Zákon o rodině je dále významný tím, že je výrazem nových vztahů mezi lidmi, k nimž dochází v socialistické společnosti. Člověk člověku přestává být vlkem, ale stává se soudruhem. Tato zásada proniká všechny společenské vztahy. Nemůže proto zůstat stranou tak důležitá oblast života našich občanů, jakou je jejich život rodinný a osobní. Nová ustanovení zákona o rodině jsou budována právě na této zásadě. Jí jsou ovládána především ustanovení, která upravují vzájemné vztahy občanů. Tato zásada však proniká i do úpravy konkrétních institutů, například i do úpravy rozvodu. Bude třeba zkoumat, jak to velmi dobře zdůvodnil zpravodaj, skutečné příčiny a kořeny rozvratu manželství a zejména zasahovat již tehdy, když rozvrat manželství teprve hrozí; tomu odpovídá i příslušná úprava občanského soudního řádu o předběžném řízení o smíření manželů. V kolika stovkách a tisících případech byla manželství opravdu zachráněna. V řízení o rozvod bude soud povinen hodnotit celkovou situaci manželství a zabývat se všemi příčinami a okolnostmi, které vedly k rozvratu manželství.

Zákon o rodině vychází dále z toho, že právní úprava musí vytvořit předpoklady k tomu, aby se rodina mohla plně rozvíjet a plnit funkce, které za socialismu má. V naší společnosti má sice rodina i nadále funkci hospodářskou, která je v zákoně o rodině vyjádřena především ustanoveními o vyživovací povinnosti, ale stále většího a většího významu se dostává výchovné funkci rodiny. Zákon o rodině plně umožňuje rozvoj i této funkce rodiny.

Druhým z projednávaných předpisů je návrh občanského soudního řádu.

Úprava občanského soudního řízení vychází z toho, že naše soudy jsou lidovými orgány, na jejichž činnosti se podílí široký okruh pracujících. Jde zejména o soudce, kteří svou funkci vykonávají vedle svého zaměstnání. Všichni soudci, jak známo, jsou voleni a o své činnosti podávají zprávu zastupitelským sborům, ať již Národnímu shromáždění nebo příslušným národním výborům. Již Ústava a zákon o organizaci soudů zakotvily zásady, které jsou charakteristické pro socialistickou justici, zejména zásadu sborového rozhodování, zásadu soudcovské neodvislosti, zásadu veřejnosti a zásadu materiální pravdy.

Tomuto charakteru soudů je přizpůsobena i úprava občanského soudního řízení tak, aby toto řízení mohlo plnit poslání, které má v socialistické společnosti. Nelze ani jinak, neboť - podle známé Marxovy myšlenky - musí jeden duch ovládat zákon i proces. Tytéž úkoly, které stojí před právem hmotným, musí proto stát i před právem procesním a tytéž zásady musí obě práva ovládat; procesní právo musí být vhodným protějškem norem obsažených v hmotněprávních zákonících.

Občanské soudní řízení má za socialismu dvě společenské funkce. Za prvé, je právním prostředkem ochrany práv občanů a organizací. Tuto funkci nesmíme ovšem chápat jako samoúčelnou ochranu práv, neboť ochrana práv je současně jednou ze záruk socialistické zákonnosti a má tudíž i společenský obsah. Proto návrh občanského soudního řádu obsahuje celou řadu ustanovení, která respektují zájem společnosti. Jsou to například ustanovení, kterými je jako nová instituce zaváděna účast národních výborů a společenských organizací na řízení či ustanovení o veřejnosti jednání, o předcházení sporům, o zahájení řízení bez návrhu, o opravných prostředcích, zejména o stížnosti pro porušení zákona jako o mimořádném opravném prostředku, nebo mnohá ustanovení o výkonu rozhodnutí.

Současně s tím, že občanský soudní řád slouží jako nástroj ochrany práv, má i druhou funkci, totiž funkci výchovnou. Občanské soudní řízení je tak v souladu s ostatní činností soudu, neboť soud je orgánem, který je povolán k tomu, aby vychovával občany k dodržování zákonů, k respektování zájmů společnosti i pravidel socialistického soužití i k úctě k právům spoluobčanů. Přitom je nutno zdůraznit, že právě výchovná funkce občanského soudního řízení je tím novým, co je charakteristické pro občanské soudní řízení za socialismu. Právě růst významu této funkce bude významný pro postupný přerod soudů v orgány komunistické společenské samosprávy.

Chtěl bych se zmínit ještě o tom, že občanský soudní řád je zobecněním zkušeností soudní praxe v uplynulých letech. Ty nejlepší metody soudu, jichž bylo používáno, našly v něm svůj výraz, stávají se jeho prostřednictvím závazným pravidlem. Mluvím o této skutečnosti proto, že proces je současně i návodem k činnosti, metodou jednání.

Mnohé z toho, co bylo řečeno o občanském soudním řádu, platí i pro zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím, a to ze dvou důvodů. Především proto, že i notářský řád je předpisem procesním, který upravuje postup státního notářství, tedy orgánu, jenž má se soudem společné i to, že je orgánem povolaným poskytovat ochranu právům občanů. Druhým důvodem pak je to, že zásady platné pro občanský soudní řád platí i pro řád notářský, neboť i notářské řízení je jednou z forem řízení v občanskoprávních věcech. To umožňuje, aby notářský řád byl stručnější, neboť řadu institutů přejímá z občanského soudního řádu, výslovně je neupravuje a poukazuje na možnost podpůrného použití občanského soudního řádu.

Zákon o notářství je současně organizačním zákonem, který upravuje i úkoly a organizaci státních notářství, jejich socialistický charakter, jejich poslání v naší společnosti. Naše socialistické notářství je orgánem, jemuž je možno svěřit i rozhodování v odpovědných věcech. Notářským řádem dochází proto k rozšíření pravomoci státního notářství. Některé úkony vykonávané dosud soudy svěřují se výhradně do kompetence notářství, jde-li o věci, u nichž není třeba trvat na zásadě senátního rozhodování, která je charakteristická právě pro řízení u soudu. Státní notářství bude vykonávat i agendu souvisící s evidencí nemovitostí. Svěřuje se mu i registrace smluv, jejichž předmětem je osobní majetek.

Návrh zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním stojí na zásadě rovnoprávnosti cizinců s našimi občany a respektuje i vzájemnost v mezinárodních stycích. Je významným dokumentem i z hlediska mezinárodního, neboť je dokladem mírových snah naší socialistické republiky, dokladem respektování uznaných mezinárodních norem, z nichž při své úpravě ostatně vychází. Je i dokladem toho, že v podmínkách socialismu lze uskutečňovat čilé právní styky s cizinou. Jeho význam spočívá dále v tom že přizpůsobuje nové československé právo, které stojí na zcela netradičních koncepcích, cizím právním řádům, že tedy je jakýmsi mostem mezi dvěma koncepcemi právních úprav občanskoprávních vztahů.

Vážené Národní shromáždění,

závěrem bych se chtěl zmínit o významu, který mají projednávané zákony a který vůbec mají kodifikační práce, jejichž jsou tyto zákony součástí.

Tento význam spočívá především v tom, že všechny uvedené zákony, celá kodifikace je provedením Ústavy a zásad, na nichž je Ústava vybudována. To ovšem neznamená, že uvedené předpisy jsou jen v souladu s Ústavou, že neodporují jejím předpisům, neboť ústavnost je znakem každého zákona a nebylo by proto třeba se o ní zvláště zmiňovat. Jestliže mluvím o tom, že projednávané zákony jsou provedením Ústavy, mám tím na mysli, že jsou vedeny tímtéž duchem který proniká Ústavou, že rozvádějí principy, na kterých Ústava stojí. Neboť Ústava, která je základním zákonem našeho státu, pochopitelně nemohla vyjádřit vše, co socialistická společnost očekává a požaduje od svého právního řádu. To je úkolem dalších zákonů. A považuji právě za veliký přínos nové kodifikace, že tak těsně na Ústavu navázala.

Tím vším je určen i význam kodifikace po stránce obsahové. Neboť vše to, čím naše socialistická ústava je nová, dosud nebývalá, platí i pro všechny zákony, které jsou součástí kodifikace. Vyjadřují novou socialistickou skutečnost, vyjadřují ji odpovídající právní formou, která znamená podstatné zjednodušení, zpřehlednění a zpřístupnění úpravy.

Tím vším znamenají nové zákony vyšší stupeň ve vývoji našeho právního řádu. Navazují na pokrokové zásady předchozích právních úprav, ale jdou dále, prohlubují je a rozšiřují. Nejdůležitější pak je, že splňují to, co je účelem práva v socialistické společnosti, že umožňují další rozvoj společenských vztahů. Budou proto, soudruzi poslanci a soudružky poslankyně, důležitým nástrojem při vytváření nových poměrů mezi lidmi. Budou důležitým pomocníkem při naší historické cestě vstříc zářivé budoucnosti, vstříc komunismu. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji ministru spravedlnosti za jeho zdůvodnění předložených zákonných osnov.

Přerušuji jednání do 14.45 hod., kdy budeme pokračovat diskusí k návrhu zákona o rodině.

Místopředseda NS Beran:

Zahajuji přerušenou schůzi.

Do rozpravy k projednávanému vládnímu návrhu zákona o rodině se přihlásili posl. Polachová a posl. Štefánik.

Dávám slovo posl. Polachové.

Posl. Polachová: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Není tomu tak dávno, co v manželských a rodinných svazcích hrály hlavní úlohu peníze, pozemky, finanční transakce a také touha po hmotném zabezpečení. Četná díla našich spisovatelů hovoří o tragediích, do nichž vháněly mladé lidi majetkové vztahy. Četné národní písně promlouvají o hoři milenců, kteří se stali obětmi těchto vztahů. Ty doby jsou za námi. Rozloučili jsme se s tím, že více než o vzájemné náklonnosti se hovořilo o zajištěných nebo nezajištěných existencích, o gruntech nebo statcích, kdy nevěsta byla mnohdy jen nemilou přítěží, bez které se výhodné spojení majetku nedalo uskutečnit. Nejsou u nás už takové sňatky, jaké ve svých románech ironizuje Balzac, ani o kterých píše náš ostravský autor Martínek. V inzertních sňatkových rubrikách starých ročníků novin a týdeníků je zachováno bezpočet ilustrací dřívějších, člověka a zvláště ženy nedůstojných poměrů.

Ve vědomí prostého člověka bylo a je hluboce zakořeněno poznání, že dobrý život rodinný je možno budovat jen na pevných citových vztazích mezi mužem a ženou. Vybudování socialismu u nás, zrovnoprávnění ženy, vytvořilo předpoklady, aby manželství se stalo trvalým životním společenstvím, založeným svobodnou volbou na vzájemné lásce, důvěře a úctě.

Naše socialistická společnost vytváří také všechny předpoklady, aby rodina mohla plnit své významné společenské poslání, svou úlohu při rozvoji společnosti a zejména při výchově dětí. Rozšiřuje síť zařízení v jeslích, školek a družin mládeže, umožňuje ženám využít všech svých schopností k účasti na životě a budování společnosti. Prohlubuje se péče o zdraví ženy i dětí, zvyšuje se stále životní úroveň. Předpokládali bychom, že vytvořením tak dobrých podmínek bude nám stoupat počet narozených dětí a že manželství uzavírána svobodně, bez jakéhokoliv hospodářského tlaku, budou trvalým svazkem, rozvod pak jen výjimkou. Soudružky a soudruzi, není tomu tak. Už na to upozornil s. zpravodaj, že se přes tuto péči o zajištění rodiny a výchovu mládeže setkáváme stále s negativními jevy, jako je například malá odpovědnost a nerozvážnost při uzavírání sňatků, nedostatek manželské a rodičovské kázně, bez níž slabší povahy podléhají a jako důsledek toho značná rozvodovost. V mém volebním obvodě v okrese Nový Jičín bylo v minulém roce uzavřeno 1028 sňatků, z toho 44 u nezletilých a rozvedlo se za tento rok 149 manželství. Znamená to, že každé 7. manželství se rozvádí a přitom je třeba říci, že okres Nový Jičín je v rozvodovosti asi na 6. místě v kraji. Závažnou skutečností je to, že ³/₄ rozvedených manželství bylo s nezletilými dětmi a z ¹/₃ šlo o manželství, které netrvalo déle než 5 let.

V upevňování manželství i na výchově dětí se podle nového zákona o rodině mají podílet rodiče, ale také stát i společenské organizace. Rodina však zůstává prvotní společenskou buňkou, která nejlépe zaručuje utváření nového jedince. Především spořádaná rodina může zajistit dítěti bezpečí a jistotu rodičovské náklonnosti a lásky, což jsou nejdůležitější činitelé v rozvoji života dětí. V rodině dítě nejen získává první poznatky o okolním světě, poznává i nutná omezení a setkává se s první autoritou. Jaký poměr se utváří mezi dítětem a rodiči, takový bude i jeho poměr k ostatním lidem a celé společnosti. Z těch tří čtvrtin rozvedených manželství, o kterých jsem hovořila, zůstávají děti bez této pevné opory, a o nich zrovna tak jako o dětech z rozvrácených nebo narušených manželství, rozhoduje soud. Komu z rodičů bude dítě svěřeno do výchovy, nebo bude-li dítě soudně rodičům odňato a svěřeno dočasně a často i trvale do péče dětského domova.

Máme v našem státě dobře vybudované dětské domovy, kde, jak jsme se přesvědčili v minulém roce prověrkou, je hmotně o děti dobře postaráno a přesto bylo nám těchto dětí velmi líto. Žádný, sebelépe vybavený a dobře vedený dětský domov nemůže dát dítěti po citové stránce to, co mu dává spořádaná rodina. Každé dítě touží mít někoho svého, touží mít jistotu, že je má někdo rád. V domovech se střídají pracovníci a děti také mění domovy a tak děti zůstávají bez tohoto opěrného vztahu. Vzpomínám na chlapce, který několik let psával své matce a dožadoval se dopisu od ní, prosil o její návštěvu, očekával balíček - marně. Maminka i otec měli novou rodinu, další děti a Jiřík vyrůstal v dětském domově a záviděl každé pohlazení, úsměv, stával se zatrpklým a někdy i zlým.

I ty děti, které jsou přiděleny soudem jednomu z rodičů, to nemají vždy snadné. Pro jejich klid a další harmonický citový rozvoj u kteréhokoliv z rodičů není ani tak důležité, z čí viny bylo manželství rozvedeno jako to, aby se rodiče o další výchově rozumně dohodli, když už k rozvodu došlo, aby se dítě nestalo nástrojem jejich msty a zloby, aby návštěvy druhého z rodičů nevedly dítě k citovým zmatkům a nervovému narušení. A zde je stále ještě mnoho případů, že rodiče i po rozvodu se o děti tahají, že žijí ve zlobě a nepřátelství, které přenášejí na děti, že si návštěvy vynucují, i když to dítě odmítá. Dochází k únosům dětí druhému rodiči a trestuhodnému narušování bezstarostného dětství i u dětí, které po rozvodu našly záštitu a pohodu v novém manželství některého z rodičů. Také rozdělení sourozenců mezi otce a matku působí na děti otřesně. Nedávno mně vyprávěla o svém trápení jedenáctiletá Liduška, která se dvěma mladšími bratry po rozchodu rodičů byla svěřena do výchovy matce s tím, že prázdniny prožijí všechny děti u otce. Po prázdninách otec děti nevydal a po soudním řízení nařízeno nucené převedení dětí matce. Po měsíci přijel otec a oba chlapce si znovu odvezl. Matka žalovala pro únos, ale konečným řízením byli chlapci přiděleni znovu otci. Řízení se táhlo přes rok, narušovalo práci otce i matky, způsobovalo všem třem dětem starosti a trápení, které dětem nepatří. Dnes po sobě teskní a diví se, cože se to stalo, že rodiče ani ony nejsou spolu.

Upevňování manželství a rodiny souvisí také přímo s řešením narušenosti a trestnosti mládeže, neboť jak statistika ukazuje, pocházejí mladí lidé, postavení před soud pro trestné činy, nebo u nichž je nařízena ochranná výchova, z velké většiny z rozvrácených rodin. Při návštěvě Výchovného domova mládeže v Novém Jičíně nám řada chlapců poctivě řekla, kdy poprvé sáhli k požívání alkoholu, kdy poprvé začali vynechávat práci. Bylo to velmi často z nesouladu v rodině, kdy parta, vytvořená kolem silného narušeného jedince, měla pro chlapce větší přitažlivost, byla lákavější, než rozhárané neutěšené poměry doma. I když převážná část naší mládeže se podílí aktivně na budování naší společnosti i správě státu a bude s to se podílet a plnit úkoly vybudování komunistické společnosti, je třeba ve zvýšené míře všímat si té malé části naší mládeže, která je ještě ovlivňována špatnými příklady a svým způsobem života se dostává do rozporu se zásadami socialistické morálky. K tomu musí směřovat úsilí nás všech. Výchova je úkol těžký a zodpovědný. Jen uvažme, že zajištěním tohoto úkolu zajišťujeme zdravý růst generace, která bude úspěšně rozvíjet tu práci, kterou jsme započali my. Jednotlivec tento úkol tak široký nemůže splnit. Proto nový zákon o rodině, který bude dnes NS schvalovat, přímo ukládá nejen rodině, ale také NV, společenským organizacím, Československému svazu mládeže, Pionýrské organizaci i soudu v nerozlučné jednotě působit na zdárný vývoj rodiny i jedince.

Jsou však stále mezi námi lidé, kteří jsou neteční a jejich nezájem o výchovné otázky i problémy některé rodiny ukazuje, že ještě nepřekonali zásadu "Co tě nepálí nehas". I v těch případech, kdy by se jí řídit opravdu neměli. Jsou i NV a závody, které zdlouhavě nebo byrokraticky řeší případy, které by vyžadovaly rychlou, účinnou pomoc. Jinak by přece nebylo možné, aby v naší společnosti žily, byť i ojediněle, děti tak, jak tomu bylo v případě dětí Klokanových, o kterých psala Večerní Praha, ani by nemohlo dojít k tragickému konci Mirka Molnarového z Vysoké Pece, kterého maminka čtyři roky bila, než podlehl zraněním, a o kterém psala v 44. č. "Vlasta". Nemohlo by se stát, že zdravému, tělesně vyvinutému děvčeti, které vyšlo pomocnou školu a nemá dobrou pracovní morálku, nelze sehnat umístění. Pracovnice péče o mládež, poslanec i člen komise pro ochranu mládeže se setkává s odpovědí: Jsme závod, máme plán, který nutno plnit; nejsme jesle, abychom někoho vodili za ručičku. A tak hodně dlouho je necháno děvče zahálce a vlivu aktivnější party.

Soudružky a soudruzi, vítám nový zákon proto, že v upevnění rodiny sleduje hlavně zdravý, bezpečný a šťastný rozvoj dětí. Vítám ho, že výslovně ukládá celé společnosti starost o upevnění rodiny i výchovu mládeže. Jsem hluboce přesvědčena, že dobrý kolektiv na závodě, pracovní proces, radost z dobře vykonané práce a životní moudrost našich soudružek a soudruhů na závodě jsou lepším výchovným prostředkem, než sebelépe vybavená dílna výchovného domova mládeže, zvlášť když v něm není zodpovědně provedená diferenciace.