Netvrdím, že v spomínaných prípadoch podniky zahraničného obchodu nedostatky spôsobujú, ale v každom prípade sú aspoň ich sprostredkovateľmi a preto treba po príčinách pátrať.

Ďalej je to spomínaná otázka dodacích lehôt. Jednou z príčin dlhých dodacích lehôt je v tomto prípade príčina objektívna, daná priamo plánovacou metodikou. Podľa tejto metodiky môže totiž zahraničný obchod predkladať svoje požiadavky závodom na dodávky pre export na následujúci rok do konca augusta predchádzajúceho roku. Avšak závody musia svoje požiadavky na materiál predkládať už v máji a ak ide o hotové výrobky, dokonca ešte skôr. Je jasné, že takýto spôsob plánovania nedáva predpoklady pre krátke dodacie lehoty a je za takýchto okolností obtiažne dodržať termíny, požadované podnikmi zahraničného obchodu.

Dobrou spoluprácou podnikov zahraničného obchodu a exportných závodov je však možné dosahovať i dobré výsledky na poli zahraničného obchodu. Svedčia o tom mnohé závody, ktoré vzorne plnia svoje exportné úlohy. Napríklad České loděnice Praha, ktoré vyrábajú plavajúce stroje, sú držiteľmi titulu "Vzorný exportný podnik" už od roku 1956 trvale. Uvediem niektoré dôvody, ktoré umožňujú podniku dosahovať tieto vynikaj úce výsledky a ktoré by sa daii uplatniť i v iných výrobných podnikoch.

V podniku sa ukázalo, že pre strojárenské výrobky s dlhodobým výrobným cyklom a veľkým množstvom subdodávok je nezbytne nutná dlhodobá obchodne technická koncepcia. Podnik sa preto vždy snažil v spolupráci s podnikmi zahraničného obchodu o maximálne možné stanovenie potreby odberateľov. Za tým účelom študovali všetky dostupné zahraničné materiály a zástupcovia podniku sa zúčastňovali. na všetkých jednaniach so zahraničnými odberateľmi a to tak doma, ako i v zahraničí. Pri týchto jednaniach sa mohlo hneď dosiahnuť dohody, pretože zástupci výrobného podniku mohli hneď na mieste rozhodnúť o požiadavkách zákazníka.

Ďalej: Podnik uzavrel vzájomnú zmluvu s podnikom zahraničného obchodu Technoexport o dlhodobej socialistickej spolupráci.

Pri uzatváraní hospodárskych zmlúv s podnikmi zahraničného obchodu sa zároveň uzatváraj ú i vzájomné socialistické záväzky pre splnenie dodávok v skrátených termínoch. Príkladom je plán exportu na rok 1962, ktorý bol splnený už 8. decembra 1962, a v roku 1963 základný závod Libeň splnil svoje plánované úlohy už dňa 29. novembra.

Podnik svoje výrobky stále zdokonaľuje. Vyriešením celého radu funkčných prvkov sa dosiahla vo vyrábanom sortimente plávajúcich strojov postupom času svetová úroveň.

Rozhodujúcim odberateľom. týchto výrobkov je Sovietský sväz. České loděnice sú v neustálom styku s používateľmi svojich výrobkov a majú o práci plavidiel v prevádzkových podmienkach stály prehľad.

Súdružky a súdruhovia!

Uviedol som niektoré príčiny, ktoré spomaľujú trvalé zvyšovanie prínosu zahraničného obchodu pre naše národné hospodárstvo, avšak i príklady, ktoré ukazuj ú, ako je možné dosahovať na úseku zahraničného obchodu i dobré výsledky. Prirodzene, nebolo by správne navrhovať predčasne len z uvedených poznatkov konečné opatrenia. Tie je možno prijmúť len na základe hlbokého vedeckého rozboru. Prax však ukazuje, že nedostatky sa riešiť dajú. A to predovšetkým dobrou spoluprácou podnikov zahraničného obchodu a výroby, ako i dlhodobým plánom, ktorý je prednosťou socialistickej ekonomiky a ktorý po dohotovení dá určité pevný základ pre trvalé úspechy i v našom zahraničnom obchode.

Prijatím prejednávaného zákona dostane sa podnikom zahraničného obchodu právny prostriedok, upravujúci podrobne a vyhovujúcim spôsobom ich vzťahy k zahraničným partnerom. Bude to prostriedok znamenajúci pevný zákiad pre rozhodovanie prípadných sporov (Potlesk.)

Podpredseda NZ Valo:

Hlási sa ešte niekto do rozpravy? (Nikto.)

Do rozpravy sa už nikto nehlási, je teda skončená.

Dávam zpravodajcovi posl. Šubrtovi slovo k doslovu.

Zpravodaj posl. Šubrt: Soudružky a soudruzi poslanci, vzhledem k tomu, že diskutující nevznesli ani námitky, ani doplňující návrhy, doporučuji, aby Národní shromáždění schválilo předložený návrh zákona s písemnými změnami, které byly poslancům rozdány.

Podpredseda NZ Valo:

Môžeme pristúpiť k hlasovaniu.

Ak nebudú proti tomu námietky, dám hlasovať podľa predněsenej zpravodajskej zprávy.

Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Neboli.)

Nie sú.

Kto teda súhlasí s celým vládnym návrhom zákona o právnych vzťahoch v medzinárodnom obchodnom styku (zákoníkom medzinárodného obchodu), a to v znení spoločnej zprávy výboru pre plán a rozpočet a výboru ústavne právneho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. Tým Národné zhromaždenie schválilo. I tento vládny návrh zákona.

Tým sme prejednali šiesty bod programu.

Pristúpime k prejednaniu siedmeho bodu programu, ktorým je

7. Spoločná zpráva výboru pre plán a rozpočet a výboru ústavne právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 150) o rozhodčom konaní v medzinárodnom obchodnom styku a o výkonu rozhodčích nálezov.

Zpravodajcom je posl. Mikulášek, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Mikulášek: Soudružky a soudruzi poslanci!

V souvislosti s novou úpravou majetkoprávních vztahů v československém právním řádu a zejména s vydáním nového občanského soudního řádu, rozhodla vláda usnesením č. 1026 z 29101962, kterým byl schválen plán komplexních úprav jednotlivých úseků československého právního řádu, aby byl vypracován návrh zákona, který by řešil rozpory naší ČSSR v mezinárodním obchodě formou rozhodčího řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů.

Doposud upravovaly řízení před rozhodci a výkon cizích rozhodnutí předpisy, které byly obsaženy v části čtvrté a páté dosavadního občanského soudního řádu. V rámci zjednodušení a zabezpečení srozumitelnosti nových zákonů pro nejširší vrstvy pracujících má být nový občanský soudní řád oproštěn od všech formulací, které nemají pro právní poměry občanů význam. Mezi tyto předpisy patří právě normy upravující rozhodčí řízení, které se v československé praxi vyskytují prakticky jen v mezinárodním obchodním styku, na němž se českoslovenští občané nepodílejí. Proto bylo rozhodnuto, aby řízení před rozhodci bylo upraveno v samostatném zákoně, který umožňuje podstatně rozšířit úpravu rozhodčího řízení tak, aby vyhovovalo všem mnohostranným potřebám československého zahraničního obchodu. To se týká zejména ustanovení o rozhodčí smlouvě, o řízení před rozhodci, o rozhodčím nálezu i o zrušení rozhodčího nálezu a o zastavení nařízeného výkonu soudem, jakož i o uznání cizích rozhodčích nálezů.

Při posuzování předpisů o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku.je třeba si uvědomit, že jde o odchylnou formu rozhodčího řízení ve srovnání s rozhodčím řízením v pracovních sporech,.upravené vládním nařízením 12/1961 Sb. a řízením před Státní arbitráží upravené zákonem 121/1962 Sb. Oboje toto řízení se uskutečňuje bez rozhodčí smlouvy, kdežto rozhodčí řízení v mezinárodním obchodním styku lze uskutečnit pouze na základě dohody zúčastněných stran vtělené v platné rozhodčí smlouvě. Výjimku tvoří pouze vztahy mezi organizacemi pro zahraniční obchod socialistických států, které se řídí Všeobecnými podmínkami pro dodávky zboží mezi zeměmi RVHP. Podle těchto Všeobecných podmínek lze žalovat u příslušného rozhodčího soudu v zemi žalovaného, i když příslušnost tohoto soudu není ve smlouvě výslovně stanovena.

Význam mezinárodní obchodní arbitráže neustále roste a lze říci, že v mezinárodním obchodě značná část sporů se neřeší před řádnými soudy, nýbrž právě naopak, před rozhodci.

Strany dávají přednost rozhodčímu řízení před řízením soudním, vzhledem k tomu, že rozhodčí řízení poskytuje účastníkům celou řadu výhod. Rozhodčí řízení je levnější a rychlejší, než řízení soudní. Pružnost rozhodčího řízení vyplývá například z toho, že v roce 1960 téměř 70 % všech sporů vedených před rozhodčím soudem skončilo do 6 měsíců od podání žaloby. Spory před řádnými soudy, zejména v zahraničí, kde v kapitalistických státech je soudní řízení velmi komplikované a formální, trvají i několik let, přičemž výlohy s vymáháním nároků spojené pohybují se kolem 10 %. Podle statistických údajů rozhodčího soudu Československé obchodní komory činil průměr nákladů stran před tímto rozhodčím soudem za léta 1954-1960 pouze 1,9 % vymáhaných částek.

Další výhodou rozhodčího řízení je to, že rozhodci jsou zpravidla osoby, které ovládají spornou problematiku nejen z hlediska právního, ale i z hlediska potřeb praxe. Jsou například dokonale obeznámeni s technikou mezinárodně obchodních styků, které jsou však řádným soudům naprosto cizí. Pro volbu rozhodčího řízení je pro strany důležité i to, že rozhodce není orgánem státu a že při řízení v cizině podléhá méně politickým vlivům, než je tomu v řízení před řádným soudem. Tyto úvahy vedly k tomu, že se rozhodčí řízení v mezinárodním obchodním styku v posledních letech velmi rozšířilo.

I československé podniky zahraničního obchodu mají na rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku velký zájem, zejména s přihlédnutím k tomu, že se jim daří prosadit do většiny obchodních kontraktů doložku, dávající pravomoc rozhodčímu soudu Československé obchodní komory rozhodovat všechny spory z dané smlouvy. Je to umožňováno zejména tím, že rozhodčí soud Československé obchodní komory těší se v zahraničí velmi dobré pověsti a rozhodnutí tohoto soudu jsou dokonce citována i v zahraniční právní literatuře, a to dokonce i v literatuře západoevropské.

Založení pravomoci rozhodčího soudu Československé obchodní komory umožňuje podniku zahraničního obchodu dosáhnout objektivního rozhodnutí daného sporu, takže není třeba žalovat druhou stranu u soudu státu, kde, jde-li o soud kapitalistického státu, je nebezpečí, že bude případ posuzován diskriminačně. Použití rozhodčího řízení umožňuje podnikům zahraničního obchodu ušetřit značné devizové částky, které by jinak bylo zapotřebí vyložit v zahraničí na soudní a advokátní výlohy.

Velký význam rozhodčího řízení v mezinárodním obchodě vedl k tomu, že došlo již v roce 1923 v Ženevě k uzavření mnohostranné mezinárodní smlouvy o doložkách rozsudků a v roce 1927 k uzavření konvence o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků. K oběma těmto konvencím přistoupila celá řada států.

V roce 1958 došlo v New Yorku k uzavření nové úmluvy o uznání a výkonu rozhodčích nálezů, která ještě v širší míře umožňuje vykonat rozhodčí nálezy v cizině. Tuto konvenci podepsal velký počet států, z nichž celá řada ji již ratifikovala. Všechny tyto konvence podepsala a ratifikovala i ČSSR.

Výhodnost rozhodčího řízení pro československé podniky spočívá tedy i v tom, že rozhodčí nález na základě uvedených konvencí a dvoustranných mezinárodních smluv je vykonatelný ve větším počtu států, než je tomu u soudního rozhodnutí. Proto má předkládaná osnova pro československý zahraniční obchod velký význam a má mu umožnit v nejširší míře procesní ochranu jeho nároků vůči zahraničí.

Hlavní funkcí rozhodčího řízení je nahradit řízení před řádným soudem. Rozhodčí řízení v mezinárodním obchodním styku má vyloučit pravomoc řádných soudů na základě platné rozhodčí smlouvy úplně, avšak k zajištění právní jistoty připouští se omezená možnost napadnout rozhodčí nález i u řádného soudu, jestliže rozhodnutí trpí základními nedostatky. Důvody, pro které lze rozhodčí nález napadnout u soudu, jsou v zákonech zpravidla přísně vymezeny; osnova stanoví tyto důvody v § 20 navrhovaného zákona.

Nutnost přezkoumávání základních náležitostí arbitrážního nálezu vyplývá i z toho, že rozhodce není na rozdíl od orgánů státní arbitráže orgánem státu. V rozhodčím řízení může rozhodovat kterákoliv fyzická osoba, na níž se strany dohodnou, pokud má způsobilost k právním úkonům, jak stanoví § 5 osnovy navrhovaného zákona.

V praxi se však používá většinou tzv. rozhodčích soudů, tj. institucí, jejichž úkolem je uskutečňovat rozhodčí řízení. Výhodou použití rozhodčího soudu před rozhodcem spočívá v tom, že sporné strany mají zaručeno, že rozhodci, které strany volí ze stanovených seznamů, vydaných rozhodčím soudem, jsou odborníci k rozhodování právních i jiných odborných otázek a dále, že rozhodčí řízení se uskuteční ve formě stanovené řádem rozhodčího soudu.

V ČSSR je zřízen pro účely mezinárodní obchodní arbitráže rozhodčí soud Československé obchodní komory, který v ČSSR rozhoduje převážnou část všech sporů z mezinárodního obchodního styku. Tento soud byl ustaven v roce 1948 a jeho význam rok od roku stoupá. Zatímco v roce 1952 bylo před tímto soudem projednáno jen 20 sporů, rozhodoval tento rozhodčí soud v roce 1960 již 67, v roce 1961 115, v roce 1962 178 sporů a za prvá tři čtvrtletí letošního roku bylo u rozhodčího soudu Československé obchodní komory podáno již 136 žalob. Účastníci sporů před rozhodčím soudem Československé obchodní komory byli příslušníci více než 50 států všech světadílů. To svědčí o dobré pověsti rozhodčího soudu v zahraničí.

Soudružky a soudruzi poslanci,

osnova navrhovaného vládního návrhu zákona má 36 paragrafů a dělí se zhruba na dvě části, z nichž prvá upravuje rozhodčí řízení a druhá vykonavatelnost cizích rozhodčích nálezů v ČSSR. Při legislativních pracích byl vzat zřetel na potřeby československého zahraničního obchodu, jakož i na mezinárodní závazky, kterými je Československá socialistická republika v souvislosti s rozhodčím řízením vázána. Takové závazky vyplývají jednak z uvedených ženevských konvencí a Newyorské konvence, pokud jde o uznání a výkon rozhodčího nálezu, a z Evropské úmluvy o mezinárodní obchodní arbitráži, která byla podepsána v roce 1961 v Ženevě a jejíž československá ratifikace se právě uskutečňuje, pokud jde o vlastní rozhodčí řízení a principy, na kterých je založena.

Úprava byla volena tak, aby řízení vyhovovalo mezinárodnímu charakteru právních vztahů, které jsou předmětem rozhodčího řízení, tj. aby zejména vycházelo z naprosté rovnosti všech účastníků. Osnova proto vylučuje jakoukoli formu diskriminace kteréhokoli účastníka rozhodčího řízení a jsou proto předpoklady pro to, že moderní úprava rozhodčího řízení stane se ještě přitažlivější pro zahraniční účastníky, než tomu bylo doposud, a že tedy budou ještě ochotněji sjednávat rozhodčí smlouvy o příslušnosti rozhodčího soudu Československé obchodní komory, na jehož řízení se bude především vztahovat.

Osnova však na druhé straně plně přihlíží i k zájmům československého zahraničního obchodu při řešení jednotlivých otázek rozhodčího řízení. Tak např. § 4 sice vychází z obvyklého požadavku písemné formy rozhodčí smlouvy, připouští však i platnost této smlouvy, jestliže písemný návrh na uzavření smlouvy, jehož je rozhodčí doložka součástí, byl přijat druhou stranou jiným, než písemným způsobem. Tato úprava umožňuje vyloučit dosavadní snahy některých zahraničních partnerů vykládat písemnou formu rozhodčí doložky příliš restriktivně a vyhýbat se tak pravomoci rozhodčího soudu Československé obchodní komory.