Veliký rozvoj soustavy vědeckých pracovišť vyvolal potřebu uvést řád do této soustavy, a to jak v síti vědeckých pracovišť, v zajišťování úrovně vědeckých pracovníků, tak i v koordinaci nejdůležitějších vědeckých prací.

Je jasné, že tento úkol nemohl být svěřen jen vrcholné instituci vědecké. Proto byla nutná změna původního zákona, poněvadž jeho původní znění s touto nadresortní činností u ČSAV nepočítalo. A proto novelou zákona z r. 1957 bylo umožněno postoupit Akademii věd do další etapy, v níž byla cílevědomě úroveň vědecké práce prohlubována, získán přehled o úrovni celé naší soustavy vědeckých pracovišť a pracovníků a byl zorganizován státní plán stěžejních vědeckých úkolů.

Těchto všech úkolů se ČSAV zhostila úspěšně a vytvořila tak předpoklady pro etapu další. Na potřebu této další etapy upozornil již XI. sjezd KSČ, který uložil jako hlavní úkol vědě dosáhnout maximálního předstihu před potřebami společnosti, to znamená, že ještě větší důraz položil na řešení základních teoretických otázek. Ale současně i zdůraznil cestu technického rozvoje, opírající se o výsledky vědy. XXII. sjezd KSSS a Program budování komunismu vyzvedly ještě více úlohu vědy v celé soustavě národohospodářského a kulturního rozvoje i v řízení socialistické a komunistické společnosti, i jako nezbytný předpoklad další cesty ke komunismu.

V dalším průběhu se ukázalo, že splnění všech těchto náročných úkolů v celém rozsahu nelze zajistit již samotnou vědeckou institucí. Především trvalá starost o zajištění realizací a zvláště předpokladů pro realizace v národohospodářských plánech nemohla být úspěšně plněna samotnou Akademií věd, neboť jak to přesahovalo její kompetenci, tak ji to odvádělo od povinností základních. Proto byla rozhodnutím Politického byra ÚV KSČ a vlády uložena Akademii plná odpovědnost za rozvoj základního výzkumu, a to nejen vykonávaného na pracovištích Akademie, ale i ve vysokých školách, popřípadě i v resortních ústavech, zatím co pro celkovou koordinaci a rozvoj vědy a techniky byl při předsednictvu vlády vytvořen samostatný nástroj, Státní komise pro rozvoj vědy a techniky. Je samozřejmé, že od počátku byla zdůrazňována nejtěsnější spolupráce těchto dvou institucí, které mají klíčové postavení v rozvoji naší vědy.

Věda se tak rozklenula do šířky i do hloubky, stala se košatější a bohatší. To ovšem si vyžádalo i reorganizaci Akademie samé. Do té doby Akademie byla rozdělena na 8 sekcí, představujících nejdůležitější vědecké úseky. Ukázalo se při onom velikém rozvoji základního výzkumu, že sekce jsou příliš široké útvary, takže řízení a kontrola vědecké práce jejich prostřednictvím je málo výrazná a stává se stále formálnější. Mezitím v ústavech i na vysokých školách vyrostlo mnoho mladších vědeckých pracovníků velmi dobré vědecké úrovně, jejichž pomoci i organizováním a koordinováním vědecké práce bylo třeba v ČSAV využít. Proto byla provedena hluboká reorganizace v rámci Akademie. Místo dosavadních sekcí byla vytvořena vědecká kolegia, odpovídající spíše jednotlivým vědeckým úkolům, než souborným vědeckým oborům. Takových kolegií bylo vytvořeno do dnešního dne 22.

V nich byly soustředěni vedoucí vědečtí pracovníci, vedle aktivních členů ČSAV ředitelé ústavů, doktoři věd a profesoři z vysokých škol, popřípadě i někteří pracovníci z výzkumu resortního. Těmto kolegiím pak byl svěřen dohled na vědeckou úroveň jednotlivých pracovišť i odpovědnost za rozvoj v jejich vědeckých úsecích.

Změnila se i forma řízení Akademie presidiem, ze kterého se stal skutečný kolektivní orgán vědeckého vedení Akademie. Prohloubena byla spolupráce se SAV, která se stala organickou součástí ČSAV, a která je vedoucí územní organizací vědy na Slovensku. Akademii byla svěřena i odpovědnost za veškerý základní výzkum, který má zabezpečit dlouhodobý rozvoj našeho zemědělství.

Propracovávají se nyní cesty nejužší spolupráce mezi Akademií a Státní komisí. I postavení vědeckých ústavů se změnilo v tom smyslu, že byla zvýšena jejich odpovědnost, a to nejen za práci vlastní, ale v celém rozsahu úkolů, za které nesou odpovědnost, a to jak za nejvyšší metodickou úroveň a náplň práce, ale i za výchovu vědeckých pracovníků.

Těmito základními změnami se připravila Akademie na plnění nových, ještě náročnějších úkolů vědy při perspektivách, které vyzvedl a stanovil XII. sjezd KSČ. Věda se musí stále více bezprostředně podílet na rozvoji výrobních sil a tím být zárukou nutných kvalitativních změn, jež jediné mohou onen obrovský rozvoj dalších sil i úkolů nutných v komunistické společnosti zajistit.

Výrazem těchto závažných změn je právě předkládaný zákon. Otevírá cesty k dalšímu rozvoji vědy, k tomu, aby se věda skutečně stala bezprostřední výrobní silou a tím činitelem, kterým ve vyspělé socialistické společnosti, nastupující ke komunismu, být musí.

Vážení soudruzi poslanci, podal jsem vám optimistický pohled na vývoj ČSAV a naší vědy, v němž jsem vám chtěl ukázat na to, jak se vědečtí pracovníci pod vedením KSČ snaží splnit své poslání. Mohu ještě dodat, že vědecké výsledky, které mohou přinést kvalitativní změny, v některých úsecích, kde jich bylo použito, již skutečně přinesly takové výsledky, jak bylo vzpomenuto. Ale přesto, že jich bylo získáno velmi mnoho, přece jen příliš mnoho jich zůstalo naší výrobou ještě nevyužito, anebo jich bylo využíváno jen velmi liknavě a za stálého úmorného boje vědeckých pracovníků o jejich uplatnění.

A tím přicházím od tohoto optimistického pohledu k některým upozorněním, které pokládám za svou povinnost říci právě zde a právě ve chvíli, kdy projednáváme nový zákon o ČSAV a to v době, kdy odstraňujeme základní disproporce v našem národním hospodářství a vyjadřujeme si cestu k dalšímu rozhodujícímu rozvoji výrobních sil.

Musíme proto mluvit i o některých obtížích, s kterými se náš rozvoj vědy setkává. V minulosti a v počátcích rozvoje vědy byly to obtíže především uvnitř samotné vědy. Byly způsobeny především malým počtem vědeckých pracovníků, s malou zkušeností v moderních metodách vedení praxe i v organizování vědy atd. Tyto obtíže se podařilo za velké pomoci strany a vlády i pozornosti veškerého lidu postupně odstraňovat. Jak jsem již řekl, dnes naše věda již svou úrovní metodickou i obsahovou i svou organizační zkušeností se řadí mezi nejvíce vyvinuté vědy na světě.

Druhou obtíží, s kterou bylo třeba v minulosti zápasit, byl z buržoazní společnosti převzatý individualismus vědeckých pracovníků. I tento nedostatek byl postupně ve velké většině vědecké soustavy překonán a vědečtí pracovníci se přesvědčili, že moderní, socialistická věda postupuje vpřed úspěšně jen při kolektivností a komplexností vedené práce.

Další obtíže, s kterými bylo třeba zápasit, byly však mimo samotnou vědu. Bylo třeba dosáhnout toho, aby ve vědomí všech našich občanů věda přestala být něčím, co je mimo jejich zájem, mimo jejich potřeby, co je jen jakousi ozdobou, a aby pochopili a přijali za základní názor, že věda je nutnou součástí veškerého našeho dění, že je největším spolupracovníkem dělníků i rolníků při plnění jejich úkolů. I v tomto ohledu je možno říci, že vědečtí pracovníci udělají mnoho pro vyjasnění, opět za stálé pozornosti strany a vlády i masových organizací pracujících, především ROH, ČSM, Společnosti pro šíření vědeckých a politických znalostí aj. Avšak s postavením vědy v naší společnosti, jak je formuloval i XII. sjezd KSČ i jak jej přijímá vědomí našeho lidu, je v rozporu postoj, který k vědě a jejím potřebám zaujímají příliš často ti, kterým je svěřen úkol závěry a usnesení XII. sjezdu a tím i vytváření předpokladů pro budování komunistické společnosti uvádět v život. Není nikomu z vás tajností, že prudký rozmach naší vědy nebyl provázen úměrnou výstavbou pracovišť v ČSAV a na vysokých školách. Bylo uskutečněno sice několik staveb, řada dalších byla rozestavěna, ale jejich ukončování se prodlužuje o dva i více let. A k tomu ještě zajištění těchto ústavů bývá zanedbáváno. Tak je tomu např. u komplexu ústavů biologických v Praze-Krči, jehož první etapa, zajišťující pracovní plochy pro 700-800 pracovníků, kteří by uvolnili místo pro dalších asi 700 pracovníků, tedy celkem asi pro 1500 pracovníků, měla být ukončena již loňského roku v létě, ale nebude ukončena dříve, než v roce příštím, ač v hrubé stavbě i investicích je zajištěna. Ač stavba měla být ukončena za 4 roky, zřejmě to nebude dříve než za 7 let.

V poslední době byli ze stavby, kterou provádí Armabeton, dokonce odvoláni všichni pracovníci, ač v zimě byly vytvořeny předpoklady pro provádění zimních prací a ani této příležitosti nebylo stavebním podnikem využito.

K tomu přistupuje i taková mimořádná okolnost, že pro celý tento komplex, kde bude pracovat na 800 lidí a do něhož byla vložena taková drahá investice, nebyla schválena stavební kapacita pro pohotovostní byty, ač jde o pracoviště na samém okraji Prahy, kam ještě k tomu není dosud po tříletém marném úsilí celého kolektivu biologů zajištěna doprava. Vůbec je třeba konstatovat, že pražský NV projevuje velmi málo zájmu o rozvoj vědy v Praze a spíše jej pokládá za přítěž než za důležitou součást moderního velkoměsta.

Všichni si jistě dovedete představit, co starostí a ztrátového času je spojeno s bojem o nejelementárnější otázky při takové novostavbě vědeckých pracovišť. Prodloužení výstavby je spojeno s tím, že ti, kteří nesou odpovědnost za stavbu, i ti, kteří rozhodují o zajištění těchto staveb, je odsouvají na poslední místo. Je to proto, že stavba vědeckých ústavů není stavbou jednoduchou, výhodnou z hlediska vykazování plnění úkolů, hlavně však proto, že se nedoceňuje význam budování vědeckých ústavů, nedohlédá se s dostatečnou jasnozřivostí důsledky takového postoje k vědě. Výsledek je ten, že dnes je zcela běžnou skutečností, že v řadě vědeckých pracovišť Akademie věd připadá na 1 vědeckého pracovníka 3-5 m² pracovní plochy, vyplněné nadto přístroji, často v ohrožujícím prostředí. Vědečtí pracovníci přistupují leckde i k práci na směny, nejen aby lépe využili přístrojů, ale prostě proto, aby se do prostor vešli. Jsou případy, kdy vědečtí pracovníci z pražského ústavu musí jezdit zpracovávat běžný vědecký materiál až do Hradce Králové. S jakými ztrátami tvořivého času vědeckých pracovníků - nejcennějšího tvůrčího času - je to spojeno, dovedete si jistě představit. Přitom vědečtí pracovníci pokládají za naprosto nepřípustné z těchto důvodů zdržovat vývoj talentovaných pracovníků, kteří se do vědy hlásí. Přitom ovšem je třeba konstatovat, že se nemůže využít z těchto prostorových důvodů možnosti výchovy nových vědeckých pracovníků, které dávají naši vysoce kvalifikovaní vědci a tím nám narůstá do budoucna disproporce, ztrácíme talenty, které už nikdy nepodchytíme.

Neviděl jsem ještě, že by kterýkoliv z našich vedoucích úřadů pracoval za takových podmínek, za jakých pracují vědečtí pracovníci. Naopak je možno doložit řadou dokladů to, že pro zřizování nových úřadů se vždy prostory najdou, a to někdy i na úkor vědeckých institucí, avšak pro vědu nikoliv. Doporučuji, aby byly prověřeny s plnou odpovědností i objektivností prostorové možnosti jak vědeckých ústavů na jedné straně, tak jednotlivých úřadů na straně druhé a z prověrky vyvozeny konkrétní závěry. I plán stavebních investic do r. 1970, tak, jak máme smutné zkušenosti, bude stále zmenšován pro vědecká pracoviště a nepokrývá plán rozvoje ČSAV, zmenšený již o třetinu proti tomu, o čem se vědečtí pracovníci na základě vědeckého rozboru domnívali, že je ve smyslu usnesení XII. sjezdu proporcionální potřebám našeho dalšího národohospodářského i kulturního vývoje.

Okolnost, že v roce 1963 nebylo povoleno zahájení ani jediné nové stavby ČSAV a v návrzích na rok 1964 neuvažuje SPK ani s nově projektovanou stavbou Akademie, přes jejich plnou projekční připravenost, takže se prohlubuje dále disproporce mezi pracovními plochami, které stagnují a počty pracovníků, které musí růst.

Dovolte mi při té příležitosti, abych vám ukázal na zcela konkrétním případě, s jakými obtížemi se setkáváme, pokoušíme-li si i nějak v těchto obtížích pomoci. V komplexu biologických ústavů v Krči, o němž jsem se zmínil, se již podle plánu nyní měla chýlit ke konci výstavba druhé etapy, na které závisí další tři vědecké ústavy, celkem na 500 pracovníků. Tyto ústavy si podle schváleného plánu naplánovaly i rozvoj pracovníků. Nyní nemají tito pracovníci doslova kde dělat. Abychom jim alespoň trochu umožnili další práci a pro ni střechu nad hlavou, rozhodli jsme se uvolnit část dosavadního zvěřince, 14 okenních os pro vědecké pracoviště biologické. Samozřejmě to vyžaduje úpravy. Vědecká práce se dělá v jiných podmínkách, než se chovají pokusná zvířata. Adaptace byla nepatrná, přimontování umyvadel, zabezpečení desinfekce, probourání 2-3 dveří, 4 přepážky dřevoskleněné, zavedení elektřiny a plynu, maximálně náklad okolo 40.000 a práce zhruba na týden.

Vše bylo řádně připraveno a jednoduché úpravy (elektrika) zahájeny. A teď nastal nepředstavitelný kolotoč s povolováním nejjednodušších věcí. Kolotoč trval od ledna do dneška. Účastnilo se ho na 20 vědeckých pracovníků, a to až po vedoucí pracovníky Akademie. Vedle našeho volna každému z nás to již vzalo na 100 hodin času. A co mohli v té době vykonat a kde to je dnes? Ujala se toho prý na anonymní udání dokonce i Státní bezpečnost, že prý jde o černou stavbu a soudruzi u Státní banky se rozhodli honit zloděje, kde není a nechávají utíkat zloděje tam kde je, - nezajímala je dřívější desorganizace a nepořádek na stavbě a její prodlužování. Hrozí prokurátorem a Státní banka stíhá. Kolik lidí je v pohybu při realizování dobré věci, jediného možného řešení. A vědečtí pracovníci dál nemají kde dělat - doslova a do písmene. Nebylo by už na čase, aby tzv. úřední činitelé - všichni, kteří se v našem kolotoči točí, pochopili, že mají pomáhat a ne brzdit práci? Že mají kontrolovat a ne se chytat něčeho, co je podružné a kde by měli spíše pomáhat odstraňovat obtíže. Vždyť kdo zná potřeby vědy a její situaci lépe než vědečtí pracovníci? Bylo by třeba i na tomto úseku skoncovat s vrchnostenským postojem některých úřadů a úředníků! Řekněte třeba, že je to netypický příklad. Ale stejný kolotoč prožíváme my, vědečtí pracovníci, stále. Stále odrážíme tendence penalizovat nás miliónovými částkami za neuvedení přístrojů do provozu, které jsme správně naplánovali k době plánovaného dokončení pracoviště, ale nemohli uvést do chodu, protože se neplní plán výstavby. A tam, kde by se měly udělat přísné důsledky za neplnění plánu výstavby, tam se ani nepenalizuje. Nedovedete si představit, kolik času promarní vědečtí pracovníci přípravou plánu investic, zahraničních cest, pracovních sil a jejich stálým přepracováváním.

Promiňte, že jsem se poněkud obšírněji zmínil o těchto konkrétních obtížích, ale bohužel, užírají nám příliš mnoho drahocenného času.

Ale stejně tíživá situace je i v přístrojových investicích, zvláště z dovozu, bez nichž se nelze obejít. Nejen že jejich množství neroste úměrně k přírůstkovému počtu vědeckých pracovníků, ale naopak se stále zmenšuje. Nejlépe to ukazují tato čísla:

Zatím co počet vědeckých pracovníků v Akademii úměrně roste, klesly devizové prostředky ze 3 miliónů obchodní parity v r. 1958 na 2,3 milióny v r. 1963. Po přepočtu na 1 pracovníka klesl podíl devizových prostředků z kapitalistických zemí z 398 Kčs, v r. 1960 na 323 Kčs v r. 1962 a 183 Kčs v r. 1963! Výsledek je ten, že vysokých kvalit vědeckých pracovníků je využíváno nedostatečně, že se opožďují nikoliv svými tvůrčími schopnostmi, ale svým vybavením za vědou kapitalistických zemí, s nimiž by jinak mohli velmi dobře a úspěšně soutěžit.

A ještě tíživější situace je v zahraničních stycích ČSAV a vědy vůbec. Opět dovolte uvést některá čísla:

Zatím co v r. 1961 bylo plánováno na zahraniční styky na 1 osobu 3098 Kčs, klesla tato částka v r. 1962 na 2458 Kčs, v r. 1963 na 2256 Kčs a v r. 1964 se předpokládá 2138 Kčs. Z toho na cesty do kapitalistických států z 215 Kčs v r. 1961 byl zaznamenán pokles na 168 Kčs v r. 1962, na 142 Kčs v r. 1963 a v r. 1964 se předpokládá 107 Kčs! A co je ještě pozoruhodnější, na cesty do zemí socialistického tábora byla v r. 1961 částka 489 Kčs, v r. 1962 276 Kčs, v r. 1963 248 Kčs a pro r. 1964 se plánuje 183 Kčs!

Z toho je vidět, že zatím co počet pracovníků roste, prostředky na zahraniční cesty klesají; zatím co úkoly ČSAV a její postavení v mezinárodní vědě rostou, jejich možnost uplatnění se stále více omezuje. Ti, kdo o těchto prostředcích rozhodují, si zřejmě neuvědomují, že pro vědu mezinárodní styky nejsou příkrasou, nejsou něčím vedlejším, ale jsou základní potřebou, která nad to je nepoměrně produktivnější než styky v řadě jiných úseků. A její důsledek nemůže být dostatečně doceněn. K tomu přistupuje i významné politické působení naší vědy v kapitalistických zemích, neboť vědci mohou uplatnit svůj vliv i tam, kam se jiní činitelé těžko dostávají.

Dokonce i položky na příspěvky za členství ve vědeckých společnostech, které není pouhou okrasou a osobním úspěchem jednotlivých vědeckých pracovníků, ale přináší neocenitelnou hodnotu ve vědeckých stycích i vědeckých materiálech, byly už natolik zmenšeny, že podstatnou část členství musí již v tomto roce ČSAV vyškrtnout; a přes všechna opatření a upozornění jsme byli informováni, že položka bude příští rok dále zkracována. Opakuji znovu, že tyto položky, které nejsou položkami nikterak velikými a jsou jen zlomkem toho, co Akademie přináší na devizách exportem vědeckých knih a časopisů, nejsou přepychem, ale nutnou součástí ve vědeckém i politickém působení naší vědy.

Ovšem, nejsmutnější je to, že se zmenšují úměrně, nebo lépe neúměrně položky i na vědeckou spolupráci v rámci socialistického tábora. Dostáváme se tak do paradoxní situace, že na jedné straně máme a chceme v zájmu lepší ekonomie a využití sil rozvíjet vědeckou spolupráci a koordinaci, a na druhé straně nedostáváme na to prostředky, které by tuto koordinaci a spolupráci mohly zajistit.