Předseda NS Fierlinger:

Jako poslední řečník k tomuto bodu promluví posl. akademik Šorm.

Posl. akademik Šorm: Soudruhu presidente, vážení hosté, soudružky a soudruzi poslanci. 20 let je nejen rozsáhlá epocha v životě jednotlivce, ale i významné období v dějinách zemí a národů. Proto je vskutku historické i naše dnešní jednání o dvacetiletém trvání nejvýznamnější smlouvy naší historie - Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Svazem sovětských socialistických republik a Československou republikou a o prodloužení její platnosti na dalších 20 let.

Toto naše dnešní jednání je nepochybně pro každého z nás a pro každého občana naší země příležitostí k tomu, abychom si znovu oživili celou slavnou historii uplynulého dvacetiletí a ocenili rozhodující úlohu, kterou mělo v tomto období naše bratrské sepětí a nerozborné spojenectví se Sovětským svazem pro celý náš život, svobodu i rozkvět naší vlasti. Nesmazatelným písmem zůstane v našich srdcích zapsána památka sovětských lidí, kteří položili své životy v boji za osvobození naší země z fašistické okupace.

Nikdy nezapomeneme ani na všestrannou, bratrskou a nezištnou pomoc, kterou Sovětský svaz - nehledě na vlastní obtíže a nesmírné ztráty - poskytoval naší zemi v prvních těžkých poválečných letech i v pozdější době, kdy jsme rozhodně nastoupili cestu k vybudování nové, socialistické společnosti. Není naprosto pochyby o tom, že to byla právě bratrská, těsná spolupráce se Sovětským svazem, která nám umožnila rozvinout všechny síly a zdroje a dosáhnout v krátkém údobí nebývalého rozmachu ekonomiky, vědy, techniky a kultury. Československo-sovětské vztahy se tak za 20 let trvání Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a spolupráci staly věrným předobrazem bratrských svazků, jež v komunistickém zítřku lidstva navždy spojí národy celého světa.

Jako vědecký pracovník bych chtěl zvláště poukázat na rozsah a význam československo-sovětské spolupráce v oblasti, která je mi nejbližší - v rozvoji československé vědy. Zde je možno říci, že jestliže dnes, po XII. sjezdu strany, si naše věda může vytyčovat smělé a pro společnost mimořádně důležité programy a úkoly, jestliže můžeme plným právem hovořit o významném postavení a přínosu naší vědy ve světovém vývoji řady vědních oborů, pak by to vše bylo jen stěží myslitelné bez úzké spolupráce a těsných vzájemných vztahů s vědou sovětskou. Již samo přetvoření našich dřívějších vědeckých institucí v dnešní Československou akademii věd jako pracovní vrcholnou vědeckou instituci naší země, pevně spjatou se životem a prací lidu, se rozhodující měrou opíralo o využití a tvůrčí uplatnění zkušeností sovětských vědců a jejich Všesvazové akademie věd.

Od samotného počátku činnosti Akademie docházelo k neustálému rozvoji vzájemné spolupráce našich a sovětských vědců, přičemž se od prvotních nahodilých styků přecházelo ve stále větší míře ke spolupráci pevně organizované a plánované, zaměřené na rozhodující obory a směry vědeckého výzkumu Tak se vytvořila krásná tradice přátelství a vzájemné spolupráce nejen jednotlivých vědeckých pracovníků, ale i celých kolektivů vědeckovýzkumných pracovišť, tradice, jež vyrostla a neustále se prohlubuje ve společném badatelském úsilí sovětských a československých vědců při řešení společných problémů. Nelze v této souvislosti nevzpomenout např. rozhodující pomoci SSSR při vybudování našeho jaderného výzkumu, jehož rozvoj si bez dodávky základních experimentálních zařízení - sovětského reaktoru a cyklotronu - a bez vyškolení téměř 200 našich specialistů v sovětských ústavech nelze vůbec představit. Lze však s radostí konstatovat, že na některých úsecích, např. chemických věd, přispěla naopak naše věda k rozvoji vědy sovětské.

V oblasti styků Akademií věd v SSSR zaujímá československá věda co do rozsahu první místo a stejně tomu tak pochopitelně je i v naší Akademii. Ujednání o vědecké spolupráci mezi Akademií věd SSSR a Československou akademií věd z roku 1957, jehož platnost je nyní prodloužena na časově neomezenou dobu, spolu s konkrétními ročními prováděcími plány vědecké spolupráce lze právem charakterizovat jako jedny z nejdokonalejších plánů mezinárodní vědecké spolupráce. Jejich uskutečňování přináší neustále nové důkazy toho, jak velký význam může mít mezinárodní socialistická spolupráce a dělba práce pro rozvoj vědy, pro rychlé zvyšování její metodické úrovně, pro odstraňování neúčelné multiplicity při řešení jednotlivých úkolů, pro soustředění mnohem větších kapacit a prostředků na klíčové, rozhodující otázky a tím i pro podstatné zvýšení efektivnosti vědeckovýzkumné práce. Vyvrcholením dosavadních styků a spolupráce československé a sovětské vědy se pak stala nedávná návštěva delegace Akademie věd SSSR, vedená jejím presidentem akademikem Mstislavem Vsevolodovičem Keldyšem, v ČSSR, z níž vyplynula pro další rozvoj naší vědy řada mimořádně cenných podnětů a závěrů. S radostí mohu, sdělit, že tato významná a nanejvýš povolaná delegace nejen celkově vysoce ocenila práci našich vědeckých pracovníků, ale vyzdvihla i přínos, který naše práce a naše zkušenosti znamenají pro rozvoj některých vědních oborů i pro řešení určitých otázek řízení a organizace vědy v SSSR.

Soudružky a soudruzi poslanci,

zmínil jsem se jen o několika základních otázkách rozvoje a významu našeho přátelství a spolupráce se Sovětským svazem v jediné oblasti života a činnosti naší společnosti, ve vědecké práci. Již samo vyčerpávající zhodnocení této problematiky by si vyžadovalo a zasluhovalo velmi obsáhlého rozboru. Nemenší význam a ještě větší rozmach má přitom samozřejmě naše spolupráce vědeckotechnická, kulturní a zejména pak politická a hospodářská. Bratrské přátelství a nerozborná jednota se Sovětským svazem prolnuly celý náš život, staly se neodmyslitelnou složkou a zásadou každého našeho počínání. A tak, jako byla tato družba a jednota naší jistotou, naší spolehlivou oporou v minulých bojích a zápasech za život a samostatnost naší republiky, za mír a socialismus, tak bude i do budoucna spolehlivou zárukou a průvodcem naší další cesty k zajištění trvalého míru, k novým úspěchům při další výstavbě naší socialistické společnosti a budování komunismu v naší vlasti. (Potlesk.)

Dovolte mi proto, abych jménem vědeckých pracovníků a veškeré naší pracující inteligence upřímně uvítal prodloužení platnosti Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Svazem sovětských socialistických republik a Českoslovonskou socialistickou republikou na dalších 20 let jako historickou záruku dalšího pevného sepětí cesty a osudu našich bratrských zemí, jako záruku svobody, štěstí a dalšího rozkvětu naší socialistické vlasti. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger.

Pořad přihlášených řečníků je vyčerpán.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tudíž skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodajce posl. Leflerové.

Zpravodajka posl. Leflerová: Vážené soudružky a soudruzi, v diskusi vyjádřili řečníci vůli našeho lidu, jeho radost a nadšení nad prodloužením Smlouvy a zároveň i vědomí odpovědnosti při plnění úkolů v jejím uskutečňování. Doporučuji proto, aby podle návrhu zahraničního výboru byl protokol schválen.

Předseda NS Fierlinger:

Můžeme přistoupit k hlasování.

Nebudou-li proti tomu námitky, dám hlasovat podle přednesené zpravodajské zprávy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí, aby Národní shromáždění Československé socialistické republiky vyslovilo podle článku 42 ústavy souhlas s Protokolem o prodloužení platnosti Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik ze dne 12. prosince 1943, podepsaným v Moskvě dne 27. listopadu 1963, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo protokol o prodloužení platnosti této smlouvy. (Poslanci povstávají. - Dlounotrvající potlesk. - Poslanci usedají.)

Tím jsme projednali první bod pořadu.

Přerušuji schůzi na 20 minut.

Místopředseda NS dr. Škoda: Zahajuji přerušenou schůzi.

Přistoupíme k projednání druhého bodu pořadu, kterým je

2. Společná zpráva výborů zdravotního a ústavně právního k vládnímu návrhu zákona o rodině (tisk 146).

Zpravodajem je posl. Zedník, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Zedník:

Soudružky a soudruzi poslanci!

Komunistická strana Československa jako vedoucí síla a organizátorka naší společnosti projevila velkou péči o otázky rodiny, manželství a výchovu dětí. Proto již před XII. sjezdem KSČ usnesl se ústřední výbor KSČ na svém zasedání ve dnech 7. a 8. prosince 1960 na tom, že je třeba zdokonalit náš právní řád a dal také podnět k vypracování zákona o rodině.

Osnova zákona byla vypracována za úzké spolupráce s představiteli společenských organizací a prošla nejen širokým připomínkovým řízením, ale také podnětnou diskusí na pěti stech místech pracovišť a obcí.

Zákon o rodině je současně naplněním článků ústavy Československé socialistické republiky, která jako základní zákon státu vyjádřila dosažený stupeň vývoje naší společnosti a vytyčila další její rozvoj. Zákon o rodině má rovněž přispět svým podílem především při vytváření nových vztahů mezi lidmi, vztahů ovládaných morálkou socialistické společnosti.

Nové poměry v ekonomice a ve vlastnických vztazích měly dalekosáhlý vliv na myšlení a život každého občana. Ovlivnily také poměry v manželství a rodině. Ovšem tento proces je dlouhodobý a není ještě ukončen.

Rodina za socialismu má již obsahově jiné funkce, které jsou v přímé závislosti na stupni rozvoje společnosti. Mezi jevy, které ovlivňují stupeň rozvoje a tím i poslání rodiny a manželství, patří především odstranění vykořisťování, zabezpečení práce pro každého, zajištění politického a ekonomického zrovnoprávnění muže a ženy. Toto politické zrovnoprávnění, proklamované Ústavou 9. května a v roce 1949 provedené v zákoně o právu rodinném, bylo v důsledku dalšího rozvoje socialistické společnosti doplněno postupným ekonomickým zrovnoprávněním žen. Tento vývoj ovšem dále trvá, ale již dnes se stalo skutečností, že asi 44 % pracovníků v našem národním hospodářství tvoří ženy a z toho v zemědělství dokonce téměř 51 %.

Od doby účinnosti zákona o právu rodinném uplynulo již 14 let. Za tuto dobu prošla celá naše společnost i právní řád bouřlivým vývojem.

Sám život nám dokazuje, že stará ekonomicko zaopatřovací funkce rodiny stále ustupuje a kvalitativně se mění. S novým obsahem rodiny souvisí i nový obsah a funkce manželství ve společnosti. Socialistická společnost zajišťuje manželství takovým způsobem, aby k jeho uzavření mohlo dojít především na základě svobodného rozhodnutí a pevných citových vztahů muže a ženy.

Hlavním společenským úkolem manželství je založení rodiny a výchova dětí. Manželství je oprošťováno od majetkových spekulací a zajišťují se všechny předpoklady k tomu, aby mohlo dosáhnout nejvyšší mravní čistoty a pevnosti a stát se harmonickým a trvalým společenstvím muže a ženy jako zdravého základu pro výchovu dětí.

Naše společnost věnuje zvýšenou pozornost rodinám s více dětmi. To se projevuje především poskytováním rodinných přídavků a daňových úlev. Ke konkrétní péči o manželství a rodinu patří také výstavba jeslí, mateřských škol, školních družin a klubů. Významnou pomocí je bezplatné poskytování školních pomůcek, zvýhodňování cen za předměty osobní potřeby pro děti, dále závodní a školní stravování, bytová výstavba a rozšiřování různých druhů služeb.

V současné době je činnost společnosti zaměřena k podpoře a upevňování manželství a rodiny především v souvislosti s otázkami výchovy. Uvedeným požadavkům nemohl proto již vyhovovat zákon o právu rodinném z roku 1949. Bylo třeba i právní úpravou vyjádřit změny, ke kterým došlo ve vývoji, poslání i funkci rodiny a manželství a napomoci tak dalšímu rozvoji společnosti budující socialismus a komunismus.

V čem spočívají hlavní změny právní úpravy? Hlavní změny právní úpravy vztahů v manželství a rodině se týkají výchovy dětí. V socialistické společnosti se na výchově dětí podílí vedle rodiny stále více také sama společnost, a to jak prostřednictvím jeslí, mateřských škol, školních družin, školních klubů, tak i za pomoci společenských organizací, jako je ČSM, Pionýr, ČSTV a další.

Je proto velmi důležité, aby tato výchova byla vedena při tolika formách a prostředcích výchovného působení k jednomu konečnému cíli, tj. vychovat mladého člověka v budovatele nové socialistické společnosti.

Z toho důvodu byla v zákoně na jedné straně vyzdvižena důležitost výchovy v rodině, která zůstává rozhodujícím faktorem ve výchově dětí. Na druhé straně bylo třeba vymezit podíl společnosti při výchově.

Důležitá je při tom i otázka společenské kontroly výchovy dětí. Zde se vedle společenských organizací významně zesiluje úloha a pravomoc národních výborů. Těmto lidovým orgánům státní moci a správy se dává právo činit vhodná výchovná opatření, která dosud mohl provádět jen soud.

Ukázalo se totiž účelným využít při působení na výchovu dětí širokých možností jak aktivu, tak funkcionářů a pracovníků NV. Proto byla dosud oddělená právní úprava tzv. sociálně právní ochrany mládeže, tj. úloha a povinnosti NV při výchově dětí, začleněna v novém pojetí do zákona o rodině.

Další změny v důsledku tohoto nového pojetí se projevují v úpravě osvojení, rozvodu, výživného a otázek výchovy dětí, které nemají rodiče nebo o něž se rodiče náležitě nestarají.

Zvláštní část osnovy navrhovaného zákona o rodině podtrhuje vznik a význam manželství. Dosavadní předpisy, které upravují práva manželů, dětí a ostatních členů rodiny, byly až dosud rozptýleny v zákonu o právu rodinném, v zákonu o zatímních změnách v některých občanských věcech právních, v občanském soudním řádu a dalších předpisech. Snaha soustředit tato ustanovení vedla k tomu, že do osnovy zákona o rodině byla pojata všechna hmotně právní ustanovení mající vztah k právu rodinnému.

Do čela hlavy první, kde se upravují podmínky vzniku manželství, bylo zařazeno ustanovení, v němž se vysvětluje účel manželství a vyslovuje se požadavek vzniku trvalého, harmonického životního svazku.

Osnova stanoví náležitosti vzniku manželství, tj. souhlasný projev vůle muže a ženy uzavřít manželství před oprávněným orgánem státu, formu tohoto projevu a místní příslušnost. Mnohdy bude účelné a nutné, aby obřad byl proveden mimo místnosti MNV podle vyžadované situace. Pro případ, že by československý občan chtěl uzavřít manželství v cizině, umožňuje se, aby tak mohl učinit i před československým zastupitelským úřadem, po případě před jiným orgánem našeho státu, který je k tomu zmocněn. Nevylučuje se tím možnost sňatku před orgánem cizího státu, kde náš občan pobývá, ovšem za předpokladu, že obřad se nepříčí ustanovením československého právního řádu.