Místopředseda NS Beran:

Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Nebudou-li proti tomu námitky, dám hlasovat podle přednesené zpravodajské zprávy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, a to ve znění písemné zprávy výboru ústavně právního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění schválilo vládní návrh zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním.

Tím jsme projednali pátý bod pořadu.

Nyní přerušuji schůzi na 15 minut.

Podpredseda NZ Valo:

Zahajujem prerušenú schôdzu

Pristúpime k prejednaniu šiesteho bodu programu, ktorým je

6. Spoločná zpráva výboru pre plán a rozpočet a výboru ústavne právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 149) o právnych vzťahoch v medzinárodnom obchodnom styku (zákoník medzinárodného obchodu).

Zpravodajcom je posl. Šubrt, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Šubrt: Soudružky a soudruzi poslanci!

Bylo již nesčíslněkrát z tohoto místa zdůrazněno, že jedním ze základních znaků zahraniční politiky Československé socialistické republiky je nejen zásada mírového soužití, ale i hospodářské soutěžení socialistické a kapitalistické hospodářské soustavy při zachování zásady vyloučení jakékoliv diskriminace a nevměšování se do vnitřních záležitostí jakéhokoliv státu.

Jde tedy o zásady, na nichž se může dobře rozvíjet i mezinárodní obchod, který je jedním z důležitých úseků aktívního boje za trvalý mír na celém světě. Budou-li mít země - především státy obou světových soustav - zájem společně obchodovat, vyměňovat si výsledky pracovního úsilí lidu formou solidních, vzájemně výhodných mezinárodních obchodů bez minimálních náznaků diskriminace a vměšování, lze těžko předpokládat, že by tyto státy a národy měly zájem na válečných konfliktech.

Proto také tyto mírové zásady jsou nejen základem mezinárodních smluv, jež Československá socialistická republika uzavírá, ale i celého našeho socialistického zákonodárství. Z takových zásad vychází i předkládaný vládní návrh zákona o právních vztazích v mezinárodním. obchodním styku.

Neustálý rozvoj našeho národního hospodářství staví Československou socialistickou republiku do předního postavení ve světovém měřítku. Rozvoj našeho průmyslu kladně působí i na soustavné rozšiřování mezinárodních obchodních styků. Objem československého zahraničního obchodu se proti roku 1948 více než ztrojnásobil.

Intenzita zapojení československého hospodářství do mezinárodní dělby práce je vzhledem k poměrně omezené surovinové základě na jedné straně a k vysoce vyvinutému průmyslu na straně druhé objektivní ekonomickou nutností. Vysvítá to i z toho, že obrat československého zahraničního obchodu při přepočtu na jednoho obyvatele je třikrát větší než světový průměr a téměř o 50 % větší než průměr průmyslových zemí západní Evropy, Severní Ameriky a Japonska. Československo v tomto směru předstihlo hospodářsky nejvyvinutější země - USA, Francii, Itálii, Japonsko apod. i z absolutního hlediska objemu zahraničního obchodu zaujímá Československá socialistická republika důležité místo a je v Evropě na desátém a ve světě na patnáctém místě. V současné době obchodujeme se 131 zeměmi světa.

Je samozřejmé, že československý zahraniční obchod je především zaměřen na neustále se prohlubující hospodářskou spolupráci s ostatními socialistickými státy, především s členskými státy Rady vzájemné hospodářské pomoci. Právní úprava těchto styků je zakotvena ve Všeobecných podmínkách pro dodávky zboží mezi organizacemi členských států Rady vzájemné hospodářské pomoci, jež prakticky představují první, i když jen dílčí, mezinárodně právní úpravu mezistátních hospodářských styků.

Potřeba úpravy majetkoprávních vztahů v.oblasti mezinárodního obchodu se projevuje i v kapitalistických státech. Tato potřeba si ovšem vyžaduje zcela zvláštních úprav již z toho důvodu, že technika uskutečňování soudobé rozvinuté mezinárodní dělby práce a hospodářská spolupráce přináší nutně takové právní otázky, jež se ve vnitrostátním styku nevyskytují. Proto je také ani zahraniční občanské a obchodní zákoníky, vydávané především pro vnitrostátní potřebu, v dostatečném rozsahu neupravují. Pokusy o zvláštní úpravu právních vztahů v mezinárodním obchodním styku vyvrcholily návrhem Jednotného zákona o mezinárodní koupi, na němž pracovali význační právníci kapitalistických zemí a jednáním o něm na zvláštní diplomatické konferenci v Haagu r. 1956. Tento tzv. Haagský návrh se však dodnes nestal zákonem. v žádném ze zúčastněných států pro jejich vnitřní rozpory.

Z právního hlediska bude tedy navrhovaný zákon v celosvětovém měřítku prvním zákonem, který upravuje komplexním způsobem právní problematiku mezinárodního obchodního styku. Taková komplexnost úprav právní problematiky pomůže odstranit jednu z hlavních překážek, která brání rozvíjení mezinárodního obchodu, a sice zajistí dostatečnou právní bezpečnost a jistotu účastníků především tím, že podrobně a jednoznačně vymezí jejich práva a povinnosti. Osnova přitom přísně dbá zásady plné rovnoprávnosti a nepřípustnosti jakékoliv diskriminace kteréhokoliv z účastníků mezinárodního obchodu. Toto základní ustanovení není pouhou proklamací, nýbrž se zcela konkrétně projevuje v jednotlivých ustanoveních osnovy.

Nutnost vydání takového komplexního kodexu mezinárodního obchodu u nás vyplývá dále i z toho, že v podstatě všechny vztahy v československém hospodářství mají socialistický charakter, který se musí projevit i v jejich právní úpravě. Je zde tudíž jednotnost socialistické ekonomiky na jedné straně, avšak nestejnorodost československých ekonomických vztahů na straně druhé; zásady socialismu jsou mnohdy našim obchodním partnerům z kapitalistických zemí naprosto cizí. Pro úpravu vztahů k těmto účastníkům nelze tedy tyto socialistické zásady, z nichž vychází úprava vnitrostátních vztahů, použít.

Pro zajištění maximální jednoznačnosti je zapotřebí, aby zákoník mezinárodního obchodu se nespokojoval pouze rámcovou úpravou, a to zejména proto, že jeho ustanovení na rozdíl od ostatních našich právních norem nebudou aplikovány pouze československými soudy a orgány, nýbrž naopak v podstatném rozsahu budou aplikovány i zahraničními soudy. To jsou také příčiny, proč bylo při zpracování tohoto návrhu zákona ve značné míře přihlédnuto i k hlavním zásadám tzv. Haagského návrhu a k dalším hlavním moderním zahraničním zákoníkům, upravujícím majetkoprávní vztahy. Osnova je nepřijala nekriticky a odchyluje se od nich všude tam, kde je to účelné v zájmu právní jistoty, zejména kde znění osnovy zaručuje jednoznačnější vymezení práv a povinností účastníků.

Lze proto právem očekávat, že partneři z kapitalistických států budou možnost aplikace tohoto zákona na své obchodní vztahy k československým podnikům pokládat ze své perspektivy spíše za výsadu a budou mít zájem zvolit za základ pro právní vztahy právo československé více, než tomu bylo při uplatňování práva podle občanského zákoníka z roku 1950.

Dalším základním znakem předkládaného vládního návrhu zákona je jeho zásadní dispozitivní povaha, jež umožňuje stranám pružně přizpůsobit konkrétní smlouvy únosným přáním partnera a poměrům v jeho zemi. To umožňuje také velmi podrobnou úpravu institutů nejdůležitějších pro mezinárodní obchod, zejména kupní smlouvy. V zájmu téže právní bezpečnosti počítá ovšem osnova i s některými ustanoveními kogentní povahy. Jsou to například předpisy o náležitostech právních úkonů a jejich formy, dále ustanovení, jejichž porušení by bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku apod. Osnova však výslovně stanoví, které předpisy jsou donucující povahy.

Pro zpracování návrhu zákona byla dále zachována běžná obchodně-právní terminologie, jež je v mezinárodním obchodním styku vžita, což dává předpoklady pro správný výklad zákona bez ohledu na právní oblast, v níž bude zákon použit. Proto byla dána této srozumitelnosti pro odborné kruhy přednost.

Podrobnější úprava zákoníku mezinárodního obchodu je kromě rozsáhlosti problematiky vynucena i tím, že zákoník, jak jsem již uvedl, na rozdíl od ostatních československých právních norem může být ve velké míře aplikován i zahraničními soudy. Zákonná úprava musí proto znemožňovat jakékoliv pokusy o diskriminační výklad zákona při jeho používání kapitalistickými soudy. Takovou možnost by naopak dávala přehledná a stručná, ale současně i příliš rámcová právní úprava.

Funkci osnovy byla přizpůsobena i její systematika. Po úvodních ustanoveních následují ustanovení společná, týkající se veškerých vztahů, ať věcněprávních či závazkových, potom následují obecná ustanovení o závazcích vůbec a zvláštní ustanovení o některých typech závazků. Závěr tvoří ustanovení zvláštní, přechodná a závěrečná.

V úvodních ustanoveních se podrobně vymezuje předmět úpravy, který stanoví, že osnova se omezuje pouze na úpravu vztahů vznikajících při uskutečňování mezinárodního obchodního styku. Dále se vychází ze skutečnosti, že Československá socialistická republika je vázána celou řadou mezinárodních obchodních smluv a že úprav těchto vztahů nelze se dotknout jednostrannou vnitrostátní zákonnou úpravou. Proto osnova vylučuje z předmětu své úpravy ty vztahy, které jsou upraveny mezinárodními smlouvami, jimiž je Československá socialistická republika vázána. Tím je také, mimo jiné, zajištěna i nadále platnost zmíněných všeobecných podmínek pro dodávky zboží mezi organizacemi členských států RVHP.

Zásadně osnova stanoví, že občanský zákoník nemůže platit ani podpůrně pro vztahy upravené tímto zákonem. Občanský zákoník se totiž vztahuje jen na ty občanskoprávní vztahy, třeba v něm přímo neupravené, jež nejsou upraveny jiným zákonem. Připuštění subsidiární aplikovatelnosti občanského zákoníka by podlamovalo právní jistotu, které lze docílit jen tím, že osnova upravuje právní vztahy mezinárodního obchodu komplexním způsobem a podává i zahraničním účastníkům ucelený přehled o československé právní úpravě vzájemného hospodářského styku.

Dále vychází sice osnova ze zásady neformálnosti právních úkonů, avšak vyžaduje-li právní předpis nebo dohoda účastníků pro právní úkon určitou formu, je takový právní úkon platný jen tehdy, byla-li forma dodržena. Jde například o dodržení písemné formy u některých právních úkonů, které mají pro účastníky závažné právní důsledky. Osnova se také velmi podrobně zabývá zastoupením a plnou mocí ve vztahu ke třetím osobám. Je to nutné již vzhledem k zeměpisným vzdálenostem mezi účastníky mezinárodního obchodu, dále vzhledem k nedostatku přímých zkušeností s osobami, jež vystupují jako zmocněnec a zpravidla i vzhledem k vysokým hodnotám, o něž jde. V zájmu zvýšení právní jistoty například osnova nově omezuje platnost plné moci, udělené na neurčitou dobu, nejdéle na tři léta.

Těžištěm obecné části osnovy je pochopitelně vznik platné smlouvy. Tato základní právní skutečnost bývá právě v mezinárodním obchodním styku často předmětem sporu. Osnova vychází ze zásady, že smlouva je uzavřena, jakmile se strany dohodnou alespoň o podstatných částech smlouvy. Jsou to jednak ty části smlouvy, o nichž dohodu považuje jedna ze stran za předpoklad uzavření smlouvy, jednak náležitosti osnovou uvedené.

V praxi mezinárodního obchodu se citelně projevuje nedostatek právní úpravy různých forem předběžných smluv, zejména pak smlouvy o uzavření budoucí smlouvy. Osnova tuto mezeru z větší části svými podrobnými úpravami odstraňuje. Stejně podrobně upravuje smlouva zástavní právo, které představuj e v mezinárodním obchodním styku jeden z nejdůležitějších pro.středků k zajištění splnění závazků.

Nejpronikavější změnou proti dosavadnímu právu je úprava právních následků nesplnění smlouvy. Osnova zde vychází z některých zásad Haagského návrhu a využívá je nejen v úseku kupních smluv, ale při všech druzích závazků. Přitom je upravuje v souladu s celkovou koncepcí osnovy a.odstraňuje některé pochybnosti, které Haagský návrh vyvolává. Osnova dále je vedena snahou, aby žádná smluvní strana nemohla svá oprávnění zneužívat ke spekulaci. Zásadní význam přikládá rozlišování mezi podstatným a nepodstatným porušením smlouvy, což je v souladu s moderními tendencemi při úpravě tzv. práva mezinárodní koupě.

Ve zvláštní části návrhu zákona jsou upraveny typy smluv, jež se zpravidla vyskytují při provádění mezinárodního obchodu. Hlavní úlohu zde sehrává kupní smlouva. Jde o úpravu nejčastějšího právního vztahu v mezinárodních obchodních stycích při použití všech forem a zkušeností z nynějšího stavu neustále se rozvíjejícího mezinárodního obchodu. Osnova důsledným řešením problematiky zajišťuje prohloubení právní jistoty. Vzhledem k dispozitivnosti téměř všech ustanovení o kupní smlouvě není nebezpečí omezování právních vztahů. Podrobná úprava osnovy slouží spíše k řešení takových otázek, na něž strany při uzavření smlouvy nemyslí a jež se pak průběhem jednotlivých fází obchodní transakce stávají spornými.

Osnova také podrobně stanoví, jak a jaké zboží má být odevzdáno, jaká je doba plnění a kde je místo plnění a vymezuje, kdy se zboží považuje za vadné a jaká je odpovědnost za jeho vady. Zvláštní ustanovení upravují záruku za jakost zboží a vymezují rozsah odpovědnosti ze záruky.

Jedním ze základů, na kterém návrh zákona spočívá, je požadavek důsledného dodržování závazků převzatých v mezinárodním obchodním styku. V praxi například působí někdy potíže nedostatek vývozního nebo dovozního povolení pro uskutečnění kupních smluv. Účastnící mezinárodního obchodního styku vedle toho mnohdy nedostatku takového povolení zneužívají k tomu, aby se zbavili smluvních závazků, které se jim v tom období staly nežádoucími. Osnova proto nově stanoví zásadu, že je prodávající povinen zajistit vývozní povolení a kupující dovozní povolení. Tím se dostává oběma partnerům právní jistota.

Nově jsou v návrhu zákona řešeny otázky, týkající se tzv. vázaných a výměnných obchodů, jichž se zpravidla účastní několik stran a dochází při nich ke komplikovaným právním vztahům.

Kromě kupní smlouvy upravuje osnova i další smluvní typy, pokud se v mezinárodním obchodním styku vyskytují. Řada ustanovení upravuje otázky zcela nově. Některé z nich nebyly v československém právu nebo dokonce ve světovém měřítku doposud zákonem vůbec řešeny a v praxi působí četné potíže.

Tak například není dosud nikde upravena smlouva o kontrolní činnosti, jejíž význam v mezinárodním obchodu velmi rychle vzrůstá. Kontrola kvality a množství zboží zejména v souvislosti s akreditivní formou placení kupní ceny, poskytuje na jedné straně kupujícímu ochranu proti vadným dodávkám zboží, na druhé straně chrání prodávajícího před neoprávněnými reklamacemi a odmítáním placení kupní ceny. Osnova v této souvislosti řeší i v praxi velmi ožehavou otázku rozsahu odpovědnosti uskutečňovatele kontrolní činnosti, jakož i otázku vztahu nároku na náhradu škody, vzniklé z nesprávně provedené kontroly, k nároku na náhradu škody, způsobené vadným plněním, které bylo předmětem kontroly.

Poprvé ve světovém měřítku je upravována také většina doložek a smluv, uzavíraných v souvislosti s kupní smlouvou, jako zákaz reexportu, smlouva o výhradním prodeji, o výhradní koupi, o přednostním prodeji, různé cenové doložky apod.

V československém právním řádu jsou také osnovou upravovány bankovní obchody, které pro mezinárodní platební styk mají neobyčejnou důležitost, dále skladovací smlouva, smlouva o provozu lodí, smlouva o svěření věci třetí osobě a podobně.