Tomu také slouží smlouva NSR o spolupráci
s Francií z 22. ledna t. r. Stanoví jako cíl
dosažení jednoty v otázkách zahraniční
politiky a zejména prohloubení vojenské spolupráce
a společné strategie. Vedoucí činitelé
NSR, především sám kancléř
Adenauer, naprosto jasně vyslovili, že jejich záměrem
je usměrnit francouzskou zahraniční politiku
tak, aby s její podporou snadněji prosazovali své
revanšistické cíle, maskované heslem
sebeurčení a tzv. práva na vlast.
Jednotná strategie podle bonnské koncepce pak znamená
přípravu uskutečněni revanšistických
plánů uplatňováním západoněmecké
doktríny bleskového rozvinutí válečných
operací všemi druhy zbraní, především
atomovými v bláhovém domnění,
že by tak německé území mohlo
být uchráněno následků války.
Nesmyslná, naprosto nerealistická, avšak nebezpečná
doktrína blitzkriegu, na kterou tak těžce doplatily
národy Evropy i sám německý národ,
má být prosazena s podporou Francie, jejíž
lid se již dvakrát v tomto století stal obětí
útočných německých plánů.
Nebezpečný charakter smlouvy potvrzuje i to, že
žádné z jejích ustanovení se
vůbec nezmiňují o omezení zbrojení,
které bylo Německu uloženo dohodami vítězných
velmocí. Smlouva dokonce otevírá cestu agresívním
západoněmeckým kruhům k dosažení
nukleárních zbraní.
Smlouva bývá jak německými, tak francouzskými
představiteli označována jako dílo
usmíření mezi oběma zeměmi.
Její obsah však potvrzuje, že jde o sblížení
jen nejútočnějších reakčních
kruhů obou zemí ke společnému cíli
- k přípravě agrese proti socialistickým
zemím.
Že signatářům nejde o opravdové
usmíření a zlepšení ovzduší,
potvrzuje nejlépe fakt, že uvedený dokument
ignoruje nutnost uzavření mírové smlouvy
s Německem která jediná byla by sto vytvořit
ve střední Evropě podmínky pro skutečné
usmíření, obnovení důvěry
a předpoklady pro řešení dalších
mezinárodních problémů.
Západoněmeckým revanšistům se
dokonce podařilo dosáhnout na francouzské
straně ústupku v otázce západního
Berlína jeho vydáváním za součást
NSR. Je tu zřejmě úmysl zostřit situaci
při jednáních o řešení
této otázky mezi SSSR a USA.
Naše republika, stejně jako ostatní socialistické
země, považuje takto tvrzenou alianci a záměry,
které sleduje, za nebezpečné pro mír
a bezpečnost národů v Evropě. S veškerou
vážností poukázala naše vláda
také na její nepřátelské zaměření
proti ČSSR. Správnost tohoto hodnocení potvrdily
přesuny francouzské obrněné divize
proti hranicím ČSSR - akt, který s netajeným
uspokojením přijali bonnští revanšisté.
Pochopitelně: vždyť jest to nekladným
důkazem ztotožnění se s agresívní
doktrínou imperialistického západního
Německa.
Jsme přesvědčeni, že k této provokaci
proti ČSSR nikdy nedala a nemůže dát
souhlas francouzský lid.
Nóty ČSSR, SSSR a PLR, Francii varují národy
před vážným nebezpečím
vyplývajícím z toho, že francouzsko-západoněmecká
aliance otevírá dnes NSR dveře do francouzských
atomových center, aby jim zítra uvolnila cestu k
atomovým zbraním. Smlouva tím, že se
pokouší vydávat západní Berlín
za součást NSR, neklamně potvrzuje svoje
zaměření proti likvidaci pozůstatků
druhé světové války, proti mírovému
urovnání německého problému,
čímž jasně slouží revanšistickým
cílům.
Francouzské vládní kruhy se dopouštějí
stejně osudové chyby, jako před 25. léty
v době Mnichova. Historie však ukazuje, že ustupování
nebo dokonce spolčování se s německým
militarismem se národům těžce vymstily.
Stejně tak dnešní podpora západoněmeckých
revanšistů francouzskou vládou se obrátí
proti Francii samé, nezmění-li svou politiku.
Všechny doklady o agresívní, revanšistické
koncepci západoněmeckého militarismu potvrzují
naprostou správnost kroků, které SSSR a NDR
s ostatními socialistickými státy v boji
za uzavření mírové smlouvy dosud učinily
a které významným způsobem podpořily
mírové síly v Německu a jejich hlavní
baštu - Německou demokratickou republiku. (Potlesk.)
Důležitou roli v tomto smyslu sehrála zvláště
energická opatření vlády NDR z 13.
srpna 1961 v Berlíně a všestranné zabezpečení
jejích hranic. Tato opatření mají
mimořádný význam pro zmírňování
vážného napětí mezi německými
státy a pro postupné řešení západoberlínského
problému na základě mírové
smlouvy s Německem.
Z toho vycházel VI. sjezd SED, který narýsoval
perspektivu zajištění míru v Německu
na pevných základech mírového soužití.
Je vyjádřena ve známých 7 bodech,
v nichž se navrhuje věcný mírový
styk mezi oběma německými státy a
jejich občany, zastavení zbrojení a vzdání
se atomové výzbroje, dohoda o odzbrojení
mezi NDR a NSR, vzájemné respektování
hranic a plná rovnoprávnost obou německých
států. Právem byl tento návrh nazván
dohodou rozumu a dobré vůle. Čs. vláda
jménem všeho našeho lidu s ním plně
souhlasí, neboť odpovídá zájmům
bezpečnosti v Evropě a posílení míru
ve světě.
V duchu zásad mírového soužití
jsme i my nejednou vyslovili svou ochotu normalizovat styky se
západním Německem. Přitom pokládáme
nadále za svou povinnost neustále a bez milosti
odhalovat a pranýřovat revanšistické
a militaristické kruhy NSR, které se nesmířily
s porážkou Německa a sní o revizi výsledků
druhé světové války.
Naše stanovisko vyjádřil na XII. sjezdu KSČ
první tajemník ÚV KSČ a president
republiky s. Antonín Novotný, když prohlásil:
"... přáli bychom si navázat s Německou
spolkovou republikou, která by byla mírumilovným
státem, normální vztahy, rozvíjet
s ní hospodářskou a kulturní spolupráci.
Zatím to však je západní Německo,
které nejeví žádnou opravdovou ochotu
ani po nejzákladnější normalizaci vzájemných
vztahů.
Západoněmečtí představitelé
by měli v praxi ukázat, že napříště
chce Německá spolková republika žít
se svými sousedy, se všemi národy světa
v míru, v přátelství, že uznává
hranici Odra - Nisa a že se zříká všeho,
co bylo spjato s érou hitlerovského fašismu,
že se zříká metod, kterých vůči
sousedům používal Hitler. To by ovšem
muselo být doloženo skutky. Tak by Německá
spolková republika přinesla cenný příspěvek
světovému míru, který by uvítaly
všechny mírumilovné národy nejen v Evropě,
ale i na celém světě."
V zájmu své bezpečnosti, v zájmu zatarasení
cesty německému revanšismu, v zájmu
ozdravění situace v Evropě a upevnění
důvěry mezi státy, v zájmu vytvoření
příznivých podmínek pro dosažení
pokroku v odzbrojení, bude čs. lid a jeho vláda
ze všech sil napomáhat k likvidaci pozůstatků
druhé světové války cestou uzavření
mírové smlouvy s Německem a k normalizaci
situace v západním Berlíně na jejím
základě. (Potlesk.)
Vítáme proto nedávnou dohodu o pokračování
v jednání mezi SSSR a USA o otázkách,
které s tím souvisejí. Jsme se všemi
mírumilovnými lidmi přesvědčeni,
že je nutno a možno nalézt vzájemně
přijatelné řešení německého
problému, které nikoho nepoškodí a odstraní
nebezpečné ohnisko války v Evropě.
Při prosazování zásad mírového
soužití v Německu a v úsilí o
likvidaci pozůstatků druhé světové
války hraje přední úlohu první
stát dělníků a rolníků
v historii Německa - Německá demokratická
republika. Jeho vedoucí strana na svém VI. sjezdu
vysoko zvedla prapor míru a socialismu. Dovršení
výstavby socialismu v NDR má základní
význam pro vyřešení německé
národní otázky. Právem se v úvodu
nového programu Jednotné socialistické strany
Německa konstatuje: "V Německu nastal nový
věk - věk socialismu".
Oceňujeme veliký význam toho historického
faktu, že část Německa, NDR, navždy
likvidovala kořeny, z nichž vyrůstalo nebezpečí
pro evropské národy a jde cestou socialismu, míru
a přátelství. (Potlesk.)
Proto budeme dále rozvíjet těsné vztahy
a všestrannou spolupráci s NDR ku prospěchu
lidu obou zemí, v zájmu našich společných
cílů.
Soudružky a soudruzi!
Světová socialistická soustava dosahuje v
mírovém soutěžení s kapitalismem
stále pronikavějších vítězství.
Toto nové společenství svobodných
národů, jdoucích cestou socialismu a komunismu,
čím dále tím více vystupuje
jako přitažlivá síla pro pracující
celého světa.
Hlavním činitelem rozvoje světové
socialistické soustavy je Sovětský svaz,
který po dovršení výstavby socialismu,
první na světě razí cestu ke komunismu.
Rozvinutou výstavbou komunismu upevňuje ekonomický
potenciál a obranyschopnost celého socialistického
tábora. Svými úspěchy a zkušenostmi
urychluje postup celé socialistické soustavy ke
komunismu.
Proto upevňování a prohlubování
našeho spojenectví a přátelství
a rozšiřování všestranné
spolupráce se Sovětským svazem má
základní význam pro další rozvoj
naší země. (Potlesk.) Československo-sovětská
smlouva o přátelství, vzájemné
pomoci a poválečné spolupráci, jejíž
20. výročí bude náš pracující
lid v letošním roce oslavovat, se stala úhelným
kamenem naší bezpečnosti, pevným základem
celého dosavadního i budoucího vývoje
našeho státu. Díky spojenectví se Sovětským
svazem mohli náš lid nastoupit cestu budování
socialistické společnosti, rozvinout výrobní
síly Československa nevídaným tempem
a dovršit v naší zemi výstavbu socialismu.
Sovětský svaz nám nezištně pomáhal
při řešení všech složitých
situací našeho poválečného vývoje.
Činí tak bratrsky i dnes, kdy odstraňujeme
některé současné potíže.
Díky těmto vztahům nového typu může
naše země s neúplnou surovinovou základnou
jit rychle vpřed ve výrobě i zvyšováni
životní úrovně. Bez dodávek surovin
ze Sovětského svazu bychom nemohli rozvíjet
naši výrobu, bez jeho vysoké techniky a vědy
bychom ji nepozvedli na světovou úroveň.
Přátelství a spolupráci se Sovětským
svazem budeme dále prohlubovat a rozšiřovat,
čerpat z jeho bohatých zkušeností, jež
získává při plnění programu
KSSS a při provádění leninské
zahraniční politiky, abychom se mohli úspěšně
vypořádat se všemi složitými úkoly
dalšího rozvoje naší socialistické
společnosti, abychom ještě účinněji
přispívali k řešení všech
důležitých mezinárodních problémů.
XII. sjezd naší strany ve svých závěrech
vyzvedl veliký význam upevňování
ideologické a politické jednoty celé světové
socialistické soustavy na zásadách tvůrčího
marxismu-leninismu, pro řešení všech rozhodujících
mezinárodních problémů.
V této jednotě a semknutosti socialistických
zemí je pevná záruka konečného
vítězství míru a socialismu ve světě.
V zájmu splnění těchto cílů
budeme, opřeni o Sovětský svaz - hlavní
sílu socialistického společenství
- dále tuto jednotu upevňovat a se všemi socialistickými
zeměmi rozvíjet všestrannou spolupráci.
Převaha socialismu nad kapitalismem se stále větší
měrou projevuje v ideologické, sociálně-politické,
vědecko-technické a vojenské oblasti. Postupně
rostou prvky svědčící o ekonomické
převaze. Je to důsledek velikých úspěchů,
jichž dosáhly naše země díky svému
socialistickému zřízení. Tyto úspěchy
se budou stupňovat na základě stále
se prohlubující vzájemné hospodářské
spolupráce, která vstupuje do nového stádia
v duchu usnesení loňské červnové
porady prvních tajemníků komunistických
a dělnických stran, členských zemí
RVHP.
Na této poradě byly, jak známo, projednány
možnosti dalšího rozšíření
a upevnění vzájemné hospodářské
spolupráce členských zemí v současné
nové etapě rozvoje socialistické soustavy.
Porada schválila "Základní principy
mezinárodní socialistické dělby práce"
a vypracovala řadu zásadních doporučení,
týkajících se široké oblasti
hospodářské a vědeckotechnické
spolupráce. Cílem opatření je překonat
dosud existující prvky národní uzavřenosti
ekonomik jednotlivých členských států
RVHP a umožnit dokonalejší a účinnější
využívání všech předností
světové socialistické soustavy. Jestliže
jsme dosud řešili otázky spolupráce
především cestou dvoustranných dohod,
přichází nyní období, kdy kromě
toho budeme stále více řešit zásadní
ekonomické problémy společným úsilím
všech členských zemí. Základem
pro praktické dosažení těchto cílů
bude koordinace perspektivních plánů hospodářského
rozvoje členských zemí. Po červnové
poradě se činnost RVHP začíná
v novém duchu intenzívně rozvíjet.
O tom svědčí například již
probíhající práce na řešení
palivo- energetické bilance evropských členských
zemí Rady. Bylo přikročeno k postupné
a urychlené výstavbě aparátu Rady.
Byl zřízen Výkonný výbor, byro
Výkonného výboru pro otázky hospodářských
plánů a Stálá komise pro měnové
a finanční otázky. Současně
se připravují nové formy spolupráce,
jako je zřízení banky socialistických
zemí, mnohostranný clearing v obchodě mezi
členskými zeměmi, společný
vagónový park apod. Veliká pozornost je věnována
i dalšímu zdokonalování metod práce
orgánů Rady.
O výhodách, které plynou z uskutečňování
socialistické dělby práce mezi zeměmi
RVHP nemůže být sporu. Jsou v ní skryty
veliké rezervy a jenom jejich plným využitím
mohou členské země jako celek i každá
jednotlivě, tedy i ČSSR, jako neoddělitelný
článek tohoto celku intenzívně pokračovat
ve svém dalším rozvoji.
Je třeba dovedněji řídit mezinárodní
socialistickou dělbu práce, energičtěji
uskutečňovat specializaci a kooperaci výroby,
koordinaci vědeckých a technických prací
a lépe využívat možností světového
socialistického trhu.
Významnými náměty, které sledují
efektivnější využití výrobních
sil a všech předností socialistické
soustavy, jsou myšlenky na společné řešení
klíčových otázek rozvoje hospodářského
společenství členských států
RVHP a v této souvislosti zejména vytvoření
mezistátních výrobně-technických
sdružení.
Realizace těchto myšlenek přispěje k
efektivnějšímu rozvoji ekonomického
potenciálu členských států
Rady, těsnějšímu hospodářskému
sepětí a k vytváření příznivých
podmínek k více-méně současnému
přechodu ke komunismu. Proto tyto náměty
plně podporujeme.
Československá socialistická republika musí
sehrát v prohlubování činnosti RVHP
významnou úlohu. Výrobní síly
v naší zemi jsou již na takovém stupni,
že jejich další rozvoj není myslitelný
bez specializace a kooperace s druhými socialistickými
zeměmi, bez širokého využívání
předností mezinárodní socialistické
dělby práce, což nám umožní
uplatnit plně nejpokrokovější poznatky
vědy a techniky a zavádět specializované
výroby ve velkých sériích. Jedině
taková spolupráce nám umožňuje,
abychom dále úspěšně rozvíjeli
naše národní hospodářství
a kladli si další smělé cíle
do budoucna. Proto je zvlášť důležité,
abychom v zájmu vlastním, v zájmu všech
členských zemí Rady a v zájmu vítězství
v ekonomické soutěži s kapitalismem plnili
beze zbytku všechny závazky, které jsme v rámci
RVHP přijali.
Mezi cíli, které si vytyčily členské
státy RVHP a cíli, které sledují imperialistické
země v rámci EHS je zásadní rozdíl.
Naše úsilí o sbližování
ekonomiky socialistických zemí cestou koordinace
národohospodářských plánů,
specializace a kooperace výroby - tato bratrská
spolupráce socialistických zemí - neklade
žádné překážky rozvoji našich
hospodářských a obchodních styků
s ostatními zeměmi, naopak předpokládá
další jejich rozšíření.
Vždy jsme podporovali rozvoj široké hospodářské
spolupráce ve dvoustranných stycích i na
půdě mezinárodních organizací
a vystupovali jsme proti politice uzavřenosti, omezování,
nátlaku a diskriminace. Bylo by namístě,
kdyby si ty kruhy západních zemí, které
brání mezinárodnímu obchodu, uvědomily,
že blokáda socialismu zkrachovala v minulosti a tím
spíše je nesmyslná za současného
poměru sil ve světě.
Soudružky a soudruzi!
Na cestu budování socialismu směle vykročila
také hrdinná Kuba. Všechen náš
lid se raduje z toho, že v nedávné krizi v
karibské oblasti díky síle, rozhodnosti a
moudré politice SSSR, díky neohroženému
postoji kubánského lidu, podpoře ZST a všeho
mírumilovného lidstva, byly zachráněny
nezávislost a revoluční vymoženosti
na Kubě a agresívní síly byly donuceny
upustit od připravovaného vpádu na Kubu.
Budování socialistické společnosti
na Kubě je pro nejagresívnější
síly USA trnem v oku a důvodem k rozdmychávání
další vlny válečné hysterie.
Američtí imperialisté se dále vměšují
do svrchovaných práv Kuby a podněcují
nové záškodnické akce s konečným
cílem likvidovat socialistický společenský
řád, který se na Kubě úspěšně
rozvíjí, připravit kubánský
lid o svobodu a nezávislost.
Nejreakčnější kruhy USA dnes znovu otevřeně
prohlašují, že chtějí řešit
tzv. kubánskou otázku všemi prostředky,
včetně násilí. Tyto zločinné
záměry vyvolávají hluboký odpor
a rozhořčení československého
lidu a všech mírumilovných lidí na světě,
kteří žádají, aby vláda
Spojených států dodržela slíbené
záruky o nenapadení Kubánské republiky.
(Potlesk.) Útok na Kubu by byl nejhrubším
porušením závazků, jež přijala
vláda USA v průběhu řešení
karibské krize a měl by za následek zdrcující
úder proti agresoru, jak nedávno prohlásil
na předvolebním projevu v Moskvě N. S. Chruščov.