To je jen několik nadhozených problémů.
Důležitá je skutečnost, že porada
prvních tajemníků stran RVHP znamenala zásadní
obrat v rozvoji mezinárodní dělbě
práce. Také předsjezdová diskuse a
jednání XII. jezdu naší strany plně
potvrdily objektivní nutnost specializace výroby
v nových podmínkách. Podstatu změn
v činnosti RVHP vyjádřil s. Chruščov,
když uvedl, že v dalším vývoji musí
jít především o to, aby národní
hospodářství členských států
RVHP přestávalo být pouhým mechanickým
součtem jednotlivých národních hospodářství
a aby se postupně budoval jednotný hospodářský
organismus všech členských států
Rady a později všech socialistických států.
Toto nové pojetí dělby znamená, že
musíme překročit svoje národní
hranice, abychom uskutečnili co největší
rozvoj výroby, vědy a techniky.
Ukažme si to na příkladě. Dosavadní
pojetí socialistické dělby práce,
například v hutním průmyslu, vycházelo
ze zabezpečování plánovaného
rozvoje hutí v Československu bez ohledu na surovinové
zdroje. Nové pojetí dělby znamená
určit celkovou spotřebu kovů v rámci
Rady a společně proanalyzovat nejefektivnější
rozmístění hutních kombinátů
s ohledem na zdroje surovin.
Vytvoření takovéhoto hospodářského
organismu nebude možné uskutečnit okamžitě.
Tím spíše však je třeba s dělbou
začít okamžitě, a to především
s ohledem na nutnost zajištění potřebného
rozvoje jednotlivých zemí i s ohledem na společné
vypracování plánů rozvoje do roku
1970, které mají být již v rámci
RVHP koordinovány podle nového pojetí dělby
práce. Tento nový přístup ke koordinaci
plánů bude jistě účinným
nástrojem k cílevědomému uskutečňování
specializace výrob.
Také další opatření spočívající
v sestavení bilancí společných potřeb
a jejich výrobním zajištění i
koordinace plánů vědeckého a technického
rozvoje, jakož i ustavení společného
ekonomického aparátu a výkonného výboru
jsou jistě opatření, která skýtají
záruku, že činnost Rady vzájemné
hospodářské pomoci se dostává
na úroveň řešení dnešních
problémů.
Soudružky a soudruzi!
Všichni si uvědomujeme, že mezinárodní
dělba bude nejen významným faktorem pro široký
rozvoj každé socialistické země ale
i významným příspěvkem k dalšímu
upevnění politické a ekonomické jednoty
socialistických zemí.
Socialistické země neustále ve své
hospodářské politice usilují o to,
aby se postupně vyrovnávaly rozdíly mezi
jednotlivými zeměmi, aby byly co nejrychleji zlepšeny
podmínky života v hospodářsky méně
vyspělých zemích na základě
rozvoje a aby se obchod stal významným článkem
mírového soužití. lmperialisté
vytvářejí uzavřená seskupení,
využívají svých hospodářských
pozic k politickému vydírání méně
vyspělých zemí a snaží se brzdit
obchodní styky se socialistickými zeměmi
různými formami. Síly socialistických
zemí jsou však dnes již takové, že
tato hospodářská politika imperialistických
zemí je předem odsouzena k nezdaru. Není
to žádná nová politika, snažily
se nás poškozovat již dříve. Avšak
přes tyto snahy se socialistické země podílejí
37% na světové produkci, zatímco tento podíl
v roce 1950 činil pouze 20%. Naproti tomu se podíl
vyspělých kapitalistických zemí snížil
ze 72% na 56%. Zbytek připadá na málo vyvinuté
země. Tyto skutečnosti je třeba vidět.
Ani dnes není naším cílem omezovat obchod
s kapitalistickými zeměmi, pokud se uskutečňuje
na základě vzájemných výhod.
Kdyby však imperialisté chtěli dále
zhoršovat podmínky vzájemných styků,
tu prohlubující se naše hospodářská
spolupráce se Sovětským svazem a spřátelenými
zeměmi bude dostatečnou zárukou pro odražení
jakýchkoli pokusů o ovlivňování
naší ekonomiky.
XII. sjezd naší strany znovu zdůraznil, že
zahraniční politika ČSSR je součástí
jednotné zahraniční politiky socialistických
zemí, jejímž základem je mírové
soužití. Prohlubování socialistické
dělby práce, které násobí hospodářské
síly celého bloku, jsou konkrétním
vyjádřením této politiky. My musíme
vyčerpat všechny možnosti, abychom kapitalistické
státy dostali na platformu socialistické soutěže
místo honby za zbrojením. Jedině ohromná
ekonomická síla našeho tábora společně
s politickou jednotou všech socialistických zemí
skýtá reálnou záruku naší
bezpečnosti a udržení světového
míru. Tuto základní pravdu si plně
všichni uvědomujeme. Uvědomují si ji
i pokrokové síly na celém světě.
Proto myšlenka a konkrétní uskutečňování
hospodářské mobilizace sil socialistického
tábora, která slouží výhradně
mírovým cílům, je pro tisíce
pracujících na celém světě
velmi přitažlivá, zatímco integrace
kapitalistických států znamená především
posílení vojenských seskupení, odporuje
zájmům lidu jednotlivých zemí a svým
záměrem odporuje jakýmkoli zásadám.
Naše výzva k mírové soutěži
obou táborů nejsou jen planá slova vyhozená
do větru, my je myslíme naprosto vážně
a využijeme v tomto směru všechny naše potenciální
možnosti, které dává světová
socialistická soustava. (Potlesk.)
Podpredseda NZ Valo:
Zoznam prihlásených rečníkov je vyčerpaný.
Hlási sa ešte niekto do rozpravy?
Do rozpravy sa nikto nehlási, je teda skončená.
Navrhujem, aby Národné zhromaždenie vzalo výklad
ministra zahraničných vecí k zahranične
politickým otázkam so súhlasom na vedomie.
Má niekto iný návrh alebo sú k tomuto
návrhu nejaké pripomienky? (Nikto.)
Nie sú. Kto teda súhlasí s tým, aby
výklad ministra zahraničných vecí
k zahranične politickým otázkam bol vzatý
so súhlasom na vedomie, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
Je niekto proti? (Nikto.)
Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)
Ďakujem. Tým Národné zhromaždenie
vzalo jednomyseľne so súhlasom na vedomie výklad
ministra zahraničných vecí k zahranične
politickým otázkam.
Tým sme prejednali druhý bod programu.
Pristúpime k prejednaniu tretieho bodu programu, ktorým
je
3. zpráva výboru zahraničného k
vládnemu návrhu (tlač 116), ktorým
sa predkladá Národnému zhromaždeniu
Československej socialistickej republiky k prejavu súhlasu
Viedenská zmluva o diplomatických stykoch, podpísaná
za Československú socialistickú republiku
vo Viedni dňa 18. apríla 1961.
Zpravodajom je posl. Sinkule, dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. Sinkule: Soudružky a soudruzi poslanci!
Mnohostranná úmluva o diplomatických stycích,
která je dnes předkládána Národnímu
shromáždění k vyslovení souhlasu,
byla podepsána ve Vídni na mezinárodní
konferenci svolané z podnětu Valného shromáždění
OSN. Návrh zněm Úmluvy byl vypracován
komisí OSN pro mezinárodní právo a
představuje novodobou smluvní úpravu v oblasti
diplomatických styků a imunit. Přijetím
této smluvní úpravy bude ukončeno
výhradní působení mezinárodního
obyčeje v oblasti diplomatického práva a
tím se přispěje ke konečné
likvidaci některých přežitých
institucí a pravidel.
A nyní několik poznámek k některým
z nejdůležitějších článků
Úmluvy. Jedním z nich je čl. č. 3,
upravující úkoly a funkce mise. Toto ustanovení
se opírá o Chartu OSN a plně odpovídá
nejen současné praxi socialistických států,
ale i požadavkům mírového soužití.
Z toho plyne dvojí úkol pro diplomatické
mise. Znamená to za prvé zaměřovat
svou činnost na rozvíjení oboustranných
přátelských styků - a za druhé
vystříhat se všeho, co by mohlo takový
rozvoj ohrozit, nebo znemožnit.
V dalších článcích se upravují
otázky související s právem přijímacího
státu odmítnout osoby navrhované za šéfa,
nebo členy mise, anebo kdykoliv prohlásit tyto osoby
za nepřijatelné. Přitom tyto akty nesmějí
být vykládány jako akce proti vysílajícímu
státu, ale jen jako projev nesouhlasu s jednotlivými
osobnostmi.
Úmluva stále ještě zachovává
rozdělování šéfů misí
do tříd i když se již na Vídeňské
konferenci vyskytly návrhy na okamžité sjednocení.
Rovněž socialistické státy zdůrazňovaly
zásadu svrchované rovnosti všech států
a vyslovily se pro podporu obecné tendence směřující
ke sjednocení třídy velvyslanců a
vyslanců, což by odpovídalo zásadě
rovnosti států. Dosavadní dělení
je pozůstatek minulosti, kdy na zřizování
velvyslanectví měly právo jenom velmoci,
dnes při uznávání vzájemné
rovnosti všech států v mezinárodních
stycích je tento právní základ odstraněn.
Vývoj ukazuje, že nově zřizované
diplomatické styky se dějí většinou
na úrovni velvyslanectví a také převážná
část již zřízených zastupitelství
je na této úrovni, jak o tom hovořil ministr
s. David ve svém dopoledním výkladu.
V dalších ustanoveních Úmluvy jsou podrobně
stanoveny práva, výsady a imunity diplomatické
mise. Přijímací stát má povinnost
všemožně usnadňovat výkon cizí
diplomatické mise. Výsady, práva a imunity
jsou poskytovány členům diplomatického
personálu v plné šíři. Je to
hlavně právo na vyvěšování
vlajky, nedotknutelnost členů mise, nedotknutelnost
a ochrana místností mise, archivu a korespondence,
osobní nedotknutelnost členů mise, svoboda
pohybu, svoboda spojení s vládou vysílajícího
státu včetně šifry, kódu a kurýrního
spojení. Prakticky jsou zde zahrnuty všechny známé
výsady a imunity, je však rozšířen
jejich dosah a jsou prohlašovány za právně
závazné. Přitom je rozšířen
okruh osob, kterým jsou výsady poskytovány.
Tedy nejen ochrana diplomatického personálu a členů
jeho rodin, ale i administrativních a technických
pracovníků. Rozsah práv poskytovaných
těmto dalším osobám je poněkud
užší, nejsou vyjmuty z trestní působnosti
přijímacího státu, ani u nich neplatí
osvobození od celních prohlídek.
Výsady, práva a imunity nemají být
zneužívány, - právě naopak, osoby,
které je požívají, musí respektovat
zákony a předpisy přijímacího
státu, nesmějí se vměšovat do
jeho vnitřních záležitostí. Veškerý
styk s orgány přijímajícího
státu se děje prostřednictvím ministerstva
zahraničních věcí, nebo s jinými
ministerstvy, o kterých bylo dosaženo dohody.
Pokrokovým ustanovením je právní uznání
diplomatických výsad a imunit členů
personálu mise na území třetího
státu při průjezdu. Toto bylo až dosud
respektováno jen na základě mezinárodní
diplomatické zdvořilosti.
V úmluvě je zakotvena stěžejní
zásada mezinárodního práva, - zákaz
jakékoliv diskriminace mezi státy ať již
z jakéhokoliv důvodu. Právo na diplomatické
styky je svrchovaným, nezadatelným právem
každého státu a je proto nutno poskytovat všem
státům stejná práva a respektovat
zásadu jejich vzájemné rovnosti. Tato zásada
je poněkud oslabena v čl. 47, odst. 2 a), kde pod
záminkou vzájemnosti je umožněno, aby
jeden stát uplatňoval ustanovení úmluvy
vůči druhému státu jen v omezeném
rozsahu, pokud činí totéž tento stát
vůči němu. Touto výjimkou ze zásady
nediskriminace je fakticky umožňováno ospravedlňovat
některá diskriminující opatření
a tak je částečně oslabena hodnota
právních předpisů vyplývajících
z úmluvy. Československá delegace navrhla
vyloučení tohoto odstavce, avšak její
návrh nebyl pro odpor kapitalistických států
přijat.
Vídeňská úmluva o diplomatických
stycích představuje dobrý smluvní
základ pro právní úpravu v oblasti
diplomatických styků a imunit. Je v ní dosaženo
poměrně vysokého stupně rovnováhy
mezi zájmy přijímajících a
vysílajících států, což
je zárukou praktické použitelnosti úmluvy.
Úmluva ve svém celku při správném
a důsledném uplatňování se
může stát dobrým nástrojem pro
všestranné rozvíjení vzájemných
přátelských vztahů mezi národy
v duchu mírového soužití. ČSSR
se aktivně zapojila jak do přípravy textu
smlouvy, tak i do jednání vídeňské
konference a udělá vše, aby úmluva sloužila
k posilování vzájemného dorozumění
mezi národy v zájmu míru a mezinárodní
spolupráce.
Úmluva vstoupí v platnost třicátého
dne poté, jakmile ji ratifikuje nejméně 22
států. Vzhledem k tomu, že již na konferenci
ve Vídni ji předběžně podepsalo
více jak 40 států a k tomu, že současná
diplomatická praxe je zásadám úmluvy
přibližována ještě před
její platností, dá se očekávat,
že se tak stane co nejdříve.
Zahraniční výbor projednal ve své
schůzi 14. února 1963 vládní návrh
úmluvy o diplomatických stycích, podepsanou
za ČSSR ve Vídni dne 18. 4. 1961 a doporučuje,
aby s ní NS vyslovilo svůj souhlas. (Potlesk.)
Podpredseda NZ Valo:
Hlási sa niekto do rozpravy?
Do rozpravy sa nikto nehlási, môžeme pristúpiť
k hlasovaniu.
Ak nebudú proti tomu námietky, dám hlasovať
podľa prednesenej zpravodajskej zprávy.
Sú nejaké námietky proti tomu spôsobu
hlasovania? (Neboli.)
Nie sú.
Kto teda súhlasí, aby Národné zhromaždenie
Československej socialistickej republiky vyslovilo podľa
článku 42 ústavy súhlas s vládnym
návrhom, ktorým sa predkladá k prejavu súhlasu
Viedenská zmluva o diplomatických stykoch, podpísaná
za Československu socialistickú republiku vo Viedni
dňa 18. apríla 1961, nech zdvihne ruku! (Deje
sa.)
Je niekto proti? (Nikto.)
Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)
Ďakujem. Tým Národné zhromaždenie
tento vládny návrh jednomyseľne schválilo.
Tým sme prejednali tretí bod programu.
Pristúpime k prejednaniu štvrtého bodu programu,
ktorým je
4. doplňovacia volba členov výborov Národného
zhromaždenia
Predsedníctvo Národného zhromaždenia,
vychádzajúc zo zásady, aby boli čo
najlepšie využité pracovné a odborné
skúsenosti poslancov vo výboroch navrhuje, aby posl.
Géciová bola odvolaná z výboru
priemyslového a zvolená do výboru poľnohospodárskeho,
posl. Rajtor bol odvolaný z výboru poľnohospodárskeho
a zvolený do výboru priemyslového a posl.
Reitmajer, riaditeľ SONP Kladno, bol zvolený
do výboru priemyslového.
Má niekto nejaké pripomienky k prednesenému
návrhu, alebo iný návrh? (Neboli.)
Nemá.
Môžeme pristúpiť preto k hlasovaniu.
Navrhujem, aby sme hlasovali o celom návrhu predsedníctva
Národného zhromaždenia naraz, tak ako som ho
predniesol.
Má niekto nejaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Neboli.)
Nemá.
Kto teda súhlasí s tým, aby Národné
zhromaždenie odvolalo posl. Géciovu z výboru
priemyslového a zvolilo ju do poľnohospodárskeho
výboru, odvolalo posl. Rajtoru z výboru poľnohospodárskeho
a zvolilo ho do priemyslového výboru a zvolilo posl.
Raitmajera do výboru priemyslového, nech
zdvihne ruku! (Deje sa.)
Je niekto proti? (Nikto.)
Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)
Ďakujem. Tým národné zhromaždenie
jednomyseľne zvolilo členov výborov Národného
zhromaždenia podľa predloženého návrhu.
Tým sme prejednali štvrtý bod programu. (Předsednictví
se ujal předseda NS Fierlinger.)