Pokud jde o nákup nových brambor, je samozřejmé, že jestliže máme nyní v podstatě vyšší nákup nových brambor, je nutné, aby byly především konzumovány tyto nové brambory. Všichni se asi dobře pamatují, že jsme měli nejdříve obtíže, abychom zabezpečili zásobování starými bramborami, aby nevznikla mezera, kdy staré brambory již nejsou na trhu a nové na trhu ještě nejsou. Proto jsme museli staré brambory opatřovat několikrát a ne právě snadným dovozem ze zahraničí. Podařilo se nám, abychom toto zásobení zajistili, ale vzhledem k tomu, že úroda je příznivá, máme zde ještě brambory ze staré zásoby. Proto je nutné uvažovat, jak bychom je nejúčelněji využili, buď pro průmyslové použití nebo případně pro krmné účely, a to tak, abychom ještě využili nové brambory z nové sklizně, dokud tyto brambory můžeme použít. Dlouhé skladování raných brambor není možné.

Chci ujistit Národní shromáždění, že se postarám, aby ministerstvo vnitřního obchodu - ministr vnitřního obchodu je na své dovolené -, i ministerstvo zdravotnictví dalo poslanci Borůvkovi skutečně vyčerpávající odpověď, a aby také Národní shromáždění o této odpovědi nikoli všeobecně, ale naprosto konkrétně bylo informováno.

Předseda NS Fierlinger: Děkuji s. Krajčírovi. Pro informaci členů vlády mohu říci, že všechny naše výbory se zabývaly velmi podrobně aktuální otázkou výroby a distribuce zeleniny a ovoce. Já proto prosím soudruha Borůvku, aby ještě svůj dotaz upřesnil. Samozřejmě že konzum zeleniny a ovoce musí býti zvýšen; distribuce však není s to zvládnout svůj úkol. Je to tedy otázka organizace distribuce a také pružné cenové soustavy. Prosím proto zde přítomné členy vlády, zejména předsedu vlády, aby tato důležitá otázka se stala znovu předmětem pečlivého zkoumání.

Máte k této otázce, soudružky a soudruzi, ještě nějaké poznámky nebo připomínky ? (Nikdo se nehlásil.)

Jestliže tomu tak není, můžeme přistoupit k hlasování.

Protože nebyly podány žádné pozměňovací návrhy, dám hlasovat o celém vládním návrhu najednou podle předložené zprávy výboru pro plán a rozpočet.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování ? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o Státní plánovací komisi, a to ve znění zprávy výboru pro plán a rozpočet, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o Státní plánovací komisi.

Tím jsme projednali třetí bod pořadu.

Přistoupíme k projednání čtvrtého bodu pořadu, kterým je

4. Společná zpráva výborů kulturního a ústavně právního (tisk 133) k vládnímu návrhu zákona (tisk 122) o Československé akademii věd.

Zpravodajem je posl. Bernášková, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Bernášková:

V kulturním výboru a v ústavně právním výboru jsme projednávali vládní návrh zákona o Československé akademii věd.

Při takové příležitosti si člověk vždy znovu uvědomí podivuhodnou dobu, v níž žijeme. Vlastníma rukama tu dobu vytváříme a už by nás předbíhala a nechávala pozadu. A tak je nutno s ní neustále zápasit, abychom nezaostávali, abychom ji předstihovali, rozuměli jí, abychom ji vůbec mohli vědomě prožít k užitku obecnému i vlastnímu.

Proto je také údělem zřejmě našich generací doživotně se učit. Udělat ze sebe tu živnou půdu, v níž dochází k onomu zvratu v hodnotu. Komunistického dostatku všeho nelze dosáhnout ani slovy, ani chytristikou, jen usilovnou prací všech nás příslušníků této živné půdy. Dostatku všeho nelze také dosáhnout na dosavadní vědeckotechnické základně.

Stojíme tedy před kvalitativním zvratem v této základně. Tak to také rozebral XII. sjezd naší strany.

Tento kvalitativní zvrat si žádá mohutné zvýšení mozkové práce. Žádá si skutečně vědecké plánování, odbourání zbytečné byrokracie, nejvyšší efektivnost lidského myšlení a práce strojů. Přechod od mechanizace k automatizaci, od spotřeby výrobků ke spotřebě služeb. A lidskost mezi lidmi.

Základ tohoto pochodu je a musí být věda a výzkum. Duch tohoto pochodu je co největší účinnost. A tomu má napomáhat také osnova nového zákona, který vám tu předkládám. Účinnost má své mířítko. A to se řídí podle společenských potřeb. Z toho hlediska lze vědeckovýzkumné úkoly třídit do tří základních skupin.

V první skupině jsou úkoly plynoucí z bezprostředních společenských potřeb, které směřují k dosažení existující světové úrovně. Tyto úkoly možno velmi dobře plánovat jak časově, tak pokud jde o potřeby sil a materiálních prostředků. Základním měřítkem efektivnosti tu je, zda se podařilo úkol splnit včas, s co nejmenším vynaložením sil a prostředků, a zda tyto výsledky se plně převedly do praxe s předpokládaným či ještě dokonce větším účinkem.

Ve druhé skupině jsou perspektivní úkoly, vyplývající ze základních potřeb dalšího vývoje společnosti. Jde obvykle o velké skupiny úkolů, jejichž cíle jsou dobře známy, ale je nutno hledat způsob, jakým možno těchto cílů dosáhnout. A to obvykle vyžaduje hledat několika různými směry a jít větším počtem cest.

Ve třetí skupině jsou úkoly, které vyplývají přímo z vnitřních potřeb samotného rozvoje vědy. Někdy na první pohled ani nepřinášejí bezprostřední prospěch v praxi. Ale pomáhají rozšiřovat základní lidské vědění. Tato třetí skupina je dnes skoro výhradním zdrojem velkých a nových vědeckých poznatků a tím i revolučních skoků ve společenské praxi.

Těžiště práce Akademie jako celku zřejmě spočívá v řešení úkolů druhé skupiny. To jest perspektivních výzkumných cílů, které vyplývají ze základních potřeb rozvoje vyspělé socialistické společnosti. To předpokládá především dobře odhadnout svou úroveň, sílu a prostředky. Síly a prostředky pak soustředit. A když je třeba i pružně měnit dříve stanovený směr. Tak pracovat mohou jen vědci na vysoké ideové a odborné úrovni. A jako v živém oběhu krve by se vědci měli obměňovat mezi Akademií, vysokými školami a praxí. Zvlášť vysoké školy potřebují více takových učitelů, kteří budou mladé lidi získávat a vychovávat bez mechanicky vpravovaných dávek učiva neokořeněných tvůrčím přístupem a ohněm učitelovy lidské a vědecké osobnosti.

Další podmínka je ovšem technické vybavení pracovišť, pokud jde o prostory, přístroje, atd. Také k vůli nedostatku místa bude v sedmiletce možno vychovat místo plánovaného počtu pouhých čtyřicet procent vědeckých pracovníků. Letos například při nástupu nové organizace bude nejmenší přírůstek vědeckých sil od založení Akademie. A bez talentovaných, schopných a obětavých příslušníků vědeckého dorostu není možný pokrok ani tehdy, kdyby jinak byly proň vytvořeny příznivé podmínky. Přitom nejde o nějaké zástupy, ale o pouhé desítky lidí.

A nyní k osnově zákona samé:

Vzhledem ke kvalitativně novým úkolům a podmínkám, o nichž jsme právě hovořili, bylo nutné prohloubit činnost Československé akademie věd, přesněji určit její pracovní náplň a novým podmínkám přizpůsobit i její organizaci a vnitřní uspořádání.

V základě byla snaha odstranit některé životem překonané formy a zbavit se formálnosti ve způsobu řízení.

Místo bývalých sekcí byla zřízena kolegia. Smysl tohoto opatření byl provětrat myšlenkové ovzduší, nabít je novými silami jak vědců z vysokých škol, tak i z praxe, umožnit řešení v širokých souvislostech a větší odbornost. Tato změna má také působit na prohloubení koordinační vědecké činnosti, na metodické řízení a vůbec na účinný vliv Akademie v celém našem vědeckém a kulturním životě.

Další skutečnost, která se výrazně odráží v osnově zákona, je zřízení Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky. Úkolem této nové komise je na nejvyšší úrovni řídit a koordinovat rozvoj vědy a techniky, komplexně plánovat vědeckovýzkumnou a vývojovou činnost a zabezpečovat uskutečnění nových poznatků v praxi. Vzájemný vztah této komise a Akademie se bude ještě v praxi přirozeně modelovat. Ale dělba práce probíhá, velmi zjednodušeně řečeno, podle tohoto klíče: Akademie bude mít na starosti hlavně dlouhodobý a perspektivní výzkum. Komise naopak výzkum resortů a krátkodobější bádání, přímo spojené s výrobou.

Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky má už nad stovku pracovníků, práce je to odpovědná a složitá. Člověk by si přál, aby komisi s tak velkými možnostmi nikdy nepostihlo byrokratické zbytnění a kornatění.

Akademik Nesmějanov svého času řekl, že existuje jeden velký problém. Do rozvoje průmyslu, který je plánovaný, přináší věda neplánovaný vědecký objev, s nímž se nepočítalo a těžko se tedy zavádí do praxe. A plánovat objevy skutečně není možné. Ovšem je možné a je nutné plánovat soustředění sil a prostředků v nejslibnějších úsecích vědy. A jisté technické riziko, říká Nesmějanov, které spočívá v tom, že navrhujeme plánovat realizaci ještě nedokončené práce, přináší nakonec nesmírnou úsporu času. Pravda ovšem je, že u nás se dodnes správná pobídka stále ještě zdaleka ne vždy nasazuje ve správný čas na správném místě.

Zdá se, že právě v této oblasti čeká novou státní komisi velká možnost působnosti. A nejde jen o ty tak zvaně velké a základní věci. Jde například i o plánovací praxi některých výzkumníků. Objevy opravdu nelze plánovat. A jestliže výzkumníci mají plán a chtějí ho plnit, dávají si někteří z nich do plánu práce věci, které mají zčásti nebo zcela hotové. Tím dosáhnou duševního klidu pro další práci. Není to praxe zdravá a není obecná, ale přece jen existuje. Právě tak jako skutečnost, že si výzkumník může těžko naplánovat pět let napřed, jaké aparáty a přípravky bude potřebovat, když ještě neví, kudy se bude jeho práce ubírat. Aby si nemohl nic vyčítat, plánuje pak často i zbytečnosti, které leží bez užitku, namísto aby měl podle situace možnost si po schválení vedoucím výzkumu přípravek podle potřeby opatřit z globálu. Myslím, že tento kus důvěry by se nakonec osvědčil jako úsporné zařízení. Ostatně je třeba znovu připomenout, že další zvýšení odpovědnosti Akademie je spojeno i s otázkami hospodářskými, které zajišťují novou organizaci. A právě tu vzrůstají nyní obtíže. Zatím se musely nové orgány místo tvůrčí práci věnovat rozsáhlé administrativě hlavně ve spojitosti s dalšími hospodářskými složitostmi, které jsou, pokud jde o hmotný efekt, minimální, zato působí značné těžkosti ve vědecké práci samé i v mezinárodních stycích.

Chci nyní ve stručnosti upozornit na některé důležité rysy nové osnovy. Jedním ze základních je důraz, který se klade na skutečnost, že těžiště Akademie není v jedincích, ale v pracovištích.

Dalším rysem je právní vyjádření stavu, který existuje mezi Československou akademií věd a Slovenskou akademií věd. Slovenská akademie věd se stala organickou součástí Československé akademie věd a současně nejvyšší národní a regionální vědeckou institucí na Slovensku. Působnost, členství a vnitřní organizaci Slovenské akademie věd upraví zákon Slovenské národní rady.

Důležitá je nová charakteristika pracoviště ČSAV. Jejich posláním bude nejen výzkumná činnost, ale i práce koordinační, výchovná, vědeckopopularizační a kulturně politická.

Osnova také zachycuje skutečnost, že před rokem byla do Akademie začleněna dřívější Akademie zemědělských věd. Podnětem byla snaha zvýšit úroveň výzkumu zemědělských věd a dát ho do souvislostí, přičemž praktické problémy byly posunuty do resortu. Pokud jde o pracoviště Akademie, podrobnější ustanovení jsou obsažena v jejich stanovách.

Projednáváme návrh zákona, jehož nový duch je odrazem skutečnosti, která existuje ve vědě i mezi námi všemi. Je odrazem i tradice dávné vzdělanosti našich národů od dob husitských přes obrozeneckou dobu až do dnešních dnů. V této tradici je věda vždy těsně spjata se životem lidu a země. A to je také základ osnovy tohoto zákona. Když kulturní výbor a ústavně právní výbor tuto osnovu probíraly, provedly některé dílčí úpravy, jejichž text č. 133 vám byl rozdán. Doporučuji jménem obou výborů, abyste osnovu vládního návrhu zákona o Československé akademii věd v tomto upraveném znění schválili. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala:

Do rozpravy se přihlásil posl. akad. Málek a posl. Lörincz.

Dávám slovo prvému přihlášenému řečníkovi posl. akad. Málkovi.

Poslanec akad. Málek:

Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Je to již po třetí, kdy od založení Československé akademie věd Národní shromáždění projednává její zákon. Poprvé při jejím založení v říjnu 1952, podruhé při novelizaci zákona v roce 1957 a potřetí nyní, po XII. sjezdu KSČ. Není to známkou nestálosti této naší vrcholné vědecké instituce, jejího snad nevyjasněného postavení a úkolů? Právě naopak. Změny, které prodělává její zákon, jsou především obrazem těch prudkých změn, které ve svém rozvoji prodělala celá naše společnost a které vedou ke stále výraznější a naléhavější potřebě vědy a jejích poznatků. Dále jsou i výsledkem toho velkého rozmachu v počtu vědeckých pracovníků a pracovišť i v úrovni práce, který ČSAV uskutečnila. A konečně v neposlední řadě vyplývají z toho obrovského rozvoje vědy, který nastupuje v celém světě a který svědčí o tom, že věda se stává stále výrazněji jednou z rozhodujících sil, které nebývalými tempy urychlují vývoj lidstva.

První zákon kladl základy naší nové vědecké instituce, vytvářel její základní strukturu podle vzoru Akademie věd Sovětského svazu a s využitím našich domácích tradic. Dával výraz skutečnosti, že socialismus, který na základě vědeckého poznání vývoje lidské společnosti vzešel na vědě a jejích poznatcích uvědoměle staví, že mezi rozvojem socialistické společnosti a jeho potřebami na jedné straně i rozvíjením vědy s jejími nutnými předpoklady a požadavky nemůže a nesmí být žádných rozporů, a proto, že socialismus vytváří nejbohatší a nejzdravější živnou půdu pro rozvoj vědy.

Tato skutečnost se také v dalším vývoji plně potvrdila. Věda nacházela stále plnou podporu a péči KSČ a pod jejím vedením i v duchu jejích základních směrnic se blahodárně rozvíjela. Za krátkou dobu byly v ní vybudovány desítky vědeckých pracovišť, v nichž byly vychovány stovky, a dnes již tisíce nadšených, socialismu oddaných mladých vědeckých pracovníků. Zvláště radostný rozmach vědy nastal i na Slovensku, kde vedle pracovišť ČSAV vyrůstala za účinné pomoci ČSAV i vědců z českých zemí síť vědeckých pracovišť Slovenské akademie věd, jejichž práce se stává čím dále tím výraznějším pomocníkem v hospodářském a kulturním rozvoji Slovenska. Tato síť základního výzkumu soustředěného v akademiích věd, se stávala stále významnější oporou v rozvíjení celé soustavy vědy, to jest i vědy na vysokých školách a zvláště i aplikovaného výzkumu v jednotlivých resortech a u výrobních jednotek.

Za toto období se podařilo dosáhnout u většiny rozhodujících úseků metodické úrovně mezinárodní a československá věda zaujala postupně jedno z významných míst mezi nejpřednějšími úseky vědy světové. Není tajemstvím, že ve světě se mluví o zázraku v rozvoji československé vědy a velmi často se setkáváme s tím, že vědci z velmi vyvinutých kapitalistických zemí, jako z USA, Velké Británie, Švédska a jiných, s velkým zájmem se ptají na zdroje tohoto tak úspěšného a prudkého rozvoje. Přitom se naši vědci ve své naprosté většině vždy ve svých odpovědích otevřeně hlásí k marxismu-leninismu a dovedou prokázat, že právě sepětí naší vědy s budováním socialismu je tou základní hybnou silou, která k takovému rozvoji vědy přispěla. Tím i naše věda a zvláště věda základní, se stala závažným činitelem v ideologickém i politickém soutěžení s nejvyvinutějšími kapitalistickými zeměmi.