Předseda NS Fierlinger: Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.) Dávám slovo k doslovu zpravodajkyni posl. Bernáškové.

Zpravodajka posl. Bernášková: Soudružky a soudruzi, akademik Málek zde jako odborník poukázal na skutečnosti, které mocně volají po nápravě. Já mohu tyto skutečnosti plně potvrdit vlastním laickým průzkumem.

Poněvadž však ani soudruh akademik Málek, ani soudruh poslanec Lörincz, ani s. posl. Manďák nepodali pozměňovací návrhy, doporučuji tento návrh zákona ke schválení.

Předseda NS Fierlinger: Děkuji.

Můžeme přistoupit k hlasování.

Protože nebyly podány žádné pozměňovací návrhy, dám hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou podle předložené společné zprávy výborů kulturního a ústavně právního.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o Československé akademii věd, a to ve znění společné zprávy výborů kulturního a ústavně právního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o Československé akademii věd.

Tím jsme projednali čtvrtý bod pořadu.

Přerušuji schůzi na 20 minut.

(Schůze přerušena v 11 hod. 48 min. a opět zahájena ve 12 hod. 15 min.)

Místopředseda NS Fiala:

Zahajuji přerušenou schůzi.

Přistoupíme k projednání pátého bodu pořadu, kterým je

5. Zpráva výboru ústavně právního (tisk 136) k vládnímu návrhu zákona (tisk 123) o jednotné soustavě vědeckovýzkumných a vývojových pracovišť (vědeckovýzkumné a vývojové základně).

Zpravodajem je posl. Dohnalová, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Dohnalová: Soudružky a soudruzi poslanci, na rozvoji výrobních sil v našem národním hospodářství a na všech úsecích lidské činnosti u nás se stále větší měrou podílí věda a technika. XII. sjezd naší strany v jednání i usnesení ukázal, že při budování rozvinuté socialistické společnosti je to cesta nanejvýš nutná a potřebná. Proto také projednávaný návrh nového zákona o jednotné soustavě vědeckovýzkumných a vývojových pracovišť dává zákonné podklady pro to, aby řízení vědeckovýzkumné a vývojové činnosti směřovalo k uspokojování současných i perspektivních potřeb společnosti, především v oblasti materiální výroby. Usnesení XII. sjezdu KSČ ukládá proto také příslušným orgánům ve všech odvětvích národního hospodářství budovat ověřovací a vzorové provozy k ověřování nových vědeckých a technických poznatků, k řešení technologie strojů, přístrojů, zařízení. Ukládá řídit vědu v těsném sepětí s plány hospodářského a kulturního rozvoje naší země. Je nutné vycházet přitom z možností využití vědeckotechnické spolupráce a koordinace výzkumu se SSSR a ostatními socialistickými zeměmi a z výsledků světové vědy. V našich podmínkách je nutné zdokonalovat systém vědeckotechnických a ekonomických informací a jejich maximální využití. To znamená především učinit taková opatření, aby vědecké poznatky a výsledky výzkumů byly co nejrychleji zaváděny do praxe. Plnit usnesení XII. sjezdu strany znamená také postupně zlepšovat kádrové a materiální vybavení sítě vědeckých výzkumných a vývojových institucí, zlepšit strukturu a kvalitu prací vědeckých a výzkumných pracovníků. Ve stávající situaci v praxi posilovat vývojovou a realizační oblast hlavně ve strojírenství, metalurgii, stavebnictví a zemědělství, odstranit stávající roztříštěnost vědeckých a vývojových pracovišť a sledovat efektivní vynakládání prostředků.

Soudružky a soudruzi, naše společnost vynakládá každoročně značné prostředky na výzkumné a vývojové práce i na výstavbu zařízení. V současné době u nás máme 300 vědeckých pracovišť, výzkumných ústavů a jiných útvarů technického rozvoje, financovaných přímo ze státního rozpočtu a 460 samostatných útvarů. Kromě toho je celá řada drobných i větších organizačních útvarů různých článků VHJ. Celkem na těchto pracovištích pracuje asi 110 000 pracovníků, z nichž podstatná část, asi 65 000, je přímo na pracovištích výrobně hospodářských jednotek. Potřebu zvýšit jejich kvalifikaci a odbornou úroveň, ukazují tato čísla: pouze 20 % pracovníků na tomto úseku má vysokoškolské vzdělání a 3 % z toho jsou vědečtí pracovníci. Přitom výhledově se počítá s růstem vědeckovýzkumné a vývojové základny zhruba na 200 tisíc pracovníků.

Některá další fakta ukazují, že přes dosažené ohromné výsledky není ještě vše na úseku vědy, techniky a výzkumu v pořádku. Patříme například mezi první státy na světě v množství vytěženého uhlí na 1 obyvatele, avšak mezi nejposlednější pokud jde o efektivnost jeho využívání. Jsme třetí na světě ve výrobě oceli na 1 obyvatele, ale chybí nám kvalitní sortiment.

Cíle, které si klademe v dalším upevňování materiálně technické základny v socialismu a v celkovém perspektivním rozvoji naší společnosti nás staví před závažné národohospodářské a technické problémy, které nemohou být řešeny živelně, nýbrž s hlubokým vědeckým přístupem, ať jsou to problémy zdrojů energie a surovin, vysoce produktivních technologických pochodů v průmyslu, stavebnictví, dopravě i zemědělství, využívajících zejména automatizace a chemizace nebo problémy vědeckého řízení a rozvoje komunistické výchovy pracujících. Na všech úsecích našeho společenského života stále naléhavěji vystupuje do popředí potřeba získávání a pohotového využívání vědeckých poznatků.

V národním hospodářství je dnes už nutno počítat s vědou jako s výrobní silou připravující růst produktivity práce příštích období. Soustavný rozvoj vědy v tomto smyslu má být zabezpečován v souladu s direktivami XII. sjezdu strany a podle usnesení ÚV KSČ a vlády z roku 1962 o zvýšení úlohy vědy a techniky v rozvoji výrobních sil národního hospodářství v ČSSR ve státním národohospodářském plánu formou fondu vědy a techniky. Zákonem č. 17/1962 Sb. byla vytvořena Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky, která jako objektivní orgán vlády je odpovědna za uskutečňování jednotné státní vědeckotechnické politiky.

Nezbytnou podmínkou efektivního vynakládání prostředků na vědu a techniku je účelná organizace výzkumných a vývojových pracovišť. Zákon č. 14/1955 Sb., který má být předloženou osnovou zákona o jednotné soustavě vědeckovýzkumných a vývojových pracovišť nahrazen, upravoval podmínky zřizování a zrušování jednotlivých vědeckovýzkumných ústavů a ostatních pracovišť technického rozvoje. Byl účinným nástrojem při usměrňování sítě výzkumných ústavů. V období po roce 1958, kdy byla provedena reorganizace řízení průmyslu a stavebnictví, byla však jeho účinnost oslabena v důsledku chybného pojetí decentralizace pravomoci na výrobní hospodářské jednotky. Nesprávné ekonomické ukazatele přitom působily při posuzování významu rozvoje vědy a techniky do jisté míry v podnicích demobilizačně. Pracovníci zabývající se touto problematikou, která svou povahou je a musí být vždy perspektivní, zdánlivě nepřispívali ke zvýšení běžné produktivity práce a k plnění běžných úkolů. Proto perspektivní zaměření vědy a techniky v podnicích nebylo vždy příjemné zejména též z hlediska plnění ročního plánu a důsledků z jeho plnění či neplnění vyplývajících.

K odstranění tohoto nesouladu se podle nové metodiky pro vypracování plánu rozvoje vědy a techniky již na rok 1964 počty pracovníků vědecké a vývojové základny při stanovení produktivity práce vyčleňují z celkového počtu pracovníků organizace.

Současné zájmy národního hospodářství vyžadují, aby vědeckovýzkumná a vývojová základna byla budována jako jednotná soustava pracovišť, umožňující komplexní využití všech vědních oborů od úrovně perspektivního teoretického výzkumu až po realizační složky a tak umožněno soustředěně řešit klíčové problémy rozvoje naší ekonomiky. Vědeckovýzkumná a vývojová základna nemůže dnes být budována jen podle lokálních potřeb jednotlivých výrobních oborů a ostatních úseků národního hospodářství a kultury, ale jako organický celek rovnoměrně vyvážený v oboru vědy a techniky, schopný reagovat na vědeckotechnický pokrok ve světě, rozvíjet technickoekonomické koncepce výrobních odvětví i celého národního hospodářství a umožňující nám dělbu práce se spřátelenými státy RVHP, případně i jinými zeměmi.

Podle zákona č. 14 z r. 1955 bylo pro zřízení i zrušení výzkumných ústavů třeba souhlasu vlády v každém jednotlivém případě. Předpokládá se, že napříště bude vláda schvalovat jen zásadní koncepční opatření v síti pracovišť vědeckovýzkumné a vývojové základny v rámci státního plánu rozvoje vědy a techniky. Schvalování konkrétních opatření bude v pravomoci Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky, která je odpovědna za proporcionální rozvoj a koordinaci vědeckovýzkumné a vývojové základny.

Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky musí v současné době soustředit pozornost zejména na taková opatření v organizaci sítě pracovišť vědy a techniky, která by vedla k jejich koncentraci a specializaci a k lepšímu územnímu rozmístění, neboť převážná část našich výzkumných ústavů je zatím koncentrována v Praze a nejbližším okolí. Pracoviště vědeckovýzkumné a vývojové základny budou napříště budována na principu oborové gesce a s přihlédnutím k mezinárodním dohodám v oblasti vědeckých a technických výzkumů.

Předkládaný zákon věnuje výraznou pozornost i vysokým školám, které prohlašuje za součást jednotné soustavy vědecko-výzkumných a vývojových pracovišť. Prudký rozvoj našeho školství po roce 1945 postavil vysoké školy před velké úkoly v přípravě vysoce kvalifikovaných odborníků pro národní hospodářství. Rozvoj vědecké práce na vysokých školách byl v minulých letech zanedbán. Tvůrčí kapacity vysokoškolských učitelů není dosud využíváno s potřebnou efektivností pro řešení výzkumných úkolů státního plánu. Přitom ze 7000 vědeckých pracovníků, které máme v národním hospodářství, jich působilo na vysokých školách téměř 3400, tedy téměř polovina.

Zabezpečení vědecké práce vysokých škol z fondu vědy a techniky v souladu s úkoly, které vysoké školy převezmou ve státním plánu rozvoje vědy a techniky, musí rozhodující měrou ovlivnit další rozvoj vysokého školství.

Pracoviště Československé akademie věd jsou rovněž podle navrhovaného zákona součástí jednotné soustavy vědeckovýzkumných pracovišť a budou budována v dohodě se Státní komisí pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky.

Velká odpovědnost za rozvoj vědeckovýzkumné a vývojové základny v jednotlivých resortech se ukládá všem ministrům, ostatním vedoucím ústředních orgánů a krajským národním výborům. Jejich úkolem je blíže upravit právní postavení organizací a rozsah činnosti pracovišť vědeckovýzkumné a vývojové základny v podřízených resortech a plně zabezpečit ve státním plánu jejich rozvoj.

Soudružky a soudruzi poslanci, usnesení XII. sjezdu strany a potřeby dalšího rozvoje naší socialistické země ukazují, jakým směrem je nutné v oblasti vědy, výzkumu a vývoje se dále ubírat. Uvedení zákona o jednotné soustavě vědeckovýzkumných a vývojových pracovišť v život, jeho dodržování a plnění svým podílem jistě k dalšímu rozvoji přispěje.

Výbor ústavně právní projednal návrh zákona o jednotné soustavě vědeckovýzkumných a vývojových pracovišť. Po podrobném projednání vládního návrhu zákona se výbor usnesl doporučit jej Národnímu shromáždění ke schválení s těmito legislativními změnami:

§ 2 písm. a) se doplňuje: "a) Československá akademie věd a Slovenska akademie věd,"

§ 3 (nové znění):

"Pracoviště Československé akademie věd a Slovenské akademie věd zřizuje Československá akademie věd v dohodě se Státní komisí pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky."

Úpravy byly provedeny v souladu s novým zněním § 5 návrhu zákona o Československé akademii věd.

S uvedenými doplňky doporučuji jménem ústavně právního výboru NS, aby Národní shromáždění po projednání zákon schválilo. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala:

Do rozpravy se přihlásila posl. inž. Goppoldová a posl. Houser.

Dávám slovo posl. inž. Goppoldové.

Posl. inž. Goppoldová: Soudružky a soudruzi! Já nemám připomínky k předloženému vládnímu návrhu zákona o jednotné soustavě vědeckovýzkumných a vývojových pracovišť. Chtěla bych však při této příležitosti jako přímý účastník technického rozvoje chemického průmyslu přednést několik postřehů a připomínek nejen svých, ale i pracovníků tohoto úseku.

Především bych se chtěla zastavit u § 11 projednávaného vládního návrhu zákona, ve které se praví, že vrcholná péče o proporcionální rozvoj a koordinaci vědeckovýzkumné a vývojové základny přísluší Státní komisi pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky.

V posledních letech vznikla značná disproporce mezi výzkumnými kapacitami chemickotechnologickými a mezi vývojovými kapacitami strojírenskými tak, že dnes na více než 9 pracovníků v chemickotechnologickém výzkumu připadá, podle zjištění prověrkové komise Státního výboru pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky, jeden pracovník strojírenského vývoje, přičemž potřeba těchto pracovníků je asi trojnásobná. Za tohoto stavu nemohou být uspokojeny požadavky chemického průmyslu na rozvoj strojů a aparatur tím spíše, že vývojové úkoly jsou stále technicky náročnější a vyžadují velmi těsnou spolupráci specializovaných pracovníků různých oborů. K potížím při řešení prototypových zařízení pro chemický průmysl přistupuje dále nízká zainteresovanost strojírenských závodů, které jsou vedeny ukazateli produktivity k výrobě sériových výrobků a tím k zužování sortimentu vyráběných zařízení. To má za následek zaostávání technické úrovně produktivity práce a efektivnosti v chemickém průmyslu a nehospodárné využívání surovin v samotném strojírenství. V tomto směru lze uvést řadu příkladů.

Nevyřešený problém výroby kovu, syceného uhlíkem znemožňuje výrobu kvalitních ucpávek k čerpadlům a těsnících kroužků k pístovým kompresorům. Netěsnosti, vznikající v nekvalitních ucpávkách pístových kroužků, mají za následek velké ztráty v chemickém průmyslu, i zhoršování pracovního prostředí. Vedou i ke korozi zařízení.

V technické úrovni výroby kompresorů má národní podnik ČKD asi desetileté zpoždění v porovnání se světovou úrovní. Váha turbokompresoru na vzduch, vyráběného v ČKD, je o 38 % vyšší, než u pokrokových zahraničních výrobků.

Filtry na zneškodňování exhalací jsou typickým příkladem, jak se nemá přistupovat k technickému rozvoji. Pro výrobu kyseliny sírové dodávají Závody vítězného února v Hradci Králové vyolověné filtry o váze 1 kusu přibližně 37 tun. Do konce roku 1965 bude zapotřebí vyrobit pro chemický průmysl asi 26 takových filtrů. Podle československého patentu lze váhu těchto filtrů snížit více než desetkrát a úměrně k tomu i pořizovací náklady. Snížení váhy má za následek i snížení stavebních nákladů, snížení spotřeby olova, atd. Ministerstvo těžkého strojírenství sice slíbilo před rokem věnovat pozornost využití tohoto čs. patentu, do dnešní doby však Závody vítězného února v Hradci se svými pracovníky nezařadily filtr do svého plánu technického rozvoje.