Víme však, že i v NSR vystupují dnes nejen jednotlivci, ale celé skupiny mírumilovných lidí, proti militaristické a revanšistické orientaci Adenauerovy vlády, proti válce a za mírové soužití. I když jsou prohlašováni za zrádce národa a také protiprávně stíháni, jak jsme toho byli nedávno svědky při ostudné soudní akci proti Svazu pronásledovaných nacismem, přece jen neustupují a bojují dál. A právě v nich se zračí vůle západoněmeckého lidu po životě v míru a přátelství. Proto tyto zdravé síly německého národa mají naše plné sympatie a plnou podporu všeho našeho lidu v jejich těžkém, ale záslužném úsilí.

Zahraniční výbor našeho Národního shromáždění sleduje velmi bedlivě vývoj poměrů v Německu a aktivně podporuje veškeré úsilí SSSR, NDR a naší vlády o konečné vyřešení německého problému. Za tím účelem ustavil i pracovní skupinu poslanců, která ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí se výlučně zabývá vývojem německé otázky a připravuje materiály pro výbor. I náš styk s Lidovou sněmovnou NDR se rozvíjí v přátelské spoluprácí a přáli bychom si, aby naše Národní shromáždění mohlo navázat vzájemné styky i se západoněmeckou Spolkovou sněmovnou. Jistě by to pomáhalo mnohé otázky objasňovat a naše stanovisko sbližovat.

Vítáme zároveň obnovení rozhovorů mezi SSSR a USA o německém problému, které byly přerušeny loni v době karibské krize. Apelujeme na diplomaty a státníky USA, aby k jednání přistupovali s dobrou vůlí problém dořešit a zbavit tak lidstvo nebezpečí, které tkví právě v agresivní politice vlády NSR. Vzájemná dohoda bude přínosem k uvolnění mezinárodního napětí a ke splnění tužeb národů. Vždyť jediným východiskem z dnešní neurovnané mezinárodní situace je mírové uspořádání všech sporných mezinárodních otázek a nastoupení cesty mírového soužití mezi všemi státy a národy. To je politika Sovětského svazu a všech zemí socialistického tábora, politika míru a já pevně věřím, že každý poctivý a čestný muž i žena na té či oné straně, jimž leží na srdci budoucnost lidstva, štěstí rodin a dětí, každý kdo nenávidí válku, bude spolu s námi usilovat o mírové urovnání otázky Německa a o mírové soužití národů. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Valo:

Dávam slovo podpredsedovi NZ dr. Kyselému.

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Súdružky a súdruhovia poslanci!

So záujmom sme vypočuli výklad ministra zahraničných vecí ČSSR súdruha Davida, kde okrem iného hodnotil cestu nasej straníckej a vládnej delegácie, vedenej prezidentom republiky a prvým tajomníkom ÚV KSČ súdruhom Novotným do štátov juhovýchodnej Ázie. Už v jej priebehu sme ju sledovali pozorne, vďaka našej tlači, rozhlasu a televízie, ktoré nás denne o nej obšírne informovali slovom i obrazom. No i tak radi sme vypočuli výklad súdruha Davida, ktorý sa tejto štátnickej návštevy osobne zúčastnil a preto mohol nám správne dokresliť obraz, ktorý sme si vytvorili. Tento zvýšený záujem o túto cestu - a to i u širokej verejnosti - je o to opodstatnenejší, že šlo o návštevy hlavy štátu v tej časti sveta, kde sa prejavuje zvýšená politická aktivita bývalých kolonizátorov i neokolonistov, ktorí vyvíjajú nebývalé úsilie o dobytie stratených pozícií. Len keď z tohoto zorného uhľa sa pozeráme na veci, pochopíme, prečo pravicové elementy vyvolali v Indonézii povstanie proti legálnej vláde, prečo sa bratovražedne bojuje proti vlastencom Južného Vietnamu, prečo museli prelievať krv obyvatelia Laosu, prečo musel v Barme prevziať moc generál Nei Win a prečo musel práve v tieto dni podať demisiu hlava štátu Kambodže princ Sihanuk. Odpoveď na všetky tieto otázky dáva skutočnosť, že imperialisti sa tu snažia získať hospodárske i vojenské pozície. Toto všetko majme, súdružky a súdruhovia poslanci na zreteli, keď chceme správne pochopiť ak účel, tak i závažnosť cesty súdruha Novotného do Indonézie, Vietnamu, Kambodže i Barmy, ktorú súdruh David správne a výstižne nazval cestou priateľstva a mieru. Je nám tiež jasné, že absolvované návštevy sa uskutočnili v zmysle línie XII. sjazdu KSČ. Radi sme počuli akej úcte a vážnosti sa tešil súdruh prezident i jeho doprovod i u širokých más. To všetko svedčí o tom, že zahranično-politická prestíž našej socialistickej republiky proti minulosti podstatne vzrástla, je svedectvom toho, že celý svet vie ako nekompromisne a úprimne usilujeme o udržanie spravodlivého mieru, ďalej svedčí i o tom, že náš ľud odmieta rasovú diskrimináciu, ako i to, že kto je hoden slobody, slobodu si vie vážiť každú - ako to napísal veľký básnik Kolár. Pevne sme presvedčení i o užitočnosti a potrebe výmeny názorov na veci, ktoré zaujímajú nás i našich hostiteľov. Považujeme za správne, že náš prezident sa osobne presvedčil o živote ľudí navštívených krajín, o ich problémoch, o ich túžbach. Vo všetkých týchto smeroch bol výklad súdruha ministra Davida obšírny, presvedčivý a výstižný. No pritom jednako cítim potrebu prehovoriť k prednesenej zpráve svoje pohľady i skúsenosti. Zdá sa mi, že mám k tomu oprávnenie už i preto, že dve z navštívených krajín, a to Vietnam a Barmu, som tiež navštívil a pokiaľ ide o Indonéziu a Kambodžu, mal som česť stretnúť sa s ich najvyššími predstaviteľmi, keď boli u nás na návšteve. To dúfam mi dáva oprávnenie pripojiť k predneseným zisteniam svoje poznatky s úmyslom podporí vývody súdruha ministra.

Chcem predoslať, že celá juhovýchodná Ázia má svoju slávnu minulosť. Poznáme slávnu históriu ríše Khmerov, legendárny Takaun, starý Prome. Tu vraj bola kedysi kolíska ľudstva. Sú to krajiny silne zaľudnené s bujnou a štedrou prírodou. Národy tu žijúce nechali hojnosť cenných historických pamiatok a to jak slovesných, výtvarných, tak i staviteľských. Kto by si nespomenul na slávne staviteľské umenie v Ynkoru, alebo pestrosť a mnohotvárnosť pagod v Pagánu. Kto by neobdivoval nenapodobiteľné ľudové umenie najmä tance a spevy obyvateľov Bali alebo Jávy. To je dôkazom o tom, že tu žil a žije ľud udatný, tvorivý, milujúci krásu a dobro. A ako všade ľudia na svete tak i oni milovali slobodu a túžili po lepšom zajtrajšku. A snáď to sa im stalo osudným. Rozvoj moreplavectva v Európe vylákal dobrodruhov, pirátov a konkvistátorov, hrubých to dobyvateľov zámorských krajín v mene svojich panovníkov, aby v týchto končinách hľadali zlato, drahokamy, vzácne oleje a korenie a pozdejšie rozmanité suroviny vhodné na spracovanie. Prišli v mene kríža, s mečom, učili láske, ale rozsievali nenávisť a biedu. ľud i krajina, ktorú tu domorodci obývajú stala sa výdatným zdrojom bohatstva cudzích národov - kolonizátorov. Títo, aby ukľudnili svoje čierne svedomie, vymýšľali si teórie o poslaní bielej rasy a o funkcii civilizácie. Azda sú vám všetky tieto veci známe a preto treba vysvetliť prečo o nich hovorím. Hovorím o nich preto, aby ste si výraznejšie uvedomili, že je teraz našou mravnou a podľa charty OSN i právnou povinnosťou všetkých, pomáhať vývojovým krajinám v ich úsilí o zveľadenie ich vlasti. Náš ľud vždy mal zmysel pre to čo je mravné a čo je správne, a preto chápe i povinnosť pomáhať týmto krajinám. Náš ľud vie dobre aké krivdy a utrpenie zanechali po sebe kolonizátori. Ľud týchto krajín bez vlastného zavinenia ocitol sa v hmotnej i kultúrnej biede a preto je spravodlivé, aby sme dopomohli odstrániť to, čo za stáročia poroby stratil. Sám vlastnými silami by to nemohol dokázať. História v tomto smere zaznamenala iba jeden príklad, keď ľud vlastnými silami vybredol z bahna zaostalosti a biedy - a to je Sovietsky sväz. Viac takýchto príkladov história neuvádza. Ale ja chcem ešte vo svojej argumentácii pokračovať. Veď my sme ľudia mieru. Spravodlivý a trvalý mier je možno zabezpečiť iba v určitých podmienkach. Takou podstatnou podmienkou je i to, aby si ľudia i národy boli rovné. A nieto rovnosti tam, kde sú príkre sociálne rozdiely. O tom nás presvedčivo poučuje náš vlastný príklad. Mám tu na mysli pomer Čechov a Slovákov. Len veľkolepý program industrializácie Slovenska ako ho uskutočňuje KSČ prináša postupné hospodárske i sociálne vyrovnávanie medzi našimi národmi, a to je pevný základ i k skutočnému bratskému spolunažívaniu.

Koloniálne národy vždy nenávideli svojich zotročovateľov. Ale nenávisť sama o sebe ešte nestačila k tomu, aby zhodila jarmo útlaku. K tomu je treba vždy činov, k tomu je treba boj. A tu si treba pripomenúť, že oslobodzovací boj v kolóniách začal iba po prvej svetovej vojne. Nie je to ovšem náhodné, ale ľahko pochopíme, že sa tak stalo pod priamym vplyvom nesmrteľných ideí Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie, ktorá dala národom i v kolóniách nielen nové nádeje a sľubné perspektívy, ale predovšetkým zelektrizovala masy a dala im revolučný bojový impulz. Je len v súlade s tým, čo som povedal, že boj silnej v druhej svetovej vojne a po vzniku socialistickej ústavy sa koloniálny systém v pravom slova zmysle rozpadol. Ovšem i tu ešte vidíme dozvuky strastí a obetí, ako je zreteľným príkladom Kongo. No súčasne treba si uvedomiť, že oslobodzovací boj v kolóniách nemal vždy v sebe hneď prvky sociálnych revolúcií. V tomto smere sa u nás ľudia často mýlia, keď si myslia, že oslobodené štáty sú štátmi nášho typu alebo typu ľudovodemokratických štátov. Tento omyl často vyvoláva u širokých más klamný dojem a preto nechápu, prečo tam niekedy žalárujú alebo ináč prenasledujú pokrokových ľudí, ako napr. v Alžírsku. Tieto javy vieme dialekticky vysvetliť. Veď ide o boj s prvkami nacionálnymi a v týchto krajinách, kde niet priemyslu, alebo je veľmi malý, je i robotnícka trieda buď slabá, alebo nijaká. V takomto položení miestna buržoázia najmä i inteligencia odchovaná v školách kolonizátorov ľahko ovládne náboženskými i nacionálnymi heslami ešte triedne neuvedomelé obyvateľstvo. No súčasne si treba uvedomiť, že oslobodzovacím bojom sa vývoj nekončí, ale skoro povedal by som začína. Takže i tu postupne budú sa uplatňovať zákon vývoja spoločnosti. Preto my i týmto národom podľa svojich síl pomáhame a s nimi obchodujeme, čo pravda, nie je to isté. Takáto pomoc sbližuje národy, núti k spolupráci, vyvoláva dôveru a priateľské vzťahy, posiluje úprimnosť v náuku o mierovom spolužití národov. Kto tieto hľadiska nevidí, alebo úskoprse a sebecky uplatňuje iba svoje osobné záujmy, ten škodí medzinárodným záujmom a hlavne veci mieru a pokroku. Preto i rokovania súdruha prezidenta v smere pomôcť navštíveným krajinám sú v súlade s proletárskym internacionalizmom, v súlade s mierovým spolužitím národov, v súlade s bojom za mier, tak ako je to v uzneseniach XII. sjazdu KSČ.

A keď som už rozvinul otázku pomoci rozvojovým krajinám, pre upresnenie chcem dodať, že nie všetko čo sa týmto štátom poskytuje, je pomocou. Sú i také takzvané pomoci, ktoré zvyšujú závislosť rozvojových krajín, a to buď vo forme politických, hospodárskych, či vojenských klauzulí. ide zväčša o putá, ktoré v dnešnom jazyku nazývame novokolonializmom. Na ten spôsob niečo som videl v Barme v Inseinu v predmestí Rangúnu, kde západonemecká firma Demag vybudovala hutný kombinát. I ak odhliadneme od zastaralého zariadenia, jeho najväčšou vadou je, že nemá domácich surovín. Tú surovinu tam nemeckí geológovia práve hľadajú. A tak sa zdá, že Spolkové Nemecko lepšie pozná prírodné bohatstvá Barmy, ako oni sami. Podobný príklad je i u podniku BPI. Je to farmaceutický závod v Rangúnu, ktorý navštívil i s. prezident. Bol postavený anglickým kapitálom asi za 60 mil. čatov, to je asi našich 90 mil. Kčs, ale s podmienkou, že - myslím po dobu 10 rokov - nebude konkurenčne uplatňovať svoje výrobky. Naproti tomu naša pomoc, ktorú poskytujeme v akejkoľvek forme, je vždy bez politických i vojenských podmienok. Preto je o našu pomoc vždy veľký záujem, ktorému vždy nemožno vyhovieť. Presvedčil som sa napr. v Barme, ako sa dožadovali našich traktorov a pomoci pri budovaní dielní na ich opravy a výrobu náhradných dielov. V čase keď som tam bol, dosť stagnoval náš vzájomný obchod. Pokúsili sme sa tu situáciu vylepšiť a snáď i pri návšteve súdruha prezidenta bola o tom reč. Horšie je ešte to, že už v čase nášho pobytu sa mala dohodnúť kultúrna spolupráca výhodná pre obe strany. Zdá sa, že v tomto smere sme dosiaľ neuspeli, i keď s. posl. Skála i s. Lapárová v tom smere vyvíjali veľké úsilie.

Toto sú pohľady, ktorými som chcel podporiť výklad súdruha ministra Davida a potvrdiť, že cesta hlavy štátu a jeho doprovodu bola užitočná, plodná a dobre organizovaná, a preto verím, že posilnila vzťahy medzi národmi a že znásobila úsilie o mierové spolužitie i o hospodársku spoluprácu. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Valo:

Dávam slovo posl. inž. Fliegerovi.

Posl. inž. Flieger: Soudružky a soudruzi poslanci!

Chci hovořit k té částí výkladu s. ministra Davida, která se týkala otázek mezinárodní socialistické dělby práce. S. ministr v této otázce především zdůraznil, že jedině za předpokladu plného využití všech možností a rezerv, které mezinárodní dělba skýtá, mohou členské země jako celek a ČSSR jako neoddělitelný článek tohoto celku pokračovat rychlými tempy ve svém vývoji. Tuto skutečnost si denně ověřujeme na našich závodech, projekčních a výzkumných ústavech při řešení problémů technického rozvoje, zajištění potřebného tempa růstu, produktivity práce a efektivnosti výroby. Je to vždy jak začarovaný kruh. Dostaneme úkol zajistit vysoký růst produktivity práce, o které jsme přesvědčeni, že odpovídá potřebám nár. hospodářství. Cesta splnění úkolů vede jednoznačně k automatizaci a mechanizaci výrobních procesů, ke které je zapotřebí složitých a drahých strojů a zařízení, když však zkoumáme efektivnost zavedení těchto strojů do výroby, přicházíme k závěru, že v důsledku nízké sériovosti tyto stroje použít nemůžeme, neboť dosahované úspory neuhradí jejich vysoké pořizovací náklady a v důsledku toho by produkce na takových strojích a zařízeních byla dražší než dříve. Zbude nám v daných podmínkách se automatizace odříci a produktivitu práce zajišťovat řadou drobných technicko organizačních opatření a návrhů, aniž bychom dosáhli potřebného tempa růstu. Tady ten začarovaný kruh končí s tím, že začínáme mluvit o nereálnosti plánu a že k zajištění výroby potřebujeme daleko větší počet pracovníků. Zde začíná část našich rozhodujících disproporcí. 3. pětiletý plán práce předpokládal, že přírůstek prům. výroby bude zabezpečován zhruba z 90% růstem produktivity práce, zatímco vývoj dvou posledních let ukázal, že růst produktivity práce pokrýval přírůstek výroby jenom ze 60%

Jestliže máme v příštích letech obnovit proporcionalitu nár. hospodářství, tak musíme především vytvořit základní podmínky pro široké uplatnění automatizace a mechanizace, to znamená dosáhnout v každém vyráběném oboru takovou sériovost výroby, při které je uplatnění automatizace efektivní. Je nesporné, že tyto podmínky nelze vytvořit pouze v rámci naší socialistické republiky a jediná možná cesta je v účinné mezinárodní dělbě práce v rámci socialistického tábora. Pokud budeme sledovat cestu zvyšování sériovosti, musíme rozhodně omezit vyráběný sortiment výrobků a podělit se o něj v rámci celé soustavy. To je objektivní nutnost, která odpovídá dosaženému stupni rozvoje výrobních sil. Nové výrobní síly si vyžadují překlenout úzké možnosti národních ekonomik jednotlivých socialistických zemí, které omezují možnost jejich dalšího prudkého rozvoje. Znamená to, že naše tendence k vytváření velkých ekonomických celků se specializovanou výrobou se projevuje jako obecná zákonitost, jejíž narušování by mělo negativní důsledky na rozvoj ekonomiky všech členských států Rady. Potřebný rozvoj jednotlivých států si proto sám přímo vynucuje přechod na účinnější formy mezinárodní světové dělby práce. Všichni jsme s povděkem uvítali závěry z červnových porad prvních tajemníků kom. a děl. stran zemí RVHP, které zajišťují další rozšíření vzájemné spolupráce a využití všech předností soc. soustavy a uvolňují tak další prostor v rozvoji ekonomik všech soc. států. Pro Československo má dělba práce mimořádný význam, neboť jako poměrně malá země s rozvinutým průmyslem, omezenými zdroji surovin a energetiky by již nemohlo nadále udržovat vysoké tempo svého rozvoje.

Podívejme se třeba jen na otázky potřebného rozvoje těžby rozhodujících surovin jako železné rudy, mědi, hliníku, zinku síry, draselných hnojiv apod. Rozvoj našeho průmyslu je na perspektivní zásobování těmito surovinami přímo životně odkázán. Přitom bez účelné vzájemné pomoci by spřátelené země, odkud tyto suroviny dovážíme, nemohly v důsledku svých investičních možností při nejlepší vůli zajistit naši potřebu. Proto je v našem vlastním zájmu účelově pomáhat rozvoji rozhodujícího těžebního průmyslu v jednotlivých zemích RVHP. Obdobná je i situace ve využití energetických zdrojů. Spolupráce s Polskou lidovou republikou v těžbě uhlí a společná výstavba elektráren v Rumunské lidové republice přináší společné výhody oběma partnerům. Československo se podílí svým strojním vybavením v těchto investicích a má zajištěny potřebné dodávky surovin a energetických zdrojů pro rozvoj svého průmyslu. Neřešit tyto otázky tímto způsobem by znamenalo zajišťovat dovoz surovin z kapitalistických států se všemi nepříznivými dopady. V tomto směru tedy má socialistický tábor před sebou celou řadu dalších možností, které je třeba v nových podmínkách usilovněji využívat.

Široké pole působnosti zůstává pro dělbu práce i ve zpracovatelském průmyslu, kde nás očekává daleko obtížnější situace vzhledem k tomu, že k účinné specializaci přistupujeme v době, kdy v jednotlivých zemích byla již vybudována řada nových závodů a zavedena celá škála nových výrob a to většinou duplicitně v jednotlivých zemích. Vezměme si namátkou třeba výrobu automobilů, motocyklů, radiopřijímačů, televizorů apod. V rámci RVHP i jednotlivých zemí existuje taková roztříštěnost výroby, že ani v jedné ze zemí nejsou většinou splněny podmínky optimálních sériovostí, které se pohybují v rozmezí 200-600 tisíc kusů ročně. Zatím tyto výroby dosahují v jednotlivých zemích sériovost v nejlepším případě 50-100 tisíc kusů ročně, což v žádném případě nevytváří podmínky pro ekonomickou automatizaci výroby. Dosažené výsledky ve specializaci na tomto úseku tedy ani zdaleka neodpovídají potřebám soc. zemí, zejména potřebám ČSSR, jejíž sortiment strojírenské výroby zahrnuje podle odhadu asi 70% světového sortimentu. Urychlené odstranění takové roztříštěnosti je přímo životním zájmem naší republiky a bude vyžadovat z naší strany velkou iniciativu. Dnes již otázka specializace a dělby práce netkví v pouhém uznávání a proklamování všech výhod, ale v urychleném rozpracování konkrétních návrhů a konkrétních způsobů zajištění specializace. V této souvislosti musíme zvýšit nároky na naši řídící a plánovací činnost a starat se o její zvědečtění. Jde o domyšlení maximálního zajištění potřeb i využití existujících možností. Myslím, že je zapotřebí nasadit všechny páky k tomu, abychom nepromarnili ani jediný den ani jedinou příležitost při uskutečňování dělby práce, neboť v ní jsou skryty ty největší zdroje. Vzpomínám si na návštěvu brněnského veletrhu. Většina států soc. tábora předváděla svůj universální soustruh, který je typickým představitelem zaostávající techniky. Když si promítneme za každým strojem tu objemnou skupinu konstruktérů, než byl zkonstruován i počet pracovníků, kteří ho vyráběli a představíme si, že každý konstrukční kolektiv mohl vymyslet při vhodné kooperaci jiný dokonalejší obráběcí stroj, to naše závody by byly postupně lépe vybavovány než dosud. A tak by bylo možné ukazovat příklad za příkladem. Velmi významná je oblast výzkumu a vývoje, kterou je také zapotřebí účelně koordinovat, neboť koncentrace sil na základní problémy nových poznatků vytváří nejlepší předpoklady k dosažení vysokých výsledků, nevyužití dosažených zkušeností v rámci tábora a duplicitního vývoje je plýtvání lidí a prostředky.