I když navrhovaná změna našeho trestního zákona nespadá přímo mezi ta opatření, na jejichž potřebu ukázalo usnesení Ústředního výboru KSČ z 29. a 30. května t. r., přece nelze přehlížet, že je tu určitá souvislost.

Vždyť zmíněné usnesení výslovně mluví o potřebě použít tvrdých zákonných opatření proti jednotlivcům, kteří svou nekázní, fluktuací, lajdáctvím a rozkrádáním národního majetku podlamují úsilí poctivých pracovníků o zvyšování produktivity práce a o překonání nynější stagnace na tomto úseku.

Jsme si jistě všichni vědomi, že trestní ustanovení jistě nejsou žádným všelékem v obtížích, jimiž naše společnost ve svém vývoji prochází. Můžeme však být přesvědčeni, že ustanovení, které umožňuje přísnější postih notorických absentérů a příživníků v naší socialistické společnosti bude poctivými pracujícími přivítáno, neboť tento přísný postih dlouho žádali.

Při soustředěném úsilí vedení podniků a závodů, NV a společenských organizací, k upevňování pracovní kázně a k vymýcení parazitismu z naší společnosti, pomoc, poskytovaná na podkladě nového ustanovení státními orgány a používající v zákonných mezích prostředků státního donucení, může a musí sehrát kladnou úlohu.

Nemůže se přece někdo do nekonečna dovolávat principů svobody, respektování rozmarných práv každého jednotlivce, tam, kde chybí nezbytné uvědomění potřeby podřídit svůj zájem společenskému zájmu a kde úkol naší výstavby je neodkladný.

Náš stát musí používat prostředků své moci a uplatňovat donucení v zájmu ochrany před protispolečenskými živly, neboť síla přesvědčování má, jak známo, všude své hranice.

Ústavně právní výbor Národního shromáždění projednal předloženou osnovu a pověřil mě, abych doporučil plénu Národního shromáždění k projednání a schválení vládní návrh zákona, kterým se novelizuje trestní zákon č. 140 ze dne 29. listopadu 1961 změnou ustanovení § 203 v tom znění, jak byl v písemném materiálu plénu Národního shromáždění předložen. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý:

Hlási sa niekto do rozpravy? (Nikto.)

Do rozpravy sa nikto nehlási, môžeme teda pristúpiť k hlasovaniu.

Pretože neboli podané žiadne pozmeňovacie návrhy, dám hlasovať o celom vládnom návrhu zákona naraz podľa predloženej zprávy výboru ústavne právneho.

Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Neboli.)

Kto teda súhlasí s celým vládnym návrhom zákona, ktorým sa mení § 203 trestného zákona č. 140/1961 Sb., a to v znení zprávy výboru ústavne právneho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. Tým Národné zhromaždenie jednomyseľne schválilo i tento vládny návrh zákona.

Tým sme prejednali ôsmy bod programu.

Pristúpime k prejednaniu deviateho bodu programu, ktorým je

9. Zpráva výboru zahraničného k vládnemu návrhu (tlač 125), ktorým sa predkladá Národnému zhromaždeniu ČeskosIovenskej socialistickej republiky k vysloveniu súhlasu Úmluva o výsadách a imunitách Dunajskej komisie, prijatá na XXI. zasadnutí Dunajskej komisie dňa 13. februára 1963 v Budapešti.

Zpravodajcom je posl. Minárik, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Minárik: Vážené súdružky, súdruhovia poslanci! V januári a februári tohto roku sa konalo XXI. zasadnutie Dunajskej komisie v Budapešti. Tohto zasadnutia sa zúčastnili štáty zúčastnené v Dunajskej komisii. Sú to: Bulharská ľudová republika, Československá socialistická republika, Rakúská republika, Rumunská ľudová republika, Maďarská ľudová republika, Socialistická federatívna republika Juhoslávie a Sväz sovietskych socialistických republík.

Na tomto zasadnutí Dunajskej komisie predstavitelia zúčastnených štátov prijali dňa 13. februára 1963 mnohostrannú úmluvu o výsadách a imunitách Dunajskej komisie. Táto úmluva bola uzavretá v zhode s obecne uznávanými zásadami medzinárodného práva a to takým istým spôsobom, ako úmluva o výsadách a imunitách Rady vzájomnej hospodárskej pomoci. To znamená, že všetky zmluvné strany zúčastnené na tejto úmluve majú rovnaké postavenie, rovnaké výhody, teda ani jedna zo zmluvných strán nie je uprednostnená.

Úmluva o výsadách a imunitách Dunajskej komisie obsahuje (okrem uvedenej časti) 7 článkov. Úmluva upravuje právne postavenie, výsady a imunity Dunajskej komisie, predstaviteľov krajín Dunajskej komisii a pracovníkov komisie. Dunajská komisia, jej pracovníci a predstavitelia krajín Dunajskej komisie používajú na území každej zo zmluvných strán výsady a imunity, ktoré sú nezbytne potrebné pre výkon ich funkcií a pre dosiahnutie cieľov, ktoré sú stanovené úmluvou o režime plavby na Dunaji.

Článok prvý ustanovuje, že Dunajská komisia je nositeľom práv a právnych záväzkov, že je právnickou osobou. To znamená, že je spôsobilá uzavierať zmluvy, nadobúdať, prenajímať a scudzovať majetok a jednať pred súdom ako strana.

Článok II. jednak chráni majetok a majetkové práva komisie a vyhlasuje ich za nedotknuteľné a to bez ohľadu na to, kde sa nachádzajú. Podľa tohto ustanovenia majetok komisie nemôže byť ani administratívnym, ani súdnym zásahom zabavený. Pripúšťa toto ustanovenie aj výnimku, ale len vtedy, keď samotná komisia v tomto smere v jednotlivom prípade udelí výnimku a vzdá sa imunity. Ďalšia veľmi dôležitá výsada spočíva v tom, že komisia je oslobodená od všetkých celoštátnych, ako aj miestnych daní a poplatkov. Tak isto je oslobodená od colných poplatkov a akéhokoľvek obmedzenia pri dovoze alebo vývoze predmetov, ktoré sú určené pre služobnú potrebu. Svojim majetkom a prostriedkami môže komisia disponovať len v súlade s právnymi predpismi členských štátov.

Ustanovenie článku III. zabezpečujú výhody pri používaní spojovacích prostriedkov a to do takej miery, ako sú poskytované diplomatickým misiám v tej ktorej krajine. Na základe týchto výsad komisia má právo používať aj šifry, kurierov, prípadne aj diplomatické zásielky.

O rozsahu výsad a imunít predstaviteľov členských štátov úmluvy hovorí sa v článku IV. a V. Výsady a imunity sú tu odstupňované a to podľa toho, či sa tieto poskytujú:

1. predstaviteľom krajín v Dunajskej komisii, 2. poradcom alebo expertom, 3. zamestnancom komisie.

Predstavitelia krajín majú zabezpečené tie isté výsady a imunity a v takom rozsahu, ako sa poskytujú diplomatickým zástupcom.

Poradcom a expertom členských štátov Komisie prislúchajú počas pobytu na území jednej zo zmluvných strán výsady a imunity len vtedy, keď sa tu zdržujú v súvislosti s činnosťou Komisie a to v tomto rozsahu: nemôžu byť zatknutí ani zadržaní, sú vyňatí zo súdnej právomoci, všetky listiny a dokumenty sú nedotknuteľné, používajú colných výhod v takom rozsahu, ako sú poskytované pracovníkom diplomatických misií, ktorí majú obdobnú hodnosť, poskytuje sa im oslobodenie od osobných povinností, od priamych daní a poplatkov z platu vyplácaného im štátom, ktorý ich menoval.

V ďalšej časti Úmluva zmocňuje Komisiu určiť kategórie zamestnancov, ktorí budú používať oslobodenie od súdnej a správnej zodpovednosti za činy, ktorých sa môžu dopustiť pri vykonávaní svojich funkcií, oslobodenie od osobných povinností, priamych daní a poplatkov z platu a colných výhod, aké sú poskytované pracovníkom diplomatických misií obdobných hodností.

Úmluva má, pokiaľ sa týka výsad a imunít pre riaditeľa sekretariátu a pracovného aparátu Komisie a tiež pre jeho námestníkov samostatné ustanovenie. Riaditeľ a jeho námestníci sú postavení na úroveň diplomatických zástupcov a používajú tých istých výsad a imunít.

Zamestnancom Komisie výsady a imunity sa poskytujú obdobne, ako predstaviteľom krajín Komisie, výhradne v záujme Komisie a k nerušenému vykonávaniu ich služobných funkcií.

Úmluva v tomto článku dáva právo Komisii, dokonca jej aj ukladá povinnosť vzdať sa imunity ktoréhokoľvek zamestnanca a to vo všetkých prípadoch, keby imunita podľa jej názoru bránila výkonu spravodlivosti. Ovšem komisia sa môže vzdať imunity previnivšieho sa zamestnanca len vtedy, ak nebudú poškodené záujmy Komisie.

Úmluva pamätá aj na riešenie sporných otázok. Akým spôsobom budú riešené akékoľvek sporné otázky, rieši článok VI. Úmluvy a ustanovuje, že všetky sporné otázky, ktoré môžu vzniknúť pri prevádzaní tejto Úmluvy, alebo jej výklade, treba riešiť spoločnou dohodou strán, ktorých sa to týka.

Môže sa však stať, že sporné strany spor vzájomnou dohodou nevyriešia. Úmluva má aj na takýto prípad ustanovenie. Ukladá, aby spor, ktorý nemôžu strany vyriešiť, bol predložený Komisii. Komisia potom po prejednaní dá stranám doporučenie, ako spor urovnať, teda priamo nerozhoduje, ale len doporučuje.

Zahraničný výbor navrhuje, aby Národné zhromaždenie vyslovilo súhlas s predloženou Úmluvou. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý:

Hlási sa niekto do rozpravy? (Nikto.)

Do rozpravy sa nikto nehlási, môžeme pristúpiť k hlasovaniu

Ak nebudú proti tomu námietky, dám hlasovať podľa prednesenej zpravodajskej zprávy.

Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Neboli.)

Nie sú.

Kto teda súhlasí, aby Národné zhromaždenie Československej socialistickej republiky vyslovilo podľa čl. 42 ústavy súhlas s vládnym návrhom, ktorým sa predkladá k vysloveniu súhlasu Úmluva o výsadách a imunitách Dunajskej komisie, prijatá na XXI. zasadaní Dunajskej komisie dňa 13. februára 1963 v Budapešti, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. Tým Národné zhromaždenie tento vládny návrh jednomyseľne schválilo.

Tým sme prejednali deviaty bod programu.

Pristúpime k prejednaniu desiateho bodu programu, ktorým je

10. Zpráva výboru zahraničného k vládnemu návrhu (tlač 132), ktorým sa predkladá Národnému zhromaždeniu Československej socialistickej republiky k prejavu súhlasu Zmluva o obchodu a platbe medzi Československou socialistickou republikou a Bulharskou ľudovou republikou podpísaná v Sofii dňa 8. marca 1963.

Zpravodajcom je podpredseda NZ Fiala, dávam mu slovo.

Zpravodaj místopředseda NS Fiala: Soudružky a soudruzi poslanci,

význam smlouvy o obchodu a plavbě mezi ČSSR a Bulharskou lidovou republikou, podepsaná zmocněnci obou stran v Sofii dne 8. března 1963, spočívá především v tom, že v duchu proletářského internacionalismu přispěje k dalšímu prohloubení vzájemných přátelských vztahů a k upevnění bratrské spolupráce mezi oběma státy socialistického tábora, zejména v oblasti hospodářských a obchodních styků. Přátelství národů Bulharska a Československa není nového data. Má svou bohatou tradici, která počíná již v 9. století známou Cyrilometodějskou misí, jejíž 1100 jubileum letos vzpomínáme. Význačnou dobou v historii našich styků byla léta našeho obrození. Ovšem zcela nový, kvalitativně vyšší stupeň rozvoje vzájemných přátelských vztahů umožnilo osvobození našich zemí Sovětskou armádou a nastolení lidově demokratického zřízení v obou státech.

Významným datem v dějinách našich bratrských národů stal se pak 23. duben 1948, kdy byla v Praze podepsána smlouva o přátelství, spojenectví a vzájemné pomoci mezi Bulharskem a Československem. Jí byly tradiční přátelství našeho lidu k lidu bulharskému a z něho vyplývající mnohostranná spolupráce, postaveny na pevný základ a počaly se úspěšně rozvíjet v nejrůznějších oblastech našeho společenského života.

Také v čl. 1 projednávané Smlouvy je vyjádřen oboustranný zájem o trvalé rozvíjení hospodářství a zvyšování životní úrovně lidu obou zemí, na zásadě rovnoprávnosti a nejvyšších výhod. Konstatuje se v něm, že "zatím účelem budou vlády smluvních stran sjednávat dohody o vzájemných hospodářských vztazích, mezi nimi i dlouhodobé obchodní dohody, kterými budou zajišťovat rozvoj výměny zboží v souladu s potřebami národního hospodářství obou států."

Sjednávání dvoustranných smluv o obchodu a plavbě, jako je smlouva právě projednávaná, doplňuje účelně systém mnohostranných smluvních vztahů v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci. Naše republika uzavřela smlouvy tohoto druhu již dříve s Polskou lidovou republikou, se Svazem sovětských socialistických republik, a s Německou demokratickou republikou. Letos v únoru byla parafována smlouva tohoto druhu i s Rumunskou lidovou republikou a připravuje se jednání s Maďarskou lidovou republikou.

Projednávanou smlouvou s Bulharskou lidovou republikou si smluvní strany poskytují neomezené a bezpodmínečné zacházení podle zásady nejvyšších výhod ve všech otázkách týkajících se obchodu a plavby, jakož i vzájemných styků v oblasti průmyslu i jiných hospodářských styků, jak je to vyjádřeno v čl. 2. Vzájemné zacházení podle zásady nejvyšších výhod se podle dalších článků smlouvy vztahuje zejména na otázky celní a daňové a na předpisy a formality vztahující se na dovoz a vývoz zboží.

Z dosahu ustanovení o poskytování nejvyšších výhod jsou, podle čl. 5 vyňaty výhody, které některá ze smluvních stran poskytuje sousedním státům v zájmu usnadnění pohraničního styku.

Zacházení podle zásady nejvyšších výhod se vztahuje též na otázky plavby, včetně plavby po Dunaji. Pokud by plavidlo jedné ze smluvních stran ztroskotalo, nebo se ocitlo v nouzi u břehů druhé smluvní strany, poskytne mu tato druhá smluvní strana stejnou pomoc a podporu a učiní stejná opatření, jako činí pro vlastní plavidla ve stejné situaci. Ve smlouvě je dále obsaženo ustanovení o uznávání státní příslušnosti lodí smluvních stran a listin nacházejících se na palubě, jakož i listin, týkajících se posádky.

Smlouva obsahuje dále doložku o právní subjektivitě právnických osob smluvních stran a doložku o vykonatelnosti rozhodčích výroků v obchodních věcech. Smlouva bude ratifikována a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze. Tím pozbudou platnosti dosavadní dohody, které pro svůj úzký rámec stále se rozvíjejícímu národnímu hospodářství obou zemí dnes již nevyhovují.