Pokud jde o příspěvek na výživu rozvedeného manžela, ustanovuje návrh zákona takovou zásadu, že v naší společnosti, kde je většina žen v pracovním poměru a je výdělečně soběstačná, je třeba, aby vyživovací povinnost jednoho manžela k druhému byla po rozvodu omezena jen na takovou dobu, která stačí k tomu, aby si manžel, který nebyl výdělečně činný, opatřil zaměstnání a prostředky k vlastní obživě.

Dobu, do které je možno s určitostí předpokládat, že taková úprava hospodářských poměrů nastala, lze odhadnout nejdéle na pět let. Vycházelo se z toho, že tato doba se kryje s nárokem ženy vyplývajícím z důchodového zabezpečení.

Půjde-li o manželku, která se stará o malé děti, bude tato doba zpravidla rovněž postačující, aby pak bylo možno umístit děti do kolektivní péče. Pro takové případy, pro které však by ani tato pětiletá doba nestačila, připouští osnova výjimku ze zásady časového omezení vyživovací povinnosti, takže soud bude moci, uzná-li to za nutné, prodloužit tuto pětiletou dobu na dobu delší, popřípadě neomezenou. Návrh na prodloužení vyživovací povinnosti musí být učiněn do pěti let po rozvodu, jinak právo zaniká. Ovšem zde byla provedena úprava v osnově podle přání Čs. výboru žen a také výboru zdravotního v tom smyslu, že se doba nároku neomezuje. V poslední fázi jednání to bylo schváleno a máte to v připomínkách.

Vyžaduje-li se jako samozřejmý předpoklad práva na vyživovací příspěvek od bývalého manžela, průkaz o neschopnosti oprávněného opatřit si výživu z vlastních prostředků, nepřiznává na druhé straně toto právo vůbec, jestliže by se jeho přiznání příčilo zásadám socialistické morálky. To bude tehdy, když se např. dožaduje příspěvku na výživu manžel, který se dopustil vůči druhému manželovi jednání společensky odsouzeníhodného.

Pokud jde o příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce, zachovává se v podstatě nynější úprava beze změny.

Ve společných ustanoveních jsou vytyčena hlediska důležitá pro vyměřování výživného a příspěvku na výživu, ať již jde o povinnost plynoucí z kteréhokoliv vztahu v zákoně uvedeného. Je samozřejmé, že rozsah vyživovací povinnosti nelze určovat podle posledního výdělku osoby povinné, aniž by bylo přihlédnuto ke všem možnostem, které dotyčný má. Je třeba bránit pokusům uniknout vyživovací povinnosti tím, že by si povinný nalezl zaměstnání s nízkým platem v domnění, že jej pak nelze postihnout.

Je pamatováno i na případy, kdy NV poskytne nezletilým finanční příspěvek na jejich výživu a to tehdy, když se z jakýchkoliv důvodů rodiče i jiné osoby povinné výživou, o nezletilého nestarají. Bylo-li výživné stanoveno soudem, umožňuje osnova účinný a rychlý postih.

V závěrečných ustanoveních osnova stanoví podpůrnou platnost občanského zákoníka hlavně ve věcech sjednocení právní úpravy majetkových vztahů i se zřetelem k ustanovením o spoluvlastnictví.

Dále se stanoví, že vzhledem ke lhůtě omezující vyživovací povinnost po rozvodu zůstává zachována možnost k uplatnění práva. Připouští se také, aby rozvedený manžel, který plní svoji vyživovací povinnost vůči dřívějšímu manželovi, měl možnost domáhat se návrhem u soudu nové úpravy odpovídající nynější změně zákona.

Snažil jsem se upozornit na hlavní zásady osnovy. Půjde nyní o to, aby dobré myšlenky nového zákona byly důsledně uvedeny do života, kde jistě sehrají významnou úlohu při vytváření nových vztahů mezi lidmi, založených na pevných zásadách morálky socialistické společnosti.

Při této příležitosti chci zdůraznit, že pracovníci soudů především si musí uvědomit, že zvládnutí nových zákonů, pochopení jejich společensko-ekonomického smyslu a jejich správné aplikace jsou podmíněny náročnou studijní úlohou. Říkám to proto, že stojíme před zodpovědným úkolem uvést do života nové občanskoprávní kodexy a my poslanci nechceme, aby se v praxi objevovaly nedostatky ve znalostech základních ustanovení zákonů. Vyžaduje to společenský význam a dosah soudcovské práce, kterou chceme mít bez chyb a nedostatků. Zatím tomu tak není vždy a všude, i když je hodně zářných příkladů a je od koho se učit.

Jménem ústavně právního a zdravotního výboru doporučuji, aby Národní shromáždění schválilo předložený návrh zákona o rodině s úpravami, které navrhl zdravotní a ústavně právní výbor, neboť jsme přesvědčen, že ustanovení v něm obsažená plně odpovídají zájmům naší společnosti. Oba výbory Nár. shromáždění, které osnovu projednávaly, jsou přesvědčeny, že ustanovení v ní obsažená plně odpovídají zájmům naší společnosti a proto také se vší odpovědností si dovolily tento návrh zákona plénu předložit. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji zpravodaji posl. Zedníkovi za zdůvodnění osnovy. Ke zdůvodnění vládního návrhu zákona se přihlásil ještě ministr spravedlnosti dr. Neuman. Dávám mu slovo.

Ministr spravedlnosti dr. Neuman: Vážené Národní shromáždění!

Význačným mezníkem ve vývoji našeho právního řádu bylo vydání naší socialistické Ústavy, která položila základ k přestavbě a přebudování všech právních odvětví. Vy sami, soudruzi poslanci, můžete nejlépe posoudit, jak je tento odpovědný legislativní úkol plněn. Vždyť jen na úseku justice jste od vydání Ústavy projednali a přijali nový trestní zákon a trestní řád, zákon o organizaci soudů, jakož i zákon o místních lidových soudech. Dnes pak jsou Vám vládou předloženy návrhy čtyř nových justičních zákonů a osnova občanského zákoníku je již rovněž připravena k projednání.

Dnes máme projednat především zákon o rodině, v němž jsou soustředěny základní normy, upravující oblast rodinného, manželského a osobního života našich občanů.

Druhým z projednávaných zákonů je občanský soudní řád. Tento procesní kodex upravuje řízení, v němž soudy poskytují ochranu porušeným nebo ohroženým právům občanů i organizací.

Třetí z navržených zákonů je rovněž procesním předpisem. Je to zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím čili notářský řád. Upravuje úkoly státního notářství, jeho organizaci v rámci soustavy orgánů našeho státu a postup, jímž státní notářství vyřizuje věci, které spadají do jeho pravomoci.

Posléze je k projednání předložen i zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, jenž obsahuje komplexní úpravu tohoto právního odvětví. Předmětem jeho úpravy jsou případy, kde se v právním vztahu nebo v řízení o něm vyskytne nějaký cizí, možno říci mezinárodní prvek.

Dříve než přikročíme k charakteristice jednotlivých zákonů, chtěl bych se zastavit u způsobu jejich přípravy, neboť i tento způsob názorně ukazuje, že jde o předpisy socialistického státu. Všechny čtyři zákony jsou součástí rozsáhlých kodifikačních prací, které navázaly na naši socialistickou Ústavu a k nimž dalo podnět i základ prosincové usnesení ÚV KSČ z roku 1960. Podle tohoto usnesení bylo třeba nově upravit vztahy pracovní, dále vztahy vznikající v oblasti hospodářské a vztahy vznikající v rámci uspokojování osobních potřeb občanů. Spolu s občanským zákoníkem, který podle plánu prací má být projednán na příštím zasedání Národního shromáždění, tvoří dnes projednávané zákony určitý celek, daný tím že úprava se bezprostředně týká osobních a majetkových práv našich občanů a jejich ochrany. Přitom jde o úpravu kvalitativně novou, podstatně odlišnou od tradičního právnického nazírání.

Na základě zmíněného usnesení Ústředního výboru připravilo ministerstvo spravedlnosti prvé návrhy zákonů, které byly projednány v kodifikačních komisích, složených z pracovníků praxe a vědy. Výsledkem tohoto projednání bylo nové znění osnov, které bylo rozesláno k širokému připomínkovému řízení, jehož se zúčastnili především všichni ti, kteří nových zákonů budou používat v praxi. Soudci, prokurátoři, notáři, advokáti, pracovníci příslušných odborů národních výborů, pracovníci podniků, závodů i společenských organizací se kriticky vyjádřili k návrhům nových zákonů, a to jak k jejich celkovému pojetí, tak i k jednotlivým ustanovením. Bude vás zajímat, že na ministerstvu spravedlnosti se sešlo celkem na 5000 připomínek, které všechny byly přezkoumány a zhodnoceny. Mnohé z těchto připomínek přispěly k revizi úpravy jednotlivých institutů. Připomínkové řízení proběhlo velmi živě a podnětně a podstatně přispělo k vylepšení osnov.

Současně s připomínkovým řízením probíhala o nových zákonech i široká lidová diskuse, organizovaná jako besedy o vybraných otázkách na závodech, v městech i vesnicích. Přitom se pracující seznámili s koncepcí nejdůležitějších institutů nových zákonů a měli možnost vyslovit o nich svůj názor. Mohu sdělit, že v obrovské většině se kladně vyjádřili, zejména o koncepci nových zákonů, která mimo jiné znamená zpřístupnění, zpřehlednění a zkonkretizování právní úpravy. Pracující plně ocenili tu skutečnost, že zákony vyjadřují existující vztahy naší společnosti a že umožňují i jejich další rozvoj. Tím vším byla ověřena správnost navržené úpravy i to, že tato úprava je plně v souladu s právním vědomím pracujících. Z besed s pracujícími vzešlo také mnoho dobrých, činorodých podnětů. Některé z nich se odrazily přímo v přepracovaných návrzích zákonů, jiné, které se netýkaly bezprostředně kodifikace, byly vyhodnoceny jiným způsobem a byla učiněna ohledně nich odpovídající opatření.

Diskuse o nových zákonech probíhala i na stránkách právnických i kulturně politických časopisů. Pozornost přípravě nových zákonů plně věnoval i denní tisk. Zejména některá ustanovení připravovaného zákona o rodině vyvolala řadu článků, v nichž byly diskutovány otázky socialistické rodiny, nejen po stránce právní úpravy, ale i po stránce postavení a poslání rodiny ve společnosti. I zde tedy byl význam diskuse širší, než aby mohl být vyjádřen pouze v právních normách.

Soudruzi poslanci, chtěl bych Vám z tohoto místa poděkovat za Vaši účast na všech těchto akcích. Velice se vážím Vaší pomoci, Vašeho zájmu i Vašich zkušeností, které jste dali k dispozici při nové úpravě. Možno bez nadsázky říci, že Vaše soustavná pomoc byla velkým přínosem. Vždyť jste se podíleli přímo na práci kodifikačních komisí. Během diskuse jste se účastnili besed s pracujícími a vystupovali jste na nich někdy přímo i jako referenti. Několikrát během přípravy nových zákonů zabýval se jejich zásadami ústavně právní výbor, který se vyjádřil k novým úpravám ještě dříve, než bylo vůbec započato s přípravou paragrafovaných osnov. I jiné výbory Národního shromáždění se zabývaly některými z otázek, které řeší kodexy. Mohu s uspokojením konstatovat, že při konečné úpravě vládního návrhu byl plně vzat zřetel na podněty, které jste přednesli.

Uvedený způsob zpracování nových zákonů prokazuje, že předložené návrhy nepředstavují dílo jen několika zkušených odborníků, ale že jsou kolektivním dílem, ověřeným, přezkoušeným, prodiskutovaným. Zobecňují dobré zkušenosti, jichž jsme v minulých letech dosáhli. Vyjadřují i moudrost našeho lidu. Přímo se vnucuje srovnání s praxí buržoazních parlamentů a vlád, kdy lid nemá přímý vliv na vypracování zákonných aktů. Naproti tomu u nás se pracující plně podílejí na činnosti všech orgánů, tedy i na práci zákonodárného sboru a tím i na přípravě jednotlivých zákonů. Můžeme proto říci, že v socialistickém státě je zákonodárcem sám sobě svrchovaný lid.

Máme-li charakterizovat nové justiční zákony, je nutno vyjít z toho, že jde o předpisy, které bezprostředně upravují chování občanů, že jim jsou přímo adresovány, neboť jde v nich o práva, která se bezprostředně dotýkají každého z nás, totiž o práva mezi občany navzájem, a o vztahy k socialistickým organizacím, do nichž každodenně vstupujeme.

Návrhy zákonů zdůrazňují, že preventivní činnost všech orgánů našeho státu, jakož i působení společenských organizací a vůbec uskutečňování kulturně výchovné funkce socialistického státu, slouží k upevňování a rozvíjení práv našich pracujících. Kromě toho poskytuje se všem právům plná ochrana v řízení soudním, ochrana, jejíž podrobnosti jsou právě upraveny v občanském soudním řádu a v notářském řádu. Nechci zde provádět klasifikaci všech zásad nové právní úpravy. Chci se zmínit jen o té, kterou považuji za nejdůležitější, zejména z hlediska perspektiv dalšího vývoje. Je to zásada souladu zájmů občana jako jednotlivce, jako člena naší společnosti se zájmy společnosti jako celku.

Tato zásada dochází svého vyjádření ve všech projednávaných zákonech, neboť její platnost je obecná a postihuje všechna právní odvětví. Soulad zájmů je důsledkem morálně politické jednoty našeho lidu, důsledkem vybudování společnosti v níž již nejsou třídy, které by svými zájmy stály proti sobě, jakož i toho, že komunistická společnost, k níž ve svém vývoji směřujeme, je přáním, snem i tužbou drtivé většiny našich pracujících.

Soulad zájmů jednotlivce a společnosti má z hlediska právní úpravy dvě stránky. Za prvé jde o upevnění a rozšíření práv občanů. Rozvoj práv občanů jde totiž ruku v ruce s rozvojem socialistické demokracie; má však i hlubší společenský význam, neboť je neoddělitelnou součástí rozvoje osobnosti, která je předpokladem vybudování komunismu.

Za druhé je však si nutno uvědomit, že soulad zájmů jednotlivce a společnosti neznamená jejich absolutní jednotu, jejich absolutní totožnost. Může proto někdy v určitých případech dojít k rozporu, který se projeví v tom, že některý občan jedná, veden svými okamžitými, úzce sobeckými přáními proti zájmům společnosti. Jak řešit takový případ, na to pamatují jak hmotně právní, tak i procesní předpisy, které umožňují, aby bylo plně zakročeno proti těm, kteří sebe vyvyšují nad společnost, jednotlivce nad celek. Rozvoj práv za socialismu totiž není samoúčelný; plného rozvoje může jednotlivec dosáhnout jen jako člen kolektivu a musí proto respektovat i zájmy svých spoluobčanů a zájem obecný. S těmi, kteří tomu nechtějí rozumět, musíme si umět poradit a my si také poradíme.

Nové zákoníky rozšiřují práva občanů, avšak současně zdůrazňují zájem společnosti, její účast při vytváření právních vztahů i společenské pozadí každého právního vztahu. Tak např. zákon o rodině věnuje pozornost účasti společnosti na výchově nezletilých dětí i jejímu zájmu na tom, aby bylo uchováno manželství jako zdravý základ pro rozvoj rodiny. Občanský soudní řád a notářský úřad umožňují, aby byly vždy vyřešeny věci, na jejichž řešení má společnost zájem, a připouštějí proto, aby v takových případech bylo řízení zahájeno i bez návrhu. Připouštějí dále, aby se v řízení účastnili i představitelé zájmů společnosti, jimiž vedle prokurátora je i národní výbor a společenské organizace. Zájem společnosti respektují i některá ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, jako je např. ustanovení o výhradě veřejného pořádku apod.

Kromě společných zásad jsou jednotlivé dnes projednávané zákony ovládány i zásadami, které jsou pro ně specifické.

V projevech soudruhů poslanců zpravodajů k jednotlivým kodexům jsou osvětleny a zdůvodněny změny, k nimž v nových zákonech dochází. Dovolte mi proto, abych poukázal na ony specifické zásady, z nichž projednávané zákony vycházejí.

Především se chci zabývat zákonem o rodině, a to zejména tím, v čem spočívá význam tohoto zákona.

Zákon o rodině je důležitým svědectvím toho, že za socialismu se sbližuje právo s normami morálními. Buržoazie považovala právo za "minimum morálky". Ve skutečnosti však i to bylo někdy nadnesené, neboť mnohé její právní normy byly v přímém rozporu i s jejími vlastními etickými názory, nehledě již ani na názory na mravnost, jak byla chápána pracujícími. Proto dříve v četných právních institutech existovala čínská zeď mezi právem a morálkou. Při právní úpravě nebyly mravní názory brány v úvahu s odůvodněním, že do právní normy nepatří.

Jiná situace je ovšem za socialismu. Právo i morálka mají mnohé cíle a úkoly společné a společné jsou také zásady, na kterých stojí tyto dvě dnes již tak příbuzné složky společenského vědomí. To umožňuje vzájemné ovlivňování a sbližování obou těchto oblastí, pronikání mravních názorů do právních norem, jejich vyjádření v právu a na druhé straně i ovlivňování morálních názorů právní úpravou.

Zákon o rodině proto obsahuje celou řadu ustanovení, která mají význam výchovný. Těmto ustanovením nelze ovšem rozumět tak, že nejde o součást práva, a že proto nejsou závazné popříp. že jsou bez sankce. Takovéto pojetí sbližování práva a morálky by bylo scestné a škodlivé, neboť by podceňovalo význam právní normy. Je totiž přímo požadavkem socialistické zákonnosti, aby právní normy byly vždy a za všech okolností zachovány. Ostatně ustanovení zákona o rodině, jejichž význam je především výchovný, mají i určitou právní sankci, která spočívá v tom, že orgány našeho státu při svém rozhodování v oblasti rodinného práva budou přihlížet vždy k tomu, jak se kdo těmito ustanoveními řídí. V tom je právní význam těchto ustanovení, jímž se odlišují od prostých morálních názorů.