívějších
středních rolníků. Družstvo má
povoleno stavbu čtyřřadého kravína,
se kterou se začalo v srpnu loňského roku.
Stavební četa chce stavbu uspíšit tak,
aby na zelené krmení v roce 1965 se mohly dojnice
ustájit. Dozvíte se však, že vzhledem
k nevyřešené střešní izolaci
byly stavby právě před několika dny
na neurčito pozastaveny. To je ze strany ministerstva zemědělství
naprosto správné a je třeba s tím
souhlasit, ale zdravý dobytek a zvýšení
výroby mléka však a zcela správně,
státní plán nákupu požaduje.
Nutně si musíme položit otázku. Kdo
se zabýval a zabývá rozvojem zemědělských
staveb a jaká je tedy účelnost a kvalita
práce Státního zemědělského
typizačního ústavu v Praze, který
za tento stav nese plnou odpovědnost? Na nedostatek času
a lidí si přece naříkat nemůže.
Sídlí na Václavském náměstí,
pracuje tam přes 400 lidi a v celé republice pak
na 8000 a typ uvedeného kravína vyvíjí
už přes 3 roky. Doporučujeme, aby všichni
tito lidé byli odměňováni podle množství
a jakosti vykonané práce. (Potlesk.) Když
na ně vezmeme měřítko, jímž
se posuzuje hospodaření družstev, potom je
to útvar nebo organizace velmi zaostávající,
kde výše pracovní jednotky se rovná
nule. (Smích.) Pozvednout úroveň a
kvalitu práce těchto a jim podobných organizací,
by také znamenalo jistě určité zvýšení
celé zemědělské výroby. O kolik
procent - to je třeba ještě spočítat.
Všichni se na chvíli zamyslí. A potom hovoří
vedoucí stavební skupiny. Nemůže pochopit,
proč tedy se některým předním
družstvům, kde je záruka odborné práce
a snaha, podepřená letitou zkušeností
ve spolupráci s výzkumem, nedovolí postavit
skutečně účelnou stavbu, kde by se
přihlíželo nejen k produkci zvířat,
ale také bral ohled na pracujícího člověka.
Zatím smí tak činit jen výzkumné
ústavy a státní statky. Praxe ukázala,
že tato přílišná opatrnost, zdůvodňovaná
ochranou JZD, prý před zbytečným vyhazováním
peněz, nás zavedla - a já opakuji, nutně
zavést musela - jen do slepé uličky. Jsem
přesvědčen, že kolem ustájení
a krmení dobytka mnoho nového už nevymyslíme.
Kráva bude, myslím, ještě celá
staletí žrát ze žlabu a nebude potřebovat
žádný příbor, bude produkovat
mléko a bude žádat, abychom po ní uklidili
hnůj. Jde nyní o to, jak především
lidem obsluhujícím ulehčíme práci
- o to přece jde v prvé řadě. Zatím
ovšem naši projektanti a výzkumné ústavy
tento rozhodující článek výroby
- člověka - stavěli až na poslední
místo. My, soudružky a soudruzi, máme nejlepší
dojivost dnes - 8 litrů - ve stáji, která
je stará 120 let. Doporučuji proto změnit
příslušný předpis a vybrat několik
družstev, kde pro tyto experimentální stavby
mají všechny podmínky a uvidíte, jak
rychle se potřebné typy vyřeší
ku prospěchu výroby, spokojenosti lidí, kteří
v živočišné výrobě pracují.
Podtrhuji: V neposlední řadě to bude také
jedna ze základních podmínek pro získání
mládeže do zemědělství tím,
že tato práce se pak stane, z dnešní,
nejvíce obávané - skutečně
přitažlivou! O celé investiční
výstavbě v zemědělství se pak
rozhovořili všichni. Marně však si lámou
hlavou otázkou, proč se tak těžko vyjednává
a doslova doluje z výrobní správy a Státní
banky každá koruna i když mají ušetřeno
na svém kontě na stavební práce, které
jsou označeny za investiční, ale svým
rozsahem ani materiálem ani penězi, by nemohly národní
hospodářství nijak ohrozit. Dochází
pak k debatám, zda je tato stavba investicí anebo
jen generální opravou. Uvedu jeden příklad
za tisíce jiných. Družstvo uzavřelo
smlouvu na výkrm většího počtu
prasat v akci 4 q krmiva za kus s dodávkou v roce 1964.
Potřebuje k tomu účelu upravit starou stodolu
nákladem asi 5000 Kčs. To znamená zazdít
vrata, položit do výplně několik pařníkových
oken, ve vnitřku zhotovit z hrází kotce,
hluboká podestýlka je tak hotová a výkrm
může začít. Největší
potíž však je, že jeden z úřadů
říká - to se nesmí, to je investice.
Druhý rozumější ji posuzuje jako generální
opravu. Tak se slovo investice stalo postrachem pro každého
pracovníka ve výrobě, a nejen v zemědělství,
ještě horší, jak jsme slyšeli, jsou
poměry v jiných sektorech národního
hospodářství. Lidé by chtěli
vlastními silami z vlastního materiálu ledacos
užitečného udělat. Nesmí, protože
je to investice! Položme si proto otázku, kde je chyba?
Jsou naše opatření o přísném
obhospodařování investic správná
a potřebná? Rozhodně a bezesporu ano! Musíme
stůj co stůj zavést pořádek
do investiční výstavby. Dokončit rozestavěné
objekty, uvést je do provozu a pak teprve povolovat nové
stavby. Slyšeli jsme od s. Dvořáka ve výboru
pro plán a rozpočet, že jich je asi 3600 a
nejsou právě malé. Proti tomu nikdo zajisté
nic nenamítá. Co však lidi trápí
a zlobí a právem roztrpčuje. A zase nejen
v zemědělství. Že je to právě
byrokracie, která bez rozumné, životu a výrobě
prospěšné i sebenepatrnější
potřebné stavby, kterým se říká
investice, postavila na stejnou úroveň jako třeba
stavbu širokorozchodné tratě od sovětských
hranic do Košic, nebo Východoslovenské železárny
a elektrárnu v Tisové. - Na stejnou úroveň
jako úpravu stodoly na výkrm prasat, s nákladem
asi 5000 Kčs. Dokonce i postavení obyčejného
plotu, nazývá investicí.
Připadá nám to, jako kdybychom na stejnou
úroveň stavěli výrobu elektřiny,
kterou získáme třením ebonitové
tyčinky v liščím ohonu, nebo elektřinu
kapesní svítilny s elektřinou vyrobenou v
opatovické elektrárně. Vždyť pravda,
je to stále elektřina. Je však dobře,
že jsme se postupně k těmto závěrům
a poznáním konečně prokousali. Dnes
už poznáváme, že v našem hospodářství
a výrobě vůbec, škodí bezduchý
formalismus, snahy po uniformitě, do které se mnozí
snažili celý život sešněrovat. Za
dnešní situace pak na každou sebemenší
hloupost, kterou by normální zedník postavil
za několik dnů, podle předpisů musí
být na stejný projekt rozpočet a dokumentace
- i časové termíny, jako na výše
uvedené miliardové investice. Zde jsou rezervy projektantů!
Všichni víme, že snad žádná
stavba na světě se ještě neuskutečnila
bez malých i větších změn, ku
kterým došlo v průběhu stavby. Jen naše
předpisy ztrnule trvají na neměnnosti, i
když takto postavený objekt pak provozu nevyhovuje
a předem se už o tom ví! Jen když bylo
učiněno zadost papírům a směrnicím!
Změny, které se v zemědělství
během stavby vyskytnou, dají se namalovat na stávající
projekt. Ale ne, ten musí být doprojektován.
Tak například, když my jsme dělali projekt
na vyvařovnu v kuchyni, nařídil nám
projektant vybourání dveří. My jsme
s tím pochopitelně souhlasili. Na projekt se to
namalovalo a zedníkům to stačilo. Oni také
kuchyň podle toho postavili. Nestačilo to ale projekční
organizaci. Ta řekla, že tu musí být
nový projekt. A co se stalo, my jsme již v kuchyni
vařili a oni přinesli kupu papírů
a muselo se to předělávat, aby bylo učiněno
zadost všem předpisům. Proč nás
to zlobí? Myslím, že člověk,
který dělá nějakou práci, nenávidí
zbytečnou a marnou práci, protože ví,
že tato práce není lehká. A toto je
právě to, co ve výrobě lidé
kritizují a jak vidíme z referátu, z rozhovorů
i z toho, jak se přistupuje k usnesení lednového
ÚV KSČ, tyto věci ze změní.
Vidíme však už všichni, že přišel
čas, kdy tyto neudržitelné metody změníme.
A nejen ve stavebnictví. Bude tak nutné i pokračovat
v cenové politice, ve výrobě zboží,
ve mzdové soustavě a vůbec v celé
naší výrobě a obchodu. Pak bude také
velmi brzo vidět na všechny, kteří svou
neschopnost, pohodlnost a málo osobní odpovědnost
právě za tyto předpisy schovávali
a jimž celý tento systém vyhovoval. Tím
se pak vytvoří podmínky pro pronikavé
snižování administrativy. Pak teprve se znovu
k životu probudí iniciativa lidí a náš
hospodářský život dostane potřebné
tempo, jak ve svých usneseních žádá
XII. sjezd strany! Tak také se dnes naši funkcionáři
družstev ve své většině na celou
situaci dívají. Zejména nyní, po lednovém
zasedání ÚV. Proto v žádném
případě kdokoliv z nás, z této
situace nemusí být smutný. Uslyšeli
byste a ještě uslyšíte, s jakým
uspokojením jsou přijímána v družstvech
poslední usnesení ÚV, právě
směrem k pomoci zemědělské velkovýrobě.
Je to především možnost zpětného
nákupu krmiv za nadsmluvně vyrobené vepřové
maso. Jsou to krmiva na výrobu mléka. Hlavně
pak příplatky za prodané mléko nad
plán, kde se přihlíží, jak účelně
pomoci družstvům s nedostatečnou ještě
výrobou, tak i poskytnutí dalších prémií
i těm, kteří se snaží co nejvíce
výrobu mléka zvýšit a skutečně
také už dosahují vysoké produkce. Naprosto
správné je toto usnesení ÚV také
proto, že peníze, které se na zlepšení
situace v zemědělství poskytují, jsou
vázány na zvýšený prodej výrobků
do státních fondů. Tedy žádné
dary. Žádné nezasloužené peníze.
Zlepšíš organizaci práce, posílíš
a zvedneš pracovní úsilí, snahu a pracovní
morálku, více vyrobíš - dostaneš
více peněz. Tak je to jedině správné
a v naší společnosti a v našem hospodářství
také jedině možné.
Co však stále zůstává základním
rozhodujícím činitelem v našem snažení
o pozvednutí zemědělské výroby
a celého zemědělství na úroveň
průmyslu. Je to starost o zvyšování
úrodnosti půdy. Musíme se postarat co nejdříve
o využití všech odpadů. Jejich zpracování
průmyslovým způsobem na komposty. Vytvořit
tak nutné podmínky úrodnosti půdy
- po ten čas nám chemie a dovoz dodá oněch
slibovaných 200 kg čistých živin minerálních
hnojiv na 1 hektar. V této souvislosti musím upozornit
naše Národní shromáždění,
že stav v předzásobení hnojivy pro letošní
rok je zatím velmi neuspokojivý.
Mám zde dopis našeho výkupního závodu
Jaroměř, že nároky strojených
hnojiv pro naše družstvo a jeho celý obvod budou
do konce března vykryty jen na 20, max. 23 %. Přitom
v usnesení ÚV se říká, že
o dávky strojených hnojiv, vzhledem ke zvýšeným
úkolům zemědělské výroby
budou zvýšeny na 105 kg čistých živin
na 1 ha. Je to na bíledni a každý přece
ví, že strojená hnojiva, dodaná po zasetí
a jen už na list, nemohou vysokou úrodu zabezpečit.
Věřím, že toto upozorněni si
vezmou naše nákupní organizace velmi vážně
a zlepší přísun tak, aby předzásobení
včetně IV. kvartálu 1963 činilo minimálně
70 %, před zahájením jarních prací.
Je teprve leden a na nápravu je ještě času
dost. Potom by už zase bylo pozdě bycha honit.
Soudružky a soudruzi poslanci, skončím tím,
čím jsem svůj diskusní příspěvek
zahájil. Víme, že opatření, která
ÚV usnesl, nemohou nahromaděné problémy
zemědělské výroby vyřešit
naráz a bezezbytku. Rozhodující však
je skutečnost, že se od slov přikročilo
k činům. Zemědělská výroba
se nezmění jen z roku na rok. Je to úkoj
dlouhodobý a bude ještě také stát
další peníze. Je však třeba dalšího
cílevědomého, houževnatého a
neústupného úsilí a výsledky
se v dobrých úrodách určitě
dostaví. Asi tak jako bramboráři na Havlíčkobrodsku,
Pelhřimovsku, Klatovech, Popradu a jinde. Jim patří
naše uznání, díky a po jejich příkladu
jít kupředu na všech úsecích
zemědělské výroby. Tak naplníme
činem usnesení ÚV, aby rok 1964 se v zemědělské
výrobě stal nástupem dalších
úspěchů roků příštích.
(Potlesk.)
Podpredseda NZ dr. Kyselý: Oznamujem, že v
rozprave budeme pokračovať zajtra v piatok dňa
31. januára v 9 hodín.
Prerušujem schôdzu.