Budeme si muset i při plnění hospodářských úkolů najít čas podat tu pomocnou ruku tam, kde je jí potřeba, budeme muset vidět své okolí, pomoci a zasáhnout včas tam, kde hrozí rodinný rozvrat.

Budeme-li chtít a dáme-li živou náplň tomuto zákonu, dojdeme jistě k uspokojujícím výsledkům jak v upevnění rodiny, tak také ve výchově mládeže. K výsledkům, které budou v souladu s životní úrovní u nás a které budou odrazem šťastného života rodin i dětí. (Potlesk.)

Místopředseda NS Beran: Dávám slovo posl. Štefánikovi.

Posl. Štefánik: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia!

Predpokladaný návrh nového zákona o rodine, o ktorom podrobne prehovoril vo svojej dôvodovej zpráve súdruh zpravodaj, vychádza zo zásady, že socialistická spoločnosť má eminentný záujem na manželstve a rodine, na ich trvalom a harmonickom sväzku a vytvára všetky predpoklady pre to, aby manželstvo a rodina plnili v plnom rozsahu svoje poslanie v súlade so záujmami a potrebami našej spoločnosti.

Vyjadruje to v preambule, ktorá zdôrazňuje, že vybudovanie socializmu v Československu sa významným spôsobom prejavilo i v oblasti rodinného, manželského a osobného života občanov nášho štátu. Naša spoločnosť sa usiluje a musí sa ešte výraznejšie všetkými prostriedkami usilovať o to, aby morálka socialistickej spoločnosti sa stala základom všetkých vzťahov v manželstve, rodine a pri výchove detí.

Tieto zásady sú obsiahnuté a vyjadrené v celom zákone, ktorého príprava sa stala predmetom pozornosti širokých vrstiev obyvateľstva, ktoré veľmi citlivo reagovalo na jednotlivé ustanovenia návrhu nového zákona, vyjadrovalo sa k nim, malo k nemu svoje pripomienky a nutno povedať, že medzi týmito i niektoré výhrady. Pri príprave definitívneho znenia nového zákona sa vychádzalo z týchto pripomienok, návrhov a námetov, ktoré všetky boli dôkazom, že naša spoločnosť má veľký záujem o obsah a náplň nami prijímaných zákonov a tiež i o tento zákon, ktorý upravuje vzťahy v tak citlivej a spoločensky dôležitej oblasti, akou je manželstvo, ktoré sa uzatvára na základe dobrovolného rozhodnutia muža a ženy vytvoriť harmonické, pevné a trvalé spoločenstvo.

Len harmonické, trvalé a pevné manželstvo môže plniť svoje hlavné spoločenské poslanie, to je založenie rodiny a výchovu detí, ako to pripomínali vo svojich vystúpeniach tí, ktorí hovorili predomnou.

Preto má socialistická spoločnosť záujem na tom, aby k rozvodu manželstva, k narušeniu tejto základnej buňky spoločnosti dochádzalo len výnimočne a len vtedy, keď už iné riešenie nie je možné. Treba však pripustiť, že i za existencie socialistického spoločenského poriadku môže, dochádza a bude dochádzať k takým situáciam, kedy manželstvo prestáva mať význam pre manželov, pre zdarnú všestrannú výchovu detí a kedy prestáva plniť svoje spoločenské poslanie.

Predpokladaný návrh zákona, vychádzajúc zo zásady, že i v prípade skončenia manželstva rozvodom je nutné zachovávať pri súdnom prejednávaní všetky hlavné zásady socialistickej morálky, upravuje novým spôsobom podmienky rozvodu manželstva. Riadi sa pritom zásadou, že súd môže manželstvo rozviesť, ak sú vzťahy medzi manželmi tak vážne rozvratené, že manželstvo v takom stave, do akého dospelo nemôže plniť svoj spoločenský účel. Súd je pritom povinný zistiť príčiny, ktoré viedli k vážnemu rozvráteniu manželstva a svoje zistenie uviesť v odôvodnení rozhodnutia.

To je nová zásada, ktorá vychádza zo záverov, podložených dôkladnými rozbormi pracovníkov právnej vedy, skúsenosťami súdov a ich závermi, ktoré ukazujú, že doterajší princíp zisťovania a výroku o vine nezodpovedá celkovému zameraniu nášho spoločenského zriadenia. Pretože o tejto závažnej problematike bolo najviac diskusií, dovoľte mi, aby som i z tohto miesta k týmto závažným otázkam predniesol niekoľko ďalších dôvodov, ktoré podporujú nové znenie zásad, obsiahnutých v § 25 predkládaného návrhu zákona.

Doterajší princíp zavinenia je základným hľadiskom pre dosiaľ platnú právnu úpravu rozvodu a vychádza zo zásady, že manželstvo možno rozviesť len vtedy, ak tzv. nevinný z manželov s rozvodom súhlasí. Zásada bola teda hľadať vinného, rozoberať sa v celom manželstve často len z tohto prístupu. Je nesporné, že toto konanie malo celý rád takých javov, ktoré nie sú dôstojné občana socialistického štátu.

Z rozvodovej praxe súdov je známe, že je značný rozdiel medzi skutočnými príčinami rozvratu manželstva a medzi formálnym výrokom o vine. Výrok o vine potrebuje zistenie, ktoré sa týka len chovania niektorého z manželov. Z týchto zistení súd si potom musí urobiť úsudok sám o tom, kto z manželov zavinil rozvrat manželstva. Pri tom je však všeobecne známe, že samotné chovanie manželov je výsledok dlhodobého procesu spoločného žitia, celého radu vonkajších udalostí, na ktorých sa podieľajú tretie osoby, alebo ktoré spočívajú v príčinách mimo osôb obidvoch manželov.

Zisťovanie viny na rozvrate manželstva často ešte zhoršuje už i tak vážne narušené vzťahy rozvádzajúcich sa manželov, pretože títo pokiaľ niektoré z nich žiada výslovne, aby vina na rozvrate bola súdom zistená, zhromažďujú a predkládajú len tie dôkazy, ktoré objasňujú chovanie druhého manžela, ktoré však často nestačia k zisteniu opravdivých príčin rozvratu manželstva.

Nemožno tiež podceňovať neblahý vplyv, ktorý môže mať takéto zisťovanie a dokazovanie na mravný vývoj a ďalšiu výchovu detí rozvádzajúcich sa manželov. Tu ide o problém značnej spoločenskej dôležitosti, pretože viac ako 70 % rozvodov sa týka manželstiev s nedospelými deťmi. Pritom v nemálo prípadoch sa snažia rozvádzajúci sa manželia dokázať si vzájomné viny použitím svedectva svojich nedospelých detí.

Zisťovanie viny okrem týchto negatívnych dopadov zapríčiňuje často zbytočnú dľhavosť rozvodového konania len preto, aby bola splnená formálna línia zákona, totiž zistenie podkladov pre vinu, pričom samé zisťovanie zavinenia na rozvrate je pochybné i z toho dôvodu, že prevážne spočíva na tom, ako sa podarí niektorému z manželov presvedčiť súd o neprístojnom chovaní druhého manžela. Pretože ide len o vonkajší výsledok predchádzajúceho procesu vo vzťahoch manželov, nemôže súd, i keď vysloví výrok o vine rozhodnúť v podstate objektívne.

Nemožno nebrať do úvahy ani to, že súdy si nemajú možnosť riadne overiť, či prednášané dôkazy o vine tým či oným manželom majú skutočne vieryhodný podklad. Veď ide o udalosti a skutočnosti veľmi intímneho charakteru, ide o vzťahy prevážne v oblasti citov, ide o deje, o ktorých sa súd dozvedá len na základe tvrdenia niektorého z manželov. Nutno ešte dodať, že manželstvo je predovšetkým vzťah citový a morálny, vina je pojem, ktorý možno využiť predovšetkým z trestne právneho hľadiska a z hľadiska pôsobenia v oblasti citových a morálnych vzťahov je násilné aplikovať na manželské vzťahy princíp zavinenia.

Ako som už uviedol, a ako uviedli tiež zpravodajca a súdruh minister vo svojich vystúpeniach, osnova zákona o rodine bola predmetom besied v mnohých závodoch, v jednotných roľníckych družstvách a na iných pracoviskách a v prevážnej väčšine, po vysvetlení celej problematiky, pracujúci sa kladne vyjadrili k tomu, že od princípu zisťovania viny v rozvodovom konaní treba upustiť pre jeho prevážne negativne dôsledky.

Odstránením výroku o vine nebudú nijako uvoľnené podmienky rozvodu manželstva. O tom svedčí skutočnosť, že v súčasnej dobe viac ako 50 % rozvodov končí s upustením výroku o vine na žiadosť manželov a viac ako 20 % rozvodov končí s výrokom o vine obidvoch manželov. To znamená, že dnes už prevážna a rozhodujúca časť rozvodov výrok o vine v podstate nevyžaduje.

S ohľadom na všetky jeho negatívne dôsledky bude správne, aby bol nahradený princípom, ktorý zodpovedá dosiahnutému stupňu rozvoja našej spoločnosti. Týmto princípom má byť podľa návrhu predpokladaného zákona ako to vyjadruje § 25 povinnosť súdu zisťovať v každom rozvodovom konaní príčiny rozvratu manželstva a tieto potom vždy uviesť v súdnom rozhodnutí.

Dôkladne rozobrané príčiny, vedúce k rozvratu manželstva, z ktorých bude zrejmý i podiel viny na rozvrate, budú súčasne podkladom pre ďalšie konanie, súvisiace s rozvodom a budú i morálnym odsúdením toho, kto si toto odsúdenie zaslúži.

Vážené súdružky a súdruhovia poslanci!

Prijatím a schválením predkladaného návrhu zákona o rodine vytvárame nástroj, ktorý dávame do rúk širokého okruhu tých, ktorí s ním budú narábať. Dávame im ho so želaním, aby tento nástroj bol správne, citlivo a spravodlivo používaný pri ochrane a upevňovaní tak dôležitej súčasti spoločnosti akou je rodina.

Súčasný stav rozvodovosti a jeho nedobré dôsledky i následky predovšetkým vo výchove detí, hlavne v citovej oblasti detí, nenechávajú nikoho z nás ľahostajným. Domnievam sa, že správne využívanie rozborov rozvodových spisov, dôkladné rozobranie sa v príčinách stálej vysokej rozvodovosti u nás, vedecké spracovanie rozborov a hlavne ich správne využívanie pri hľadaní spôsobov riešenia tohto problému, môže byť jedným z účinných prostriedkov, ktoré povedú k zisteniu súhrnu príčin tohto nežiadúceho javu u nás. Sociologický výskum tohto vážneho problému zaiste pomôže tiež ukázať ďalšie nové, dnešku a budúcnosti vyhovujúce formy práce ostatným štátnym orgánom a organizáciam, národným výborom, občianskym výborom a všetkým, ktorým leží na srdci celý ten komplex problémov, ktoré z rozvodovosti u nás vznikajú.

Všetci tí, ktorí sa na príprave predkladaného návrhu zákona podielali, mali jeden spoločný, šľachetný úmyseľ: prípravou zákona vytvoriť základ pre ďalšie upevnenie a ochranu manželstva, materstva, rodiny, pre ochranu záujmov detí a dávajú ho s dôverou tým, ktorí na tomto základe majú pomáhať uskutočňovať šľachetný úmyseľ tvorcov tohto zákona.

Som presvedčený, že s pocitmi najvyššej zodpovednosti možno návrh zákona podporiť a za jeho prijatie hlasovať. (Potlesk.)

Místopředseda NS Beran: Děkuji posl. Štefánikovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se již nikdo nehlásí, je tudíž skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. Zedníkovi.

Zpravodaj posl. Zedník: Soudružky a soudruzi poslanci!

Vzhledem k tomu, že diskuse, která byla provedena po přednesení zpravodajské zprávy, nepřinesla žádné názory na nutnost změny osnovy, která byla vládou předložena Národnímu shromáždění a projednána ve výborech ústavně právním a zdravotním, doporučuji, aby plenární zasedání Národního shromáždění schválilo osnovu zákona se změnami, které vám byly předány tiskem.

Místopředseda NS Beran: Děkuji zpravodaji posl. Zedníkovi, můžeme přistoupit k hlasování. Nebudou-li proti tomu námitky, dám hlasovat podle přednesené zpravodajské zprávy. Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o rodině, a to ve znění společné zprávy výborů zdravotního a ústavně právního, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o rodině.

Tím jsme projednali druhý bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednání třetího bodu pořadu, kterým je

3. Zpráva výboru ústavně právního k vládnímu návrhu (tisk 147) občanského soudního řádu.

Zpravodajem je posl. dr. Kučera, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Kučera: Soudružky a soudruzi, do rozsáhlých kodifikačních prací, jejichž význam byl již uveden, patří i vládní návrh občanského soudního řádu, návrh zákona, který upravuje postup soudů při projednávání občanskoprávních, pracovně právních i rodinně právních záležitostí našich občanů. Soudní ochrana uvedených práv je jedním z ústavních principů, jakož i jednou ze záruk socialistické zákonnosti v našem státě. Tím je dán i význam projednávaného vládního návrhu.

Příprava občanského soudního řádu je součástí rozsáhlých kodifikačních prací, které provádějí a konkretizují zásady vyjádřené v naší socialistické ústavě a které ve svém souhrnu znamenají přestavbu podstatné části našeho právního řádu. Je samozřejmé, že i řízení před soudy musí být nově upraveno, neboť změny, k nimž dochází v oblasti společenských vztahů, musí se nutně odrazit i v procesním právu.

V době své přípravy byl občanský soudní řád dvakrát projednán ústavně právním výborem Národního shromáždění. Výbor projednal především celkovou koncepci a zásady nové úpravy, potom i jednotlivá ustanovení návrhu, zejména ta, která přinášejí podstatnější věcné změny proti dosavadnímu stavu. Je třeba konstatovat, že prakticky všechny náměty, které poslanci při těchto jednáních přednesli, našly při konečné úpravě vládního návrhu své uplatnění. Osnova také v plné míře naplňuje to, co požadovali naši občané, aby totiž postup soudů, jak jej upravuje procesní právo, byl jasný a srozumitelný každému občanu a bez zbytečných formalit mu umožňoval ochranu jeho práv.

Nechci a ani nemohu se přirozeně zabývat všemi změnami, které přináší vládní návrh občanského soudního řádu. Omezím se proto toliko na to nejpodstatnější, v čem je vládní návrh občanského soudního řádu nový.

Nejzávažnější změny zaváděné novým návrhem je možno rozdělit do tří skupin. Za prvé jde o změny, které souvisejí se změnami hmotného práva. Druhou skupinu změn tvoří ustanovení, která znamenají další rozšíření a prohloubení demokratismu našeho socialistického soudnictví. Konečně je třeba se zmínit i o změnách, které návrh přináší v zájmu zjednodušení a zpřehlednění úpravy soudního řízení.

Ze změn hmotného práva, které mají význam pro novou úpravu soudního řízení, jsou nejpodstatnější změny, k nimž došlo v občanském právu. Návrh nového občanského zákoníku vzhledem k připravovanému hospodářskému zákoníku totiž upouští od tradičního pojetí občanského práva jako úpravy všech majetkových vztahů. Předmětem jeho úpravy jsou vztahy - ať majetkové nebo nemajetkové - k nimž dochází v oblasti uspokojování hmotných a kulturních potřeb občanů. V této oblasti může docházet ke sporům především mezi socialistickými organizacemi a občany a ke sporům mezi občany navzájem. Orgán, který je povolán je řešit, je právě soud. Úprava občanského soudního řízení, v němž dochází k řešení těchto sporů, musí pak nutně vycházet z povahy společenských vztahů, o které jde. Z toho pramení rozdíly proti dřívější úpravě, která vycházela z toho, že typickými jsou spory o majetkové hodnoty a řízení přizpůsobovala jejich povaze. Nová úprava upouští od některých rigorózních předpisů a klade důraz zejména na výchovné působení řízení, na rychlost soudní ochrany, její přístupnost občanům, jakož i na to, aby rozhodnutí soudu bylo reálným řešením poruchy ve společenských vztazích.

Ke sporům mezi občany a organizacemi nebo mezi občany navzájem ovšem nedochází jen v oblasti občanského práva. Tyto spory mohou vyplynout i z poměrů pracovních, rodinných a družstevních. Pojetí úpravy, které pro občanské soudní řízení volí vládní návrh, plně vyhovuje a pro tyto spory a jejich řešení je proto rovněž svěřeno do pravomoci soudů. U pracovních sporů je ovšem předpokladem soudní pravomoci, aby předtím, než přijde spor k soudu, pokusily se jej vyřešit rozhodčí orgány na závodech. Soudy nebudou rozhodovat ani o všech sporech pramenících ze vztahů družstevních, neboť zůstává nedotčena pravomoc družstevních orgánů, kterou mají podle zákona nebo podle stanov.