Promiňte, že jsem Vás zatížil několika čísly. Neučinil bych to, kdyby byly výrazem jen dnešních našich hospodářských problémů. Ale sestupný trend v podpoře vědy pozorujeme u našich plánovacích i finančních orgánů již předtím, než se v plné míře vyskytly naše hospodářské obtíže.

Shrnuji tedy, že zatím co XII. sjezd KSČ vyzvedl vysoké a stále rostoucí úkoly vědy v etapě rozvoje naší společnosti, do které vstupujeme zcela v duchu usnesení XXII. sjezdu KSSS, ve skutečnosti jsou pro vědu zmenšovány možnosti plnění těchto úkolů. Tento paradox je o to nepřípustnější, že máme již dnes dostatečný počet vynikajících vědeckých pracovníků, schopných útočit na úkoly nejobtížnější a přinést poznatky, které skutečně mohou být rozhodujícím kvalitativním přínosem pro další náš rozvoj. Vidíme tak, že zatím co v SSSR i ve vyspělých kapitalistických zemích, s kterými máme soutěžit, podíl národního důchodu, dávaný vědě, prudce stoupá, počet vědeckých pracovníků roste exponenciálně, u nás dochází ke stálému zmenšování přírůstku vědeckých pracovníků; a co více: i těch, kteří již ve vědě jsou, je využíváno nedostatečně pro špatné zabezpečení jejich práce.

Vzniká tak disproporce, kterou je plně možno srovnat s disproporcí, kterou známe z rozvíjení energetické základny; avšak tato disproporce je o to těžší, že její důsledky je možno vidět teprve po delším odstupu a její působení je dlouhodobější.

Vědečtí pracovníci, které nemůžeme pro určité obtíže a omezování vychovat dnes, nám budou chybět ještě a hlavně za 10 let! Tak dlouho trvá výchova dobrého vědeckého pracovníka.

A bude-li dosavadní trend postupovat, pak to bude mít katastrofální důsledky pro rozvoj našich produktivních sil. Nelze přece zvědečťovat společnost, její výrobu i řízení bez vědeckých pracovníků. Ostatně víme, že i mnoho na dnešních všeobecných disproporcích má podíl nedostatečný zřetel k vědeckému zajišťování a řízení rozvoje naší společnosti.

Zdá se mi, že se v tomto postoji k rozvoji vědy u plánujících a financujících orgánů jeví nedostatek zřetel k dlouhodobějším faktorům a přízemní pohled jen na kvantitativní činitele krátkodobé. Není třeba zdůrazňovat, že takový postoj může nejspíše zavést do bludného kruhu. Je nám přece všeobecně známo, že investice, dávané do vědy, jsou dlouhodobě nejproduktivnější investicí. Kapitalisté si např. vypočetli, že každý dolar daný do základního výzkumu dlouhodobě přináší 40 dolarů. Není třeba dodávat ještě výraznější zkušenosti ze Sovětského svazu.

Vážení soudruzi poslanci, pokládal jsem za svou povinnost v této chvíli, kdy otevíráme další cestu naší vědě i naší společnosti, upozornit Vás i na tyto nedostatky, s kterými se potýkáme, jejichž překonávání nám ubírá nesmírné množství drahocenného času, kterého by bylo možno využívat pro tvůrčí vědeckou práci a i tím se zeslabuje působení naší vědy.

Jsem povinen tato upozornění říci ve jménu všech těch tisíců vědeckých pracovníků, kteří obětavě a za těžkých podmínek pracují a jejichž nejvyšší radostí je, vidí-li uplatnění výsledků své práce v našem životě. Vždyť jde o rozvoj toho úseku našich výrobních sil, které jsou pod vedením Komunistické strany Československa a spolu s tvůrčí aktivitou pracujících rozhodující silou pro naši cestu ke komunismu. Rychlost toho bude z velké části záviset právě na rozvoji vědy. Chci závěrem ubezpečit, že ve svém tvůrčím úsilí i za dnešních ztížených podmínek vědečtí pracovníci nepoleví. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger: Dávám slovo přihlášenému řečníkovi, kterým je posl. Lörincz.

Posl. Lörincz: Súdružky a súdruhovia! Vážené Národné zhromaždenie!

Súdružka Alenka Bernášková veľmi výstižne zdôvodnila vládny návrh zákona o Československej akadémii vied. So zdôvodnením súhlasím a doporučujem Národnému zhromaždeniu zákon schváliť. V ďalšej časti svojho príspevku nemienim polemizovať, diskutovať k podstate zprávy, ale vzhľadom k tomu, že som bol dlhoročným zpravodajcom kapitoly Slovenskej akadémii vied, chcel by som iba doplniť zprávu súdružky Bernáškovej svojimi niektorými poznámkami a poznatkami.

Návrh zákona o Československej akadémii vied vychádza zo zásady jednoty československej vedy. Jednotná celoštátna vedecko-výskumná základňa a jednotná sieť vedecko-výskumných pracovísk základného výskumu vyžaduje nové vymedzenie pracovnej náplne Slovenskej akadémie vied a jej vzťahov k Československej akadémii vied. V záujme zabezpečenia jednotného, celoštátneho riadenia, koordinácie a kontroly vedecko-výskumnej práce z jedného centra, poníma paragraf 5 o Československej akadémii vied Slovenskú akadémiu vied ako organickú súčasť Československej akadémie vied, ako organizáciu a svoju zložku, prostredníctvom ktorej Československá akadémia vied zabezpečuje úlohy na Slovensku. Súčasne Slovenská akadémia vied oproti ostatným vedeckým ustanovizniam, pôsobiacim na Slovensku, zachováva si postavenie najvyššej národnej a regionálnej vedeckej ustanovizne.

Slovenská akadémia vied rozvíja svoju činnosť v rámci Československej akadémie vied a v spolupráci s vysokými školami a s ostatnými pracoviskami základného výskumu, sústreďuje svoju prácu na perspektívne hospodársky a spoločensky dôležité úlohy základného výskumu prírodných, spoločenských a technických vied. Sú to nemalé, ba mohol by som povedať veľmi náročné úlohy.

Slovenská akadémia teraz jubiluje. Je desaťročná, ako mladá pionierka. A tu je ten zázrak nášho socialistického zriadenia.

Postavenie slovenského národa, slovenskej kultúry v minulosti a dnes. Prepáčte, že práve ja, ako príslušník maďarskej národnosti chcem o tom hovoriť, možno, že práve preto chcem o tom hovoriť. Historický ústav maďarskej akadémii vied vydal publikáciu Gábora Keménya. Táto publikácia obsahuje veľmi bohatú dokumentáciu z histórie národnostnej otázky v Maďarsku v období dualizmu. (1867-1892). Tieto dokumenty veľmi verne odzrkadľujú urputný boj slovenského národa za národnú existenciu, za národnú kultúru. V polofeudálnom Uhorsku trpel maďarský ľud pod sociálnym a hospodárskym útlakom, no slovenský ľud v rámci Uhorska trpel aj pod brutálnym nacionálnym útlakom. Sú tam dokumenty boja proti snahám zakázať dnes už storočnú Maticu slovenskú. Je tam protokol zo zasadnutia výboru Zvolenskej župy, kde zvolenský vicišpán Béla Grünwald predniesol návrh na zakázanie činnosti troch slovenských gymnázií v Martine, v Revúcej a v Kláštore pod Znievom. Bansko-bystrický verejný notár Ľudovít Thurzo s ostatnými členmi župného výboru ostro protestovali proti nespravodlivému zákroku i proti obvineniu, že v týchto školách sa prevádza protištátna činnosť. Vicišpána podporoval iba jeden člen výboru Slovák, Berco Plachý, ktorému za toto protislovenské, protinárodné vystúpenie slovenský národ nepostavil a nepostaví pomník, nehodlám to robiť ani ja.

Našiel som v tejto knihe aj iné zaujímavosti, tak napríklad parlamentný prejav maďarského poslanca Lajoša Moscáryho, ktorý ostro kritizoval vládu za nesprávnu národnostnú politiku voči národnostiam v Maďarsku. Medziiným vytýka ministrovi kultúry, že súhlasil s vylúčením 8 študentov z Levočského kráľovského gymnázia pre protištátnu a panslavistickú činnosť. Tieto deti mali 14, 15 a 16 rokov. Schádzali sa v byte u jedného z nich, kde čítali slovenské noviny a spievali slovenské piesne. Je smiešne, hovorí Mocsáry, hovoriť o protištátnom sprisahaní u takýchto detí. Celé obvinenie je neopodstatnené a vykonštruované. Mimochodom, ako vidíte, vykonštruovať obvinenia to nie je len sprievodným zjavom obdobia kultu osobnosti.

Spomínal som tieto veci preto, aby som pripomenul tie roky, keď slovenská inteligencia a tobôž ešte slovenskí vedeckí pracovníci takmer neboli a keď, tak študovali za veľmi ťažkých podmienok, individuálne v cudzom prostredí. Výnimky ako Dionýz Štúr, Murgaš, Aurél Stodola a niektorí ďalší vynikajúci vedci len potvrdia toto pravidlo, že ich bolo veľmi málo.

Po roku 1918 situácia už bola trošku iná, no nijako nie ružová. V roku 1919 bola založená univerzita Jána Amosa Komenského v Bratislave, v roku 1938 Slovenská vysoká škola technická, vysoká škola obchodná. Všetky tri vysoké školy mali spolu 9 fakúlt s 8.672 študentami.

Národopisný výskum sa nepatrne rozvíjal v Matici slovenskej. Neskoršie bola založená Slovenská akadémia vied a umení (1942). Podporovateľom výskumu v spoločenských vedách pred vojnou bola Učená spoločnosť Šafárikova.

Po oslobodení a zvlášť od r. 1948 bol založený celý rad vysokých škôl na Slovensku. Mimo predtým spomínaných troch, Vysoká škola poľnohospodárska v Nitre s fakultami: agrotechnickou, prevádzkovo-ekonomickou a veterinárskou v Košiciach, ďalej univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, Pedagogické inštitúty v Trnave, Nitre, Martine, B. Bystrici, v Košiciach a v Prešove. V roku 1960 až 1962 bola preložená z Prahy Vysoká škola dopravná do Žiliny s fakultami: strojnícko-elektrotechnickou a fakultou ekonomiky dopravy. V Bratislave bola založená Vysoká škola výtvarných umení, Vysoká škola múzických umení s hudobnou a divadelnou fakultou, pobočka lekárskej fakulty Komenského univerzity v Martine.

V jednotlivých rezortoch vznikol, a dodnes zostal na Slovensku, rad výskumných pracovísk. Tak v rámci Ministerstva hutí a rudných dolov sú na Slovensku 2 výskumné pracoviská, v rámci Ministerstva ťažkého strojírenstva jedno, Ministerstva výstavby 1, Ministerstva zdravotníctva 1, Ministerstva chemického priemyslu 5, Ministerstva spotrebného priemyslu 1, Ministerstva potravinárskeho priemyslu 2, Ústredného úradu geologického 1, Ministerstva poľnohospodárstva a lesného hospodárstva 15 výskumných pracovísk. Okrem toho jednotlivé odbory SNR spravujú 7 výskumných pracovísk. Toto determinovalo Slovenskú akadémiu vied, aby založila určité ústavy.

V súlade s potrebami ďalšieho rozvoja hospodárstva a kultúry, Slovenská akadémia vied prikročila k budovaniu celého radu vedeckých pracovísk pre základný výskum v technických, matematicko-fyzikálnych, biologických a poľnohospodárskych vedách. Akadémia a jej orgány sústredili predovšetkým svoju pozornosť na rozvoj poľnohospodárskych vied. Do tejto oblasti sa investovalo pomerne najviac. V roku 1959 odovzdala SAV Československej akadémii poľnohospodárskych vied 14 vedeckých pracovísk. Nemalú budovateľskú prácu vykonala akadémia v najdôležitejších chemických odvetviach, v organickej chémii so vzťahom k potravinárstvu a farmakológii, v chémii dreva a umelých vlákien a v anorganickej chémii vo vzťahu k bohatstvu slovenskej surovinovej základne. Pekné výsledky má v lekárskej vede, kde má aj najbohatšiu tradíciu slovenská vedecká práca. Nemalú zásluhu má SAV v rozvoji marxistických spoločenských vied, nehovoriac o bohatej edičnej činnosti, atď. atď.

Mohol by som ešte do nekonečna citovať výsledky práce z desaťročnej činnosti jestvovania SAV a v neposlednom rade i výchovu vedeckých a výskumných pracovníkov a ich smelý plán, že do roku 1980 sa má počet pracovníkov vo vede a vo výskume zvýšiť oproti terajšiemu stavu asi 4 až 5násobne a má činiť okolo 200-250 tisíc a z tohto značná časť na Slovensku. To je ten zázrak nášho socialistického zriadenia, že slovenská veda takmer z ničeho, pomocou a starostlivosťou našej strany a vlády, nemalou pomocou Československej akadémii vied, českých vedeckých a výskumných pracovníkov, sa dostala na patričnú úroveň.

Tá skutočnosť, že SAV podľa predloženého vládneho návrhu zákona o Československej akadémii vied tvorí organickú súčasť Československej akadémii vied, nadobúda konkrétnu podobu v úprave vzťahov medzi obidvoma vedeckými ustanovizňami. To prehlbuje spoluprácu a mobilizuje tvorivú účasť slovenskej vedy na celoštátnych vedeckých úlohách, to je dobré a zdravé v tomto novom zákone, a zato ho podporujem a doporučujem tiež ku schváleniu. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger: Hlásí se někdo dále do rozpravy? Soudruh posl. Manďák. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Manďák: Nemínil jsem, soudruzi poslanci, hovořit. Tím spíše, že s návrhem zákona souhlasím. Avšak přece se jenom obávám, že některé části ve zprávě zpravodajky posl. s. Bernáškové by mohly vyvolat v kruzích některých našich pracovníků na tomto úseku nejasnosti, různé názory nebo dojem, že ustupujeme před rozličnými nepřiměřenými požadavky anebo před ekonomickým nazíráním, které je těžko slučitelné s tím, co potřebuje naše země, co je v zájmu našeho státu, naší společnosti. Jsem toho názoru - právě jako pracovník university - že i vědci musí mít, a to velmi vytříbený, přísný ekonomický smysl. To je ale často to, co našim některým vědeckým pracovníkům i na vysokých školách a jiných pracovištích schází. Zde nejde o otázku důvěry k vědě, k vědeckým pracovníkům, k jejich poslání. Tu máme. Ta se vyskytuje ve velké míře a také se projevuje v ohromném množství vynakládaných prostředků na vysoké školy, vědecký výzkum, i na bádání, soustředěné na vysokých školách. Myslím, ovšem, že právě vedoucí vědečtí pracovníci by vzhledem k dosavadním zkušenostem, vzhledem k tomu, jak se s některými prostředky nakládalo, měli svůj dohled nad jejich čerpáním zpřísnit, dalekosáhle zpřísnit, a učit zejména mladé vědecké pracovníky, jak jejich práce souvisí s ekonomikou a ekonomickým rozvojem celé naší země. Mám dobré zkušenosti z oblasti cest, ať do zahraničí, nebo cest vnitrozemských. To jsou, soudružky a soudruzi, obrovské položky. Mohl bych to vzít z opačného konce a ukázat - když pak hodnotíme, jak se taková cesta vyplatí, jakých výsledků dosáhla -, že se nemůžeme dopočítat, že to, co se tím sledovalo, jen částečně splnilo svůj cíl. Máme dostatek prostředků i pro cesty do zahraničí, přičemž je nutno uvažovat, jak těchto prostředků využít, abychom je soustředili na to, co ve vědecké práci pokládáme za rozhodující. Jsem rovněž proti určování tzv. globálů, v jejichž rámci by si mohl dělat každý co by chtěl. Tendence na jednotlivých fakultách, nevím, jak v Akademii, je tu známá. Vidíme, jaké vztahy se tu vytvořily a k čemu to vedlo. Tím nechci říci, že není třeba určité pružnosti při řešení jistých úkolů, neboť někdy se vyskytne naléhavá potřeba, kterou je třeba mnohem pružněji řešit než se tomu děje dosud. Jsem pro větší pružnost, ale především pro to, abychom vynakládání prostředků zaměřovali tam, kde dosahujeme výsledků, anebo kde cítíme, že jsou nejlepší předpoklady pro výsledky, které naše věda potřebuje. Rozumnou vůli lze určit i při vysokých nárocích na hospodárnost. To platí zejména o nedostatkovém zboží, zejména o těch prostředcích, které dovážíme z kapitalistické ciziny. Na tomto úseku narážíme na to, že zde mnozí, zejména mladí pracovníci, jednají jakoby bez rozumu. Jdou na výstavu, uvidí určitý přístroj a ten si s okamžitou platností nárokují. Nic to nemá společného s jejich dřívější prací, není to nic, co by se hodilo na pracoviště, oni se však na to soustředí a přijdou s požadavkem, že bez toho nemůže existovat jejich práce, katedra, jejich vědecké pracoviště. Méně se soustřeďujeme na otázku využívání drahocenných přístrojů. Mohl bych rovněž uvádět podklady o tom, jak stovky a tisíce přístrojů nám bez užitku leží, na které se nikdo jak je rok dlouhý nepodívá, anebo jak je takovýto přístroj omezeně využit na určitém pracovišti a přitom druhé pracoviště po něm lačně touží. A to se často děje v rámci jedné fakulty, nemluvě o širší oblasti, kde je nutno vzájemně si vypomáhat. Kdybychom udělali prověrku tzv. nadnormativních zásob i na různých vědeckých pracovištích - pokud jde o různé chemikálie, vzácné drahocené materiály - myslím, že bychom zůstali chvíli stát nad tím, jaký je zde v tomto směru pořádek, lépe řečeno nepořádek.

Říkám to proto, aby někde nevznikl názor u některých soudruhů a pracovníků, že správně hospodařit znamená stále žádat další prostředky bez řádného zdůvodnění, bez jistoty, že to je v pořádku, že to je ve spolehlivých rukou a zejména podle nějakých momentálních nápadů. Pořádek se nám na úseku vědy vyplatí.

Předseda NS Fierlinger: Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Akademik Málek. Dávám mu slovo.

Posl. akademik Málek: Soudruzi poslanci, nechtěl bych zasedání zdržovat, musím však reagovat na to, co řekl soudruh Manďák. Nevím, za která pracoviště mluvil. Chtěl bych pouze říci za kolektiv našeho pracoviště, že jsme se otázkou maximálního využití přístrojů a jejich uváděním do provozu vypořádali. Přál bych soudruhu poslanci Manďákovi, aby jednou zasedal na ústavní radě, kde se musíme hádat o využití jednoho přístroje. Například přístroj dovezeme jednou za 5 let a musíme na něm pracovat na směny, ve dne i v noci, aby se na všechny dostalo. Tak vypadá naše situace.

Soudruh poslanec mluvil o chemikáliích. Ano, jsou nadnormativní zásoby chemikálií. Upozornil jsem na to před 5 lety ministerstvo chemie. Proč však jsou tyto nadnormativní zásoby? Vědecký pracovník potřebuje v určitou dobu určitou chemikálii, např. 5 mlg aminokyseliny. On ji naplánoval, ale dostal ji bůhvíkdy. Pravděpodobně někde leží chemikálie, které byly nebo budou použity. Navrhovali jsme, aby byla utvořena organizace, která by měla za úkol zabezpečit v pravou dobu takovou zásobu chemikálií, abychom je měli k dispozici. Chemikálie by mohly zde být deponovány. Potom bychom neměli nadnormativní zásoby. V chemikáliích je dnes taková situace, že ministerstvo chemie nám nedává ani čisté chemikálie a naši pracovníci stráví velkou část svého času tím, že si tyto chemikálie sami dělají. Tím ztrácíme drahocenný čas, který by měl být věnován tvůrčí práci. Proto je třeba tyto věci vidět ve správném světle. Pokud jde ještě o ty přístroje, přál bych vám vidět, když děláme plán přístrojů, které jsou pro určitou práci nezbytně nutné, jaký je o ně zájem. Tolik slov jsem chtěl říci, abych uvedl věc na pravou míru.