Naše vztahy ke Kubě v oblasti politické, hospodářské, vědeckotechnické i kulturní se rozvíjejí na principech socialistického internacionalismu, všestranné bratrské spolupráce a vzájemné pomoci.

Stojíme po boku statečného kubánského lidu a jeho vlády v jejich spravedlivém boji za zachování svobody a nezávislosti. V jejich úsilí o vybudování socialistické společnosti budeme jim nadále podle našich možností pomáhat, aby tohoto velikého cíle dosáhli. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi!

V posledním období došlo mezi námi a Jugoslávií k dalšímu rozvoji styků.

Na základě dlouhodobého protokolu na léta 1961-65 se každoročně plánovitě rozšiřuje vzájemně výhodná výměna zboží. Rozšiřuje se i oběma stranám prospěšná vědeckotechnická spolupráce. Došlo k další smluvní úpravě našich styků. Rozvíjí se styky mezi společenskými organizacemi obou zemí, zejména Revolučního odborového hnutí, Československého svazu mládeže, Svazu protifašistických bojovníků a dalších organizací. Koncem února byl v Praze podepsán plán spolupráce v oblasti školství, kultury, vědy, umění a sportu na léta 1963-64.

Nepřátelé socialismu na Západě se na zlepšování našich vztahů s Federativní lidovou republikou Jugoslávií dívají nevraživě, ale to nás může jenom uspokojovat.

Budeme dále upřímně usilovat o rozvoj styků s Jugoslávií. Československá zahraniční politika se přitom bude nadále řídit snahou o upevnění sil míru a pozic socialismu ve světě. Vycházíme přitom ze skutečnosti, že Jugoslávie je socialistická země, že s její vládou máme shodné názory na řadu důležitých mezinárodních problémů a že přátelství našich národů má hluboké kořeny. Jsme přesvědčeni, že tato politika prospívá oběma našim zemím, je v zájmu socialistického společenství i upevnění míru ve světě.

Vážení soudruzi poslanci!

Stále významnější úlohu v soudobých mezinárodních vztazích a v řešení životně důležitých problémů lidstva hrají národy a státy Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Většina států těchto oblastí stojí na protiimperialistických pozicích, odmítá účast v agresívních blocích a usiluje o nezávislou zahraniční politiku. To má velký význam pro posílení mírového soužití a upevnění míru ve světě.

Úsilí těchto zemí se soustřeďuje na odstranění neblahých důsledků dlouholeté koloniální nadvlády, na budování vlastní ekonomiky, na upevnění jejich politické i hospodářské nezávislosti.

Tyto rozvojové země stojí před řešením velmi složitých úkolů při určování směru jejich dalšího vývoje. Na četných zkušenostech se přesvědčují, že kapitalistická cesta není s to vyřešit jejich problémy. Proto v mnoha z těchto zemí sílí snahy nastoupit cestu nekapitalistického vývoje.

Ve své snaze o upevnění politické a hospodářské nezávislosti nacházejí tyto národy plné porozumění a podporu socialistických zemí. Stejně tak národy Angoly, Kenje, Mosambiku a jiných zemí, které dosud těžce bojují s imperialistickými kolonizátory za svoji svobodu, mohou vždy počítat s podporou a přátelskou pomocí zemí socialistického společenství. (Potlesk.)

XII. sjezd KSČ položil mimořádný důraz na rozvíjení a soustavné prohlubování přátelských vztahů ČSSR s rozvojovými zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky jako na jeden ze stěžejních úkolů československé zahraniční politiky.

V duchu této linie naše republika pomáhá osvobozeným národům překonat tíživé dědictví koloniálního panství. Boj za úplnou likvidaci kolonialismu a jeho následků je nedílnou součástí boje za mír a pokrok lidstva. Náš důsledný protikolonialistický a protiimperialistický postoj, jakož i přátelská spolupráce, kterou spolu s ostatními socialistickými zeměmi uskutečňujeme vůči rozvíjejícím se zemím, jsou projevem vysokého internacionálního uvědomění našeho lidu.

Základem hospodářské spolupráce s rozvíjejícími se zeměmi jsou oboustranně výhodné obchodní styky. Značný význam jak pro tyto země, tak i pro nás, má již samotný fakt, že jsme s nimi navázali přímou obchodní výměnu a vyloučili tak dřívější imperialistické zprostředkovatele. V rámci úvěrů, které ČSSR některým z těchto zemí v rámci svých možností poskytuje, dodáváme nejrůznější průmyslová zařízení a tak jim pomáháme vytvářet vlastní národní průmysl a posilovat státní hospodářský sektor jako významnou základnu jejich nezávislosti. Tyto země splácejí nám úvěry těmi produkty, které vyrábějí a které potřebuje československé národní hospodářství.

Velký význam má pro tyto země také vědeckotechnická spolupráce a pomoc Československa při výchově mladých, kvalifikovaných odborníků. Rádi poskytujeme pohostinství a všechny podmínky pro odbornou výuku studentů a praktikantů ze zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky, aby se z nich stali dobří odborníci, kteří budou po svém návratu domů platnými pomocníky při budování svých zemí.

Také v kulturní oblasti existují dobré předpoklady k vzájemné výměně kulturních hodnot, které obohacují kulturní život u nás i v zemích našich přátel.

V mnoha rozvojových zemích působí na vyžádání naši specialisté, technici, montéři, zdravotníci, vychovatelé a jiní pracovníci. Svou obětavou, vysoce oceňovanou prací a pomocí, zajišťují naší zemi mnoho přátel a sympatií.

Náš postup je zcela odlišný od metod kapitalistických států, které se neustále snaží vnutit rozvojovým zemím úlohu pouhých agrárně surovinových přívěsků a novými neokolonialistickými formami zajistit si i do budoucna jejich vykořisťování.

Imperialisté se stále intenzívněji a nejrůznějšími manévry snaží zadržet pokrokový vývoj osvobozených národů a brutálně potlačují boj těch, kdož dosud zůstávají pod cizí nadvládou. K udržení své nadvlády a kontroly podporují reakční diktatury, organizují státní převraty, atentáty a fyzickou likvidaci vedoucích státníků a představitelů národně osvobozeneckého hnutí, slepují agresívní pakty, vytvářejí umělé státní útvary a federace, vnucují různé zotročující půjčky, pokoušejí se o korupci a používají jiných podobných metod.

Aby mohly lépe čelit rozmachu národně osvobozeneckého hnutí, brzdit rozvoj osvobodivších se národů a prosazovat své kořistnické zájmy, používají imperialistické země kolektivních forem kolonialismu a neokolonialismu.

Imperialistické státy se snaží maskovat své neokolonialistické cíle rouškami "pomoci" a "podpory". V tomto směru vynikají zvláště vládnoucí kruhy Spojených států, které lákají mladé země Asie, Afriky a Latinské Ameriky pod heslem pomoci prostřednictvím tzv. "mírových sboru", či halasně vyhlašovaného "spojenectví pro pokrok". Že jim neleží na srdci skutečná pomoc, ale zisky, o tom svědčí například ten fakt, že v létech 1950-59 investoval americký kapitál do rozvíjejících se zemí asi 4,5 miliardy dolarů, avšak za stejné období z nich vyždímal 12,6 miliard dolarů čistého zisku. Navíc imperialisté spojují půjčky s politickými, vojenskými a ekonomickými podmínkami, oklešťujícími nezávislost rozvíjejících se zemí.

Tak zvaná hospodářská pomoc imperialistů, která ostatně jen vrací malý zlomek toho, co za desetiletí a staletí svého vykořisťování získali, slouží tedy zcela jiným cílům, než ekonomickému rozvoji osvobozených zemí. Jejich hlavním smyslem je udržet tyto země ve sféře světového kapitalismu, dále je bezuzdně vykořisťovat a podřizovat mocenským zájmům imperialistických států. Pomoc socialistických zemí, ba dokonce již pouhá existence světové socialistické soustavy a její rostoucí vliv na světový vývoj jsou mocnou oporou nových států Asie, Afriky a Latinské Ameriky v jejich boji, jsou zárukou, že neokolonialismus stejně jako všechny dřívější formy útlaku, zkrachuje. Hnutí národů za svobodu, nezávislost a za rovnoprávné vztahy neustále roste a není síly, která by je mohla zadržet.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

V druhé polovině ledna navštívil president republiky a první tajemník ÚV KSČ soudruh Antonín Novotný s doprovodem 4 významné země v jihovýchodní Asii - Indonéskou republiku, Kambodžské království, Vietnamskou demokratickou republiku a Barmský svaz. Tato cesta, která se uskutečnila na pozvání nejvyšších představitelů těchto států, navazovala na úspěšný rozvoj vztahů Československé socialistické republiky s navštívenými zeměmi. V mimořádně srdečném přijetí a pohostinství, jakož i nesčetných projevech upřímného přátelství se zračily hluboké sympatie představitelů a lidu navštívených zemí k socialistickému Československu, k výsledkům práce našeho lidu i k naší zahraniční politice. Průběh této návštěvy byl s velikým zájmem sledován naší i zahraniční veřejností a její výsledky vyvolaly velmi příznivý ohlas u nás doma i ve všech mírumilovných zemích.

Jednání soudruha Novotného s vedoucími státníky navštívených zemí ukázala, že k nejzávažnějším otázkám mezinárodní situace zaujímají jejich vlády stanoviska shodná s našimi anebo jim velmi blízká, jak se to odráží v přijatých společných prohlášeních.

Vlády těchto zemí považují shodně s námi politiku mírového soužití za jedině správný základ pro rozvíjení vztahů mezi státy s různým společenským zřízením a vyřešení všeobecného a úplného odzbrojení za nejúčinnější cestu ke konečnému vyloučení nebezpečí války a zajištění bezpečnosti a míru pro všechny národy. Shodně s námi stavějí se rovněž za zákaz pokusů s jadernými zbraněmi, za zrušení všech zahraničních základen a stažení ozbrojených sil z území cizích států, jakož i za vytváření bezatomových pásem v různých částech světa. Všechna společná prohlášení mluví stejnou řečí o nutnosti likvidace kolonialismu ve všech jeho formách a zdůrazňují význam rozvoje rovnoprávných hospodářských styků mezi všemi národy. Zvlášť důležitý je shodný názor představitelů těchto zemí s námi o významu odstranění pozůstatků druhé světové války pro světový mír.

Kromě jednání o nejdůležitějších mezinárodních otázkách došlo v průběhu rozhovorů s představiteli navštívených zemí k projednání problematiky vzájemných vztahů, zejména hospodářských a obchodních, jakož i na úseku kulturní výměny. Vysoce byl oceňován význam spolupráce s Československou socialistickou republikou a vyzdvihována podpora, kterou těmto zemím poskytujeme. Bylo shodně konstatováno, že mezi naší republikou a navštívenými zeměmi existují ve všech oblastech široké možnosti dalšího rozvoje oboustranně prospěšné spolupráce. Bylo dohodnuto, že konkrétní náplň této spolupráce ve vztahu k jednotlivým zemím bude dojednána delegacemi hospodářských odborníků v nejbližší době.

Návštěva ve Vietnamské demokratické republice měla charakter stranické a státní návštěvy a probíhala v ovzduší upřímného přátelství a srdečných soudružských vztahů. Její výsledky mají veliký význam pro další rozvoj bratrské spolupráce a pro upevňování semknutosti a jednoty zemí světové socialistické soustavy.

Ve Vietnamu je nejpalčivějším problémem trvající rozdělení země, v jejíž jižní části američtí imperialisté zesilují nevyhlášenou vyhlazovací válku proti svobodymilovnému jihovietnamskému lidu, s cílem přetvořit jižní Vietnam v kolonii nového typu, v americkou vojenskou základnu. To vážně ohrožuje Vietnamskou demokratickou republiku, mír v Indočíně a jihovýchodní Asii. Ve společném prohlášení jsme tuto agresívní politiku rozhodně odsoudili a ocenili boj jihovietnamského lidu pod vedením Fronty národního osvobození Vietnamu.

Vyslovili jsme se za přísné dodržování ženevských dohod o Indočíně z roku 1954 a vyjádřili svou podporu spravedlivému úsilí všeho lidu Vietnamu za mírové sjednocení země.

Cesta míru a přátelství soudruha Novotného a jeho doprovodu do Indonésie, Kambodže, Vietnamské demokratické republiky a Barmy, potvrdila velikou užitečnost osobních kontaktů vedoucích státníků. Umožnila zblízka se seznámit se situací navštívených zemí a problémy, které musí řešit při upevňování politické a hospodářské nezávislosti a v boji proti imperialismu a neokolonialismu. Cesta zároveň byla příležitostí k seznámení jejich představitelů a lidu s politikou naší republiky a s výsledky v její socialistické výstavbě. Stala se velikou manifestací upřímných sympatií, přátelské, rovnoprávné a vzájemně výhodné spolupráce mezi národy Československa a zemí jihovýchodní Asie, stala se velkou manifestací za pokrok a mír ve světě. (Potlesk.)

Soudruzi poslanci!

Je přirozené, že náš lid, který intenzívně sleduje vývoj mezinárodní situace, je vzrušen posledními událostmi v Irácké republice. Dovolte říci k ní několik slov. Jak již jsem dříve zdůraznil, naší politikou je upřímná podpora nedávno osvobozených národů v jejich boji za upevnění nezávislosti a v úsilí o překonání všech následků krutého koloniálního útlaku. Rozvíjíme s nimi přátelskou spolupráci, založenou na zásadách rovnosti, vzájemné úcty a oboustranné výhodnosti.

Těmito zásadami jsme se řídili i ve vztahu k Irácké republice po červencové revoluci roku 1958, v níž irácký lid svrhl reakční proimperialistický režim. Plodná spolupráce, která se mezi našimi zeměmi úspěšně uskutečňovala, byla iráckým lidem po zásluze oceňována.

Po událostech 8. února t. r. byly v Bagdádu vytvořeny nové irácké státní orgány, které prohlásily, že uznávají závazky, vyplývající z mezinárodních smluv a dohod, že budou přispívat k upevňování světového míru a bojovat proti imperialismu a kolonialismu, provádět politiku neúčasti, že budou věrny Chartě Spojených národů a usnesením Bandungské konference. Nová irácká vláda současně projevila zájem o další přátelskou spolupráci se socialistickými zeměmi. Za této situace naše vláda uznala novou iráckou vládu a vyslovila ochotu dále rozvíjet vzájemné styky. Stejně postupovaly socialistické a mnohé jiné země.

Zprávy, které z Iráku docházejí o krutém pronásledování pokrokových a demokratických sil, vyvolávají rozhořčení všech upřímných přátel iráckého lidu. Persekuce iráckých demokratů a opravdových vlastenců prospívá pouze imperialistickým nepřátelům Irácké republiky, kteří dávají nepokrytě najevo svou radost a svůj souhlas s řáděním reakčních živlů. Ve své propagandě je dále podněcují a usilují i o vyvolání potíží ve vztazích Iráku k socialistickým státům.

Náš lid projevuje hluboké sympatie přátelskému iráckému lidu a věří, že najde v sobě dosti sil, aby vítězně odrazil všechny útoky na svou svobodu, práva a nezávislost své země. (Potlesk.)

Soudruzi poslanci!

Chci ještě ukázat na situaci, jak se nyní vyvíjí v kapitalistickém světě.

Již delší dobu se soustřeďuje úsilí imperialismu na překonání vlastních rozporů a na vytvoření jednotné ekonomické základny útočného severoatlantického paktu. Projevuje se to ve snaze nejsilnějších mezinárodních monopolů o sloučení imperialistických integračních seskupení, o urychlení a rozšíření procesu integrace. Přitom se tyto monopoly opírají o objektivní tendenci k internacionalizaci hospodářství, která má své kořeny v zákonitostech vývoje výrobních sil, trhu i kapitálu, překračujících národní hranice kapitalistických států. Tento proces je naplňován výrazným reakčním obsahem i po stránce politické, vojenské a ideologické, což jen potvrzuje agresívní podstatu imperialismu. Ostří kapitalistické integrace se zaměřuje proti socialistickým zemím, proti pokrokovému vývoji v rozvojových zemích a proti vlastní dělnické třídě.

Poslední události, jež vyvrcholily krachem bruselských jednání o vstup Velké Británie do Evropského hospodářského společenství, však neklamně potvrdily, že kapitalisté, obrazně řečeno - nemohou přeskočit svůj vlastní stín. Nejen že integrace není s to vyřešit žádný ze základních rozporů, které jsou vlastní kapitalismu, ale vede k novým zostřeným konkurenčním bojům o pozice a o nadvládu silných nad slabými.

Tento boj se odehrává v prostoru, který je neúprosně zužován rostoucím vlivem světové socialistické soustavy, historicky pokrokovou rolí zemí, které se osvobodily ze jha kolonialismu a stále důraznějším solidárním bojem dělnické třídy v kapitalistických zemích proti monopolům.

Hloubka rozporů mezi imperialisty je dále způsobována tím, že nerovnoměrný vývoj kapitalismu vede k přeskupování sil a k rostoucím ambicím zvláště západoněmeckých a francouzských monopolů.

K tomu je třeba dodat, že k rozporům ekonomicko-politického charakteru přistupuje střetnutí koncepcí ve vojensko-politické strategii, jak se zvláště projevuje ve sporu mezi Kennedym a de Gaullem.