Před zraky celosvětové veřejnosti
se dostává plného potvrzení závěrům
Prohlášení porady 81 komunistických
a dělnických stran z roku 1960, že v nové
etapě všeobecné krize kapitalismu "prudce
se zostřují všechny rozpory imperialismu"
a že "světová kapitalistická soustava
je zachvácena hlubokým procesem úpadku a
rozkladu".
Posuzujeme-li rozpory mezi imperialistickými státy
a jejich seskupeními, musíme především
vidět, že všechny koncepce imperialismu - ať
již jde o politickou unii ve smyslu osy Bonn - Paříž,
nebo o tzv. atlantické partnerství podle anglosaského
receptu, pod vedením amerického imperialismu - mají
společného jmenovatele v antikomunismu, všechny
počítají s přípravou agrese
proti socialistickým zemím.
Všimněme si například dvou vojensko-politických
koncepcí v oblasti jaderných zbraní, tzv.
mnohonárodní jaderné síly, prosazované
USA a tzv. národní jaderné síly v
pojetí de Gaulla. V obou případech jde o
zvýšení jaderného potenciálu
Západu v přípravě agresívní
války. Obě představují vážnou
hrozbu míru.
Zvláště znepokojivou skutečností
je to, že obě tyto koncepce přivádějí
NSR stále blíže k vlastnictví jaderných
zbraní. Proto se západoněmečtí
revanšisté orientují na obě možnosti.
Proti linii příprav agrese, uzavřených
integračních seskupení a diskriminace, kterou
nutno rozhodně odsoudit, stavíme politiku mírového
soužití, rozvíjení styků bez
diskriminace na základě vzájemných
výhod a rovnoprávnosti. Pro upevnění
důvěry a rozvíjení dobrých
vztahů mezi státy s rozdílným společenským
zřízením má velký význam
mezinárodní hospodářská spolupráce
a zvláště zahraniční obchod.
Z tohoto hlediska bude velmi důležitou Konference
OSN o obchodu a rozvoji, která má být uspořádána
v roce 1964. Budeme spolu s dalšími socialistickými
zeměmi usilovat o to, aby umožnila široký
nástup k takovým formám hospodářské
spolupráce, které by v praxi respektovaly svrchovanost
a národní zájmy všech zemí, a
které by napomáhaly hospodářské
nezávislosti všech států.
Pokládáme za prospěšné, aby byla
ustavena obchodní organizace, jejímž prostřednictvím
by bylo zajištěno, že diskriminace z hospodářských
vztahů mezi státy bude odstraňována
a že bude vytvořen užitečný nástroj
k rozvoji rovnoprávné spolupráce ve světovém
hospodářství a mezinárodním
obchodě.
V duchu usnesení XII. sjezdu KSČ hodláme
rozvíjet na zásadách mírového
soužití vzájemné vztahy i se západními
kapitalistickými zeměmi, dosáhnout v nich
zlepšení a tím přispět k celkovému
ozdravění mezinárodního ovzduší.
To předpokládá, aby všechny tyto země
vůči nám respektovaly zásadu naprosté
rovnosti a rozloučily se s pokusy o různé
provokace a s pokusy o vměšování do
našich vnitřních záležitostí.
Praxe ukazuje, že dodržují-li kapitalistické
státy tyto zásady, přináší
to kladné výsledky. S řadou kapitalistických
zemí máme vzestupnou úroveň obchodních
a kulturních styků a též užitečné
kontakty po vládní a parlamentní linii.
Chci ještě zdůraznit, že ČSSR vždy
pokládala neutrální postavení některých
evropských zemí za pozitivní prvek v mezinárodních
vztazích.
Zvláště u sousedního Rakouska máme
zájem jak na rozvoji vzájemných styků,
tak na tom, aby Rakousko přísně respektovalo
závazky neutrality, které si samo uložilo a
které vyplývají ze státní smlouvy.
Toto je třeba zdůraznit zvláště
nyní, v souvislosti se zřejmým úsilím
některých rakouských oficiálních
kruhů o zavlečení Rakouska do EHS, které
je budováno jako ekonomická základna NATO
a zaměřeno proti socialistickým zemím.
Pro rozšíření vzájemně
výhodné spolupráce s Rakouskem budeme nadále
vytvářet předpoklady. Jestliže Rakousko
bude postupovat obdobně, dojdeme k výsledkům,
které přinesou prospěch lidu obou našich
zemí.
Soudružky a soudruzi poslanci!
Spolu s vnitřními úspěchy a upevňováním
naší vlasti upevňovalo se i její mezinárodní
postavení. U příležitosti 15. výročí
Února prohlásil první tajemník ÚV
KSČ a president republiky soudruh Antonín Novotný
toto:
"Naše mezinárodní postavení je
dnes pevné a náš socialistický stát
je aktivním činitelem v mezinárodních
vztazích."
To je výsledkem našeho nerozborného spojenectví
se Sovětským svazem, naší příslušnosti
ke světové socialistické soustavě,
obětavé práce našeho lidu, jakož
i aktivního působení československé
zahraniční politiky, řízené
ústředním výborem naší
strany.
Dobrou a stále se upevňující pozici
Československa ve světě je možno doložit
i řadou faktů o rozvoji našich styků
se zahraničím.
Za posledních pět let jsme navázali diplomatické
styky s 21 nesocialistickými státy. V současné
době máme diplomatické a konzulární
styky se 73 státy a v zahraničí pracuje 83
našich zastupitelských úřadů.
Rovněž se zvyšovala úroveň našeho
zastoupení. Ve stejném období bylo vzájemně
povýšeno 15 vyslanectví na velvyslanectví
a 1 generální konzulát přeměněn
na vyslanectví.
ČSSR je členem v 32 mezinárodních
organizacích vládních a mimo to československé
organizace a naši představitelé jsou členy
286 mezinárodních organizací nevládních
a 331 národních organizací s mezinárodní
účastí. Je třeba, aby i nadále
všichni naši lidé v těchto organizacích
a v jejich nejrůznějších orgánech,
do nichž jsou často voleni, aktivně a iniciativně
pracovali pro vítězství mírového
soužití a přátelské spolupráce
mezi národy.
Celkový obrat našeho zahraničního obchodu
se za uplynulých 5 lety zvýšil asi o 1/3.
Obchodní a platební styk byl nově upraven
se 13 státy, které se osvobodily z pout kolonialismu.
S celou řadou států, zejména afrických,
jsou vedena hospodářsko-obchodní jednání.
V hospodářských stycích naší
země má velikou důležitost pro upevňování
jejího postavení, její dobrou pověst,
dodržování lhůt, vysoká kvalita
a světová technická úroveň
našich dodávek do zahraničí. Je třeba
na všech úsecích pracovat k tomu, aby naše
výrobky obstály v podmínkách konkurence,
zostřené diskriminací. Práce, která
je ztělesněna v našich výrobcích,
musí stále proslavovat dobré jméno
socialistického Československa.
S mnoha zeměmi se úspěšně rozvíjejí
naše kulturní styky, které v současné
době uskutečňujeme se 60 zeměmi. Smluvně
jsou upraveny v rámci kulturních dohod nebo smluv
s 31 státy, z nichž 15 patří k rozvojovým
zemím Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Široce
se rozvinuly i styky vědecké, školské
a sportovní. Představitelé naší
kultury, vědy a sportu, jednotlivci i kolektivy vykonali
velikou záslužnou práci při propagování
své socialistické vlasti.
Totéž v plné míře platí
o činnosti našich společenských organizací
při rozvíjení jejich bohatých mezinárodních
styků.
Plodné a užitečné styky se zahraničím
rozvíjelo i naše Národní shromáždění.
V uplynulých létech vyslalo i přijalo celou
řadu významných parlamentních delegací,
obrátilo se k parlamentům téměř
všech zemí světa s důležitými
výzvami ke společnému postupu v naléhavých
mezinárodních problémech.
Díky moudrého a prozíravému vedení
Komunistické strany Československa získala
naše republika sympatie a množství přátel
ve světě, kteří mají k naší
socialistické vlasti a její důsledné
mírové politice velkou důvěru a úctu.
Je třeba mít neustále na zřeteli,
že výsledky budovatelské práce lidu
jsou hlavní oporou naší zahraniční
politiky. Z toho jasně vyplývá, že zahraniční
politika není zdaleka jen věcí socialistické
diplomacie, ale nejširších lidových mas.
Soudružky a soudruzi poslanci!
Československá mírová zahraniční
politika, kterou rozvinul XII. sjezd Komunistické strany
Československa, vyplývá ze samé podstaty
našeho socialistického zřízení.
Je to politika nerozborného přátelství
a spojenectví se Sovětským svazem a upevňování
jednoty a síly světové socialistické
soustavy.
Je to politika, jejíž generální linií
je mírové soužití a soutěžení
států s rozdílným společenským
zřízením. Život znovu a znovu potvrzuje
její naprostou správnost.
Je to politika, která aktivně přispívá
k zajištění příznivých
podmínek pro vítězství socialismu
nad kapitalismem a která za úkol všech úkolů
považuje udržení a upevnění světového
míru. (Potlesk.)
Místopředseda NS Beran:
Děkuji ministru zahraničních věcí
soudruhu Davidovi za jeho výklad. Rozprava bude zahájena
po polední přestávce ve 14.30 hod.
Přerušuji schůzi.
(Schůze přerušena v 13 hod. 26 min. a opět
zahájena v 15.00 hod.)
Podpredseda NZ Valo (zvoní): Zahajujem
prerušenú schôdzu Národného
zhromaždenia.
Oznamujem, že do rozpravy k výkladu ministra zahraničných
vecí o zahranične politických otázkach
sa prihlásili poslanci podpredseda NZ Fiala, podpredseda
NZ dr. Kyselý a poslanec inž. Flieger.
Dávam slovo prvému prihlásenému rečníkovi
podpredsedovi NZ Fialovi.
Místopředseda NS Fiala:
Před několika dny jsem se vrátil z 10denní
návštěvy v NDR a proto mi dovolte, abych k
významnému projevu našeho ministra zahraničních
věcí s. Davida zaměřil svůj
diskusní příspěvek především
k otázce Německa.
Jsem si vědom toho, že německý problém
není izolovaným problémem v současném
mezinárodním dění, že je jeho
součástí, avšak tak významnou
součástí, jejíž vyřešení
by otevřelo cestu k mírovému řešení
dalších mezinárodních problémů.
Proto si zaslouží zvláštní pozornosti
zejména z naší strany, poněvadž
se nás bezprostředně dotýká.
Je přece nemyslitelné, aby do nekonečna trval
dosavadní neurovnaný stav v Evropě, kde vinou
západních mocností nedošlo 18 let po
skončení druhé světové války
k uzavření mírové smlouvy s dvěma
stávajícími německými státy
a k vyřešení nenormální situace
v západním Berlíně.
Nám nemůže být lhostejno to, co se za
podpory západních imperialistů děje
v západním Německu. Zatím co na jedné
straně máme ty nejpřátelštější
vzájemné styky s jedním německým
státem, s vládou a lidem NDR, hrozí se nám
z druhé strany - z NSR - revanšistickými požadavky
na území, která nikdy Německu nepatřila.
Je samozřejmé, že u nás takovéto
revanšistické projevy bývalých nacistických
pohlavárů nebere nikdo vážně,
protože v současném postavení naší
socialistické republiky jsou prostě neuskutečnitelné.
Je však třeba vidět vzrůstající
militarizaci západního Německa, kde státní,
hospodářský, vojenský a justiční
aparát je převážně ovládán
starými nacisty, kteří nechtějí
brát poučení z krachu hitlerovského
militarismu. Vždyť militarismus, antikomunismus a revanšismus
staly se dnes součástí ztrnulé vládní
politiky NSR a proto znamenají nebezpečí
pro všechny národy Evropy, zejména pro její
sousedy.
Podzimní krize v karibské oblasti, vyvolaná
vládou USA, jíž se dostalo plného požehnání
bonnské vlády, nejlépe ukázala, jaké
nebezpečí může vyvstat pro lidstvo neuváženými
kroky válečných maniaků. Dík
rozvážné a moudré politice Sovětského
svazu, dík nerozborné jednotě socialistického
tábora a jeho hospodářské a obranné
síle, bylo toto válečné nebezpečí
rozumnými oboustrannými ústupky zažehnáno.
Lidstvo si oddechlo a je vděčno Sovětskému
svazu za prosazení jeho mírové politiky,
která je zaměřena jen a jen k mírovému
soužití národů a k řešení
všech mezinárodních problémů
cestou jednání a dohod.
Karibská krize však poučila svět, že
současná termonukleární válka
by se nezastavila ani před prahy američanů,
ani přede dveřmi příslušníků
kteréhokoliv jiného národa. A pokud jde o
západní Německo, jehož vláda
v nesourodé alianci s goulistickou vládou Francie
vztahuje nedočkavě ruce po atomových zbraních,
by si měla z karibské krize vzít především
poučení. Bývalý nacističtí
generálové, nyní ve službách
bundeswehru, by neměli zapomínat, že nejmocnější
a nejmodernější obranný atomový
potenciál na světě má Sovětský
svaz a že západní Německo, kde by začala
válka, by zhaslo jako svíčka hned v první
hodině války, jak to správně na VI.
sjezdu Jednotné socialistické strany Německa
prohlásil s. N. S. Chruščov.
Chtěl bych zdůraznit, že náš lid
se o svou národní nezávislost neobává,
a to zejména proto, že zárukou naší
bezpečnosti a národní svobody už bývalí
"mnichované" nejsou, ale mohutný tábor
socialistických zemí v čele s bratrským
Sovětským svazem. Jsme proto klidni, avšak
nejde jen o nás, jde o záležitost širší.
Jde o to, že bonnská politika militarismu a revanšismu
vytváří z NSR největší
evropské ohnisko válečného požáru
a tím ohrožuje bezpečnost a mír všeho
lidstva. To by se mělo stát varovným mementem
pro vlády a lid všech evropských států,
včetně Francie i USA.
Věrni politice mírového soužití,
jsme vždy podporovali a budeme i nadále usilovně
podporovat návrhy Sovětského svazu na uzavření
mírové smlouvy s oběma německými
státy a na normalizaci života v západním
Berlíně. Stejně tak se těší
naší plné podpoře návrhy NDR,
které k postupnému překonání
nynějšího rozkolu v Německu a k navázání
normálních vztahů mezi oběma německými
státy formuloval v sedmi známých bodech na
VI. sjezdu JSSN s. Walter Ulbricht.
Stejně tak v souladu s vůlí a projevy našeho
lidu se plně stavíme za protestní obsah not,
zaslaných sovětskou vládou vládám
NSR a Francie a naší vládou vládě
Francie, proti vojensko politické smlouvě mezi bonnskou
a pařížskou vládou. Jsme si vědomi
toho, že takováto aliance evropských reakčních
sil musí nezbytně vyvolat další zvýšení
napětí v mezinárodních vztazích
a proto ji právem odsuzujeme a před ní varujeme.
Jak jinak naproti tomu působí a je přijímán
mírumilovným lidem Francie, NSR a všech států
reálný návrh sovětské vlády
na uzavření paktu o neútočení
mezi státy Varšavské smlouvy a NATO, který
se těší plné podpoře všeho
našeho lidu. Je to návrh, který nežádá
po žádné straně ani oběti, ani
ústupky, nýbrž jen projev dobré vůle
ke zmírnění mezinárodního napětí
a nastoupení cesty k mírovému soužití
národů.
Na své nedávné cestě po NDR jsme se
setkali mezi všemi vrstvami německého lidu
s vřelými, přátelskými projevy
k naším národům, s oceněním
naší vzájemné spolupráce na všech
úsecích hospodářství, vědy
a kultury a s jistotou, že i lid NDR, vedený JSSN
si v brzké době vybuduje socialistickou společnost,
která bude ukazovat přednosti a cestu celému
Německu. A zde bych chtěl, soudružky a soudruzi,
uvést charakteristickou ukázku toho, jak i tzv.
střední vrstvy v NDR věří ve
vítězství socialismu v celém Německu.
Na své cestě po NDR jsme měli řadu
besed se všemi vrstvami obyvatel. V kraji Suhl na Oberhofu
vystoupil v diskusi majitel keramického závodu se
státní účastí a řekl,
že má sestru v Hamburku. Ta mu psala, aby všechno
v NDR nechal a přijel za ní, protože tam bude
prý mít možnost samostatného podnikání.
A on jí celkem vtipně odpověděl, že
zůstane kde je, že se mu vede dobře a že
by do socialismu nechtěl vstupovat dvakrát. Jak
vidíte, poznal, že obraz budoucího Německa
je v dnešní Německé demokratické
republice. Vždyť tvůrčí iniciativa
pracujících NDR se již dnes projevila v tom,
že průmyslová výroba NDR v r. 1961 činila
90% výroby celého Německa z r. 1936, přestože
tato část Německa nejvíce utrpěla
válkou a zaujímá jen necelou čtvrtinu
plochy staré německé říše.
V roce 1962 vzrostla dále průmyslová výroba
NDR o 6,1% a produktivita práce se zvýšila
o 8,4% oproti roku 1961. Ukazuje se, že při zachování
plánovaného tempa rozvoje národního
hospodářství bude se výroba NDR rovnat
v roce 1964 výrobě celého předválečného
Německa. K těmto úspěchům našim
německým přátelům upřímně
blahopřejeme.
Přitom je třeba vidět, že tyto úspěchy
byly dosaženy za těžkých podmínek.
Soudruh Ulbricht správně řekl na VI. sjezdu
JSSN, že pracující NDR mohli držet pracovní
nástroje jen v jedné ruce, protože druhou rukou
museli neustále odvracet rušivé manévry
a útoky militaristických rozbíječů
a útočníků. Rázná a
nečekaná opatření vlády NDR
z 13. srpna 1961, učiněná na hranici západního
Berlína, uklidnila rozvášněné
hlavy na Západě, poněvadž NDR má
nyní plně pod kontrolou své hranice a může
podnikat kroky proti těm, kdo by se pokoušeli oslabovat
socialistické zřízení v NDR. Je to
veliký úspěch lidu NDR a všech socialistických
zemí, které jsou členy Varšavské
smlouvy, avšak není to řešení konečné.
To leží i nadále v uzavření mírové
smlouvy s Německem a v definitivním vyřešení
otázky západního Berlína. Proto návrhy
vlády Sovětského svazu, stejně jako
návrhy vlády NDR na vyšetření
tohoto palčivého problému, jsou vřele
vítány a podporovány i lidem NDR, v němž
hluboce zapustilo kořeny německo-sovětské
přátelství.