Zahraniční výbor při svém jednání ukázal, že tato smlouva se stala příkladem vzájemných mezinárodních vztahů nového typu, zárukou bezpečnosti a trvalého rozvoje naší vlasti a vyzdvihl její zahraničně politický i vnitropolitický význam.

Základním posláním čs.-sovětské spojenecké smlouvy - a na to nikdy nezapomeneme - bylo sjednotit síly k porážce hitlerovského fašismu a k nastolení trvalého míru v Evropě, na němž mají životní zájem národy obou našich zemí.

Protokol o prodloužení smlouvy o dalších 20 let ve své preambuli se znovu vrací k tomuto stěžejnímu problému a hovoří o tom, že nebezpečí hrozící míru není dosud odstraněno.

S upřímnou radostí a zadostiučiněním bylo znovu konstatováno, že jeden ze dvou svrchovaných států, které vznikly na území bývalé Německé říše - socialistická Německá demokratická republika - jde cestou míru. Nemůžeme však zavírat oči předtím, co se děje v západním Německu, odkud stále hrozí nebezpečí pro neofašismus, pro staré i nové Mnichovany.

S pocity sebejistoty hovořili členové zahraničního výboru o tom, že zárukou naší bezpečnosti proti tomuto nebezpečí je smlouva se Sovětským svazem, se kterým se ztotožňujeme ve šech zahraničně politických otázkách. Společně se Sovětským svazem jsme znovu v Protokolu zdůraznili věrnost leninské politice mírového soužití států s různým společenským zřízením, která má velkou přitažlivost i podporu pokrokového i reálně smýšlejícího lidstva.

Protokol o prodloužení platnosti smlouvy vedle preambule tvoří 2 články. Ve svém souhrnu ukazuje naše cíle v mezinárodním měřítku a radostné perspektivy plodné spolupráce na dalších 20 let, jejíž uskutečnění před jeho dalším prodloužením přinese národům obou našich zemí štěstí a mír. Předpokladem toho je v neposlední řadě i obchodní protokol mezi ČSSR a SSSR na příští rok, který byl podepsán současně v Moskvě a je třeba jej vidět v souvislosti s Protokolem o prodloužení smlouvy.

Soudružky a soudruzi,

v Protokole je nesnadné vyjádřit v právní normě upřímné přátelství a lásku národů Československé socialistické republiky a Svazu sovětských socialistických republik. V jednání zahraničního výboru však bylo jasně vyjádřeno to, co cítí ve vztahu k lidu Sovětského svazu náš lid: Lásku za lásku, věrnost za věrnost, přátelství za přátelství v dobách dobrých i zlých, u vědomí, že láska i přátelství má konkrétní formu, kterou je dnes úsilí o jednotu socialistického tábora, o čestné plnění litery protokolu v našem každodenním životě ve všech oblastech, které Protokol zahrnuje.

V souladu s těmito city našeho lidu, v souladu s jeho vztahem k Sovětskému svazu, doporučuji jménem zahraničního výboru tento návrh usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Protokolem o prodloužení platnosti Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik ze dne 12. prosince 1943, podepsaným v Moskvě dne 27. listopadu 1963. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger: Děkuji posl. Leflerové. Nyní uděluji slovo ministru zahraničních věcí Václavu Davidovi.

Ministr zahraničních věcí Václav David: Vážený soudruhu presidente, vážení hosté, soudružky a soudruzi poslanci.

V těchto dnech vrcholí na území celé naší republiky oslavy Měsíce čs.-sovětského přátelství. V letošním roce jsou o to významnější, že na 12. prosince připadá 20. výročí podepsání Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik.

Dvě desetiletí, jež od té doby uplynula, znamenají v historii krátký úsek, avšak naplněný mnoha velikými událostmi mimořádného významu v životě našich spojeneckých zemí. Je to období nepřetržitého a plodného rozvoje bratrské spolupráce a nerozborného československo-sovětského přátelství.

Náš lid se přesvědčil, že Sovětský svaz vždy v praxi příkladně uplatňoval zásady proletářského internacionalismu, že má v lidu Sovětského svazu přátele nezištného, nejvěrnějšího a nejspolehlivějšího.

Podepsání Smlouvy bylo velikým vítězstvím politiky Komunistické strany Československa, její orientace na vytvoření pevného, bratrského spojenectví se Sovětským svazem.

Naše Komunistická strana vždycky vychovávala pracující naší země k vřelému přátelství se sovětským lidem, objasňovala mu, co pro nás Sovětský svaz znamená. Uplynulá desetiletí potvrzují naprostou správnost této politiky.

Podepsání smlouvy bylo rozhodným mezníkem v historii našeho lidu. Morálně i materiálně podpořilo jeho národně-osvobozenecký boj, který přerostl v ozbrojené povstání v roce 1944 na Slovensku a pak v roce 1945 i v Praze.

Významně posílilo mezinárodní postavení Československa a upevnilo protihitlerovskou koalici.

Hluboká víra našeho lidu v Sovětský svaz se zcela splnila. Sovětský svaz, věren svým závazkům, vyplývajícím ze Smlouvy, v hrdinském a obětíplném boji osvobodil naše národy, zachránil je před strašným osudem, který jim připravovali nacističtí okupanti.

Podepsání Smlouvy dalo našemu lidu nejen pevnou záruku osvobození, ale i svobodného rozhodnutí o uspořádání a vývoji naší země po válce.

Sovětský svaz důsledně plnil ustanovení Smlouvy a pomohl nám hned po skončení války budovat nový život, překonat těžkosti našeho národního hospodářství v poválečném období dodávkami surovin a zejména zajistit výživu našeho lidu. Tato nezištná bratrská pomoc SSSR Československu znemožnila zákulisní manévry naší i zahraniční reakce, která sázela na zneužití hospodářských potíží lidově demokratického Československa s cílem zastavit a zvrátit rozvoj naší národní a demokratické revoluce a její přerůstání v revoluci socialistickou. Díky pevnému mezinárodnímu postavení naší země, opřené o Sovětský svaz, bylo možno odrazit vměšování západních imperialistických států do našich vnitřních záležitostí.

Únorové vítězství lidu v roce 1948 odstranilo z našeho života vše, co brzdilo rozhodné odhodlání našeho lidu nastoupit cestu budování socialistické společnosti a co bránilo širokému rozvoji bratrských vztahů se Sovětským svazem.

Všestranná pomoc Sovětského svazu měla a má pro socialistickou výstavbu ČSSR rozhodující význam. Jenom díky této pomoci se mohlo naše národní hospodářství plánovitě rozvíjet. Bratrské předávání zkušeností, které Komunistická strana Československa tvůrčím způsobem aplikovala na naše podmínky nám umožnilo plánovitě rozvíjet výrobní síly. Jedině ve spolupráci se Sovětským svazem jsme mohli docílit, že Československá socialistická republika je ve všech rozhodujících oblastech výroby i životní úrovně na předním místě ve světě.

Náš lid správně pochopil význam Smlouvy a čestně plní všechny závazky z ní vyplývající. Nikdy a nikomu nedovolil poskvrnit naše spojenecké svazky, po všechna léta věrně stojí po boku našeho osvoboditele a nejlepšího přítele - Sovětského svazu v boji za světový mír a pokrok.

Veliký blahodárný vliv na další rozvoj našeho přátelství a spojenectví se Sovětským svazem má leninská linie XX. a XXII. sjezdu KSSS. Ze závěrů, přijatých na těchto historických zasedáních čerpala i naše strana při určování své politiky ve všech oblastech života společnosti. Byly plně obnoveny leninské normy stranického života a napravovány důsledky kultu osobnosti. Tvůrčí rozvinutí a uplatňování této linie umožnilo nastoupit cestu rozvoje vyšších forem spolupráce v socialistických zemích a otevřelo i před námi perspektivu výstavby komunismu.

Naše bratrské vztahy se Sovětským svazem se mohly a mohou tak úspěšně rozvíjet proto, že jsou založeny na zásadách marxismuleninismu a proletářského internacionalismu.

"Nyní nás ještě více sjednocují - jak to výstižně prohlásil s. Chruščov - společné zájmy, jednotné ideologie a konečného cíle. Mezi námi se vytvořily takové vztahy, jaké bývají jen ve velmi dobré rodině."

Soudružky a soudruzi poslanci!

Radostná je bilance uskutečňování československo-sovětské smlouvy. Za uplynulých 20 let se bohatě naplňoval duch i litera tohoto dokumentu - pro lid naší země vskutku historického.

Od chvíle jeho podpisu, prosince roku třiačtyřicátého, došlo k hlubokým změnám u nás i ve světě! Je proto žádoucí, aby změny, které přinesl život, nalezly svůj výraz i v československo-sovětské smlouvě, v tomto základním dokumentu naši zahraniční politiky.

V těchto dnech, kdy končí období, na které byla smlouva původně sjednána, navštívila Sovětský svaz československá stranická a vládní delegace, vedená l. tajemníkem ÚV KSČ a presidentem republiky soudruhem Antonínem Novotným. Při jednáních, která vedla s nejvyššími představiteli Svazu sovětských socialistických republik, se obě strany dohodly o prodloužení platnosti Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Sovětským svazem o dalších 20 let. Stvrzení spojenectví, vzájemné pomoci a bratrské spolupráce mezi oběma zeměmi a trvalého přátelství jejich lidu opět v dlouhodobé smluvní úpravě plně odpovídá nynějšímu rozvoji československo-sovětských vztahů i současné situaci ve světě.

O velikém významu sjednaného Protokolu k této smlouvě svědčí, že jej podepsali nejvyšší představitelé obou států - za československou stranu president Československé socialistické republiky Antonín Novotný a předseda vlády ČSSR Jozef Lenárt a za sovětskou stranu předseda Nejvyššího sovětu SSSR Leonid Iljič Brežněv a předseda rady ministrů SSSR Nikita Sergejevič Chruščov.

Úvodní část Protokolu - jeho preambule - plně potvrzuje ustanovení článků prodlužované smlouvy, sjednané v době II. světové války, současně je však také aktualizuje v souladu s vývojem mezinárodní situace.

Obě smluvní strany potvrzují v Protokolu svoji důslednou politiku míru. Před zrakem všech národů, světového mírového hnutí a všech pokrokových sil se oba státy zavazují pokračovat ve spolupráci na udržení míru jak v zájmu vlastním, tak i v životním zájmu celého lidstva.

Smlouva i Protokol tímto znovu vyjadřují samotné základy sovětské i československé mírové zahraniční politiky, prováděné důsledně a neúnavně oběma stranami, a tak přinášejí nový doklad o tom, že socialismus a mír jsou neoddělitelné.

Sovětský svaz vysoko pozvedl a nese prapor boje za všeobecné a úplné odzbrojení pod přísnou mezinárodní kontrolou. Vláda Československé socialistické republiky, po boku ostatních socialistických zemí, tuto sovětskou iniciativu účinně podporuje a spolupůsobí k dosažení pozitivních výsledků v jednání o tomto nejdůležitějším mezinárodním problému, jehož vyřešení má rozhodující význam pro vytvoření podmínek neotřesitelného míru.

Obě smluvní strany pokládaly za potřebné v Protokolu zdůraznit převzaté smluvní závazky - společně usilovat o zachování míru v Evropě a znovu podtrhnout jejich nezměněný význam. Vycházely přitom z toho, že - jak se v Protokolu praví - "nebezpečí narušení míru není odstraněno a síly, které rozpoutaly druhou světovou válku, jsou i v současné době hrozbou evropskému a světovému míru".

Tato ustanovení preambule Protokolu mají hluboké opodstatnění.

Přesto, že politická mapa Evropy se po vítězství SSSR nad hitlerovským fašismem zásadně změnila v porovnání s dobou, kdy byla uzavírána československo-sovětská smlouva, dosud nemůžeme ani na chvíli polevovat v úsilí o posílení evropské bezpečnosti. Evropa, v jejímž středu leží naše republika, nadále zůstává politicky velmi citlivým místem, v němž i malý konflikt mezi státy by snadno mohl přerůst ve světovou raketo-nukleární válku s nedozírnými následky pro celé lidstvo.

V čem jsou příčiny této nebezpečné situace?

V jednom ze dvou německých států - v Německé spolkové republice, nebyly splněny dohody bývalých spojenců z II. světové války o poválečném uspořádání a vývoji v Německu a nebyly likvidovány kořeny těch sil, které obě světové války rozpoutaly. V západním Německu byl znovu postaven na nohy militarismus, který sleduje revanšistické cíle a za pomoci militaristických kruhů zemí Severoatlantického paktu se stále více domáhá přístupu k jaderným zbraním.

Nelze přehlížet, že se bonnská vláda ani za Adenauera, ani po jeho odchodu, nezřekla jednoznačně a nedvojsmyslně mnichovské dohody a neuznává evropské hranice, které vznikly jako výsledek II. světové války. Dosud ničím nepřispěla k uskutečňování opatření, která by vedla ke zlepšení situace v Evropě. Nová západoněmecká vláda musí teprve dokázat činy, že v zásadních otázkách míru a války provádí jiný kurs, než vláda předchozí. To platí i pokud se týče vztahů NSR k socialistickým zemím. Z československé strany bylo již nejednou a dostatečně jasně vyjádřeno naše stanovisko k normalizaci vzájemných vztahů s NSR a ochota jednat o konkrétních krocích.

Tato normalizace musí ovšem podle názoru československé vlády plně sloužit zájmům míru a zmírnění napětí v Evropě. Rozhodně odmítáme snahy některých kruhů v NSR, které by rády pod heslem normalizace uplatňovaly zájmy, nemající s posilováním míru pranic společného.

Soudružky a soudruzi poslanci!

V Evropě dosud doutnají uhlíky II. světové války. Tento stav, včetně zachovávání okupačního režimu v západním Berlíně, je živnou půdou pro ty, kteří připravují revanš za porážku ve druhé světové válce.

Dokud nebudou uznány existující hranice v Evropě a dokud v Německé spolkové republice nebude skoncováno s militarismem a revanšismem, do té doby nelze hovořit o tom, že by nebezpečí války pominulo.

Při posuzování současné situace v Evropě je třeba mít na zřeteli, že právě zde se dotýkají dvě největší vojenská seskupení - Severoatlantický pakt a Varšavská smlouva, jejichž hlavní mocností disponují raketovými a nukleárními zbraněmi.

Sovětský svaz a Československo mají zcela shodné názory na to, jak dosáhnout zmírnění mezinárodního napětí a jaká podniknout opatření, aby se odstranilo nebezpečí narušení míru.

V zájmu likvidace tohoto nebezpečí je velmi naléhavé urychleně skoncovat s pozůstatky druhé světové války v Evropě tím, že by se vyřešil problém mírového urovnání německé otázky a na tomto základě normalizovala situace v západním Berlíně.

Cílům evropské bezpečnosti by rovněž sloužilo uzavření paktu o neútočení mezi zeměmi Severoatlantického paktu a Varšavské smlouvy, vytvoření bezatomových pásem v různých částech světa, zejména ve střední Evropě, zamezení dalšímu rozšiřování jaderných zbraní, snížení početních stavů zahraničních vojsk na území cizích států a jiná podobná opatření.

Z hlediska zajištění míru v Evropě považujeme za nezbytné, aby se vlády obou německých států dohodly na opatřeních k mírovému soužití NDR a NSR, jak k tomu vyzývá vláda Německé demokratické republiky.

Protokol o prodloužení československo-sovětské smlouvy odráží ono velké úsilí, které SSSR a ČSSR vynakládají k upevnění bezpečnosti v Evropě a k utužení vzájemného porozumění a důvěry mezi státy.

Toto úsilí má také účinnou podporu na německé půdě. Tak mohly ČSSR a SSSR v preambuli Protokolu s uspokojením konstatovat, že "jeden ze dvou svrchovaných států,. které vznikly na území bývalé německé říše - socialistická Německá demokratická republika - jde cestou míru a je důležitým činitelem zajištění bezpečnosti v Evropě a odvrácení hrozby války".