President republiky a první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný.

Předseda Národního shromáždění Fierlinger a místopředsedové Valo, Fiala, dr. Kyselý, Pospíšil, Beran, dr. Škoda.

Členové předsednictva ÚV KSČ předseda vlády Lenárt, první tajemník ÚV KSS Dubček, Hendrych, místopředseda vlády Šimůnek, tajemník ÚV KSČ Koucký, místopředsedové vlády Černík, Krajčír, Piller; ministři dr. h. c. Plojhar, dr. Neuman, David, Dvořák, Indra, Korčák, Krutina, arm. gen. Lomský, Machačová-Dostálová, Majling, inž. Takáč, Uher, inž. Burian, dr. Císař, Hamouz, Odvárka, Pešl, inž. Púčik, dr. Vlasák.

275 poslanců podle prezenční listiny.

Z Kanceláře NS: Vedoucí Kanceláře NS Kováčik.

Předseda NS Fierlinger (zvoní): Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi! Zahajuji 22. schůzi Národního shromáždění.

Jménem Národního shromáždění Československé socialistické republiky vítám mezi námi co nejsrdečněji presidenta Československé socialistické republiky a prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Československa soudruha Antonína Novotného.

Sděluji, že došlo rozhodnutí presidenta republiky ze dne 29. listopadu 1963, kterým podle článku 50 odst. 1 ústavy Československé socialistické republiky svolává zasedání Národního shromáždění.

Dovolte mi, abych vás seznámil s pořadem dnešní schůze, na jehož návrhu se předsednictvo Národního shromáždění usneslo. Proti tištěnému dennímu pořadu, který byl poslancům Národního shromáždění rozeslán, navrhuje předsednictvo NS, aby pořad dnešní schůze byl rozšířen a aby jako první bod pořadu byla projednána:

1. Zpráva výboru zahraničního k návrhu presidenta republiky (tisk 160), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Protokol o prodloužení platnosti Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik ze dne 12. prosince 1943, podepsaný v Moskvě dne 27. listopadu 1963.

Další body návrhu denního pořadu jsou následující:

2. Společná zpráva výborů zdravotního a ústavně právního k vládnímu návrhu zákona o rodině (tisk 146).

3. Zpráva výboru ústavně právního k vládnímu návrhu (tisk 147) občanského soudního řádu.

4. Zpráva výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 144) o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád).

5. Zpráva výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 145) o mezinárodním právu soukromém a procesním.

6. Společná zpráva výboru pro plán a rozpočet a výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 149) o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu).

7. Společná zpráva výboru pro plán a rozpočet a výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 150) o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů.

8. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona (tisk 137) o rybářství.

9. Společná zpráva výboru pro plán a rozpočet a výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 24-P) o zřízení a pravomoci Vládního výboru pro cestovní ruch.

10. Zpráva výboru zahraničního k vládnímu návrhu (tisk 143), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Úmluva o konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie, podepsaná v Praze dne 24. června 1963.

11. Zpráva předsedy Národního shromáždění podle čl. 60 odst. 2 ústavy o vydaných opatřeních předsednictva Národního shromáždění.

Má někdo k tomuto návrhu denního pořadu nějaké připomínky? (Nikdo.)

Nemá.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Zjišťuji, že Národní shromáždění je způsobilé se usnášet.

Kdo souhlasí s návrhem denního pořadu, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění schválilo svůj denní pořad.

Přistoupíme k projednání prvního bodu pořadu, kterým je

1. Zpráva výboru zahraničního k návrhu presidenta republiky (tisk 160), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Protokol o prodloužení platnosti Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik ze dne 12. prosince 1943, podepsaný v Moskvě dne 27. listopadu 1963.

Přistupujeme k projednání I. bodu. U vědomí závažnosti projednávané látky se přihlásila kromě ministra zahraničních věcí s. Davida, který promluví jménem vlády, celá řada poslanců, aby vyjádřila rozhodnou vůli Národního shromáždění stvrdit platnost podpisů, které na slavnostním zasedání v Kremlu dne 27. listopadu t. r. byly ze strany československé k tak závažnému dokumentu připojeny. Je to návrh presidenta republiky, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Protokol o prodloužení platnosti Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi ČSR a SSSR ze dne 12. prosince 1943, podepsaný v Moskvě dne 27. listopadu 1963.

Dovolte mi, abych jako přímý účastník historických událostí, které uzavření této naší smlouvy předcházely, i jako bezprostřední účastník celého poválečného vývoje naší republiky, přednesl několik slov.

Od doby, kdy jsme smlouvu podepisovali, uplynulo 20 let. Válka s fašistickým Německem, která byla sovětským lidem výstižně označena jako velká vlastenecká válka, tehda ještě neskončila. Boje zuřily na západ od Dněpru a v západní Evropě nacistická vojska ještě držela břehy Atlantického oceánu a Lamanšského průlivu. Avšak slavná bitva na Volze byla předzvěstí, že úderná síla nacistické armády byla již zlomena. Beznadějně zoufale zněly hysterické výzvy Goebelse o totálním nasazení a s ještě větší bezohledností než předtím řádili gestapáčtí zločinci a jejich popravčí čety. Avšak nezadržitelný postup vítězných sovětských armád na západ, s nimiž postupovala i naše brigáda, směřujíc ke Karpatům a k Visle - dával porobeným evropským národům novou naději. V oné době - v předtuše brzkého osvobození naší republiky - bylo třeba zvážit všechny ony důležité problémy, které se před nás po válce postaví, a to především otázku plného, obnovení suverenity naší republiky, jejích historických hranic, její konsolidace a hospodářské obnovy. Nemohlo být pochyb o tom, jaké bylo skutečné přání našeho pracujícího lidu. Pro něj předválečný vývoj s hlubokými sociálně hospodářskými a politickými krizemi, potupná mnichovská kapitulace pražské vlády a nakonec utrpení v době nacistické poroby, byly osudovou výstrahou. Nejen náš lid doma, ale i převážná část našich občanů, kteří emigrovali před nacistickými okupanty do zahraničí, odmítali jakékoliv politické závazky, které mohly spoutat vůli lidu, a které by nás mohly uvrhnout do dřívější izolace. Nechtěli jsme se stát znovu pěšcem na politické šachovnici, na níž by se po válce opět rozehrály staré velmocenské spory, živené třídními zájmy západní buržoazie. Náš lid chtěl sám rozhodovat o svém osudu. Chtěl se spolehnout na Sovětský svaz, s nímž jej pojily od dob památného roku 1917 ideje Velké říjnové socialistické revoluce, a který se v době Mnichova ukázal jako náš skutečný a věrný přítel, odhodlaný bránit Hitlerem ohrožené Československo. Londýnská čs. vláda byla nakonec nucena toto oprávněné přání našeho lidu respektovat a to i se zřetelem k dalšímu vývoji událostí na válečných bojištích i ve světě. A tak jsme nakonec mohli dne 12. prosince 1943 smlouvu podepsat.

Během posledních 20 let smlouva nejen neztratila na svém významu, ba naopak, vývoj ve světě přesvědčivě ukazuje, že zásady smlouvou formulované byly správné, a že smlouva svým stručným obsahem neobyčejně předvídavě již tehda vystihla budoucí vývoj kolem nás, a že po celou tu dobu odpovídala našim skutečným životním zájmům.

Především se Sovětský svaz ukázal jako skutečný osvoboditel, který ihned po svém vstupu na naše území, bez nejmenších výhrad obnovil veškeré občanské svobody a práva a s okamžitou platností předal svrchovanou moc ve státě do rukou volených představitelů lidu - národních výborů všech stupňů - poskytuje jim přitom plnou hospodářskou podporu, zajišťuje výživu obyvatelstva a pomáhaje obnovovat výrobu v závodech.

Při mírových jednáních hájil Sovětský svaz v duchu smlouvy všechny naše oprávněné požadavky, směřující k plnému zajištění suverénních práv naší republiky, našich historických hranic a všech podmínek, které rychlá vnitropolitická konsolidace vyžadovala. Od samého počátku se mohly naše vzájemné hospodářské styky plně rozvinout. Pomohlo nám to vyplnit mezery naší surovinové a vyživovací základny, což značně snížilo naši závislost na ekonomice západního světa a chránilo před nežádoucími politickými vlivy, které by tuto naši závislost mohly využít. Sovětský svaz se stal naším nejdůležitějším obchodně politickým partnerem, což nám dovolilo plně rozvinout zpracovatelská odvětví našeho průmyslu a zejména pak naši strojírenskou výrobu.

Dnes cítíme potřebu zapojit naše národní hospodářství ještě lépe do mohutné a všestranně se rozvíjející ekonomiky Sovětského svazu a druhých socialistických zemí, neboť jen tak můžeme nejlépe zajistit účelnou dělbu práce mezi námi, velkosériovou výrobu, stabilnost našich výrobních programů a další zvyšování produktivity práce - jen tak můžeme co nejlépe využít všech schopností našich pracujících. Jak tomu nasvědčuje právě uzavřená dohoda o vzájemné vědecké a technické spolupráci, chceme dospět k co nejširší vzájemné výměně zkušeností a vzájemné spolupráci v oblasti vědy a techniky. Toť kategorický požadavek moderního průmyslu a zemědělství.

Celý svět kolem nás prochází hlubokými změnami v důsledku nezadržitelné technické revoluce, která přináší sebou nové problémy organizace výroby, mění způsob života lidí a působí mocně na mladší generaci. Je to nezadržitelná vědecko-technická revoluce, kterou nejsou s to zadržet žádné hranice, a která nutí k stále větší jednotě celého světa. Ovšem pouze vzájemné socialistické vztahy mezi národy skutečnou jednotu umožňují. Přejeme si, aby taková těsně politickoekonomická jednota všech socialistických zemí, odpovídající plně zájmům všech zúčastněných, se stala mocným zdrojem nových impulsů a nových iniciativ, aby nám otevřela neomezené možnosti co nejúčelnějšího využití všech našich přírodních zdrojů i všech schopností pracujícího lidu. Neodmítáme při tom všestrannou hospodářskou spolupráci i s druhými národy bez rozdílu sociálně politického zřízení, jsouce přesvědčeni, že rozvíjení a prohlubování vzájemných ekonomických vztahů slouží míru.

Důsledná sovětská politika mírového soužití je velkolepým programem, který je přijímán u nás s hlubokými sympatiemi a s největším pochopením. Je to politika, která odpovídá upřímné touze našeho lidu, který tak dlouho zápasil za svou svobodu a samostatnost, a který si váží svobody druhých národů. Nechceme podceňovat nebezpečí válečného avanturismu reakčních a militaristických kruhů na Západě. Nedávné tragické události ve Spojených státech, které byly naší širokou veřejností přijaty s hlubokým pohnutím, svědčí o tom, jak nebezpečných provokací jsou schopni lidé nesmiřující se s myšlenkou mírového soužití. Avšak v dnešní epoše nukleární fyziky a všeničivých nukleárních zbraní se válka stala nemyslitelnou. Branné síly Sovětského svazu a socialistického tábora stojí v cestě rozpoutání nové válečné katastrofy. Myšlenka socialismu, která je socialistickým zemím společná, nabývá proto v myslích pokrokového lidstva nový obsah a novou přitažlivou sílu. Hnutí za mír nezadržitelně roste a současně roste i morální autorita Sovětského svazu a celého socialistického tábora.

Soudružky a soudruzi, jsme šťastni vědomím, že jsme podílníkem této tvůrčí leninské politiky, že všichni společně plníme velké historické poslání. Nechť toto vědomí nám dá novou sílu a odhodlanost pod vedením naší strany a Národní fronty odstranit poslední překážky, které se na naší cestě vpřed vyskytly, překonat průvodní obtíže zrodu rozvinuté socialistické společnosti. Ano, po dvaceti letech je naše smlouva stále živou, neztrácejíc nic na své důležitosti, nýbrž naopak je pevným odrazovým můstkem k dostižení nových úspěchů. A proto jsem přesvědčen, že předložený protokol jednomyslně schválíme. (Potlesk.)

Nyní mi dovolte, abych dal slovo zpravodajce posl. Leflerové.

Zpravodajka posl. Leflerová: Vážené soudružky a soudruzi, vážení hosté!

Z pověření zahraničního výboru připadá mi vysoce čestný úkol předložit dnešnímu zasedání návrh presidenta republiky, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Protokol o prodloužení platnosti Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik ze dne 12. prosince 1943, podepsaný v Moskvě dne 27. listopadu 1963.

Prodloužení tohoto významného, pro národy naší republiky tak životně důležitého dokumentu o dalších 20 let, který před několika dny stvrdili v Moskvě svými podpisy nejvyšší státníci obou našich zemí, setkalo se u všeho našeho lidu s hlubokým a vřelým souhlasem.

V tomto duchu probíhalo také jednání zahraničního výboru Národního shromáždění. Jeho členové na včerejší schůzi zdůrazňovali nesmírný význam spojenecké smlouvy mezi Československem a Sovětským svazem. Připomínali, že již tehdy před 20 lety tato smlouva plně vyjádřila vůli a přání všech opravdových vlastenců naší země. V ní po předchozím krachu protisovětské politiky vládnoucích skupin československého kapitálu viděl náš lid již tehdy záruku naší svrchovanosti a nezávislosti, zabezpečení republiky před jakoukoliv agresí i předpoklad pro rozvoj hospodářské spolupráce v době míru.

Zpráva o jejím podepsání byla tehdy uvítána nejen v naší těžce zkoušené zemi, ale pronikla i za brány nacistických věznic a koncentračních táborů, dávala nám odvahu, sílu a naději v zítřek.

V této souvislosti zahraniční výbor znovu zdůraznil nesmírnou zásluhu Komunistické strany Československa, která od svého vzniku vychovávala a učila náš lid lásce a věrnosti k této první zemi socialismu a vždy důsledně prosazovala naši zahraniční orientaci na Sovětský svaz - záruku svobody a bezpečnosti našich národů.

Během uplynulých 20 let vešla smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik cele do vědomí našeho lidu, našla tu své přední místo, stala se neoddělitelnou součástí našeho života. Nachází svůj projev v každodenní práci a vzájemných vztazích v pevném přesvědčení, že cesta Československé socialistické republiky je a za všech okolností bude po boku Sovětského svazu a nikdy jinak. (Potlesk.)