Jak jsem již v úvodu zdůraznil, vychází zákoník mezinárodního obchodu ze zásady naprosté právní rovnosti všech účastníků mezinárodního obchodu bez ohledu na to, zda jde o účastníka ze socialistického nebo kapitalistického státu a nedává tedy nikde v zahraničí záminku k tomu, aby byla osnově zákoníku vytýkána jakákoliv diskriminace. Dá se tedy oprávněně předpokládat, že v daleko větší míře budou nyní zahraničně obchodní partneři přistupovat na dohodu o volbě československého práva, neboť se zákoník nyní zabývá výhradně zahraničními majetkoprávními vztahy, kdežto občanský zákoník obsahuje ustanovení týkající se právních vztahů tuzemských.

Návrh zákona má po schválení nabýt účinnosti dnem 1. dubna 1964, tedy stejným dnem jako celá řada dalších významných zákonů. Tuto lhůtu považuji za velmi rozumnou již proto, že jde o velmi rozsáhlé kodexy, jejichž uvedení v praxi bude vyžadovat důkladnou přípravu a propagaci.

Zákon bude součástí československého socialistického právního řádu, avšak jeho význam přerůstá československé hranice. Je dokladem, že Československá socialistická republika důsledně uplatňuje uskutečňování politiky mírového soužití a hospodářského soutěžení obou světových hospodářských soustav.

Z pověření ústavně právního výboru a výboru pro plán a rozpočet doporučuji Národnímu shromáždění, aby předložený vládní návrh zákona o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) s navrženými změnami v paragrafech 7, 85, 92, 94, před paragrafem 95, v paragrafech 105, 132, 146, 174, 190, 211, 252, před paragrafem 274, v paragrafech 303, 340, 342, 347, 348, 353, 361, 419, 466, 571, 577, 580, 691, 696, které byly písemně rozdány, schválilo(Potlesk.).

Podpredseda NZ Valo:

Do rozpravy sa prihlásili posl. Novák a posl - Lajčiak.

Dávam slovo prvému prihlásenému rečníkovi posl. Novákovi.

Posl. Novák: Soudružky a soudruzi poslanci!

Osnova zákoníka mezinárodního obchodu v § 297 a násl. řeší novým způsobem úpravu odpovědnosti za vady zboží. Otázka posuzování vadných dodávek zboží představuje jeden z nejčastějších pramenů sporů v mezinárodním obchodním styku a je proto zapotřebí věnovat této problematice i v osnově náležitou pozornost. Při dosavadní úpravě obsažené v občanském zákoníku z roku 1950 byl rozhodující pro posuzování kvality zboží stav zboží v době plnění, aniž se rozlišovalo, zda k plnění dochází přímo mezi kupujícím a prodávajícím, nebo zda plnění se uskutečňuje prostřednictvím dopravy. Přechod nebezpečí náhodné zkázy věci na zboží bylo naproti tomu vázáno na nabytí vlastnictví, které se řídí podle předpisů mezinárodního práva soukromého, zpravidla jiným právním řádem než práva a povinnosti kupujícího a prodávajícího. Tato úprava naprosto nevyhovovala mezinárodnímu obchodu, pro který je charakteristické, že většina plnění se uskutečňuj e během dopravy. Zejména u dopravy námořní bývá často jako místo plnění sjednáván námořní přístav, v němž má být zboží naloděno nebo vyloděno.

V praxi se vyskytují četné případy, kdy zboží sice je prokazatelně odesláno bez vad do místa určení, avšak tam přijde v poškozeném stavu a nelze zjistit, kdy během dopravy k poškození zboží došlo. Při námořní přepravě se sice v době nalodění a vylodění zboží zkoumá stav vnějších obalů zboží, nedochází však a z technického hlediska ani nemůže docházet ke kontrole vlastního zboží. Kupující v těchto sporných případech zpravidla tvrdí, že k vadám zboží došlo ještě před plněním, resp. před dobou, kdy na něho přešlo nebezpečí škody na zboží, kdežto prodávající se snaží naopak dokazovat, že za vady zboží není již odpověden, poněvadž k nim došlo teprve po splnění závazku, resp. po přechodu nebezpečí. Poněvadž prodávající je povinen prokázat, že svůj závazek splnil řádně, připadá na něho důkaz, že v místě plnění bylo zboží bez vad. Tento důkaz (zejména při námořní přepravě) je vzhledem k shora uvedeným skutečnostem mnohdy technicky neuskutečnitelný a prodávající je pak povinen vzneseným nárokům kupujícího vyhovět. Přihlédne-li se ke skutečnosti, že československým právním řádem se řídí podle předpisů mezinárodního práva soukromého především československý export zboží, lze konstatovat, že nynější úprava je pro československý zahraniční obchod nepříznivá. I když z právního hlediska přešlo již nebezpečí vzniku škody na kupujícího, je prodávající fakticky nucen vyhovět reklamacím i v případech, kdy došlo k poškození věci, které měl nést již kupující. Dosavadní nevyhovující úprava občanského zákoníku z roku 1950 spočívá jednak v tom, že není řešen případ typický pro mezinárodní obchodní styk, tj. kdy k plnění dochází v průběhu přepravy zboží z místa odeslání do místa určení, jednak nebylo ani sladěno stanovení doby rozhodné pro posuzování kvality zboží a doby, kdy dochází k přechodu nebezpečí.

Nová úprava obsažená v osnově zákoníka mezinárodního obchodu přináší v tomto ohledu nápravu. K zajištění bezpečného právního základu pro uplatňování nároků z vad zboží je stanovena v § 302 osnovy kupujícímu povinnost, aby se při přechodu nebezpečí škody na zboží přesvědčil o kvalitě a množství dodávaného zboží. Jestliže prodávající tuto svou povinnost nesplní a zboží dojde do místa určení vadné, připadá mu povinnost prokázat, že zboží bylo vadné již při přechodu nebezpečí na zboží. Podle nové úpravy je rovněž sladěna doba rozhodná pro posuzování vadnosti a doba přechodu nebezpečí, takže ani v této souvislosti napříště nemůže tedy dojít ke komplikacím. Důležité je stanovení doby přechodu nebezpečí škody na zboží nezávisle na otázce nabytí vlastnického práva, které se může, jak již bylo řečeno, řídit jiným právem.

Nová úprava tedy v tomto směru poskytuje československému hospodářství dostatečnou ochranu před neoprávněnými, a v praxi často uměle konstruovanými reklamacemi některých zahraničních odběratelů.

Je třeba si však uvědomit, že osnova neposkytuje a vzhledem ke své funkci ani nemůže poskytovat ochranu před oprávněnými reklamacemi zahraničních odběratelů. Naopak, přijatá úprava přináší daleko větší průkaznost těchto oprávněných reklamačních nároků, než tomu bylo doposud. Bude proto zapotřebí, aby oprávněné reklamace zahraničních obchodních partnerů byly bez průtahů vyřizovány a aby nepříznivé komerční důsledky způsobené vadnou dodávkou nebyly ještě zhoršovány průtahy ve vyřizování oprávněné reklamace.

Řešení otázky reklamací nelze však řešit jen vyhovující právní úpravou nebo pružností při vyhovění reklamačním nárokům, nýbrž odstraněním příčin vzniku těchto reklamací, tj. bojem proti výrobě vadného zboží. V tomto ohledu mají mnohé výrobní závody ještě četné nedostatky. Jejich pracovníci si neuvědomují, jaké obrovské devizové škody způsobují našemu hospodářství dodávkami vadných výrobků. Slevy z kupní ceny, které jsou naše podniky zahraničního obchodu povinny poskytovat zahraničním odběratelům, a náhrada škody, kterou jsou povinny platit, představují pouze zlomek devizových škod způsobených tím, že zahraniční odběratelé ztrácejí důvěru v některé československé výrobky a odmítají je dále kupovat nebo jsou ochotni je odebírat pouze jako zboží nižší jakostní třídy se všemi s tím spojenými cenovými důsledky.

Vážné následky pro naše národní hospodářství má i skutečnost, že mnohé ochranné známky, které byly zárukou dobré kvality našich výrobků, byly užíváním při prodeji výrobků nekvalitních značně znehodnoceny. Ztráty, které s tím jsou spojené pro naše národní hospodářství, lze stěží odhadnout.

Nový zákon mezinárodního obchodu má se stát důležitým nástrojem rozvoje československého zahraničního obchodu, a tím i nepřímo celého československého hospodářství. Tohoto cíle dosahuje se tím, že se zajišťuje zvýšená právní bezpečnost při uskutečňování mezinárodního obchodu přesně stanoveným vymezením práv a povinností jeho účastníků. Funkci pomáhající zvyšovat objem československého zahraničního obchodu může zákoník mezinárodního obchodu však plnit jen tehdy, jestliže závazky, které vůči zahraničním partnerům naše podniky zahraničního obchodu přebírají, budou rovněž dodrženy. O plnění těchto závazků, jak pokud jde o kvalitu výrobků, tak i dodržení dodacích lhůt se rozhoduje především v oblasti výroby zboží určeného pro vývoz. Je proto zapotřebí, aby všichni pracovníci, straničtí i odborářští funkcionáři těmto otázkám věnovali větší pozornost než tomu bylo doposud. Je třeba si uvědomit, že dodávky určené do zahraničí nemají jen uspokojovat potřeby zahraničních zájemců, nýbrž že mají především opatřit devizové prostředky pro dovoz zboží, které naše hospodářství nutně potřebuje. Proto neuskutečněním dodávek pro vývoz v žádané kvalitě nedochází jenom k ztrátám ve výši znehodnocení zboží vadami, nýbrž i k ztrátám, které vznikají z neuskutečnění dovozu, který je pro naše hospodářství nutný nebo výhodný.

Nedostatečná pozornost věnuje se v našem hospodářství i otázce kvality dovážených výrobků, zejména strojního zařízení. I v této souvislosti doplácíme na vysoký stav včasně dokončených investic. K největším ztrátám při dovozu vadného strojního zařízení ze zahraničí dochází totiž tím, že dovezené strojní zařízení není včas instalováno a vyzkoušeno, takže skryté vady zařízení, zejména vady funkční, mohou být objeveny teprve v značném časovém odstupu od uskutečněné dodávky. V době, kdy se vady u zboží objeví bývá již mnohdy pozdě pro uplatnění reklamačního nároku vůči zahraničnímu dodavateli. Podobně jako ustanovení § 304 osnovy zákoníka mezinárodního obchodu stanoví i zahraniční právní řády zánik reklamačního nároku, jestliže vady dodaného zboží nejsou prodávajícímu oznámeny bez zbytečného odkladu po uskutečněné dodávce. Je proto zapotřebí koordinovat dovoz strojního zařízení ze zahraničí s ostatní plánovanou investiční činností tak, aby dovezené stroje mohly být ihned po dovozu instalovány a funkčně vyzkoušeny. Předčasný dovoz kromě toho zbytečně zatěžuje naši devizovou platební bilanci a neúčelně uskladněné dovezené stroje vážou zbytečně devizové prostředky, které bychom mohli použít k nákupu jiného zboží, potřebného mezitím pro naše národní hospodářství.

Důsledné prosazování stanovené kvality jak vyvážených, tak i dovážených výrobků, stanovení optimálních dovozních i vývozních dodacích lhůt, jejich dodržování a vůbec zlepšení spolupráce mezi výrobními podniky a podniky zahraničního obchodu, znamenalo by dalekosáhlé devizové přínosy pro naše národní hospodářství. Přitom je zapotřebí, aby výrobní podniky i podniky zahraničního obchodu měly vzájemně pochopení pro potíže při plnění stanovených hospodářských úkolů a aby se snažily pomáhat si při jejich překonávání. Překážkou pro těsnější spolupráci obou těchto složek našeho národního hospodářství je do značné míry i to, že pracovníci ve výrobním sektoru nejsou ve větší míře informováni o problematice československého zahraničního obchodu. Je proto zapotřebí věnovat větší pozornost i publikaci odborných článků, týkajících se mezinárodního obchodu.

Soudružky a soudruzi, schválením tohoto návrhu zákona pomůžeme zahraničnímu obchodu při řešení jeho problematiky a v celé jeho složitosti. (Potlesk.),

Podpredseda NZ Valo:

Dávam slovo posl. Lajčiakovi.

Posl. inž. Lajčiak: Súdružky a súdruhovia!

V predchádzajúcom diskusnom príspevku bolo zdôraznené, aké nepriaznivé dôsledky pre náš zahraničný obchod majú nekvalitné výrobky. Ja by som chcel poukázať na ďalšie javy, ktoré znižujú naše úspechy na zahraničných trhoch. Je to technická úroveň výrobkov a dodacie lehoty.

Pokiaľ ide o technickú úroveň výrobkov, predávaných v tuzemsku, terajší občiansky zákoník stanovuje v tomto smere v §-e 222, že predávajúci je povinný pri pochybnostiach dodať výrobok strednej akosti. Predkladaná osnova Zákoníka o právnych vzťahoch v medzinárodnom obchodnom styku v tomto smere stanovuje v paragrafoch 297 a 314 presnejšie, že pri pochybnostiach je predávajúci povinný dodať tovar s takými vlastnosťami, aké sú potrebné pre jeho bežné použitie. Týka sa to výrobkov, u ktorých nie sú parametre stanovené už v kontraktoch. Teda štandartná úroveň výrobku je vymedzená len označením "bežné použitie". Niet pochybností o tom, že úroveň výrobku sa na zahraničných trhoch bude posudzovať svetovou úrovňou a nie jeho úrovňou v jednotlivých krajinách. Táto na pohľad málo významná skutočnosť sa prejaví nepriaznivo tam, kde niektoré naše výrobky nedosahujú svetový priemer. Na svetovom trhu budú označované za vadné a zastaralé i napriek tomu, že odpovedaj ú nášmu štandartu. Dôsledkom toho býva, že zahraničný odberateľ takéto výrobky vôbec nekúpi, alebo ich kúpi za zníženú cenu, prípadne požaduje na výrobku určité úpravy, ktorými sa tento výrobok prispôsobí zahraničnému štandartu. Bývajú to často nepodstatné úpravy, ako napríklad povrchové nátery, použitie iných ložísk, výmena elektrického príslušenstva a podobne. Takéto úpravy nepochybne znižujú sériovosť výroby a tým sa výroba zdražuje. Tomu by sa dalo predísť, keby štandartné československé prevedenie dosahovalo svetovú úroveň.

Zaostávanie technickej úrovne niektorých našich výrobkov i úrovne obalov, predstavuje vážny problém nielen na našom domácom trhu, ale predovšetkým v zahraničí. V súvislosti s tým, dochádza nielen k značným devízovým stratám pri uplatňovaní reklamácií zahraničných odberateľov, ale znamená i ďalšie nepriaznivé ekonomické dôsledky.

Bolo by samozrejme nesprávne uvedené nedostatky niektorých výrobkov paušalizovať. Naopak, niektoré stoja na špičke svetovej úrovne a robia dobré meno závodom, ktoré ich vyrábaj ú a tým aj československému priemyslu. Stojí však za zmienku, že niekedy nevieme ani tieto špičkové výrobky dobre predávať. Málo sa totiž staráme o dôkladný patentový prieskum, týkajúci sa nového výrobku. Originálne nápady technikov, stelesnené vo výrobku, ktoré by sa mohli prihlasovať ako patenty a tak prinášať zo zahraničia ďalšie hodnoty, ostávajú nepovšimnuté, alebo ich v zahraničí bezplatne preberajú. Tento nedostatočný patentový prieskum nás však stojí značné hodnoty i z druhej strany. A síce v tom, že pri navrhovaní nového výrobku vyplýtvame hodne námahy i pracovnej kapacity bezúčelne, pretože sme navrhovali určitý detail stroja alebo princíp jeho činnosti spôsobom, ktorý už vtedy bol vo svete známy a chránený patentom. A keď sa takýto náš. výrobok dostane do zahraničia, kde sú prísne predpisy o patentoch, sú z toho komplikácie a stojí nás to peniaze. V našich závodoch nie je funkcia patentového referenta zatiaľ zjav všeobecný, skôr zriedkavý. Pritom však skúsenosti z pracovísk, kde robia dôkladný patentový prieskum ukazujú, že vývoj príslušného výrobku trvá omnoho kratšiu dobu a výrobok má vysokú technickú úroveň.

Veľké škody nášmu národnému hospodárstvu spôsobujú dlhé dodacie lehoty, vyplývajúce jednak z neplnenia zmluvených termínov a jednak z nedostatočnej pohotovosti dodať zahraničnému obchodu tovar v čo najkratšom čase. Straty, vznikajúce z tej to príčiny sa často ani nedajú vyčísiiť, o strate dôvery odberateľov nehovoriac.

Možno povedať, že podstata uvedených nedostatkov je vo sfére výroby. Avšak ani podniky zahraničného obchodu neurobili doteraz všetko pre dosiahnutie lepších výsledkov.

Pokiaľ ide o technickú úroveň výrobkov i pohotovosť výroby, tu by malo zohrať významnejšiu úlohu Ministerstvo zahraničného obchodu. Pracovníci našich obchodných zastupiteľstiev v zahraničí by mali iepšie využívať svoje možnosti pre dôkladný prieskum trhu, ale najmä by mali o svojich poznatkoch lepšie informovať výrobu. V Turčianskych strojárňach v Martine napríklad navrhujú, aby sa asi raz za pol roka zvolali zástupcovia exportných podnikov príslušného odboru a aby ich pracovníci podnikov zahraničného obchodu informovali o súčasnom stave i výhliadkach na svetových trhoch. Tak by bolo možné lepšie usmerňovať vývoj i plánovať výrobu a napokon i zahraničný obchod by mohol mať svoje požiadavky včas.

Podniky zahraničného obchodu maj ú nepochybne vo svojej práci mnoho objektívnych ťažkostí. Predsa však by sa nemuseli vyskytovať také nedostatky, ako napríklad v Turčianskych strojárňach. Do tohoto podniku poslal v septembri tohto roku príslušný podnik zahraničného obchodu ponuku na veľmi výhodnú zahraničnú dodávku. Pre upresnenie dodávky mal byť do objednávacej krajiny vyslaný expert. Avšak až doteraz nebola učinená dohoda o vyslaní experta a tento má byť vyslaný až v januári budúceho roku. Netreba hovoriť, aké dôsledky má takýto zdľhavý postup tak pre výrobu ako i pre samotný obchod.

Alebo druhý príklad z toho istého podniku: Podnik má v roku 1964 dodávať do NDR banské lokomotívy typu BN 15 R. Tieto lokomotívy sa vyrábajú s tromi druhmi rozchodu. Objednávka zo strany podniku zahraničného obchodu nebola doteraz upresnená, aký rozchod majú mať tieto lokomotívy. Pritom rozchod je daný rozmerom obručí kolies. Výrobný podnik v snahe zabezpečiť výrobu pre export musel v stanovenom termíne nárokovať od subdodávateľa všetky 3 typy obručí. Nejedná sa síce v tomto prípade o veľké množstvo, ale i tak prinajmenšom vznikne nadnormatívna zásoba materiálu, ktorý môže inde chýbať.