Československá advokácia sa snažila citlivo a včas najmä v posledných rokoch reagovať na stranícke a vládne dokumenty a orientovať právnu pomoc do tých oblastí a úsekov, kde to naša spoločnosť najviac potrebovala. Významná je napr. právna pomoc, ktorú na základe zmlúv o právnej pomoci poskytuje v súčasnej dobe naša advokácia socialistickému poľnohospodárstvu, predovšetkým jednotným roľníckym družstvám. Uvediem niekoľko príkladov z nášho volebného obvodu, kde pomoc advokácie poľnohospodárstvu bola do istej miery priekopníckou prácou a kde sú aj terajšie výsledky zvlášť výrazné. Napríklad už od roku 1955 prevzali advokátske poradne vo Východoslovenskom kraji zastúpenie všetkých štátnych majetkov a strojnotraktorových staníc, čím sa zabránilo premlčaniu miliónových pohľadávok a prispelo k organizačnému upevneniu týchto hospodárskych jednotiek. Vo Východoslovenskom kraji už od roku 1958 advokátske poradne sledovali činnosť jednotných roľníckych družstiev. A od roku 1960 uzatvorili mnoho dohod s JRD o poskytovaní právnej pomoci. Došlo tiež k dohode medzi Poľnohospodárskym odborom ONV v Košiciach a medzi advokátskou poradňou, podľa ktorej sú poskytované pre všetky JRD košického okresu bezplatné právne porady a bezplatná pomoc pri upevnení administratívno-evidenčnej agendy. V tomto okrese dnes poskytuje na základe uzavretej zmluvy advokátska poradňa už 60 % JRD právnu pomoc. Je potrebné túto pomoc rozširovať ďalej, prehlbovať a skvalitňovať. Veľká úloha čaká pracovníkov advokácie i v oblasti pracovného práva, predovšetkým na úseku boja proti úrazovosti. Správna je i orientácia na právnu pomoc vynálezcom, zlepšovateľom a novátorom.

Mimoriadnu pozornosť venovali pracovníci advokácie právnej pomoci na úseku rodinného práva, najmä v boji proti rozvodovosti. Slabá je však ešte stále právna pomoc, ktorú poskytuje naša advokácia národným výborom.

Čo však je zvlášť cenné a čo predovšetkým odlišuje našu socialistickú advokáciu od advokácií buržoáznych, je snaha o predchádzania sporom, konfliktom a trestným činom. Československá advokácia sa môže pochváliť dobrou prácou na úseku prevencie. Veľké množstvo záležitostí občanov i zastupovaných organizácii sa vybavuje už v advokátskych poradniach cestou smieru alebo dohody. Tak napríklad členovia advokátskych poradní v Košiciach na žiadosť Okresnej odborovej rady poskytujú bezplatnú právnu pomoc každú sobotu vo veciach pracovného práva pre členov ROH. Mnohí advokáti vykonávajú funkciu inštruktorov v rozhodcovských komisiách podnikov vo Východoslovenskom kraji, mnohí pôsobia ako inštruktori miestnych ľudových súdov a asi 50 % z nich pracuje ako členovia komisií národných výborov.

Takto prevádzaná činnosť československej advokácie si získava u našich občanov a organizácií stále väčší záujem. Svedčí o tom skutočnosť, že z roka na rok sa na advokátske poradne obracia väčší počet občanov pri súčasnom poklese súdnych prípadov. Ročne tento počet dosahuje skoro pol milióna občanov.

Po reorganizácii štátnej správy sa zlepšila i organizácia advokácie. Upevnilo sa centrálne riadenie v zásadných otázkach, rozšírila sa účasť pracovníkov advokácie na riadení advokácie a prehĺbilo sa demokratické riadenie. Doterajší zákon však neumožňoval, aby demokratizácia života advokácie mohla byť ešte ďalej rozšírená a prehĺbená.

O tom, že sa československá advokácia stala už neoddeliteľnou súčasťou nášho spoločenského zriadenia svedčí aj rozšírené hnutie kolektívov za dosiahnutie titulu "brigáda socialistickej práce" najmä v poslednej dobe.

Okrem uvedeného zákona o advokácii z roku 1951 sa československá advokácia vo svojej práci riadila aj niektorými ďalšími právnymi normami. Bol to najmä trestný poriadok z roku 1956, ktorý rozšíril možnosť obhajoby už v prvom štádiu trestného riadenia, do vyšetrovania. Tento trestný poriadok uložil najmä, aby vyšetrujúce orgány po skončení vyšetrovania, ešte skôr ako predložia dôkazný materiál prokurátorovi, obvineného s výsledkami vyšetrovania podrobne zoznámili a aby k tomuto zoznámeniu vždy pribrali i obhajcu obvineného a umožnili mu voľný styk s ním, bez prítomnosti tretích osôb.

Tým získal obhájca príležitosť účinne zasiahnuť skôr, ako bude rozhodnuté o podaní obžaloby a o postavení obvineného pred súd. Pre previerku výsledkov a metód práce vyšetrovacích orgánov, ktorá bola trestným poriadkom uložená prokurátorovi a súdu pri rozhodovaní o prijatí obžaloby, malo a má toto obhajcovo oprávnenie mimoriadnu dôležitosť.

K ďalšiemu rozšíreniu práv obhájcu a posilneniu inštitúcií obhajoby došlo v novom trestnom poriadku od 1. januára 1962. Obhajcovi bola umožnená účasť nielen pri zoznamovaní obvineného s výsledkami vyšetrovania, ale priamo i pri niektorých vyšetrovacích úkonoch, najmä na vypočúvaní osôb mladistvých a osôb, ktoré pre svoje telesné alebo duševné vady nie sú schopné sa sami náležite hájiť. Bolo posilnené postavenie obhajcu v tom, že sa mu umožnila účasť na doplňujúcom vyšetrovaní ak takéto bolo nariadené.

Toto postupné rozširovanie a upevňovanie práv obhajoby kladie samozrejme zvýšené nároky na úroveň práce obhajcov. Zdokonalené záruky práv obhajoby umožňujú plné rozvinutie činnosti obhajcu, zvyšujú úlohu a zodpovednosť advokáta pri zabezpečovaní správneho rozhodnutia a sú výrazom dôvery a stúpajúceho významu našej socialistickej advokácie.

Ak tedy hodnotíme vývoj našej advokácie od roku 1951, tedy od doby, kedy bol vydaný doteraz platný zákon č. 114 Zb., a najmä od roku 1956, môžeme urobiť záver, že československá advokácia sa už svojou organizáciou, obsahom a metódami práce, svojim poslaním stala skutočne socialistickou.

Základne znaky, ktoré jej dávajú socialistický charakter, a ktoré sú zakotvené v návrhu nového zákona je možno zhrnúť do týchto zásad:

1. Československí advokáti poskytujú právnu pomoc občanom, orgánom a organizáciám len pri uplatňovaní ich oprávnených záujmov, v súlade s objektívnou pravdou a v záujme socialistickej spoločnosti.

2. Československí advokáti pomáhajú všetkou svojou činnosťou vo výchove občanov k zachovávaniu zákonov a iných právnych predpisov, k ochrane socialistického vlastníctva, k dodržiavaniu pracovnej disciplíny, k úcte k právam, cti a vážnosti spoluobčanov, k čestnému plneniu všetkých povinností voči štátu a spoločnosti a k udržiavaniu pravidiel socialistického spolunažívania.

3. Československí advokáti sú združení v kolektívy - krajské združenia advokátov a plnia svoje úlohy v pracovných kolektívoch, v advokátskych poradniach. Súkromný výkon advokácie je vylúčený. Vrcholné orgány riadia advokáciu podľa zásad demokratického centralizmu. Nižším orgánom a jednotlivým pracovníkom je zaistená široká možnosť iniciatívnej a tvoršej účasti na riadení všetkých oblastí činnosti advokácie.

4. Československí advokáti sú zbavení závislosti na zastupovaných v oblasti odmeňovania za svoju prácu. Advokát je v pracovnom pomeru ku krajskému združeniu a za výkon advokácie je odmeňovaný týmto združením.

Aby mohol advokát poskytovať právnu pomoc v súlade so socialistickým poslaním československej advokácie, sú v navrhovanom zákone zakotvené aj základné záruky účinnosti zásadovosti a neodvislosti jeho práce. Sú to:

- Každý občan si ho môže zvoliť svojim obhajcom a právnym zástupcom.

- Má právo odmietnuť zastupovanie ak sa na ňom žiada, aby zastupoval záujmy zrejme neoprávnené.

- Nie je závislý na odmene, ktorú za poskytnutú právnu pomoc zaplatí zastupovaný krajskému združeniu.

- Má právo poskytovať právnu pomoc na celom území republiky.

- Nie je povinný vypovedať o skutočnostiach, ktoré mu boli zverené pri poskytovaní právnej pomoci ani vtedy, keby ho zastupovaný tejto povinnosti zbavil.

- Má právo voliť svoje riadiace orgány a byť do nich zvolený. Pre porušenie svojich povinností je disciplinárne stíhaný svojimi volenými orgánmi.

Navrhovaným zákonom sú tedy vytvorené všetky podmienky k tomu, aby naša socialistická advokácia poskytovala právnu pomoc občanom, orgánom a organizáciám podľa právneho poriadku socialistickej republiky a v súlade s právnym vedomím nášho ľudu a aby i v budúcnosti splnila všetky úlohy, ktoré od nej požadujeme v období dovršovania výstavby socializmu.

Navrhovaný zákon o advokácii svojim socialistickým obsahom a i humanistickým poslaním nadobúda charakter politického dokumenta, ktorý v súčasnej dobe, kedy uvádzame do života závery XII. sjazdu KSČ, bude určite chápaný ako jeden z výrazov úsilia našej spoločnosti o odstránenie pozostatkov kultu osobnosti v oblasti práva, v oblasti socialistickej zákonnosti.

Bude závisieť od československej advokácie, od všetkých jej pracovníkov ako sa nový zákon účinne prejaví pri uplatňovaní socialistickej zákonosti v živote našej spoločnosti, ako prispeje k tomu, aby sa predchádzalo porušovaniu právnych predpisov. Očakávame, že dokážu, že dôvera, ktorú im náš ľud schválením nového zákona o advokácii prejavuje, je odôvodnená a že ju nesklamú.

Súdružky a súdruhovia poslanci, návrh zákona o československej advokácii prejednal ústavne právny výbor na zasadaní dňa 26. júna 1963 a doporučuje ho plénu Národného zhromaždenia k schváleniu beze zmeny. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Ke slovu se přihlásil ministr spravedlnosti dr. Neuman. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr spravedlnosti dr. Neuman: Vážení soudruzi a soudružky, poslanci Národního shromáždění,

dovolte, abych při příležitosti, kdy Národní shromáždění projednává zákon o advokacii, se zmínil o některých úkolech advokacie.

Další úspěšná výstavba vyspělé socialistické společnosti je podmíněna mimo jiné i správným využíváním funkce státu a práva a zejména dodržováním socialistické zákonnosti vystupuje do popředí jako jeden z nezbytných požadavků denního života. Přitom připadá úkol i pracovníkům advokacie, kteří jsou při své práci denně ve styku s širokým okruhem občanů a jako právníci vysvětlují a prosazují do života předpisy mnohých oborů našeho právního řádu. Znamená to, že poskytují právní pomoc jednotlivým občanům, orgánům i organizacím, že spolupůsobí nejen v trestním řízení, ale že jsou též významnými činiteli při řešení nejširšího okruhu věcí občanskoprávních, v neposlední řadě pak se jejich práce dotýká i citlivé sféry práva rodinného. Všude tam se advokát účastní nalézání a aplikace práva u soudů a úřadů, předně však s lidmi o jejich záležitostech jedná jako jejich důvěrník, radí jim a mnohdy bezprostředně vyřizuje spory mezi stranami smírným způsobem. Už z tohoto letmého výpočtu, který by byl jen stručným úvodem k zevrubnější charakteristice práce advokáta, možno dovodit, že s výkonem jeho povolání se pojí velká společenská odpovědnost.

Nechceme zastírat, že jsme prošli obdobím, kdy se i na úseku obhajoby vyskytly zjevy poplatnosti kultu osobnosti, spočívající v tom, že obhajoba byla leckdy pokládána za nežádoucí příspěvek procesu a obhájcova aktivita byla omezována. Dnes hodnotíme obhájcovu součinnost v trestním řízení ze zcela jiných hledisek. V prvé řadě na něm vyžadujeme bezvýhradnou oddanost našemu zřízení a důkladnou znalost právních předpisů, potřebnou orientaci v právním řádu. Jako obhájce vstupuje advokát v závažnějších případech do trestního řízení bezprostředně po jeho zahájení. Platný trestní řád, stejně jako trestní řád z roku 1956, počítá se součinností obhájce v přípravném řízení, zejména pak po skončení vyšetřování před případným vypracováním obžaloby. Stojí za zmínku, že se obviněný ještě před předáním důkazního materiálu prokurátorovi vždy podrobně seznámí s obsahem trestního spisu, je-li ve vazbě, může se volně radit se svým obhájcem bez přítomnosti třetí osoby. Společenský význam práce obhájce a její dopad je potvrzován i skutečností, že se obhájce přímo účastní i některých vyšetřovacích úkonů, při doplnění vyšetřování, které si sám vyžádal a hlavně pak v trestním řízení proti mladistvým a osobám, jejichž obhajoba by ve spojitosti s tělesnými či duševními vadami mohla být zkrácena. Dbáme, aby advokáti před orgány vyšetřování a před soudem vystupovali aktivně a aby důsledně prosazovali práva občanů zaručená naší ústavou. Účast obhájce v řízení je dnes zárukou, že v nejmenším nebudou zkrácena práva občana vystaveného trestnímu postihu a tím porušena socialistická zákonnost. Týká se to nejen zjišťování činů a jejich podřazení pod příslušné ustanovení trestního zákona, ale i stanovení druhu trestu a jeho výměry.

I když výkon obhajoby v trestním řízení zůstává v očích veřejnosti nejvýraznější stránkou advokátovy činnosti, nelze ponechat bez povšimnutí jeho působnost v dalších oblastech společenského života, už proto, že právě v tomto směru nabývá práce členů advokátních poraden nebývalé pestrosti a pozoruhodného rozsahu. Je pravda, že se dnes advokát už vůbec nesetká nebo setká jen zcela ojediněle s případy různých složitých majetkoprávních transakcí, sousedských třenic a sporů, jak bylo příznačné pro bývalý kapitalistický pořádek a že je na ústupu běžná sporná majetkoprávní agenda, avšak zvláštní důležitosti nabývá preventivní činnost advokáta a jeho spolupůsobení při řešení rodinných záležitostí; jde o to, aby člen advokátní poradny, jako zmocněnec účastníka řízení, hájil jeho zájem se zřetelem k celospolečenským potřebám, zejména pokud se řízení dotýká i uspořádání poměrů dětí, aby svou činností kvalifikovaného právního poradce napomáhal předcházení sporů a smírnému, mnohdy mimosoudnímu vyřizování věcí. Tentýž požadavek platí i pro zastupování v pracovních sporech, jmenovitě pak ve sporech o náhradu škody. V naznačeném směru se názorně projevuje odpovědné výchovné poslání naší advokacie a význam práce advokátů pro vytváření a upevňování nových socialistických vztahů mezi lidmi. Členové advokátních poraden přebírají ve velkém rozsahu zastupování v řízení mimo justiční oblast, za povšimnutí stojí poskytování právní pomoci vynálezcům a zlepšovatelům, při vyřizování patentní agendy a zejména pak široce organizovaná pomoc socialistickým zemědělským závodům, jak se o ní podrobně zmínil s. zpravodaj.

Je pravda, že se dosud někdy setkáváme s nedůvěrou k práci členů advokátních poraden. V takových případech jde jednak o pozůstatky názorů na postavení a činnost advokátů za vlády buržoazie, kdy advokáti z převážné většiny věrně přisluhovali úzké vládnoucí vrstvě, jednak o nedobré zkušenosti získané z činnosti některých advokátů i po roce 1945. Dnes je plně v rukách advokátů, aby svou prací dokázali, že tato praxe patří minulosti. A advokáti v četných případech dokazují, že tomu tak skutečně je. Jistě stojí za zmínku, že k dnešnímu dni dosáhlo dvanáct advokátních poraden či kolektivů advokátních poraden čestný titul "kolektiv socialistické práce". Rozmach soutěžního hnutí potvrzuje skutečnost, že je do socialistické soutěže zapojeno celkem 30 kolektivů, z nichž některé už splňují požadavky na udělení titulu.

Takovýto přístup k běžné denní práci dává záruku, že pracovníci advokátních poraden splní i nové, ještě náročnější úkoly v budoucnosti. Nový zákon o advokacii zajišťuje pro to všechny podmínky.

Třeba zdůraznit okolnost, že se v jeho principech odráží další pronikavá demokratizace řízení advokacie. Tak se jím každému občanu potvrzuje právo svobodné volby advokáta, který může odmítnout zastupování jen ze závažných důvodů. Ani po převzetí zastoupení není advokát na svém klientovi finančně závislý, neboť je za svou práci odměňován - v neposlední řadě i podle kvality - advokátní poradnou; tím jsou zjednány předpoklady pro důslednou ochranu zájmů občanů, ale též pro takový výkon advokacie, který má na zřeteli vyšší, celospolečenský zájem. Advokát může dokonce zastoupení odmítnout, žádá-li se na něm ochrana zájmů zřejmě neoprávněných, neboť by se takovýmto výkonem advokacie dostával do rozporu se zájmem naší společnosti.

V zákoně dochází plného výrazu důsledně demokratický charakter organizačních principů naší advokacie. Nejvyšším orgánem Krajského sdružení advokátů bude členská schůze, která volí "výbor" jako svůj výkonný orgán a je oprávněna jej popřípadě i během volebního období odvolat. Také pokud jde o Ustředí československé advokacie bude nejvyšším orgánem konference delegátů volených v krajích na členských schůzích advokátů. Tato celostátní konference volí a odvolává výbor Ústředí, který bude zase jen výkonným orgánem konference. Na zásadě samosprávy je v osnově upravena i kárná odpovědnost advokátů.