Předseda NS Fierlinger: Děkuji zpravodaji Tymešovi za jeho obsažný a upřímný zpravodajský referát.

Do rozpravy se přihlásil posl. inž. Smékal, dávám mu slovo.

Posl. inž. Smékal: Soudružky a soudruzi poslanci!

Ve státním závěrečném účtu se odrážejí výsledky našeho národního hospodářství v uplynulém roce.

Zpomalení rozvoje národního hospodářství bylo ovlivněno neplněním některých kvantitativních i kvalitativních ukazatelů státního plánu.

Došlo zvláště k porušení relace mezi růstem produktivity práce a průměrných výdělků, k překročení plánu vlastních nákladů, vzrůstu materiálových zásob, poklesu tvorby zisku a vůbec k celkové nehospodárnosti při vydávání státních prostředků. Tyto nepříznivé jevy ovlivnily tempo rozvoje národního hospodářství a způsobily rozpor mezi zdroji a potřebami.

Tento stav ovlivnil i rozsah plánu v r. 1963. Proto usnesení ústředního výboru KSČ z 30. 5. 1963 mobilizuje každého občana naší republiky k maximálnímu využití vnitřních zdrojů na všech podnicích i národních výborech. Musíme mít na zřeteli, že co nevyřešíme v tvorbě národního důchodu, musíme řešit v užití národního důchodu. Účelné zvýšení výroby, zlepšení ukazatelů plánu a hospodárnost má se stát věcí všech pracujících. Není pochyb o tom, že máme dostatek možností, jak se s nepříznivými jevy v našem národním hospodářství vypořádat. Záleží, jak iniciativně a důsledně budeme plnit všechna usnesení, která směřují k odstranění potíží.

Podívejme se třeba na investiční výstavbu. Přestože byl plán dvakrát snížen, zůstal nesplněn. Rozestavěnost koncem r. 1962, jak bylo uvedeno ve zprávě, dále vzrostla, přestože bylo uvažováno s jejím snížením. Tento nepříznivý stav pokračuje i nadále v letošním roce nejen neplněním investiční výstavby, ale v dalším růstu rozestavěnosti v prvním pololetí 1963. Tady se přes všechna usnesení nedosáhlo rozhodujícího obratu v investiční výstavbě. Zdá se, že celá naše investiční výstavba potřebuje radikální a účinná opatření, nejen dílčí, ale vůbec koncepční. Ekonomická účinnost našich investic, čili co každá investice našemu národnímu hospodářství přinese, není dostatečně do hloubky propracována. Měla by být vypracována spolehlivá hlediska umožňující velmi přesně posoudit stupeň vhodnosti rozdělení investic mezi různá odvětví a výrobní obory. To znamená mít jasnou koncepci, např. v rozsahu výstavby elektráren parních, vodních, případně atomových, v rozsahu dopravy na stejnosměrný proud, střídavý proud, dieselelektrické trakce i zbývající parní trakce, v rozsahu použitelnosti černého uhlí, hnědého uhlí, plynu, benzinu, aby nedocházelo k přebytku jedněch a nedostatku druhých z důvodů, že pro ně není řešeno včas použití.

Důležité je znát efektivnost investic z hlediska zahraničního obchodu. Není řídkým zjevem, že na momentální požadavek odbytu některých výrobků do zahraničí jsou postaveny nákladné investice, že se pak dodávky někdy ani neuskuteční, dochází ke změnám výrobního programu a tím i k rekonstrukcím anebo nedokonalým využitím zařízení, postavených pro jiný program.

Na posledním průmyslovém výboru jsme slyšeli, kolik je např. úzkoprofilových oborů v ministerstvu těžkého strojírenství, pro které by měly být rychle vybudovány nové kapacity. Jsou to transformátory, kompresory, čerpadla, křemíkové ventily a jiné. Některé z nich jsou kryty kapacitami jen z 50 %. Potřebují nové investice a ne malé, aby byla zajištěna jejich výroba v plném rozsahu. O jejich potřebě pro vlastní rozvoj hospodářství není pochyb. A při tom podstatná část některých výrobků je určena pro vývoz. Stojí zde otázka: Je to právě ten vhodný vývozní sortiment, když pro něj musíme stavět nákladné investice? Nebylo by možno vyvážet to, na co máme kapacity vybudované nebo kde bude nutno budovat investice levnější, které se rychleji zaplatí?

Na základě dosavadní praxe vývozních společností i ministerstva zahraničního obchodu by neuškodilo provést hlubší rozbory v určení investičně nejperspektivnějších sortimentů, to je takových, které mají zajištěný dlouhodobý odbyt, výhodnou rentabilitu, domácí suroviny a jejich vývoz není limitován nedostatkem výrobní kapacity. Průmyslový výbor a jeho skupina pro technický rozvoj se v minulém roce a v prvním pololetí letošního roku mimo jiné zabývala rozvojem syntetických vláken a polovodičů. Při průzkumech jsme se setkali s takovými případy, jak neuvěřitelně těžce se někdy získávají investiční prostředky celkem nevysoké v některých tzv. málo preferovaných oborech, jak to bylo u syntetických vláken a polovodičů, které jsou výhodné pro naše národní hospodářství co do vlastní surovinové základny, malé spotřeby materiálu i značné lidské práce, výhodnosti pro vývoz i úspoře devis, a jak lehce se věnují prostředky na některé obory, kde odbyt výrobků není dostatečně prozkoumán, potřebuje nákladné investice a jejich efekt pro národní hospodářství není velký. Přesvědčili jsme se, že některé státy socialistického tábora nás v aktivitě rozvoje odvětví s výhodnou pro ně surovinovou základnou předčí.

Máme-li se rychle dostat ze současných potíží v národním hospodářství, zlepšit si finanční situaci i v zahraničním obchodě, musíme v souladu a rychle rozvíjet i ty obory, které jsou pro nás výhodné z hlediska surovin, práce, malých investic apod. To se vždy tak nedělo. V řadě odvětví jsme byli a jsme dosud v základním výzkumu na světové úrovni, jak se to ukázalo jak u syntetických vláken, tak u polovodičů. Avšak pozdní aplikací do výroby ztratíme vždycky několik let tempa za světovým vývojem. Naše stávající investice, vzhledem k rozsahu staveb, ploch a zařízení, jsou schopny dát více výrobků pro naše národní hospodářství. Kolik je nových závodů, kde podíl výroby v korunách na jednu korunu investic nedosahuje ani 50 haléřů. Naproti některým starým podnikům, kde je podstatně více využíváno ploch, zařízení, protože jiné možnosti tam nejsou.

Ve zprávě k závěrečnému účtu se ukazuje, že nebyly plněny kvalitativní ukazatele státního plánu. Za vážný nedostatek třeba považovat nesprávný poměr mezi růstem produktivity práce a růstem průměrných výdělků, které rozhodujícím způsobem ovlivnily i překračování vlastních nákladů na výrobu. Jádro nedostatků bylo i v nízké technické úrovni výroby, v nedostatcích v normování práce, v závadách v organizaci práce, v nedostatcích mzdové a pracovní kázně a jiných. To jsou nedostatky nám známé a řešitelné. Je nutno uznat, že správná ekonomika a řízení socialistického hospodářství není věcí jednoduchou. Udělá-li úpadek v kapitalistickém státě podnik ať velký nebo malý, je to věcí majitele, popřípadě se to týká těch, kteří tím přišli o práci. Má-li se u nás zrušit nebo sloučit podnik, který má třeba jen 10 zaměstnanců, a je pro naše národní hospodářství nevýhodný, ať je to družstevní nebo národní podnik, zabývá se tím pro odpor zaměstnanců řada orgánů nebo různých institucí od nejnižších až po nejvyšší, poněvadž každý má právo s tím nesouhlasit nebo se odvolat. A proto v našem národním hospodářství je třeba mít dostatek lidí i s vysokými odbornými, technickými i ekonomickými a politickými znalostmi i se značnou dávkou předvídavosti, aby mohli s přehledem a přesně řešit složité problémy socialistické ekonomiky.

Nedostatky v plánování byly kritizovány jak na XII. sjezdu KSČ i na řadě zasedání ústředního výboru. Prožíváme každý rok těžkosti souvisící s pozdním předáním plánu. Avšak neměnná skutečnost je, že v plánovaném hospodářství je dobře zpracovaný a včasný plán krátkodobý tak i dlouhodobý, základem úspěchu. Např. nejsou známy objemy investiční výstavby pro jednotlivé podniky na r. 1964 a přesto lhůty pro objednávání zařízení končí 15. července letošního roku. A některé dlouhodobé objednávky musely být objednávány předem. To znamená, že se plánuje jen odhadem, co je asi přáním investora a potom dochází ke kumulaci požadavků u jednotlivých resortů, které několikrát překračují kapacitní možnosti. Nepříznivě se projeví i zatímní nedostatek výhledu ve výrobě některých zařízení v letech 1966 a dále pro zpracování dokumentace, neboť tuto je nutno např. pro výrobu válcovacích tratí zpracovávat s předstihem nejméně dvou let. Pro nedostatek výhledu nelze současně rozvinout plně práci konstruktérů těchto zařízení a někdy se pracuje na akcích, o kterých se neví, budou-li určitě ve výrobním programu.

Ve výsledcích hospodaření je uvedeno, že bylo věnováno přes 4,5 miliardy Kčs na technický rozvoj. Přesto, že tyto prostředky měly zajistit podstatnější růst produktivity práce a tím snižování nákladů, ve skutečnosti se to málo projevilo. Ve zprávě je řečeno, že malá péče byla věnována zvyšování technické výrobě pomocných úseků výroby, které odčerpávají stále příliš mnoho pracovníků, zvláště v oblasti manipulace s materiálem, kde přes 1,5 miliónu dělníků koná práce, které nejsou již technicky opodstatněné. Jistěže velkosériovou výrobu, automatizaci výrobních procesů, nelze schematicky uplatňovat pro všechny výrobní obory. Např. automatizace celých výrobních procesů zůstane v mnoha strojírenských oborech v dohledné době ještě nedosažitelná, zvláště pokud nedojde k rozsáhlé kooperaci v rámci RVHP. A právě u takovýchto oborů je proto nutno věnovat zvýšenou pozornost k odstranění těžké a namáhavé práce, mechanizovat a částečně automatizovat vnitrozávodní dopravu, zajišťovat plynulý přísun materiálů a polotovarů s plynulým odsunem hotových výrobků a zajišťovat někdy snadnou a poměrně levnou automatizaci jednoduchých mechanických a stále se opakujících pracovních úkonů. A tomu se na našich závodech věnuje malá pozornost, i když zde by bylo možno uspořit velkou část společenské práce. Stejně tak, jak podniky na výrobu strojů pro zpracovatelský průmysl k výkonným strojům nevyrábí vhodná podávací a upínací zařízení, takže i výkonný stroj ztrácí svůj efekt. Např. jsme řadu let výrobci lisů, ale dosud se u nás nikdo nezabýval výrobou manipulátorů, které podstatně zvyšují výkon kováren.

Pro zavádění automatizace v jednotlivých výrobních oborech byla již řada konferencí, odborných jednání, porad, kde bylo ukázáno, co je třeba automatizovat, kde je nutno automatizovat. Avšak skutečnost je taková, že programové stroje jsou v našich závodech stále ještě popelkou, že řízení procesů pomocí počítacích strojů je prakticky u nás neznámé, že při nakládce a vykládce surovin jsou lidské ruce a obrazně řečeno lopata a krompáč ty nejpoužívanější prostředky.

Komise pro technický rozvoj při průmyslovém výboru NS se zabývá trvale technickým rozvojem a má ve svém programu zkoumat ty obory, kde máme dostatek vlastních surovin a které nejvíce mohou rozvoji národního hospodářství přispět. Jedním z oborů, jak jsem již dříve uvedl, jsou polovodiče jako nezbytné při zavádění automatizace a mechanizace v průmyslu. Jejich použití uspoří nejen množství energie v celostátním hospodářství, ale je ve výrobě některých moderních strojů, např. počítacích, prakticky nenahraditelné. Ukazuje se, že víme jak a co automatizovat, že máme dobře teoreticky propracované výzkumy, že máme i vyrobeny prototypy, že však nemáme dostatečnou součástkovou základnu pro výrobu finálních produktů. Např. naše lokomotivy na střídavý proud se bez křemíkových ventilů neobejdou a přece ve výhledových plánech jsou určeny počty lokomotiv, které máme vyrobit jak pro tuzemsko, tak pro vývoz, avšak součástková základna prakticky není zajištěna. Důležitost počítacích strojů pro rozvoj automatizace a řízení výroby je nesporná. Vyšla řada pojednání, kde všude lze použít počítací stroje a přesto máme značné zpoždění v jejich používání, jak je zřejmé z toho, že např. ve Spojených státech připadá 50 počítačů na 1 mil. obyvatel, ve Švýcarsku 30 počítačů a u nás jen 4. Úkol vyrobit 7 počítacích strojů typu Epos do r. 1965 je nakonec i ohrožen a podle sdělení pracovníků v tom oboru budou hotovy jen 2. To proto, že rozvoj počítacích strojů je ohrožen nedostatečným rozvojem součástkové základny co do kvantity i kvality, neboť počítací stroje vyžadují vysokou kvalitu diod a transistorů. V zahraničí jsou již vyráběny pojízdné samočinné počítače, které se zasazují do výrobních pochodů k získání údajů pro zlepšení výrobních postupů, jsou hromadně i zaváděny samočinné počítače v tepelných elektrárnách, které uspoří náklad na 1 Kw instalovaného výkonu, zmenší o 50 % vybavení tepelných elektráren kontrolními přístroji a při uvádění dalších agregátů do provozu není třeba dalších pracovníků. Je zaváděna i komplexní automatizace provozu kyslíkových konvertorů samočinnými počítači, kde se ukázalo, že se tím dosáhne rovnoměrného pracovního postupu, nejmenší spotřeby surovin při největší možné výrobnosti.

Nedostatečná součástková základna brání u nás i výrobě transistorových televisorů, dnes již všeobecně ve světě používaných. Náš technický rozvoj má stále jeden zásadní nedostatek. Známe, na kterém úseku by bylo třeba technický rozvoj uplatňovat, avšak jeho realizace jde stále pomalu. V minulém roce byl také znovu sestavován plán rozvoje vědy a techniky, v kterém byly uvedeny komplexně plánované úkoly rozvoje a techniky s konkrétním rozpracováním jejich zajištěnosti. A přestože od jeho zpracování uplynulo teprve půl roku, je realizace úkolů v plánovaných termínech již pochybená. Tak např. se říká, že v roce 1963 se zahajuje výstavba elektrizace trati Kolín - H. Brod - Jihlava na střídavý proud, kde první úsek tahu Kutná Hora - Jihlava má být uveden do zkušebního elektrického provozu začátkem r. 1965. Podle rozsahu prací, které se provádějí, těžko lze předpokládat, že toto bude realizováno v plánovaném termínu. Možná, že málo z těchto stěžejních úkolů je plněno podle harmonogramu a bude v plánovaných termínech.

Ve zprávě se hovoří o poklesu tvorby zisku proti předchozímu roku. To je způsobeno nesplněním rozhodujících ukazatelů plánu, plánovanými i neplánovanými změnami sortimentu a vůbec všeobecným ochabnutím kázně a péče o hospodárnost. Na tento celý stav má i svůj podstatný vliv nedostatek v řízení. Řídit a organizovat každý úsek národního hospodářství vyžaduje značných znalostí odborných i politických. Volání po zlepšení řízení a organizaci výroby mnoho lidí na podnicích zaměňuje za reorganizaci. Tento zvyk se přesunul prakticky již na mnohá pracoviště na závodech i úřadech, takže místo toho, aby se některé nedostatky odstranily tím, že se provede důkladný jejich rozbor, najdou se příčiny, provede se raději nová reorganizace tím, že se vytvoří nová víceméně důležitá oddělení se značným přesunem lidí a očekává se, že tím okamžikem se všechno zlepší.

Nelze přehlédnout, že má-li se někdo stát dobrým odborníkem toho nebo onoho oboru, odevzdávat kvalitní práci, potřebuje k tomu více nebo méně dlouhé doby na zapracování. A teď posuďme stav v některých našich podnicích.

Je známo, že vynikajícími podniky se mohou stát ty, které ve svých oborech mají tradici, čili jsou dobře zavedeny, poněvadž jejich pracovníci mohou dobře sledovat světový vývoj tohoto oboru, perspektivně si plánovat rozvoj apod. Těžko se bude mluvit o vysoké úrovni u těch podniků, kde vždycky dochází po krátké době ke změnám výrobního programu, lidé se musí zapracovávat a zaučovat na nový program a nelze se divit, že úroveň některých je nedostatečná. Je samozřejmé, že nelze se někdy ubránit změnám ve výrobě - vždyť rychlá orientace na potřeby tuzemského i zahraničního trhu je nutná - ale nesmí se to stát systémem. Každá nová organizace musí mít svůj účel, význam a musí přinést národnímu hospodářství zisk v co nejkratší době. U každé nové organizace by mělo být předem provedeno ekonomické zhodnocení s vyčíslením úspor a nákladů, v úspoře pracovníků, zvýšení výroby apod. Je skutečností, že každá zmínka o reorganizaci třeba na vyšším orgánu okamžitě vyvolává horečnou reorganizační činnost na orgánech nižších a na podnicích s tím, aby se získaly třeba ty výhody, které nebylo možno v minulé reorganizaci dosáhnout a někdy se již počítá na další reorganizaci, jestli to tentokrát nevyjde. Přineslo by jistě výhody, kdyby potíže se postupně a rychle odstraňovaly, kdyby se více přemýšlelo nad zlepšením organizace, které by přineslo prospěch vlastní výrobě.

Soudružky a soudruzi, státní závěrečný účet ukázal na potíže národního hospodářství, zásadní linii pro jejich odstranění daly XII. sjezd KSČ a řada usnesení ÚV a vlády. Půjde o to nejen tato usnesení rozpracovat a pro ně agitovat, ale také je plnit. Kdyby každý náš občan do důsledku a poctivě plnil své povinnosti, nebylo by třeba některých mimořádných opatření, která většinou napravují to, co se nedobrou prací zanedbalo.

Předseda NS Fierlinger: Děkuji s. poslanci inž. Smékalovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tudíž skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. Tymešovi.

Zpravodaj posl. Tymeš: Vzdávám se slova.

Předseda NS Fierlinger:

Můžeme přistoupit k hlasování.

Nebudou-li proti tomu námitky, dám hlasovat podle přednesené zpravodajské zprávy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s vládním návrhem usnesení, jímž Národní shromáždění schvaluje podle článku 41 ústavy státní závěrečný účet Československé socialistické republiky za rok 1962, nechť zvedne ruku!

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo státní závěrečný účet Československé socialistické republiky za rok 1962.