Dalším problémem jsou kotle na odpadní teplo. V tlakových plynárnách lze místo chladičů na výstup plynu z generátoru použít kotle na odpadní teplo a získat tak zjevné teplo plynů, které mají teplotu nad 300 stupňů. Vývoj těchto kotlů řeší Závody vítězného února zdlouhavě, u vyrobených kotlů, které již byly instalovány, nedosahují projektované parametry, což svědčí o tom, že tomuto úkolu nebyla věnována žádoucí pozornost. Přitom lze tímto opatřením získat např. v plynárně Chemických závodů československo-sovětského přátelství 100 tun páry/hod.

Cirkulátor pro syntézu čpavku je vyvíjen více než 5 let. Také tento úkol není zajišťován úměrně k dosažitelnému ekonomickému efektu, který představuje u investičních nákladů cca 1,5 miliónů Kčs na jeden kus.

Jako poslední příklad bych chtěla uvést řešení intenzifikace tlakových generátorů pro dálkovou plynárnu Chemických závodů československo-sovětského přátelství, kterou podle vládního usnesení provádí Závody vítězného února v Hradci Králové. Vládní termín uplynul a tento úkol není vyřešen. Jeho nesplněním je zaviněno, že některé části plynárny - jde o části dovezené z kapitalistických států - budou předimenzovány o více než 50 %. Nevyřešení tohoto úkolu vneslo značné rozpory do pokračování práce na investiční výstavbě.

Uvedené příklady svědčí o tom, že řada zařízení pro chemický průmysl, vyráběných naším strojírenstvím, nemá světovou úroveň a navíc, že vývoj těchto zařízení není dostatečně zajišťován. Je pochopitelné, že náš strojírenský průmysl nemůže zajišťovat rozvoj všech unikátních strojů a zařízení, používaných v chemii v celém rozsahu. Je proto nutno v co nejkratší době rozhodnout, která zařízení - při respektování dělby práce v zemích Rady vzájemné hospodářské pomoci - budou vyráběna v Československu, a jejich technické úrovni věnovat pak maximální péči a nepřipouštět, aby byly vyráběny výrobky, které mají za následek zhoršování společenské produktivity práce v porovnání se zahraniční úrovní.

Podobně, jako je důležitý proporcionální rozvoj technologického výzkumu a výzkumu výroby zařízení, je důležitý i proporcionální vývoj výzkumu v jednotlivých odvětvích. Přitom se nemůžeme řídit ničím jiným, než konkrétní situací celého národního hospodářství. Zdá se, že i na tomto úseku bude třeba, aby Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky vykonala mnoho užitečné práce a zabezpečila, aby prostředky, věnované na technický rozvoj, byly rozděleny v souladu s potřebami národního hospodářství. Že tomu tak není, lze ukázat na výzkumu paliv, která jsou základním a možno říci, pro nejbližší dobu limitujícím činitelem pro rozvoj národního hospodářství. Z celkového objemu hrubé výroby paliv je na jejich výzkum věnováno ve všech resortech, tj. chemie, paliva, hutě a Čs. akademie věd méně než 1 %, ve kterém je zahrnut i výzkum těžby uhlí. Tyto prostředky jsou nízké absolutně i relativně, uvážíme-li, že v kapitalistických státech je na technický rozvoj věnováno 5-7 % a v Sovětském svazu, jak jsem se dověděla na Státní komisi pro rozvoj vědy a techniky, dokonce 10 % z hrubé výroby. Nedostatečné zabezpečení výzkumu paliv vyplývá i ze srovnání, že z celkového počtu přibližně 10 000 pracovníků Akademie, pracuje na výzkumu paliv jen 225 pracovníků, přičemž spadá do jejich programu i těžba uhlí. V resortních výzkumných ústavech pracuje dalších 950 pracovníků. Výzkumem kapalných paliv se akademie, přes připomínky odborníků, nezabývá vůbec, přesto, že se jedná podle názoru těchto odborníků o základní výzkum a dokonce základní výzkum výroby koksu má být odtud vyčleněn. Tento nedostatek je o to závažnější, že při vysokých objemech výroby paliv je realizací výsledků technického rozvoje dosahováno v krátké době vysoké efektivnosti.

Význam chemizace národního hospodářství je velmi často zdůrazňován. Chtěla bych vzpomenout jen na projev soudruha Chruščova na posledním zasedání ÚV KSSS, ve kterém hovořil o vysoké efektivnosti chemického průmyslu a řekl mimo jiné: "Musíme vyčleňovat prostředky na rozvoj hlavních progresívních odvětví, v prvé řadě chemického průmyslu, na pronikavé rozšíření výroby minerálních hnojiv, plastických hmot, syntetických vláken, laminátů, nových syntetických kaučuků a dalších progresívních a úsporných materiálů."

Když se v tomto světle podíváme na poslední opatření, provedená u nás, vidíme, že v porovnání s původním třetím pětiletým plánem se investice v chemickém průmyslu snížily více než v ostatních odvětvích. Přitom rozvoj chemického průmyslu a chemizace národního hospodářství sama o sobě je vlastně zajišťováním technického pokroku. Není třeba uvádět mnoho příkladů o efektivnosti chemizace, tyto jsou vesměs známé, a byly již často uváděny. Jako např. je známo, že jedna tuna trubek z polyetylenu nahradí 6-7 tun trubek ze železa, přičemž životnost trubek z polyetylenu je o mnoho delší atd. Snižování investičních prostředků v poslední době vedlo k odložení zahájení staveb a k prodloužení rozestavěnosti na některých stavbách. Tak např. výstavba dusíkárny v Šale bude prodloužena o jeden až jeden a půl roku a tím bude národní hospodářství ochuzeno o výrobky za 1,5 miliardy Kčs, přičemž se jedná o takové potřebné výrobky, jako je čpavek k výrobě dusíkatých hnojiv a chloroprenový kaučuk. Podobně prodloužením výstavby Slovnaftu o tři čtvrti roku nebude vyrobeno za 700 mil. Kčs výrobků, jako je polypropylen, polyetylen a fenol. Zpracováním těchto polotovarů na finální výrobky se hodnota konečné produkce ještě daleko zvýší.

Současná situace vyžaduje nyní rychlé rozhodnutí o stavbách a investičních prostředcích na léta 1964 a 1965, přičemž by mělo být přihlédnuto k tomu, aby byly realizovány takové stavby, které jsou podmínkou pro komplexní zpracování vyrobených polotovarů, jako je plastikářská výroba pro zpracování suspenzního polyvinylchloridu, polystyrenu a polyetylenu, zařízení ke zpracování propylenu, odpadajícího při výrobě syntetického lihu v Chemických závodech čs.-sovětského přátelství, na finální výrobky apod. Chemizace národního hospodářství, která je přímo závislá na rozvoji chemického průmyslu, závisí i na aplikačním výzkumu v jednotlivých odvětvích. Je třeba zajistit, aby chemizace byla řešena přímo v jednotlivých odvětvích, jako je zemědělství, strojírenství, spotřební průmysl a stavebnictví, odborně připravenými kádry s komplexním posouzením hospodářského účinku chemizace. Za tím účelem je třeba vybudovat a dobudovat pracoviště, která by se zabývala navrhováním a používáním plastických hmot. Přesto, že tento úkol je obsažen v rezolucích různých konferencí, i ve vládních opatřeních, nebyl dosud zajištěn. To se nepříznivě projevuje v perspektivním plánování spotřeby plastických hmot.

Je proto třeba, aby Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky s plnou odpovědností zajistila vybudování vývojové a výzkumné základny nejen pro aplikaci plastických hmot v důležitých odvětvích národního hospodářství, ale i pro jiné obory jejich chemizace. Tento úkol je velmi naléhavý, neboť bude spojen i s výchovou odborných kádrů, se kterou je nutné bezodkladně začít. Nedostatky, např. na úseku aplikace plastických hmot, vedou k opožďování realizace technického rozvoje a tak ke ztrátě priority i na těch úsecích, kde byla technologickým výzkumem dosažena. Příkladem může být vládní usnesení 300 z roku 1961 o alkalickém polyamidu, které ukládá, aby MCHP společně s resorty všeobecného a těžkého strojírenství provedlo ekonomické vyhodnocení možnosti využití této nově vyvinuté zvláště hodnotné syntetické suroviny do r. 1970. Tento úkol měly řešit a dosud nevyřešily národní podnik Igla v Plzni a Státní výzkumný ústav materiálu a technologie v Praze. Hlavním důvodem nesplnění tohoto úkolu je nedostatečné kádrové vybavení uvedených pracovišť.

Uvedené skutečnosti ukazují, že pro zajišťování technického rozvoje nemáme u nás dostatek kvalifikovaných pracovníků. O to je více pozastaveníhodné, jak na jiných místech často plýtváme s technickými kádry a jak samotným řízením je snižována produktivita jejich práce. V této souvislosti bych uvedla jeden z mnoha příkladů:

V prosinci roku 1960 bylo vydáno vládní usnesení 1087 o snížení spotřeb energií. Bylo rozpracováno ministerstvem chemického průmyslu. Počátkem roku 1961 bylo uloženo Výzkumnému ústavu technickoekonomickému ministerstva chemického průmyslu, aby provedl rozbor spotřeby energií a navrhl nové směry k jejich snížení. V květnu 1962 rozeslal tento ústav formuláře na podniky a požádal o provedení rozborů vybraných výrob. Tento elaborát zaměstnal například v našem závodě po řadu dnů technology závodů a po shrnutí obsahoval 50 stran rozboru ze šesti vybraných výrob. V listopadu 1962 shrnul pověřený výzkumný ústav takto získané materiály z jednotlivých závodů do společného materiálu a byla zřízena komise ve spolupráci s Chemoprojektem, která celý elaborát znovu zpracovává. A tak aniž zatím bylo dosaženo skutečného hospodářského efektu, bylo vynaloženo mnoho hodin technické práce na záležitost, která se stává formální, pokud nejsou urychleně zajišťována konkrétní a efektivní opatření, plynoucí z provedených rozborů. Např. na kyslíkárně CHZČSSP jsou zabudovány turbokompresory, které mají nízkou účinnost. Rekonstrukcí nákladem asi 69 000 Kčs, kterou již na jednom turbokompresoru provedly Závody V. I. Lenina v Plzni, lze účinnost zvýšit o 10 % a tím získat úsporu elektrického výkonu o 0,3 MW. Rekonstrukce dalšího turbokompresoru má být provedena až v roce 1964. Termíny dalších rekonstrukcí nebyly pro nezájem Závodů V. I. Lenina dohodnuty. Celková rekonstrukce 8 turbokompresorů při nákladu 552 000 korun by přinesla úsporu 2,4 MW, tj. více než 19 miliónů KW ročně, což představuje ve velkoobchodních cenách 1,6 miliónů korun za rok. Je pozoruhodné, a u nás často zvykem, jak málo energie se věnuje zajištění rekonstrukce turbokompresorů, to jest realizaci snížení spotřeb energií, v porovnání se zajišťováním sepsání zpráv. Při podobných akcích, ke kterým přistupuje vypracovávání neúměrného počtu studií, u nichž kvantita je v rozporu s kvalitou, je plýtváno kapacitou technických pracovníků, kteří se často zabývají formálními pracemi, místo aby řešili konkrétní technické úkoly. Navíc jsou dělány často formální studie, při čemž důležité komplexní ekonomické rozbory, potřebné pro rozhodování o sběrech rozvoje národního hospodářství, často chybí. Naši techničtí pracovníci, pokud si dokáží doslova vybojovat možnost řešit technické problémy, dokazují, že mají schopnosti a že dokáží pracovat opravdu na světové úrovni. Jako příklad lze uvést intenzifikaci výrobu čpavku v CHZČSSP, kde bylo intenzifikováno zařízení firmy LURGY postupně na 150, nyní na 200-240 % a jsou připraveny podklady pro další intenzifikaci, která by měla činit 300 % původně projektovaného výkonu. Dalším příkladem je intenzifikace kyslíkových přístrojů v chemických závodech ČSSP o 20 % a bylo by možno uvést celou řadu dalších podobných úspěchů.

Na úseku technického rozvoje více než kde jinde se projevuje úroveň řízení. Je proto třeba, aby zejména Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky přispělo k zajištění neformálního operativního řízení vědeckovýzkumných prací. Dokladem toho, že se nepružnost v řízení technického rozvoje nesnižuje, je např. vyřizování zahraničních cest, konaných jako součást vědeckotechnické spolupráce do států RVHP. Od podání požadavku do uskutečnění cesty uplyne v optimálním případě jeden a půl roku, což je pro technický rozvoj doba příliš dlouhá. Chápeme, že je třeba šetřit a hospodařit a šetření na úseku technického rozvoje bychom spatřovali především v tom, že se uvážlivě budou zařazovat jednotlivé akce do plánu výzkumu, a že bude zajištěno jejich dobré obsazení jednotlivými odborníky tak, aby úkoly mohly být vyřešeny v krátkém čase a výsledků mohlo být využito při sestavování koncepce rozvoje nebo přímo v investiční výstavbě. Šetření spatřujeme dále v maximálním omezení formálních prací, v rychlém a odpovědném rozhodování. Měly by však být přehodnoceny takové způsoby šetření na technickém rozvoji, jako je nadměrné omezení nákupu zahraničních knih a časopisů a výměna zkušeností v zahraničí.

Úroveň technického rozvoje závisí od úrovně pracovníků všech stupňů, kteří na tomto úseku pracují. To potvrzují dosavadní zkušenosti, které ukazují, že jen nejkvalifikovanější vědečtí pracovníci se efektivně uplatňují při řešení úkolů výzkumu a rozvoje. Situace v tomto směru není nejlepší. Např. v resortních ústavech MCHP nasvědčuje dosavadní stav značné živelnosti. Počet vědeckých pracovníků v jednotlivých vědních oborech zdaleka neodpovídá potřebám. Jsou to zejména takové vědní obory, jako je technologie plastických a nátěrových hmot, technologie vody, technologie paliv, vývoj strojního zařízení, automatizace a ekonomie. Příčiny spočívají mimo jiné v tom, že pro některé vědní obory není dostatek školitelů, že výzkumná pracoviště nevěnují dostatečnou péči výchově vědeckých pracovníků, dále v malé zainteresovanosti závodů předávat nejzkušenější a nejkvalifikovanější pracovníky výzkumným ústavům a konečně i na nízké zainteresovanosti těchto pracovníků samotných, ke zvyšování kvalifikace a získávání vědeckých hodností, pokud jde o podněty morální a ekonomické. Současný stav neumožňuje hodnocení vědeckovýzkumné práce podle jejich společenských důsledků v souladu s jejím množstvím a jakostí. Bylo by proto třeba, aby ekonomové vědecky propracovali metody hodnocení vědecké práce.

Soudružky a soudruzi! Svým diskusním příspěvkem jsem chtěla ukázat, že podobně jako v jiných oborech, máme i v technickém rozvoji chemického průmyslu mnoho rezerv, jejichž využití, závisející zejména na správném řízení a orientaci našich nemalých sil, může vést k rychlému a podstatnému posílení národního hospodářství. Věříme, že Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky, které se dostává projednávaným vládním návrhem zákona široké pravomoci a odpovědnosti na tomto úseku, přispěje podstatně k vyřešení chronických nedostatků technického rozvoje. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala:

Dávám slovo posl. Houserovi.

Posl. Houser: Soudružky a soudruzi poslanci!

V úvodním ustanovení projednávaného zákona je vyjádřena souvislost cílevědomého rozvoje vědy, techniky a maximálního soustředění sil i prostředků, které naše společnost na tuto důležitou oblast vynakládá.

Chtěl bych se krátce zabývat tím, co náš průmysl a my, technici, očekáváme od nového zákona o jednotné soustavě vědecko-výzkumných a vývojových pracovišť. Je skutečností, že naši vědečtí a výzkumní pracovníci dosáhli v posledních letech obdivuhodných úspěchů. Není významnějších aktivů a zasedání nejvyšších orgánů, aby nebyla podtržena úloha vědy a techniky, jejího uplatnění v praxi a dalšího rozvoje k dosažení úrovně předních, technicky vyspělých zemí. Je to správné a také jsme přinesli v některých oblastech unikátní objevy a vyrovnali jsme se nejvyspělejším státům světa, např. ve vývoji kvantových zesilovačů světla, známých lasserů i jinde. Tyto věci dobře dokumentují sílu naší vědy a techniky.

Avšak dosavadní stav, zejména realizace a aplikace výsledků výzkumu v praxi, není zcela uspokojivý.

Příčinou je především značná roztříštěnost výzkumu a malá kapacita vývojových pracovišť, která způsobuje neúměrné, i několikaleté průtahy zavádění nových objevů a tím i zaostávání v některých úsecích. Např. kdyby výzkum, ale především vývoj polovodičů, zejména monokrystalického křemíku, nebyl tříštěn na několik pracovišť, mohli jsme vynikající kvality tohoto tak potřebného materiálu dosáhnout podstatně dříve. Pamatujeme se jistě na světovou novinku, tryskový hydraulický stav H 105. Uplynulo hodně roků, v cizině vývoj nestál a my budeme muset nyní vynaložit mnoho úsilí a peněz k tomu, abychom v tomto oboru, kde jsme zpočátku značně předstihli světovou techniku, nezaostávali. Zjišťujeme-li příčiny, docházíme zase k tříštění zájmů a sil a nedostatečné kapacitě vývojových pracovišť, včetně prototypových dílen. Dalo by se doložit na mnoha případech, jak je nutné výzkum a vývoj sjednotit v jednu soustavu.

Chtěl bych se zabývat problematikou, která neprávem zůstává na okraji, ačkoliv by měla být objektem největší pozornosti příslušných činitelů. Jde konkrétně o nářadí, především ve strojírenství.

XII. sjezd a květnové usnesení ÚV KSČ jasně hovoří o tom, že další rozvoj národního hospodářství závisí na růstu produktivity práce a snižování pracnosti výroby. Nelze zajistit tento úkol bez mohutného rozvoje výroby výkonného nářadí a co je zvlášť důležité, jemu odpovídajícího výzkumu a vývoje. V letech 1964 až 1970 má být 12 % snížení pracnosti ve strojírenství dosaženo právě použitím progresívního nářadí, které musí v předstihu dosáhnout žádoucí konstrukční jakosti a také provozní trvanlivosti. Tyto parametry zabezpečí jedině cílevědomý, intenzívní výzkum a vývoj nářadí. Máme, soudruzi a soudružky, taková pracoviště, kde můžeme progresívní nářadí zavádět? Odpověď je taková, že i když je jich jen několik, tak přece jsou. Aby jich bylo více, k tomu směřují i závěry XII. sjezdu, které hovoří o koordinaci a specializaci výroby v linkách. Toto již před několika lety poznali soudruzi z AZNP Mladá Boleslav, ZKL Líšeň, ZPS Gottwaldov a TOS Kuřim a na základě zkušeností s výrobními automatickými linkami vyvíjejí unikátní výrobní linky jednak pro naši potřebu a také jako vývozní celky. Je o ně v zahraničí velký zájem, dají se dobře realizovat, avšak dodáváme je s minimálním vybavením nářadí, ve kterém bychom mohli paritně velmi výhodně vyvážet práci našich nářaďováků.

Doma vedeme velkou propagandu mezi pracujícími, aby ovládli tuto novou techniku. Čím více budou opravdu produktivně obrábět součástky na moderních linkách, to nás asi tak nebolí. A přece výrobní linka s použitím automatizačních prvků, a těchto linek máme zavádět do výroby stále více v souladu se specializací výroby v zemích RVHP, je nemyslitelná bez programových nástrojů. Zatím však je situace taková, že místo požadovaných 30 000 kusů těchto nástrojů jsme schopni dodat tak asi 9000 kusů (jednu třetinu). A o vývoji a perspektivách výroby v hospodárných sériích ani nemluvím, takže možných 12 % snížení pracnosti se posunuje do budoucnosti. Tím, že např. nezajišťujeme výrobu tzv. komunálního nářadí zhruba ve výši 100 miliónů Kčs, ztrácíme neekonomickou výrobou v jednotlivých nářaďovnách mimo cenné kapacity asi 250 až 350 miliónů Kčs. Tím, že nejsme schopni zajišťovat novou výrobní technologii, vytváříme předpoklady vzniku disproporcí na velmi citlivém úseku. Zde by se mělo projevit zlepšení, které vyplyne ze zákona o jednotné soustavě vědeckovýzkumné základny v naší republice.